kingik

Obávaný zabiják Jason Vorhees absolvoval podstatné změny: netřímá v rukou mačetu a opustil své domovské Crystal Lake. A na jeho vražedném řádění se to nikterak nepodepsalo. Zabiják je ze dna jezera probuzen elektrickým výbojem a v mžiku se nalodí na loď plující na exkurzi do New Yorku, na níž terorizuje maturitní omladinu i s jejich nesympatickým kantorem. Do NY dorazí přibližně v druhé polovině filmu, aby zde zúčtoval s hrstkou přeživších z lodi. Mrtvých není zrovna malý počet a objevuje se sem tam i nějaký originální vtip (viz hokejový poutač s dominantou brankářské masky po příchodu do velkoměsta). Blížil se konec slavné éry osmdesátých let a chtělo to dravou rozlučku s hororovou ikonou, co se za uplynulá léta svého účinkování na filmové scéně předvedla většinou v excelentní vražedné formě. Podruhé v řadě se pod masku skryl urostlý Kane Hodder, na svá tvůrčí bedra si další krvavý výlet zabijáka vzal tehdy debutující Rob Hedden a urodily se zajímavé změny, co film posunuly z hrozící stagnace. Film nabíral postupně na tempu a dynamice, vraždy probíhaly na nejrůznější způsoby, ne sice vždy v absolutních krvavých kamerových detailech, ale jelikož jich byl byl pestrý výběr, tak si hororový divák jistě přišel na své. Přízrak mrtvolného utonulého Jasona Vorheese v dětském věku, který se tu a tam zjevuje hlavní mladé hrdince, má nakonec i své vysvětlení, a není úplně špatné. Na Manhattanu to Jason mohl více rozjet, ovšem finále je delší, což potěší. Casting je funkční, hlavně z hlediska rychlého uklizení ze scény, známější hereckou položku představuje jen Kelly Hu, co utvořila zlobivou dívčí dvojici se Sharlene Martin, a určitě se jedná o dvě nejlepší herecké akvizice. Nepřehlédnutelný je i nedávno zesnulý veterán Peter Mark Richman v roli pedantického profesora a současně strýce ústřední hrdinky. Oproti nim mně Jensen Daggett v hlavní roli přišla poněkud málo výrazná. I Rob Hedden se v rámci režírování zdržel, jako valná většina jeho režijních předchůdců, jen na jeden díl hororové série. Implantoval změny, které slasher sérii oživily a dobře posloužily. 9/10

Láska k****ská z brněnského štatlu. Je 24. 12. a moravská metropole  je dějištěm nevěry, zcizení mobilu, samoty rozhlasového moderátora, trablí s láskou, utajeného homosexuálního vztahu, zrození nového života a ještě něčeho navíc. Film využívá prověřený i notně provařený vztahový koncept, v němž dobrá desítka postav, jejichž osudy se v jeden den (zcela nepravděpodobně) protnou, zažívá samé trable a nesnáze ve velkém městě, aby v závěru filmu byla v absolutní extázi štěstí. Baví a překvapí tohle ještě vůbec někoho?! Představte si obludný tvůrčí styl pozdější tvorby Marie Poledňákové, znásobte jej obludnou podbízivou a slabomyslnou tvůrčí tryznou Marty Ferencové a vyjde vám tahle vánoční břečka, co tlačí neumětelsky na emoce i bránici. Pestrá herecká kolekce nečítá herecká motovidla, herci ale neměli k dispozici zajímavě zrežírované a napsané scény, dialogy nepatřily zrovna k libozvučné síle filmu a brněnské lokace nikterak nepředstavují vánoční pohádkovost. Ti, co spoléhali na komediálnost dvojice Eva Holubová a Jaroslav Dušek, musí být zklamáni z jejich několikaminutového proplutí filmem. Richard Krajčo, v téměř  hlavní roli, dokonce předvádí cosi jako herecký výkon. A zbytek herců chce vykřesat z nicotného filmu alespoň drobet kouzla vánoční zasněžené romance, jenže jim to ani trochu nevychází, režie nedisponuje zábavnou originalitou, gagy jsou bída sama o sobě, vánoční atmosféra nevtáhne a ani nijak nezafungovala. Polská předloha mě opravdu neláká. Česká předělávka není vůbec ničím pozoruhodná. A je naprosto jedno, v jaké roční období zavadí o vaše bulvy. Výsledek bude stejně příšerný jak v červenci, tak i v prosinci. 1/10

