Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Ježek Sonic 2 (2022) 

Jim Carrey se ve své rozlučce s kariérou vrací v roli padoucha Robotnika. Hnán myšlenkami na pomstu pase po vzácném drahokamu, který představuje neomezený zdroj energie pro ovládnutí světa. A aby jednou provždy zatočil s nenáviděným ježkem Sonicem, spojí své síly s novým a mocným nepřítelem, červeným ježurou, který vládne unikátními schopnostmi. I dvojka je pořádná a profesionálně natočená kravina a v podstatě se nikterak neliší od svého dva roky starého předchůdce. Přiznávám, že v některých fázích byl film k nevydržení. Tvůrčí tým se nezměnil, jen scenáristé se rozšířili na tři. A moc složitého dějství tedy nevymysleli. Hlavní slovo mají trikoví specialisté, kteří se postarali o pořádnou nálož. Animace je kvalitní, interakce animovaných postaviček, k nimž ještě přibyl lišák, je vyvedena nadprůměrně. O dost horší je, že svůj prostor dostaly i lidské postavy, takže jsme nuceni sledovat Jamese Marsdena, kamarádí s ježkem od minula, jak ve zcela nesouvisející dějové linii se svojí filmovou partnerkou Tikou Sumpter se oddávají chvílím oddechu na rodinném pobytu. Nejvíce se filmu daří, když je na scéné Carrey. Můžeme sice polemizovat o jeho vyčpělém komediálním herectví, ovšem funkce padoucha se ujal zábavným způsobem. V akčních sekvencích se to hemží bláznivými nápady. Aby rodiny s dětmi nebyly u filmu jen pasivní, tedy otylé ratolesti jistě nemálo zatleskají svými masitými horními končetinami povedeným ježkovým kouskům, načež spálí i nějakou tu kalorii, připravili si pro ně tvůrci několik pop kulturních odkazů. Sice to asi zabere v malém měřítku, ovšem kdo bude chtít být za chytrého, najde si i v tomto směru zábavu. Jeff Fowler režijně debutoval prvním filmovým dobrodružstvím ježka Sonica. Zůstal věrný modrému vysokorychlostnímu hrdinovi i napodruhé. Dvě hodiny vyhrazené pro druhé setkání se ukázaly při jednoduchosti a předvídatelnosti děje jako naprosto neadekvátní. Vizuál hýří pestrými barvičkami a je to technicky vyvážené. Sonic a jeho přátelé i nepřátelé jsou mnohdy na zabití, na čemž má právě podíl ta neuvážená délka filmu. Takže nejste-li už v dětském věku, hrozí, že už se tolik bavit nebudete. 6/10

plakát

Strašidelné příběhy na dobrou noc (2021) 

Sam Raimi, který film zaštítil produkčně, se rozpomněl na svoji dávnou fantasy a hororovou tvorbu. Nechal v pokojíčku malého kluka pověsit plakáty (nejen) svých dřívějších filmů a oživil filmový styl let osmdesátých. Příběh je poněkud žánrově přeplácaný. A nedokáže být extra průbojný v žádném odvětví. A sází hlavně na svoji nepřehlednost. Kluk rád píše strašidelné příběhy a jednoho dne se střetne se sexy čarodějnicí, která ho pod pohrůžkou věčného uvěznění v jejím sídle přinutí k zvýšenému vymýšlení  a následnému předčítání strašidelných příběhů. Vše fantaskní vyvrcholí probuzením babizny z Perníkové chaloupky. Krysten Ritter je hlavní elitní složka filmu. Herci v dětských rolích, Winslow Fegley a Lidya Jewett, jsou sice více na scéně, nepůsobili přehnaně otravně a něco zahrát taky dokázali. Kulisy vypadaly přijatelně, triková složka byla dost slabá. Michael Abels film opatřil kvalitní hudbou laděnou do hororu. Filmem se jednu chvíli rozezní i píseň z hororu Ztracení chlapci v nové úpravě. Film je celkově dost žánrově překombinovaný. Najdou se četné náznaky hororu, ale bez jakékoliv krve a s absencí strachu i strašidelnosti. Objeví se i náznaky komediální nadsázky (probuzená babizna), které značí Raimiho styl. Fantasy obsah je pro dospělé publikum měně uspokojivý a mládež si u filmu několikrát zívne. Ten retro styl každý současný divák neocení. Bavit bude hlavně ty, co znají podrobněji fantasy a hororovou tvorbu z osmdesátých let. Mnohdy mně přišlo, že si film v nepříliš propracovaném scenáři vypomáhá rychlými skoky v ději. Sam Raimi s režisérem Davidem Yaroveskym si udělali radost a vznikl film, co má originální rozměr, ale kterému schází potřebná výrazovost a přehlednost a dost rychle se na něj zapomene. 6/10

