The Railway Children
Režie:
Lionel JeffriesKamera:
Arthur IbbetsonHudba:
Johnny DouglasHrají:
Dinah Sheridan, Jenny Agutter, Bernard Cribbins, Sally Thomsett, Brenda Cowling, William Mervyn, Deddie Davies, Amelia Bayntun, Ann Lancaster, Erik Chitty (více)Obsahy(1)
Pohodlný život tří sourozenců z dobře zajištěné rodiny převrátí naruby zatčení jejich otce, po kterém se musí s matkou přestěhovat na venkovskou chalupu. (Netflix)
Recenze (18)
Hmm.. Prvních pět minut jsem si říkal, že má to síce krásný vizuál, ale působí to na mě zatím trochu chladně. Začal jsem se bát délky i toho, aby takový rodinný film zasazený do starých časů nepostrádal pro důraz na umělecký vizuál skutečné emoce. Zbytečně... Ještě po necelé hodině jsem si říkal: ale ano, je to dobrý, baví mě to, má své kouzlo, jistou poezii též, ale Lionel Jeffries prostě není Karel Kachyňa. Jenomže jak plynula minuta za minutou, příhoda za příhodou, ten příběh o třech malých dětech v lesním anglickém venkově a dobrosrdečné mamince doléhal každou chvíli k mému srdci stále víc, hodně na mě působil a bez tlačení na pílu dokázal ve mě vzbudit střípky až střepy úsměvů, smíchu, dojetí i silného pocitového uzemnění a málem až slz. Po skončení musím říct, že takhle umělecky vyvedených, zároveň působivých a citlivě zpracovaných filmových dramat pro děti a mládež jsem skutečně mnoho neviděl... a kdo ví, zda premiérově ještě něco podobně skvělého z tohoto ranku uvidím. Navíc přes tu téměř dvouhodinovou stopáž Děti železnice na mě vůbec nepůsobily utahaně a stvořit takhle dlouhý film může znament nejen v rámci rodinného / dětského žánru značný risk, ale obsahově dokázal až do poslední chvíli se silným koncem toho nabídnout skutečně mnoho a neomrzet. Lionel Jefrries asi skutečně není Kachyňa, kterého považuji v tomto žánru za velkého specialistu, Jeffriesova poezie se nese už jen vzhledem k odlišnému prostředí v trochu jiném stylu, ale dokázala mě nejednou okouzlit podobným způsobem. Nesmím také zapomenout na pěknou postavu želežničáře Perkse v jedinečném podání Bernarda Cribbinse, který spočátku připomíná jednoduchou svéráznou postavičku, ale postava Perkse má v sobě zároveň i mnohem hlubší rozměr a nakonec i jistou psychologii, což dokládá emocionálně vyčerpávějící katarze ve scéně během narozeninového dne. [90%] ()
Citové vydieranie + a k tomu snáď i sentimentálny gýč = Britská, limonádová, classická rozprávočka: Železničné deti, no i napriek tomuto malému "handicapu", som sa vskutku tentoraz nechal celkom rád i »obmäkčiť« [aspoň som na chvíľu zabudol i na svoje starosti], nakoľko britský režisér Lionel Jeffries, veľmi správne odhadol, kde všade mal vlastne [nielen] u mňa hľadať slabé miesta... • V prvom rade ma naprosto uhraničila predstaviteľka Roberty "Bobbie" Waterburyovej v podaní britskej herečky: Jennifer Ann „Jenny“ Agutterovej, a až vari následne potom konečne prichádzalo na rad i všetko ostatné, čo k tomu automaticky prislúchalo; skrátka, jej obsadenie bolo alfou a omegou, zároveň! • Titul by sa dal možno dokonca zhrnúť i v jednej [rozvinutejšej] vete: „Zmena prostredia z mesta na vidiek, súrodencom [Bobbie, Phyl a Petrovi], kompletne zmení ich doterajší charakter života, keď postupne začnú vykonávať veľmi dobré skutky”, čo bolo v podstate i ústredným motívom tohto sympatického titulu. • Scenár síce častejšie vyzeral až príliš zjednodušene ["predvídateľne"], za to ale priam vynikala vizuálna stránka, ako miestami vystrihnutá z Čarodejníka z krajiny Oz, alebo mám reálneho zdania, že i pomerne dosť magická hudba, diktovala samotný rytmus? Počin na mňa občasne pôsobil i priveľmi „snovým dojmom”, čo ešte povedzme podtrhovali i samy od seba hýbajúce sa stromy, kedy som sa zase pre zmenu cítil, ako vo fantazijnom svete, čo je v spoločnej kombinácii niečo zrovna na tento spôsob = dobrej voľby pre potenciálneho diváka. • Ak vám dajme tomu neprekážajú „úvodné varovania”, tak snímka je pre vás ako stvorenou; proste [aspoňže] jedna projekcia podľa mňa vôbec nikomu zásadne neublíži, pretože práve vtedy divák jednoznačne príde na úplne iné myšlienky, to vám rozhodne zaručujem! Palec nahor! ()
Vyslovene pekný film, ktorý pohladí na duši, ale možno až príliš. Dramaturgia je v podstate postavená tak, že na začiatku sa stane niečo zlé, aby potom mohol nasledovať hodinu a pol dlhý happyend. ()
Přesně ten typ filmu, jaký jsem potřebovala. Pohladil po duši, a dal naději, že naděje umírá poslední. Tam, kde "pánbíček" (či kdokoliv - cokoliv) přivřel dveře, pootevřel okénko (někdy doslova). Zdánlivě malé, nenápadné náhody vyústily ve velké věci. Dobrý člověk ještě žije, a tady jich bylo hned několik. Musím přiznat, že mi občas zvlhlo očko, na konci filmu i obě (a pořádně). Jak tak píšu tento komentář, a ve vzpomínkách vplouvám zpět ke trati, musím přeci jen přidat tu pátou hvězdičku (ačkoliv po prvotním váhání mezi 4 a 5 byly původně uděleny "jen" 4). Jako bych slyšela z dálky syčet parní mašinku... A toužím po péči dr. Forresta. :-) Ani bych u ní nemusela být nutně nemocná. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ ()
Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, kdyby ty děti byly menší (ve smyslu mladší), určitě by to na mě fungovalo víc... Nicméně příběh sourozenců, kteří se na chvíli ocitnou bez otce a zůstanou pouze s matkou, mě postupně vtáhnul a nepustil, k tomu tedy ta hlavní myšlenka - pomáhat, být laskavý, zachraňovat - je moc hezká a určitě i nadčasová, zejména v dětském světě má své důležité místo.. ()
Toľko milých, láskyplných a oddaných postav som už dlho nevidel v jednom filme a aj keď im tú zostavu trocha narúšajú niektorí protivnejší občania, ale vysoké percento je aj tak na strane solidarity. Ústredne detské postavy sú milé a aj keď sa v ich živote objavila veľká zmena, tak nič nestratili na duchaprítomnosti a milosti a tu v mojom prípade nastáva prvý problém. Detské duše sa vedia rýchlejšie prispôsobiť okolnostiam, ale aj na nich to zanechá nejakú škvrnku a tu nič také nebolo a to sa jednalo hned o tri detské postavy a preto mi to hraničilo už až z naivitou. Je to celé také uhladené, nemá to žiadnu ani len jednu dramatickejšiu alebo aspoň napínavejšiu scénu. Ide svojou stereotypnou linkou a aj keď sa na film celkom dobre pozerá a je ľahko stráviteľný, za tých 109 minút som ani raz nepocítil pôžitok z nejakej, čo by len jednej scény či aspoň nepatrného momentu. Je krásne uhladený a aj optimistický, ale čo nato, že mi ako celok prišiel dosť strojený. A ten suchý Britsky humor tomu tiež nepomáhal, slabé 3*. ()
2,5 - Podívaná pro celou rodinu... Nemastné, neslané, neškodné, ne...vím co napsat víc. Anglie, rok 1905. Sledujeme příběh tří dětí, SPOILER: které přijdou blíže nevysvětlenou záhadou o otce a z důvodu finanční krize se společně s matkou stěhují na venkov. Zde zažívají až hyper-idylické momenty svého dětství (zachrání vlak před katastrofou, zorganizují narozeniny výpravčímu, opuštěnému ruskému emigrantovi najdou ženu a děti, ...) při kterých v podstatě neslezou z plátna. Vše se završí reprezentativním happy endem. Po většinu snímku však nuda, šeď, zívačka, ... ()