Čtyři nerozlučné kamarádky zažívají slasti a strasti mateřství. A těch strastí je v rámci filmové dramatizace o něco víc, pochopitelně. A nutno podotknout, že se nejedná o vyložené mladice, pokud jde o jejich zvolené herecké představitelky. Sára (Hana Vagnerová) je influencerka a novopečená máma, přičemž jejímu partnerovi (Jakub Prachař) vadí její přespříliš trávený čas na sociální síti, Eliška (Gabriela Marcinková) je nastávající maminka a jejího partnera (Štěpán Benoni) její slovenská matka přímo nesnáší, Hedvika (Petra Hřebíčková) má malého syna a žije ve "zlaté kleci", načež přetrvávající nezájem svého manžela (Jiří Langmajer) o její osobu si začne kompenzovat se sympatickým skejťákem (Vladimír Polívka) s kytarou, se kterým se seznámí jednoho dne v parku. Zuzana (Sandra Nováková) má dvě ratolesti, je bez chlapa a bez peněz. A všechny čtyři mají ve filmu svoje dějové linie, které jsou scenáristicky podávány poměrně zrychlenou až překotnou formou, což je někdy na škodu. Vytrácí se totiž jakákoliv dějová hutnost. A tato hutnost byla v podstatě nahrazena historkami všeho druhu ze života čtyř mamin, s doprovodnými a vpravujícími voice-over komentáři Sáry. A několika scénám chybí i smysluplnost. V globálu to však nebylo vůbec špatné. Očekávaný příval nesnesitelné afektovanosti se nekonal, případně byl úspěšně redukován, nepříčetné gagy byly přítomny jen pomálu (viz nesmysluplná scéna, ve které Elišce na vodním cvičení těhotných matek "odteče" plodová voda). Ostatní gagy se daly vydržet, okořeněné i jadrnými slůvky. Muži jsou vnímáni jako jakýsi poddruh, který je užitečný hlavně v oblasti materiální, druhem se stávají jen velmi zřídka, to když jim to dovolí scénář, částečně sepsaný Sandrou Novákovou. Herecky si každý z účastníků urve nějakou svoji skvělou chvilku. Jen namátkové, to nejzajímavější vybírám:  Sandra Nováková hystericky seřve revizora v tramvaji, Zuzana Mauréry je příšerná tchyně v každé scéně, ve které se objeví, Václav Neužil jako nezodpovědný bývalý manžel s nynější profesí komparzisty využije k ošálení smyslů své opuštěné a znovu svedené partnerky srdceryvné repliky z filmu. A tradičním nešvarem českých filmů je nekvalitní ozvučení. Jakmile kterýkoliv herec ztišil hlas, nebylo vůbec rozumět, co právě vyřkl. Vojtěch Moravec ukázal, že režijně umí zabojovat o dobrý flek mezi režiséry, kteří netouží točit náročné a zcela přísně realisticky vyznívající tvůrčí kusy. Pochopitelně, i tahle komediální záležitost s příměsí sociálního dramatu nevyznívá vždy (dokonale) reálně. Je ovšem možné, že právě nějaká matka (a to film může uzřít i lecjaký otec i tchyně) si řekne, že obdobnou situaci řešila, ačkoliv v reálu se rozhodně vše nevyřešilo tak perfektně filmově. 7/10

Teolog se na to nepodívá, nevylučuje se, že bude pohoršen. Hororovým divákům nebude po chuti přemíra náboženských motivů. Novinář Gerry Fenn (Jeffrey Dean Morgan) se v novinářských kruzích netěší zrovna dobré pověsti. V rámci svého honu za senzačními novinovými články z oblasti záhad je schopen vydávat osobně zkonstruované podvrhy, což se pochopitelně podepsalo na jeho upadlé kariéře. V zapadákově jménem Banfield v Nové Anglii se začnou ale dít nevídané nadpřirozené léčitelské zázraky spojené se zjevením Panny Marie, čehož může využít k opětovnému nastartování role senzačního pis(s)álka. Na svých bedrech nyní bude mít objasnění záhady táhnoucí se dvě století. V titulní roli zarostlý Jeffrey Dean Morgan a Sam Raimi coby produkční záštita - to je hodně dobré divácké lákadlo pro ne už tak hodně dobrý horor. Ačkoliv má film celkem přijatelnou technickou stránku, co po stránce speciálních efektů nedělá ostudu, režijně příliš ničím nevyniká, nevyleká a exkurze plná kostelních řečí je po nějaké době otravná. Evan Spiliotopoulos je dalším ze scenáristů, co zatoužili po vlastními silami natočeném filmu. A je znát, že chce být ve svém režijním debutu odlišný, což je jistě záslužné, ovšem sto minut náboženství je podáváno suchopárně, většinou i hororová gradace vázne. Vedlejší postavy působí zhusta protivně - Cricket Brown v roli stěžejní a médii i církví oslavované dívky, co rázem zázračně slyší a mluví po božím zásahu, nikterak neokouzlí, o moc lépe na tom není ani Katie Aselton, William Sadler a Cary Elwes. Výsledný pekelný bubák toho moc vražedného nepředvede, občas juká ze všech absurdních pozic a motá se po scéně, no, alespoň korigoval náboženskou přebujelost. Finále/finální zúčtování na hranici podprůměru. Gore nulové. Oproti tomu se mně líbilo, že se film neodehrával ve tmě, takže taková hororová změna. Jeffrey Dean Morgan je spolehlivá jistota, technické parametry přijatelné a režijně slabší a nevýkonné. 6/10