plakát

13. komnata - 13. komnata Pavly Vitázkové (2023) (epizoda) 

Herečka Pavla Vitázková to možná o sobě neví, ale je předurčena pro erotické role. Kupodivu jí režiséři takové role až tak nepřisoudili. Sem tam nějaká ta studiová pohádka a konzumní seriál. Tahle její osobní zpověď z cyklu 13. komnata není tak úplně o ní, ale hlavně o její diabetem onemocněné dceři. Takže žádné pikanterie ze zákulisí jejího rozchodu s manželem se nekonaly. Vyprávění by tak mohlo být mnohem poutavější a nabrat intimnější rozměr. Analyzoval bych, co selhalo v posteli, že ti dva šli od sebe. Takhle jsme si poslechli obsáhlé trampoty s nevyléčitelnou nemocí. Pochopitelně na sebe dlouho nenechaly čekat psychické obtíže. Pavla spadla do depresí, ale máme ji zpět. Na divadelních prknech, věřím stále, že se najde nějaký mlsný režisér a dá ji nějakou dobrou roli. Já bych ji rovnou nasoukal do latexu a udělal z ní comicsovou hrdinku. No byl by to bezvadný fór natočit nějaký ryze český comics se zachovalou herečkou po čtyřicítce. Tahle otevřená komnata je z pohledu herečky jistě niterná. Z diváckého hlediska se jedná o nikterak skandální výpověď ženy, která s přibývajícím věkem vypadá stále více k nakousnutí. Její vyprávění mě nenudilo, neshledávám je však ani v ničem výjimečné. 6/10

plakát

John Wick: Kapitola 4 (2023) 

Akční filmový svět by byl bez Johna Wicka z(a)tracen. Elegantně nemytý a hygienou nezabírající muž v černém se vydává na své (téměř) rozlučkové turné po Japonsku, Německu a Francii. V cestě za vytouženou svobodou mu stojí hordy zabijáků a nově i bohatý markýz (Bill Skarsgard). John Wick je i tentokrát absolutně nezlomný. Nezná únavu, kulky se mu zázračně vyhýbají, údery protivníků mu leští obličej a pády z velkých výšek a ze schodů mu rovnají páteř. Bitky i pády jsou opravdu mimo realitu. Nejvíce bych čtyřku přirovnal k akční parodii. Jak jinak vnímat účast (maskéry) ztloustlého Scotta Adkinse, kterého zdobí stříbrný chrup a má na na našeho hrdinu taktéž spadeno. Do stejné kategorie spadá i účast slepce, který je nepřekonatelným mistrem bojového umění, v podání Donnieho Yena, jen s tím rozdílem, že jeho postava působí důstojně a nadbytečně. Film příliš na dějovosti nestaví. Když se o to pokouší, působí to hrozně nudně a táhle. Jakmile se vše přemostí k akci, je hned veseleji. Má to ale i své ALE. Většina stěžejních akčních scén je natočena za tmy. Takže si nelze z diváckého hlediska vychutnat všechny choreografické a technicky provedené detaily a finesy. Nevím, co režiséra Chada Stahelskiho k takovému kroku vedlo. Je to přece precizní režisér, tak nebylo nutné uchýlit se k tmavým uličkám a interiérům, které by měly odvést diváckou pozornost od případných technických nedostatků. Určitě by to byl velký nářez mlátit se a střílet po sobě ve dne. Keanu Reeves je se svojí  rolí, která mu obnovila upadlou hereckou kariéru, maximálně sžitý. Na mě ale zvolený vizuál nepůsobil vůbec optimálně. A další problém představuje repetitivní vyznění celé série. Což o to, inovace se najdou, chlapci jdou na to postaru a v závěru si střihli pistolnický souboj. Působilo to sice debilně směšně, vůbec to do celkového konceptu adekvátně nezapadlo, ovšem to málo pomohlo vymanit se filmu z jeho kolovrátkového klapotu. Finále filmu je přímo monstrózní. Automobilové honičky a bitky v noční Paříži jsou opravdu vrcholně pojaté. Jenže mě film celkově nestrhl. A to je podstatné. V konečné sumarizaci vlastně další akční trampoty na jedno brdo s nepřemožitelným hrdinou už vlastně ani nepotřebuji. 6/10

plakát

Neuvěřitelný přítel (2022) 

Většinu času zdlouhavá a méně komediálními gagy protkaná komedie, která má oporu v představitelích hlavních rolí a celkem nepředvídatelně pojatém závěru. Ona je slavná filmová herečka, on je prostý lokaj, co podobným celebritám parkuje na jejich povel jejich drahá auta. Přesto tihle dva v budoucnu utvoří nepravděpodobný milostný pár, aby maskovali manželskou nevěru milence slavné hvězdy, který by v případě svého prozrazení přišel o veškeré své jmění, které náleží jeho manželce. A je zaděláno na komplikace a senzaci pro mlsný bulvár. Jedná se o remake méně známé francouzské komedie Dablér zkušeného francouzského režiséra Francise Vebera. Většinu času měl ústřední vtip spočívat v tom, že oba lidé pocházejí z rozdílných společenských vrstev. Takže lokaj nevydělává závratné sumy peněz, navíc bydlí s mámou v obyčejně zařízeném bytě, není ale v žádném případě nějaký mamánek, jeho máma má korejského přítele a on stále miluje svoji manželku (Marisol Nichols), ta ho ale nedávno opustila. Oproti němu si herečka vede finančně nadmíru dobře, její filmy vydělávají a její milenec je miliardář (Max Greenfield). Tohle všechno ale ve filmu moc vtipnosti nepobralo a působí to tak nějak křečovitě. O nic lepší nejsou scény, kdy se falešný milenec stává doprovodem slavné herečky na premiéře jejího nového filmu, do toho manželka (Betsy Brandt) slovům svého záletného manžela nevěří a nechává ho sledovat detektivy. Prostě pořád pramálo vtipné. A vrcholem trapnosti byl předstíraný sex nově utvořeného páru. Když nevycházely scénáři gagy, tak jsem už moc nečekal, že se to nějak zlepší po jiné stránce. Čekal jsem, že se ti dva nesourodí milenci do sebe v závěru skutečně zamilují a hotovo. Film nabral neočekávaný směr, přišly méně predikované události. I tak se neodbourala zdlouhavost, přisoudit filmu dvouhodinovou stopáž se opravdu nevyplatilo. Samara Weaving a Eugenio Derbez, je producentem filmu, si celkem notovali, Eugeniovi určitě nebylo nikterak nepříjemné, když se po něm Samara plazila jen ve spodním prádle. A taky se omladil, ve filmu je mu 47 let, ve skutečnosti už překročil šedesátku. A je to znát. Richard Wong nikterak režijně neexceloval a průměrné známky tomuto filmu dokonale sluší. 5/10

plakát

Volha - MAESTRO (2023) (epizoda) 