The Railway Children (1970), režisérský debut Lionela Jeffriese, konstruuje jiný (přímo protikladný) obraz (post)viktoriánské Anglie, než ten který známe z knih Charlese Dickense, nejvýznamnějšího to "kronikáře" neduhů raného britského kapitalismu a obecněji procesu modernizace. Zde výchozí nedobrovolný venkovský exil, výraz pádu na společenské dno a rapidního zchudnutí rodiny Waterbury(ů) ústřední trojici dětských hrdinů (Bobbie, Phylis a Peter) vlastně ničím výrazně neublíží (i přes náznaky se nemusíme bát, že by z některá postav umrzla, zemřela hlady či jinak "sešla bídou") - naopak se zdá, jakoby dětičky nalezly na venkově (kde k sobě lidé mají tak nějak blíže) skutečnější domov a reálnější život (ilustruje to rozdíl mezi modelem vláčku a vlak skutečný, opakovaně se navracející věci reprezentující dva nesouměřitelné světy). Nebo jinak, jakoby tenhle film říkal, že, kde jsou lidé laskaví, tam žádný problém není neřešitelný, dobrá vůle i život(y) zachrání a omyly justice napraví! Tento idylismus je pro mě sice jen málo uvěřitelný, únosný asi jen v žánru filmu pro děti a mládež, na druhé straně však fikční svět, v němž tento idylismus vládne, je tak vřelý a harmonický, že bych v něm klidně ještě několik hodin strávil (jakože si tahle látka žádala seriál!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % ()
Už od úvodu s poletující holubičkou poetická podívaná pro děti a mládež o přestěhovaní matky se třemi dětmi z bohatého mětského domu se všemi vymoženostmi (mimochodem, hezké zvonky pro služebnictvo.:D) na venkov, kde jsou ale samí hodní lidé, kteří se k ním chovají hezky. Děti každému vždycky uvědoměle pomůžou, doktor se pokaždé postará a ještě rozdělí dětem role, běžec se po úraze omlouvá, pokud by omdlel, služka nezapomene před odchodem domů schovat jídlo v kredenci. Tenhle film je maximálně idylický, ale ten pohled na barevný venkov, lidskou dobrotu, staré časy a distingované anglikánství má svoje kouzlo a dostane diváka do hezkého světa. Nejvíce jsem si oblíbil železničáře Perkse, který je přesně takovou elegantní roztomilou distingovanou komediální dobrosrdečnou postavičkou a během filmu jsem ho taky začal mít rád jako vlastního strýce (:D). ()
Každý dobrý skutek plodí další. 1) Poté, co hlavu a živitele početné rodiny zatkne policie (nevíme proč), musí matka se třemi dětmi vyjít s málem. Nebojte se, nepůjdou po žebrotě, jak by to napsal Dickens. Jen se přestěhují z města na venkov do poněkud zašlé malé usedlosti a počet služebných omezí na jednu milou paní. Nicméně děti do venkovské školy nechodí, učí je matka doma a stále očividně mají slušný životní standard. Ve volných chvílích pozorují vlaky. Ale protože trains don´t carry people´s love, musí svou touhu konat dobro realizovat jinde. Čím více se blížíme k neodvratnému konci této dickensovské idyly plné hřejivé lásky a přehodných lidiček, tím větším kýčem se film stává a nic nepomáhá ani lehká ironie, patrná již od první minuty._____ 2) Věk dětských herců ani jejich rozhovory neodpovídají tomu, kolik jim má být. Šmrncovnímu Gary Warrenovi (Peter) je 16, Jenny Agutterové (Bobbie) je 18 a Sally Thomsettové (11leté Phyllis) dokonce 20 (!) let. No, do Sally bych to fakt neřekl. Její smlouva zakázala prozradit skutečný věk během natáčení. Nesměla být viděna, jak kouří, pije, chodí se svým přítelem či řídí sportovní vozy, což byl její koníček. Ani štáb neznal její skutečný věk._____ 3) Jenny Agutterová si zahrála ve všech čtyřech existujících filmových verzích. Nejprve v seriálu BBC, pak v komentovaném snímku. Do třetice se Jenny vrací v televizním filmu jako matka a nakonec jako již dospělá Bobbie v roce 2022. Tomu říkám věrnost._____ 4) Jako ukázku decentní anglické ironie uvedu scénku, kdy výpravčí Perks v dobrém rozmaru uléhá na lože se svou chotí a zatáhne závěs. Na to reaguje jeho žena: oh go on then...as it's your birthday. Navzdory očekávání dospělého diváka výpravčí roztáhne závěs, uchopí láhev s kořalkou a napije se. Konec obrazu._____ 5) Příběh patří k těm, ve kterých nejsou žádné záporné postavy, jen to občas lehce zaškobrtne mezi těmi kladnými. Nyní si jako protilátku dám slané okurky, abych alespoň částečně eliminoval tu sladkou vlezlost, kterou cítím v těle. Ale nic ve zlém, I dare say, cukr byl pěkně barevný a jako správný jed mi i chutnal. ()