Režisér se z filmu snažil vyrazit, co se dalo. Sympatická mexická imigrantka se dozvídá drastickou pravdu o levné ubytovně, výhradně určené ženské klientele. Šéfují v ní dva bratři, krajně podezřelí z nekalostí. A když se začnou pohřešovat ubytované nájemnice, je nasnadě, že se zde dějí nepravosti, které má na svědomí  cosi nadpřirozeného. Netflix dal prostor režisérovi Santiago Menghinimu, co se ještě nestačil realizovat ve filmu. A ten ukoval plíživý děs v zaplivaných zdech, kde by se člověk štítil opřít, natož aby v nich přebýval a ještě za to platil. Do titulní role si vybral exotickou Cristinu Rodlo, která je více známá seriálovým divákům, nicméně je ve svém herectví spolehlivá. Film moc velkým spádem neoplývá. Povětšinou je divák (zpočátku) svědkem různých (nejasných) nadpřirozených výjevů a úkazů, nějaká ta duchařská upomínka je namístě. Hlavní hrdinka se přetahuje se správcem ubytovny o vrácení finanční kauce, ten stále hledá výmluvy, do toho její sociální situace není růžová, doklady nemá v pořádku a její ochotná kamarádka, která jí dokumenty totožnosti falšuje, nevysvětlitelně zmizí. A jaksi jsem si nevšiml, že by tvůrci podali vysvětlení o jejím zmizení. Posléze film nabere hororovou auru, atmosféra začne houstnout s příchodem porce gore. Marc Menchaca s Davidem Figliolim tvoří zlověstné duo. Vše je temně posazeno, scéna postrádá větší nasvícení a závěr je věren všem správným tradicím potenciálních pokračování. A technická stránka rozhodně film nepoložila. I přes převažující pozitiva se najdou rezervy - monstrum si s příchodem na scénu dává načas a nezlobil bych se, kdyby se zdrželo i více a déle, film byl trochu moc exponovaně tmavý a příště by to chtělo i přidat na tempu. Nicméně, Menghini se i nadále může angažovat v hororovém působišti, Svůj hororový cíl splnil se svým štábem vcelku optimálně. 8/10

Odvěcí kámoši Milo (Elyas M´Barek) a Renzo (Frederick Lau) táhnou za všech okolností vždy za jeden provaz. Tak nějak chtějí seknout s prací barmanů a zatouží otevřít si konečně vlastní podnik. Sílu jejich dlouhověkého přátelství prověří jednoho dne nepředstavitelný malér, do kterého spadne Renzo, když chce pomocí nelegálního výdělku realizovat jejich společný sen o podnikání. Poté, co svěřená zásilka drog nenadále zmizí a nedorazí na místo určení, mají rázem v zádech ruskou drogovou mafii a zločinecký gang. A noční Berlín zažije s nimi bláznivé dostihy. A nesmím opomenout, že Milo má na sobotní večer domluvené osudové rande. Sličná Sunny (Palina Rojinski) vyznává přísnou monogamii, což nebyl případ její poslední známosti, takže nepromiskuitní Němec s arabsko-italskou vizáží má dvířka do jejího klína otevřené dokořán. Největší slabinu představuje skutečnost, že většina situací má velký náběh i potenciál být co možná třeskutě nejvtipnější, jenže se tak děje málokdy. To ale neznamená, že film trpí nezábavností. Má to sice vlažné proluky, začátek je takový celkem roztahaný až utahaný, od 45 minuty se ale děj začne stupňovat a nabírat na spádovosti. A dostaví se i jeden malinký závěrečný zvrat. Spolehlivě zábavný tandem M´Barek a Lau přibral do své stíhací jízdy sympatickou Palinu Rojinski, která dodala romantické rozpětí. A občasné vtipe vylez skutečně po čase začne v přiměřeném měřítku fungovat. Rezignovalo se na fekální a přisprostlý humor, prostor dostávají povětšinou poněkud infantilní vtípky, ovšem jejich komické podání je zdárné. Režisér Simon Verhoeven od posledně razantně změnil žánr, a neudělal žádný velký komediální přešlap. Smíchy sice nezemřete, dobrá nálada po tomto kousku dramaticky neklesne. 8/10