Uspěchaná epizoda, co velkou dramatičnost ani komediálnost nepřinesla. Zakotvili jsme až v roce 1986. Standa Pekárek (Kryštof Hádek) zestárl, plešatí a tloustne v břišních partiích a i v novém desetiletí sem tam ještě klátí ženské. Ještě předtím stačil svézt Karla Gotta, čímž se mu konečně splnil jeho dávný sen. StB v předchozí dekádě utahovala smyčku kolem nepohodlných lidí, jedním z nich byl i režisér Klempíř (Bob Klepl) a jeden z jeho protistátních dýchánků. Do jeho bytu vtrhla VB i s StB. Vůbec jsme se o jeho dalším osudu, a případném trestu, nic nedozvěděli. Překvapením bylo, že v osmdesátých letech dál pracuje v televizi a nadále režíruje. A největším šokem pro Pekárka je, že cesta na hokejové MS ve Vídni se mu definitivně uzavřela. A byl za tím jeho zvýšený sexuální apetit. Rozhodlo se, že tahle epizoda pojme větší časové období. A tak se docela rychle přeskakovalo v čase, načež tvůrcům stačilo udělat z toho zkratkovité a v mnohém nedořečené pojednání. Obvyklou nahláškovanou komediálnost obstaraly spíše úvodní minuty, postupem času už jsem nezaznamenal větší komediální rozptyl. Karel Gott se ukáže jen ve stínu zadního sedadla auta, jeho představitel Roman Vojtek alespoň vystihl jeho charakteristickou barvu hlasu. Osmdesátá léta, kam jsme se dějově přesunuli, jsou ještě zajímavější než předchozí dekáda. Je s podivem, že přesun neproběhl hladce. Všechny nejznámější události, mezi něž patří Spartakiáda nebo výbuch v Černobylu, mají nezajímavý a velmi uspěchaný ráz, Aneta Krejčíková už podruhé svoji monstrózní prsní výbavu neukázala, o nahé poprsí jiné soudružky kolegyně ovšem divák ochuzen nebude a Standa Pekárek bude udávat maximálně ještě tři další roky, než se jeho socialistická kapitola definitivně uzavře. 6/10

plakát

V létě ti řeknu, jak se mám (2022) 

V létě si toho moc neřekneme. Milovat a rozvádět se budeme v zimě a na podzim, na  jaře uděláme politickou kampaň s lidskou tváří a na konci všech ročních období (i filmu) zjistíme, jakou máme bilanci. Marta Ferencová pokračuje ve svém nastaveném trendu vecpat do filmu co nejvíce postav, u kterých bude trvat, než si divák zapamatuje jejich jména, úlohu i důležitost ve filmu a také jejich charakterizaci. Parta představených přátel je mezinárodně pestrá, tedy hlavně pokud jde o jejich herecké představitele. Z Česka dorazí Tereza Kostková, Martin Hofmann, Ondřej Sokol, Jaroslav Plesl a Simona Babčáková, své zastoupení v herečkách Dana Rogoz a Andreea Vasile má Rumunsko a slovenské barvy hájí Marián Miezga, Dominika Morávková-Zeleníková, Ján Koleník, Petra Vajdová a mnozí další. A se zahraniční hereckou účastí se také pojí postsynchrony, které mě nijak neiritovaly. Mnohem horší to bylo s přehledností a kompaktností děje. Některé dramatičtější scény, které čítaly žádost o rozvod, odhalenou nevěru i nově rozvíjející se milostné vztahy a určení otcovství po letech, dost často prošuměly, kdežto události málo podstatné, jako třeba náhlé zablokování zad, dostaly zvýšený prostor. Ano, i tak bylo hezké koukat na vyšpulený rumunský zadek a obdivovat napěchované české poprsí. Každá z popředních postav potřebovala svůj mini příběh. A někdy se jejich trable seběhly tak rychle, až se vytrácel plánovaný dramatický záměr. Produkčně se alespoň nešetřilo na kamerové technice, takže film má kvalitní obraz, záběry z různých ročních období jsou dobře sladěné a vyladěné. Přetlak herců a nižší dramatické i komediální vyznění a za tím vším je režijní rukopis Marty Ferencové, který už je pro ni typický. 6/10

plakát

Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) 

