Martrix

Po minulé epizodě to tady bzučelo jak v úlu, samé superlativy a výroky jako best epizoda ever apod. Tak já tohle prožívám až teď, u této epky. Za mě má úplně všechno, co jsem měl rád na starých filmech a navíc i to, co mě bavilo u CW. V některém z tehdejších komentářů jsem se zasnil, že by bylo skvělé udělat hrané filmy o čarodějnicích, kde by se objevila Assaj Ventress, Savage, Bane (to už se bohužel vyplnilo u plechové hlavy). Tato epizoda je moc pěkný průnik směrem, který se mi velmi zamlouvá. Filoni je pro mě Santa, kterému se sprčil budík a nadělil mi dárek už teď. V této epce funguje všechno. Od luxusního, filmového vizuálu, přes obsazení herců, po scénář, který považuji za nejlepší v rámci dosavadních hraných seriálů. A to se dá čekat i velmi zajímavý vývoj v další epizodě. Parada.

Loupilo se tady z filmů jako třeba Scanners, Výplata, Total recall, Hra, Reminiscence, Počátek... . Přesto není výsledek vysloveně přeplácaný, jen....divně neoriginální. Navíc jde jen o náznaky, takže nic z kvalit těchto předobrazů, se do Hypnoticu nepřeneslo. Pro fanoušky Rodrigueze asi dostačující, ale tím já nejsem, takže... . S výjimkou Sin City a Planety teror, ode mě dostával max. 3*. A teď to nebude jiné. Přitom první půle filmu byla zajímavá a dostatečně vtahující. Jenže ta druhá byla o to víc hloupá, skoro směšná, vizuálně odfláknutá... . Kdepak, na tohle jméno mě už nikdo nenaláká. Závěr ve mě tou nadrzlou stupiditou stále rezonuje, takže zaokrouhlím dolů. PS: definitivní konec přijde až s titulky....a dělá si vrátka pro pokračování.... .

Když vidím nějaký film, kde se to jen hemží hvězdnými jmény, tak mě napadne, že tvůrci mají velké ambice a chtějí natočit extra biják - mají superrozpočet, nebo že jde o tak dobrý scénář, že herci neřeší prachy...prostě v tom chtějí hrát. Samozřejmě ještě existují případy, kdy při rozhodování nejde až tak o scénář, ale o osobnost režiséra. Všichni víme, že Tarantino, Anderson, Scorsese a pár dalších...ti se prostě neodmítají, resp. herci jsou za možnost s nimi pracovat vděční. Což ovšem není případ Vromena. A není to ani o skvělém scénáři; když se podíváte na rozpočet...ten je k neuvěření prťavý a sotva mohl pokrýt náklady na natáčení, natož na mzdy herců, jako je Oldman, Costner, Jones... . A přestože se hvězdnost Gadot a Reynoldse naplno rozzářila až po tomto filmu...v té době už šlo o áčkové herce, kteří byli schopni schlamstnout slušnou část rozpočtu pro sebe. A protože film vypadá vcelku slušně, předpokládám, že na jiných postech pracovali také profíci. Nevím, jak se produkci podařilo sehnat je všechny dohromady...možná jim dělal catering Jamie Oliver, nebo současně točili jiný dražší film a tohle udělali jen o pauzách... . Nicméně dost žvástů...má ten film i jiné benefity? Za mě ani ne. Nebýt oné hvězdné pěchoty, které vévodil Costner v roli, která mu náramně sedla, tak jde o předlouhý tuctový snímek, na který pár hodin po shlédnutí zapomenete. Scénář je totiž nezáživný. A to i když se ho všichni snažili pozvednout a uplácat z něj špionážní drama s jakousi sci-fi složkou (která je ale naprosto zástupná a neoriginální). Je to ze stejného ranku, jako Tváří v tvář a Reynolds asi musel při čtení scénáře zažívat drobné déjà vu, protože ... Nesmrtelný A vlastně i Deadpool. A když půjdete dál, tak hrál ve filmech jako V cizí kůži, Pohřben zaživa, ...jakoby to oživování a převtělování vyhledával. Vlastní smrt jeho postava předstírá dokonce i v 6 underground: Tajné operace... . Nepochybně má nějaký zombie komplex. Tomuto tématu sluší buď komedie, nebo pořádné drama. V případě tohoto filmu, bohužel nejde ani o jedno z toho. Přitom kdyby se do diváka pořádně zajelo a některé momenty by ho vyhodily z komfortní zóny, dost by to pomohlo. Takhle vcelku nezaujatě sledujete další z mnoha příběhů o ohrožení národní bezpečnosti... USA vs hackeři, teroristi... neskutečně omšelé téma, které je "vytuněno" pouze zmiňovanými hrátkami se vzpomínkami. