Piknik na Hanging Rock

Mám pocit, že tento film je z globálního aspektu principiálním bazírováním na mentalitě humánního nekompromisu. Laciné a bezúčelné pohrávání si s divákem, absence vypointovaného rozuzlení, svým způsobem egoistická masturbace. Zasněnost a přemítání o „vyšších“ transcendentních tématech se Weirovy poněkud nepovedlo stejně jako zdánlivě atraktivně mysteriózní téma. To už to lépe funguje u Antonioniho. Patrně nejsem pro tento film dostatečně citlivým divákem. (14.03.2006)

Technická paráda, která ale u mě dojíždí na jedné jediné věci. Co se tam teda kurva vlastně stalo? Moje teorie je, že se tam holky zfetovaly a roztřískaly se někde na skalách a zapadly do průrvy, takže je pak záchranáři nemohli najít. Ale skoro dvě hodiny bylo na tohle téma moc, takže pouze průměr. 60% (17.07.2017)

Skutečně nevím jestli mluvíme o stéjném filmu, ale asi mám jiný vkus, protože jsem se u toho hrozně nudil, a nepobral jsem ty filozofické žvásty, které se tam pořád točí, příjde mi to jako nepovedený televizní film. A nechápu jak se tam u toho mohl někdo bát, tohle je film, který by klidně mohla pustit Tv NOVA na nedělní odpoledne. Nikdy více. (23.04.2005)

Austrálska mysteriózna dráma z prostredia internátnej dievčenskej školy na prelome 19. a 20. storočia sa opiera o skutočné záhadné udalosti, ktoré sa tam prihodili. Nepopieram, že film má dobrú atmosféru, ktorá sa však miestami spája s poetikou a dlhozáberové scény začínajú už od začiatku mierne nudiť (hororové ani trilerové prvky nehľadajte, pretože žiadne nie sú). A tempo sa nezrýchli ani v nasledujúcich minutách. Herecké výkony až na riaditeľku sú skôr podpriemerné. Hodnotenie: 65% (26.08.2014)

Krasny film... (14.09.2012)

Hezky natočená nuda bez hlavy a paty s příjemným hudebním doprovodem. 50% (02.12.2013)

Lepší cit pro romány nemá snad žádný jiný národ. Z pár slov drama že se mi nechce věřit. 4,5/5 (24.05.2014)

Vidět tohle v roce 1975, tak bych to asi považoval za špičku, ale dneska už to podle mě tak skvělej filmovej zážitek neni.. první polovina vypadala spíš jako romantickej film plnej hočičích dialogů, ale pak se to naštěstí už rozjelo ikdyž s hororem to nemá ani pramálo společnýho a celý to umocňuje fakt, že to je podle skutečný události.. na australskejch filmech vždycky obdivuju jejich krásnou přírodu a ani tady to nebyla vyjímka.. (05.02.2018)

Provizorní hodnocení, potřebuju vidět ještě jednou v lepší kvalitě, abych si ty spíš tušené obrazové orgie mohl doopravdy vychutnat (navíc už s vědomím, že záhada zůstane záhadou a že nemám čekat na žádná skutečná vysvětlení a o to víc vnímat podpovrchová pnutí). (30.01.2013)

Velmi tajemné, velmi krásné a velmi dobré. Kamera připomíná dávné malíře, kteří zachycovali infantky při piknicích, flétna Gheorghe Zamfira je jako vždy prodchnuta něčím blízkým a přece tak neuchopitelným . No prostě jeden z filmů, které ukazují jak zbytečné jsou někdy všeodhalující pointy. (09.03.2006)

Podmanivě okouzlující, krásně mystický a osudově smutný. (14.07.2009)

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. (26.11.2020)

Pouhými náznaky Weir důsledně buduje mysteriózní amosféru, která graduje až do pocitu závrati. (25.02.2010)