Nespoutaná triková jízda bizarní říší Quantum, kde se to hemží roztodivnými tvory, a ve které vám bude průvodcem (zmenšující) se Paul Rudd a jeho rodinka. Od scénáře snad ani nikdo neočekával sofistikované parametry, i tak je ale patrná změna stylu s nástupem nového a jediného scenáristy. Jeff Loveness si musel tentokrát se vším poradit sám, u předchozích dvou filmů byla na sepsání dobrodružství vícečetná parta včetně přispívajícího Rudda. V žádném případě změna na scenáristickém postu neznamená sešlápnutí brzdy. Film je v mnohém utržený ze řetězu a v mnohém stále zůstává infantilní. Bohužel. Trikoví specialisté byli ve svém živlu a po pár minutách přichází příval triků, který až do konce filmu nepoleví. Na naše přátele v neprobádané říši čekají mnohá úskalí a také dávní a pomstychtiví nepřátelé. Prvním z nich je mocný černý Kang v podání kontroverzního Jonathana Majorse, o poznání komediálněji působí Corey Stoll, z něhož trikoví experti udělali ultimátní organickou zbraň. A dojde i na krátkodobé setkání s Billem Murraym. Své důležité zastoupení sehrává ženská osádka. Na dříve neodolatelné Evangeline Lilly spáchali vlasoví stylisté pomstu, ošmikali jí její kadeře, takže na diváky juká chrabrá mužo-holčina v latexovém kostýmu, která frčí na dávkách testosteronu. Kathryn Newton v roli dcery, která celou svoji rodinku dostala do šlamastyky, vypadala normálně. A pyj zůstal přilepený u stehna i v případě Michelle Pfeiffer, která po překročení šedesátého věku života kombinuje vzhled stařeny s omlazovací kůrou plastického chirurga Měšťáka. Posledním z rodinné party je Michael Douglas, který se umyl, dal se do gala a vůbec ničím nezaujal. I třetí dobrodružství dostal režijně na starost Peyton Reed. Není to nejlepší režisér a chybí mu pohotové reakce na mnohé scenáristické vychytávky, které v jeho realizaci zanikají. Takže pak více než častěji přetéká jeho film infantilitou a dochází na mrzačení některých originálních nápadů. Film má tempo, obří porci triků, pestrobarevnou vizualizaci a vedle toho je stále ponořen ve své dětinskosti a bohapusté naivitě, což mu brání v tom udělat z něj něco vyzrálejšího a zajímavějšího i pro dospělé publikum. 6/10

plakát

Šťastně až do smrti (2022) 