Malý hororový výlet  za původem prokleté retro hry z osmdesátých let, která terorizuje své hráče ve vypjatém a delikátním stylu Vyber, nebo zemři. Doprovodný hlas Roberta Englunda hlásá cosi o tom, že realita je prokletá. A kdo chce předem neohlášený hrůzyplný herní zážitek podstoupit, může se radovat na konci i z nemalé finanční výhry, o kterou se už celé roky nikdo nepřihlásil. Celé herní záhadě chce přijít na kloub Iola Evans a Asa Butterfield. A opravdu velké díky za toho pišišvora Asu, neb velmi vítaně koriguje nesympatičnost míšenky v úplně titulní úloze. Až do konce filmu jsem si na ni nezvykl. Ovšem to neznamená, že by film pod její dominancí utrpěl devalvaci. Má jen osmdesát minut, což je přesně ta stopáž, která nutí scenáristu Simona Allena a režiséra Tobyho Meakinse, aby vymýšleli nějakou tu rychlo-spádovou hororovou zábavu. A dokonce se jim poštěstilo být ve svém počínání i originální. Netflix jim zrovna nedopřál vrchovatý hrnec peněz, takže scenérie nejsou tou největší předností filmu. Ovšem hororových chvilek je slušná porce. Začíná to pikantně - vyříznutým jazykem v rodině Eddieho Marsana. A pak to tak pěkně svižně pokračuje, ač gore nikterak nepřekypuje. Ocením tvůrce v tom, že vynechali tradiční internetové vyhledávání, takže původ hry je v podstatě neznámý. Podařilo se udržet i určitou dějovou neprůhlednost. Překvapí i nějaké to nečekané úmrtí. A postupná gradace proběhla zdárně. Až na hlavní představitelku, jsem spokojen. Je to v podstatě tv horor, tudíž nemá smysl řešit absenci většího vizuálního náporu pro divácké bulvy. Spád, Asa Butterfield, hororový puch a riziková videohra - atributy dostatečně plnící svoji funkci. 10/10

Mladá žena se ocitá sama uprostřed hvozdů, kde o její lůno usiluje muž s vizáží Jamese Hetfielda. No, vlastně není tak úplně zřejmé, co by Jules Willcox, případně svým předchozím obětem, provedl, kdyby se jí nepodařilo pláchnout ze zajetí lesní chatky. Jedno ale jisté je - maniak zádumčivě a vytrvale jde za svojí kořistí. A je všude. Film si neláme scenáristickou palici, jak své neomylné rychlopřesuny odevšad směrem k oběti dokáže s takovou bravurou implikovat. Film tohle prostě odmítá řešit. Hlavním cílem je držet napětí, fandit nebohé ženě, která je záběr od záběru umolousanější a neupadat v tempu. Film je předělávkou švédského thrilleru Pohřešovaná, kdy si původní režisér, Mattias Olsson, tentokrát ponechal post scenáristy a realizace byla svěřena Johnu Hyamsovi. Pochopitelně hned nebudu horlivě shánět originál, abych měl možnost srovnání. Na mě kouzlo lesa dostatečně zafungovalo, řeka s peřeji také fajn a maniak (i jeho oběť) také zaujal. Určitě se mohlo vynechat roztřídění do jakýchsi kapitol, to bylo úplně k ničemu. A tvůrci si vzpomněli i na penzionované herce, takže účast šlechetného lovce obstaral Anthony Heald, který jistě nepohrdne přivýdělkem. Režisér John Hyams se doposud protloukal béčkovými produkcemi, ale svitlo na kardinálně lepší výtvory. A nikdy není pozdě si vylepšit svůj kariérní status úplně jednoduše posazeným thrillerem, kde není o vypjaté a hutné chvíle nouze. A Jules Willcox a Marc Menchaca jsou dost dobrou protichůdnou dvojkou. 10/10