No, nechybělo málo a čtvrtá hvězdička by nebyla. Je to sice rodinný film, já to beru, ale na mě těch příjemných lidiček, naprosto bezchybných dětí, které vždycky každému okamžitě pomůžou a přehnané idylky bylo až moc. Nic bych proti tomu neměl, kdyby tu takové nebyly všechny postavy a kdyby tu i ta dějová linie se zatčením měla výraznější řešení. A ne, jeden chlap na schodech, který se tam pak už neobjeví a výpravčí Perks mi nestačí. Já ale měl podobný problém i u (druhé půlky) Vodních dětí, která taky byla přehnaně idylická, ačkoli tam mi spíš vadilo, že je příliš infantilní. Tak jako tak se to ale vyrovná, protože zatímco u Vodních dětí mi dojmy zachránila první půlka, tady to byl fakt, že mě to celou dobu bavilo sledovat, nebylo zde scény, která by mi vadila (jen detaily v nich ano) a příjemný pocit jsem z toho nakonec měl, takže... proč ne, účel to splnilo, takže ty čtyři hvězdy nakonec rád dám. A taky na tom má podíl fakt, že mám rád prostředí anglických vesniček. Slabé 4* ()
"Velice krásné a úžasné věci se stávají A povětšinu životě v ně doufáme" Možná je ten samotný příběh maličko až naivní, ale přesto je ten film krásný. Má v sobě hřejivou atmosféru, je vizuálně neskonale barevný a též po hudební stránce je to dokonalé. Z filmu sálá ohromná pozitivní energie, což v případě oné tragické zápletky může působit až trošku zvláštně. Ale v rámci žánru rodinného filmu to lze pochopit a užívat si to. Každopádně to poselství o tom, že stojí za to nebýt lhostejní k neštěstí a bolesti druhých, i když možná sami určité neštěstí prožíváte, je určitě silné. ()
Táto rodinná dráma, našťastie nebola až taká dráma. Naopak, našiel sa tu humor, aký môžete vidieť u Jane Austenovej v jej prvých poviedkach. Deti si na vidieku rýchlo zvykli a svoje dni vypĺňali pozorovaním prechádzajúcich vlakov, pripadne sa snažili s väčším, či menším úspechom pomáhať susedom. Práve ten humor v spojení s krásnou prírodou, vlakmi, hudbou a pozitívnou atmosférou ma oslovili. ()
Velice starobritske, laskave, dojemne a moc krasne. Podivejte se sami. Zajimava je ta story s roztomilou Sally Thomsett, ktera hrala ve 20 letech jedenactiletou a nesmela pri nataceni kourit, pit alkohol a ridit auta. :) ()
Děti železnice jsou typickým zástupcem líbivých rodinných filmů, kde je všechno až přehnaně miloučké, roztomiloučké a celkově velmi naivní. Navíc dětičky nejsou žádní raubíři, takže ten pozitivní a slaďoučký medík není bohužel zředěn vtipem, napětím či snad konfliktem. I přes tyto "negativa" jsem ale nenabyl dojmu, že film sklouzává ke kýčovitosti, což je velké plus. Celkově za mě tedy neslaný, nemastný, ale nijak neurážlivý průměr. ()
Příběhy tří dětí s matkou na anglickém venkově počátkem minulého století. Rodinný film s jistými kvalitami. ()
Trainspotting 1905. Po tom ako sa otec rodiny ocitne v kriminále, musí sa táto presunúť do menej honosnej vidieckej usadlosti a privyknúť si na nižší životný štandard s redukovaným množstvom služobníctva. Matka zarába na chlieb každodenný produkciou beletrie a potomci zatiaľ mávajú na vlak, nadväzujú priateľstvá s výpravcom, lekárom, papalášom z posledného vagónu, zabraňujú železničnému nešťastiu a berú do rúk osud emigranta s podlomeným zdravím. Všetci sú chápaví a obetaví a anglický vidiek začiatku minulého storočia pôsobí ako idylické miesto, kde je radosť prežívať detstvo. Pekný vizuál, príbeh tak akurát do detského filmu, len tie dietky sú trochu odrastené, čo bývalo a možno ešte aj je v mládežníckych filmoch zvykom. Príjemný film. ()
Ten malý Pete vyzerá ako Howard Wolowitz :-) dá sa na to pozerať, ale niektoré veci scény pôsobia veľmi divne: ako Bobby blahoželajú k narodeninám, presúva sa po miestnosti ako keby levitovala; landslide stromov na trať a najmä záverečná scéna s s kývaním (aj keď mi je jasné na čo sa odvoláva). ()