Až bude chtít paní režisérka zase točit nějaký film, tak ať povolá nějaké herce. A také ať potlačí svoje nemalé úsilí po vyumělkovaném až pseudo-artovém průběhu děje, který šel značně na úkor dramatičnosti filmu. No, co k tomuto filmu napsat. Prostě thriller z Dánska na televizní úrovni a se zaostalými a pramálo sympatickými herci. Nepěkný chlap (Dar Salim) má milenku (Sus Wilkins) a manželka (Sonja Richter) na to přijde. Co na něm obě tyto ženy viděly, zůstává hlavní nevyřešenou záhadou. Nebyly to sice žádné krasavice, ale usilovat o plešatěho chlapa jak z tureckého stanového tábora, to fakt bylo přehnané. Chlap se své manželky rozhodne zbavit a jednoho deštivého večera ji převálcuje na silnici svojí dodávkou. Ukáže se, že pod koly auta nezemřela jeho žena, ale jakási jiná žena v totožné teplákové soupravě. Větší hovadinu už asi vymyslet nešlo. Sice jsem potenciální diváky připravil o tento dějový zvrat, ovšem musel jsem poukázat, na jaké imbecilní náhodě je další dějství vystavěno. Manžel se pak ocitá bez pořádného alibi, když se vyšetřující policie přijde vyptávat, ale jeho žena dostane spásný nápad. Mužíček se musí zbavit milenky. Dejme tomu, že s lepšími herci a výraznější režií by mohl tenhle thriller nabídnout něco více napínavého, ale za daného hereckého obsazení a režijního vedení film padá do průměru. A další aspekt, který film má, je ten, že policejní detektiv o tomto případu vypráví své dceři. Takže se několikrát během filmu vracíme k jejich stolu, kde naproti sobě řeší vyšetřovací postupy. Tohle fakt ne. Navíc následné policejní vyšetřování bylo zcela k smíchu. Přišlo mně, že režisérka Barbara Topsøe-Rothenborg tápala, jak film ideálně pojmout. Objevily se tedy pokusy o erotické scény a taktéž se objevil i nějaký ten obrazový nápad pro oživení pomalého tempa. Většina filmu ovšem nedisponovala napětím, herecky mě nikdo nestrhl a žádná část filmu nebyla tak dobrá, aby byla nadprůměrná. Kdo má rád obyčejně zrežírované thrillery s pár dobrými momenty, tak ten si bude lebedit. 5/10

plakát

Cirkus Maximum (2022) 

Cirkusové šapitó, v němž se shromažďuje dobrá nálada jak z tv Šlágru. Petr Šiška, autor námětu a scénáře, by coby stálice tv stanice pro starší a pokročilé mohl vyprávět. A vlastně vypráví. Vypráví nám o jednom cirkusu jménem Maximum, kde se už sto let provozují artistická čísla a železnou rukou vše řídí respektovaný principál (Jan Přeučil), který jednoho dne náhle umírá. Rodinný podnik tak po jeho smrti přebírají jeho dva synové Boris (Petr Batěk) a Max (Radim Fiala), kteří jsou za ta léta separace tak nějak sice odcizení, ale přesto chtějí činnost prastarého cirkusu v úpadku zachovat a jeho prodej pokud možno hned tak nerealizovat. Dojde i na artistická čísla, to ale až v samotném závěru, která jsou vysloveně otřesná, nekvalitně sestříhaná a pramálo zajímavě vyvedená a obdivovat je může jen velmi slabomyslný jedinec. Daleko lepší je, co se děje před nimi. Angažuje se klaun ve výslužbě (Oldřich Kaiser), k cirkusu se přidá hláškující kočovný týpek z Brna (Tomáš Matonoha) s malou opičkou,  neodmyslitelnou duší cirkusu je kartářka (Hana Gregorová) a účetní záležitosti vede Motlice, u které se jen čeká, kdy shodí přebytečné svršky a předvede vnady, kterými se proslavila. A jelikož byli lidé z maringotek kdysi sledovaní v podobě seriálu Cirkus Humberto, je k mání vtípek s Pavlem Mangem alias Vašku v roličce dopravního policisty. Film ale překotně vtipný zase až tak není. A vrcholně dramaticky nápaditý už vůbec ne. Cirkus má sice problémy, mnohdy se zdá, že mele z posledního, ale všechny překážky se vždy velmi rychle překlenou, povolení k zabrání veřejného prostranství se dokonce vyřeší málo pravděpodobnou cestou, nesympatická úřednice (Lucie Benešová) je sexuálně svedena. Nejlépe je na tom film herecky, plejáda herců s filmem šlape a funguje. Režijně je Artur Kaiser ne vždy důsledný a nedokáže svůj film nějak extra povýšit. Svět cirkusových artistů si dával v českém filmu docela velkou pauzu. V rytmu placené reklamy, levnějších produkčních nákladů a sympatického hereckého obsazení se tito kočovní umělci pokusili o návrat. 6/10