Beze strachu

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)

Nádherný film o pocitoch ,traumatického zážitku prežitia havárie lietadla a strate blízkeho človeka. Pri záverečnej scéne som ani nedýchal mal som stiahnutý krk ako to dopadne.Či Jeff Bridges prežije alebo nie . Zábery z havárie lietadla boli ohromujúce, nepotrebovali žiadne zvukovo vizuálne efekty . Stačila iba komorná hudba. 7/10 (26.12.2017)

Weirova verze pohádky o Nebojsovi aneb architekt Max Klein osvícen světlem na konci tunelu.. Prodělané trauma a následný náhled na svět jinou optikou je bezesporu atraktivní, hloubavé téma - bohužel, jako v tomto případě, někdy až moc. Až na pár opravdu sugestivních scén (na střeše výškové budovy, flashbacky z letadla, či crash test s U2), se totiž děj směrem k "jahodovému prozření" neposunuje zrovna dvakrát svižným tempem, nicméně jako režisérský záměr (dá se říct i rukopis) to plně respektuji. Přišlo mi, že Jeff Bridges do své role vnesl tu nejlepší esenci ze Starmana a budoucího flegmatického playera bowlingu s potřísněným tepichem.. (10.11.2011)

Hutné psychologické drama se pustilo do hloubkové psychologické analýzy posttraumatického stresu (samozřejmě včetně polemiky s Bohem a nutkání vlastního "mesiášství"), vzhledem k výborným hercům a Weirově režii však i přes zadumané tempo celkem uteklo. Bohužel vyrovnání v závěrečné půlhodině mě příliš nezasáhlo, naopak od podbarvení silného katarzního okamžiku odrhovačkou od U2 jsem jej vnímal už jako liturgickou estrádu. Nerozhodně mezi 3 a 4*. (19.03.2019)

Přežít leteckou katastrofu(i jakoukoliv jinou) je rozhodně štěstí ale i nápor na psychiku. Každej se s tím vyrovnává po svým. Někdo hůř někdo líp. Někdo se toho strachu nedokáže zbavit třeba až dokonce života. Druhej to může brát zase jako druhou šanci. Architekt Max(Jeff Bridges)po přežití katastrofy přestal mít strach ze smrti a přestal mít pud sebezáchovy. Svým chováním si odcizí rodinu zároveň ale možná může pomoci jedné nešťastné, která taky katastrofu přežila. Víc asi příběh rozmazávat nebudu. Faktem je že mi ale nepřipadlo, že by byl film k divákovi nějak přívětivej a šel mu naproti. Prostě a jednodušeji řečeno(napsáno)nemůžu říct, že by svým pojetím/zpracováním by to byl vyloženě líbivej film. Alespoň mě to teda moc nechytlo a celkem jsem s tím bojoval. Možná i díky zbytečně dlouhé stopáži. Na druhou stranu si ale říkám, že je to asi můj problém, protože zdejší hodnocení(71%) hovoří jinak. Každopádně kdo neviděl tak film za podívání nejspíš stojí. Něco do sebe určitě má ikdyž já jsem si k němu cestičku nedokázal najít. 2hvězdy. (18.08.2023)