Se čtyřicítkou na krku, s ledovou tříští Diona Phaneufa (její manžel a bývalý hokejista NHL) v krku a s démonem v zádech se na filmovou scénu vrací kanadská svůdnice Elisha Cuthbert, která o pořádnou roli nezavadila téměř dvě desítky let. Nějaké seriály a jedna hokejová epizoda jsou jí jistě málo, tak to vzala do svých vnad a vyprodukovala si horor o prokletém domě, respektive suterénu, kam se se svojí filmovou rodinou nastěhovala. Netrvá to dlouho a ze scény se poroučí její dcera (Abby Fitz), mladší syn (Dylan Fitzmaurice Brady) už také vyhlíží svůj zánik, něco nepěkného větří i její manžel (Eoin Macken), do toho se vesele procvičuje počítání do padesáti, vinyl z retro gramofonu přehrává záhadný vzorec ještě záhadnější rovnice, zlo věstící symboly v domě také hlásí svoji temnou přítomnost a Elisha je pořád oblečená. Z domu se příliš nevzdálíme, takže je celkem irelevantní, že se natáčelo v irských lokacích. Peněz na velkolepou kaskádu trikových efektů nebylo nazbyt, neznamená to ale ochuzení diváka o mrazení v zádech, každý šelest v ohanbí se počítá a napětí rozhodně nemá pohov. A technicky to nevypadá vůbec špatně. Elisha s přibývajícími léty, s tmavou barvou stoprocentně kryjící šediny a rosolovitými pažemi kontroluje zdárně podání své role. Když je vyděšená, tak je vyděšená, když je neklidná, tak je neklidná, těch nesexuálních poloh si za film vyzkoušela nemálo. Režisér a scenárista Brendan Muldowney měl jasný plán, který tvůrčím způsobem příslušně naplnil. Atmosféra je solidně atmosférická, záhada je správně záhadná, rozplétá se v ideálním poměru a tempu, načež nějaké ty drobáky zbyly i na strůjce celé té nervy drásající hrůzy. Kdo chce s Elishou vstoupit do nehostinného domu, bude muset oželet, že je před kamerou poněkud skoupá na postelové hrátky, ovšem strašidelné hrátky zvládá se svým štábem nadmíru vzorně. Tak jí přejme, aby další její zajímavá herecká kreace netrvala neúnosně dlouhý čas. Tenhle horůrek byl fajn. 8/10

Je cosi zaminovaného v říši dánské. A je to rozsáhlé dánské pobřeží, které je třeba vyčistit od tisíce nášlapných min. Vlastním lidem se do toho fakt nechtělo, tak jsou na tuhle proklatě nebezpečnou poválečnou prácičku přiděleni mladí nacističtí zajatci. V počtu 14 mladíčků jsou vrženi vstříc nejistému přežití, kdy každá příští minuta může znamenat nechtěný smrtelný výlet do povětří. A že se jejich počet začne povážlivě snižovat, je více než jisté. Od příběhu, který se opírá o reálné základy, jsem hlavně nechtěl průhledný scénář. Film se tomuto nežádoucímu nešvaru ne úplně vyhnul. Dánský velící seržant zpočátku své svěřence z duše a lenivého pyje nenávidí a nepokrytě jimi opovrhuje. Pochopitelně jak plynou dny, začne mít na hodnou bandu dosavadních nepřátel jiný náhled, kluci zatrolení a zakřiknutí mu začnou přirůstat k přirození. Ovšem výsledek není nikterak přebujele plačtivý. A uhozený už vůbec ne. Prostě je nutné počítat s tím, že osudy mladíků mají nějaký přirozený (filmový) vývoj, kdy i ten největší nelida si posteskne nad jejich nelehkým údělem. Film shledávám vesměs originálním. A je poměrně zdárně režijně ošetřen. Martin Zandvliet do svého přístupu aplikoval něco málo zdravé syrovosti i surovosti, pracoval s dobrým hereckým materiálem, ačkoliv bych hodinu po skončení filmu nerozpoznal jednoho nácka od druhého, jak všichni typově splývali. A určitě se jedná o zajímavého režiséra. Dánskou filmovou historii, potažmo tvorbu nesleduji, bylo ale přinejmenším osvěžující sledovat dřinu a pinožení mladých vojáků, což mělo i v jistém smyslu sugestivní efekt na diváka. A s přihlédnutím, že ve válečném žánru je každá dávka neotřelého materiálu živou vodou, se přikláním k vyšším známkám. 7/10