Herec Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v malém městečku Dobrovice na Mladoboleslavsku. Studentská léta už ale prožil v Praze - nejprve na gymnáziu ve Vršovicích, později na smíchovské elektrotechnické průmyslovce, což se zdá vzhledem k jeho uměleckým sklonům paradoxní. Již jako devatenáctiletý sbíral první zkušenosti v Divadle mladých pionýrů a za rok ho angažoval ředitel Jiří Dalík do Divadla pracujících ve Zlíně. V tamějším mladém souboru Adamíra velmi rychle vynikl a navíc tam našel kamarády na celý život - například Ottu Šimánka nebo Jiřího Holého. Ve Zlíně také uzavřel své první manželství - nevěsta se jmenovala Marie a mladou rodinu záhy doplnila dcera Kateřina. Žili společně v polních podmínkách v hereckém domě a Mariina rodina, která patřila ke zlínské honoraci, ze svazku s hercem nebyla zrovna nadšená. Potom ale přišla vojna a také přechod do ostravského divadla, kde se Jiří Adamíra zamiloval do jižansky temperamentní kolegyně Ljuby Benešové.
Ta v té době žila s dalším jeho přítelem a kolegou Josefem Langmilerem, Adamírovo charisma však zvítězilo. Měli malou skromnou svatbu, jen se svědky. V roce 1960 se jim narodil syn Marek. Adamíra na něj mohl být posléze patřičně pyšný: Marek se nevydal po stopách svých rodičů, ale zvolil medicínu a stal se předním odborníkem v oboru kardiochirurgie. Jenže ve svých dvanácti letech si musel prožít bolestný rozchod rodičů, a to není nic záviděníhodného. K rozpadu manželství přispělo jistě i to, že Jiří Adamíra odešel do Prahy, kde o něj projevilo zájem Realistické divadlo a zároveň se roztrhl pytel s nabídkami na filmování. Ljuba ho sice následovala a hrála s ním opět na stejném jevišti, ale to už do života stále slavnějšího herce vstoupila mladinká Hana Maciuchová. Ta se stala na dlouhou dobu partnerkou Jiřího Adamíry, ale nikdy se s ní neoženil. Prý byl k manželství, po ne úplně dobrých zkušenostech, hodně skeptický. S Hanou se také staly partnery v různých televizních inscenacích, a slušelo jim to stejně jako v civilu. Ostatně dobře se doplňovali i hlasově - díky tomu vznikla například krásná audiokniha Snídaně u Tiffanyho, kterou spolu namluvili. Pro Hanu Maciuchovou byl Adamíra jednoznačně její životní láskou, kterou už žádný muž nemohl nahradit. Kdyby mohla, měla by s ním i potomka, ale zdravotní stav jí to bohužel neumožnil.
Jeho herecké postavy vyčnívaly z davu stejně jako on. Už v roce 1964 si Jiří Adamíra zahrál v Brynychově snímku ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH a o rok později natáčel rovnou čtyřikrát, přičemž v Moskalykově televizním filmu MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU dostal hlavní roli. Jeho divadelní kolegové vzpomínají, jak těžké bylo se mu na jevišti vyrovnat. Měl všechno dopředu a do detailu promyšlené a vynikal skvělou technikou. Nejvíce mu slušely role panovníků, filosofů a přirozených autorit. Když hrál policejního radu Korejse v seriálu PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO (1986), okořenil ho svým sarkasmem, ironií a skepsí. A ještě k tomu přidal náklonnost pro něžné pohlaví. Tím ho zcela odlišil od jeho předchůdce, rady Vašátka, v podání Jaroslava Marvana. Nelze také nevzpomenout na jeho podmanivý hlas a dikci, s níž promlouval z jeviště svého domovského Realistického divadla na Smíchově a později v Národním divadle, které si ovšem užil pouhé čtyři roky. Mohl do něj přejít teprve po listopadu 1989, protože do té doby se netajil svými politickým názory, které byly režimu spíše nepřátelské.
V posledních letech života se hodně realizoval jako pedagog. Všechny budoucí herečky svým projevem okouzlil navzdory tomu, že mu ubývalo sil v souvislosti s postupující zákeřnou chorobou - rakovinou páteře, které podlehl dne 14. srpna 1993 v Praze.
Cucina_Rc
