Jana Brejchová

Sen tisíce mužů: Česká Bardotka - se narodila 20. ledna 1940 v Praze. Jana se dostala k filmování bez herecké průpravy. Původně pracovala jako písařka, a když povýšila na sekretářku, měla už tolik nabídek na filmy, že by při tom práci už nestíhala. Režisér Kačer jí kdysi nabízel angažmá v Činoherním klubu, ale Jana byla zavalená jinými úkoly. Ještě dlouho trvalo než se osmělila hrát divadlo a překonala trému na jevišti.

Janu Brejchovou můžeme označit za naši největší filmovou hvězdu. Muži ji obdivovali pro krásu i velký talent a ona vůči nim také nezůstávala chladná. Jejím prvním manželem se stal režisér Miloš Forman. Vzali se v roce 1958, Janě tehdy bylo pouhých osmnáct. Jelikož se však osamostatnila už ve třinácti letech, kdy natočila svůj první film OLOVĚNÝ CHLÉB (1953), cítila se v době svatby jistě už dostatečně dospělá. Oba mladí a nepříliš movití manželé však nakonec byli rádi, když mohli bydlet v kanceláři. O vlastní byt se potom neúspěšně pokoušeli tak dlouho, až se Forman zaláskoval jinde, a Jana se s ním rozvedla. Podruhé se vdávala jaksi z trucu - za německého herec Ulricha Theina. Nešťastný z toho byl hlavně její otec, který Němce nesnášel ještě z dob druhé světové války, a nešťastná z toho byla brzy i samotná Jana. S Ulrichem čekala dítě, které potratila, a to pro ni bylo dostatečné znamení, že tenhle vztah, navíc žitý na dálku, nemá perspektivu. „Já jsem ale vždycky měla vynikající mužské," hájila herečka své partnery, kdykoliv na ně přišla řeč. Tím dalším se stal Vlastimil Brodský. Šla se na něj podívat do vinohradského divadla, když hrál ve VÁLCE S MLOKY, a naprosto ji uchvátil.

„Vždycky se mi líbilo, když byl muž inteligentní, vtipný a moudrý, a nemusel to být zrovna krasavec," říkala Brejchová. S Bróďou, jak mu všichni přátelé říkali, potom žila dlouhých sedmnáct let. Narodila se jim dcera Tereza, stihli spolu natočit řadu skvělých filmů jako např.: ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966), PAN TAU (1969), F. L. VĚK (1970), NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) nebo HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU...? (1974) - ovšem nakonec Jana utekla k mladšímu a oproti Bróďovi mnohem dominantnějšímu Jaromíru Hanzlíkovi. Pro Brodského to tehdy byla těžká rána, z níž se jen velice těžko vzpamatovával. Hanzlíka si Jana nikdy nevzala, ale prožila s ním třináct bouřlivých let. Jejím posledním partnerem se pak stal herec Jiří Zahajský. Znala ho od mládí, kamarádila se také s jeho ženou Kamilou Moučkovou, ale jednoho dne se mezi nimi cosi stalo a oba se do sebe bezhlavě zamilovali. Jiří najednou pro Janu představoval klidný přístav po létech strávených v rozbouřených vodách, a vypadalo to, že spolu šťastně zestárnou. Jenže osud tomu chtěl jinak - Zahajský měl velké problémy s alkoholem, a když se k tomu přidalo onemocnění prostaty, stal se z něj tichý pacient kterému se Jana snažila zpříjemnit poslední roky života. Do Nerudovy ulice, kde spolu bydleli, tahala těžké tašky s nákupem a vyvařovala pro svého Jiřího segedíny a jiné guláše...

Když ho pochovala, začala se sama hroutit. Parkinsonova nemoc, s níž se do té doby statečně potýkala, aniž by to veřejnost tušila, se zhoršila, a navíc herečku čekalo stěhování z milované Malé Strany. Ovšem bytů za svůj život vystřídala opravdu hodně. Těžko říct, jak vlastně Jana svou práci i bouřlivé soukromí stíhala. V padesátých letech točila v průměru dva filmy ročně, v šedesátých letech už to byly čtyři filmy nebo seriály do roka a v podobném tempu pokračovala do konce sedmdesátých let.

Největší vděčnost vždy projevovala režiséru Jiřímu Krejčíkovi, na kterého si mnoho herců stěžovalo, že na ně křičel, tahal je za vlasy a podobně. Jana si na něm cenila jeho upřímnosti. Natočila s ním filmy jako MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (1958), PROBUZENÍ (1959) nebo VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Pak ji režisér Zeman obsadil do BARONA PRÁŠILA (1961) po boku Miloše Kopeckého, následně potkala Evalda Schorma, s nímž ji potom léta pojilo velké přátelství. O dceru Terezu se mezitím starala léta teta Blanka - Janina sestra. Ta už měla dvě vlastní děti a Jana jí absolutně věřila. Sama si Terezu vypůjčovala, jen když zrovna netočila - na tři, čtyři dny - a zase ji dávala k Blance. Janě byla tahle o čtyři roky starší sestra ze všech jejích sedmi sourozenců nejbližší a také její smrt před rokem hodně oplakala. Úplně jiný vztah však má se svou o šest let mladší sestrou Hanou, která se kdysi díky Miloši Formanovi proslavila jako hlavní hrdinka filmu LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965). Podle ne zrovna vlídných vzkazů, které Hana v poslední době posílá Janě Brejchové přes některá média, to vypadá, že se spolu tyhle sestry už nikdy neusmíří.

Cucina_Rc