Pobřeží moskytů

Vesměs trochu zvláštní film. Určitě mu nelze odepřít myšlenku (spokojené žití i mimo civilizaci, život se má prožít, ne přežít atd.) ale vyzařovalo z něj něco, z čeho jsem neměl dobrý pocit. Přišel mi pochmurný, místy až depresivní, což asi nebyl účel filmu a především se zřejmě jedná o první film, v němž jsem nemohl vystát H. Forda. Možná stojí za to zamyslet se nad jeho názory, to ale ještě neznamená, že je musí prezentovat způsobem hodným léčení. Pokaždé, když se projevil, mě film bavil čím dál míň. Za myšlenku a emoce zůstávám na 65% a ani o chlup víc. (19.04.2012)

Na film jsem se dívala především kvůli Riveru Phoenixovi. Opět skvělý a nádherný:) O to více mě naopak překvapil svým výkonem Harrison Ford. Jako zapálený a ambiciózní tatík přitáhne svou rodinu do míst mimo civilizaci a začne zde ihned pilně s pomocí místních stavět "domov snů." Především výborný je zde jeho postupný přerod z nevinného zápalu pro svou práci a vlastní genialitu, až po šílenou posedlost, kdy přestává rozumně uvažovat a stává se tak pro svou rodinu docela nebezpečným. Žena i děti jsou z jeho chování čím dál více zmatenější a vyděšenější a celá hrotící se situace v důsledku mnohých jeho činů, postupně vyústí do osudného závěru. (13.04.2012)

První půlhodina mě moc nechytla, až jsem se trochu obával, že mě bude poprvé film Petera Weira nudit. Dosud jsem byl sice často od Weira zvyklý na napínavé žánrové filmy, v rámci nichž jakousi hlubší linii tvoří poutavý exkurs do exotické civilizace či cizokrajního prostředí (jako např. v austrálské Poslední vlně nebo „amishovském“ Svědkovi), ale tady jsem občas málem nabýval opačného dojmu filmu zaměřeného na exotické prostředí, kde až teprve občas na pozadí probleskne díky vybraným scénám i nějaké to napětí. Nicméně od momentu stavby továrny v džungli mě ta amtosféra hodně pohltila a v druhé polovině, kdy pomyslný souboj dvou kultur v centru s hlavním rozporuplným hrdinou Alliem vyvrcholil hned ve dvou zásadních střetech, snímek postupně nabral pozoruhodný spád. Scéna s tajným nočním spuštěním výroby ledu tu patří rozhodně k nejnapínavějším, vedle podobných dobrodružných okamžiků mě však napokon dokázala přibližně stejným dílem zaujmout i proměna hlavní postavy Allieho, jehož urputný zápal pro věc a prosazování vytouženého způsobu života zacházejí až do morálního rozkladu osobnosti, krajního jednání a stupňujícího se rodinného konfliktu. Ve výsledku jsem tak dostal poměrně neotřelou kombinaci dobrodružného a rodinného dramatu, včetně působivého vyvrcholení... „plujeme ještě po řece?“ Byť to spočátku tak nevypadalo, nakonec ty 4 hvězdičky nejenže dávám, ale považuji je rovněž za zasloužené. [75%] (19.03.2022)

Back to the Roots od Petra Weira. Jasné, že spoločnosť je skazená a uprostred úpadku. A keď si vezmem, že to bol rok 86, teda pred internetom, twitterom a facebookom, nemôžem si pomôcť a len potvrdiť, že Ford mal vo veľa veciach pravdu. Bohužiaľ byť uvedomelý človek, ešte neznamená, že dokážeme ovládať veci okolo seba. Táto demystifikácia ľudských schopností tvárou tvár náhode a prírodným živlom naberá vo filme na existenčných obrátkach. Zároveň je to príbeh v ktorého centre je rodina, ktorá sa snaží vidieť víziu najstaršieho člena domácnosti, hoci každým dňom je to ťažšie a ťažšie. Film sa prirodzene vyvíja a to, čo sa môže javiť ako ústredná zápletka ňou nakoniec nie je. Celé je to vlastne o snahe uspieť. Aj napriek prekážkam. Ford ku koncu výborne nejednoznačný. Weir s veľkou radosťou necháva dva rozdielne svety, aby sa spájali a konfrontovali. Je len škoda, že v tom strete dostávajú hlavný hrdinovia riadne na frak. Nech už majú morálku a hodnoty akokoľvek vysoko. (01.06.2021)

Peter Weir si nejspíš při natáčení Svědka uvědomil, že možnosti Harrisona Forda jsou větší, než je většina jeho filmů schopna využít a obsadil ho znovu – do role, která je nejzajímavější v celé Fordově filmografii. Postupná přeměna z chytrého ale tvrdohlavého člověka do neústupného a nebezpečného šílence je zajímavá i tím, že ani ke konci nevypadá jako monstrum, které by měl divák nenávidět. Pozornost zasluhuje i River Phoenix a hudba Maurice Jarreho. (02.10.2005)