Ono to má hutnou mystickou atmosféru... Ta by se sakra dala krájet! A ty obrazy? Skály, jenž žhnou podivným světlem, připomínají skřivené lidské tváře... Podivný šramot... Člověka až mrazí, neustále hledá nějaké logické východisko, něco, čeho by se jeho rozum mohl zachytit. A pak ono prohlášení, že jde o film podle skutečných událostí! Což je ale i největší slabinou filmu. Stačí trochu zapátrat a divák zjistí, že si z nás režisér dělá šoufky. Piknik totiž NENÍ natočet podle skutečných událostí, je to prachbídná fikce + jak mnozí zmiňují, druhá polovina filmu za tou první lehce zaostává. (22.04.2010)

Magická tajemná krása... a já se jen modlila, ať to na konci nepokazí. Nepokazili! Viděno během Season Challenge tour 2015. (04.11.2015)

Stačí vidět úvod a závěr filmu a tak si říkám: "K čemu tam ta prázdná hodina a půl oxiduje?" Možná, že za nízké hodnocení může i můj odpor ke skalám, který jsem si vypěstoval v jedné české pohádce(Třetí princ), která byla opravdu strašná. (25.09.2016)

Skvěle natočené mysteriózní drama, u kterého jsem se chvílemi bála daleko víc, než u jakkéhokoliv hororu. (04.04.2005)

Prvá polovica je doslova krásna (nie len vďaka krásnym chovankám v dievčenskej škole:), príbeh zaujímavo odštartuje a divák je brutálne zvedavý, čo sa vlastne stalo... A potom to akosi stratí tempo, samotné hľadanie dievčat a učiteľky je nejaké divné (myslím tým, že to hľadači nejako odflákli) a tak blížiaci sa záver je len akýmsi vykúpením zo sledovania druhej polovice. Ale celkovo je to dobrý film, ktorý určite stojí za zhliadnutie. (18.08.2011)

Vůbec nemám cit pro tuhle dobu a cokoliv s ní spojenou. Takže se mi to zhnusilo už od začátku. I když Peter Weir je tak úžasný režisér, že to natočil velmi pěkně a vsadil zde překrásnou hudbu z mnoha nástroji. Film mi uběhl velmi rychle a zůstala ve mě jen vzpomínka pohledu na dřívější přísnou výchovu a zvyky. (26.10.2011)

Vždycky jsem si říkal, že s těmihle jednopohlavními školami a internáty není něco v pořádku, obzvlášť s těmi dívčími. Zde na komunitu studentek a jejich učitelek působí jako rozkladný faktor mysteriózní zmizení několika členek tohoto nepřirozeného a bizarního společenství, hlavně pak zmizení krásné a všemi milované Mirandy, která spíše než přítelkyni představuje pro dívky objekt intimních milostných tužeb. Když ale ten babinec pozorujete, říkáte si, že by každopádně bylo jen otázkou času, než by se všechny ty utajené lesbičky, závistivé mrchy, emocionálně nestabilní jednotlivkyně, vyčpělé staré panny a v praktickém životě nepoužitelné ženy a dívky zřítily rovnou do pekel. Já samostatné a silné ženy podporuji, zde po nich ale až na výjimky (Sara) není stopy. Peter Weir natočil vrstevnatý film o boji s předsudky, s morálními zásadami, s hloupými a zvětralými tradicemi a s vlastním svědomím, který není lehké strávit, protože je složité ho již jen sledovat. Za odlišných okolností krásná krajina zde působí depresivně, strašidelné skály záměrně připomínají lidské tváře a divák si neustále připadá, jako by měl úpal. Do toho všeho hraje místy pozitivněji, ale hlavně depresivněji a temněji hudba, která jako by upozorňovala, že tady není něco v pořádku – někdo lže, někdo nenávidí, někdo miluje, ale všichni mají tajemství, která je sžírají, dokud toho jistého člověka nezničí, nebo se s bolestmi nevyderou na povrch. Temně tajemný film o temných tajemstvích. (05.06.2010)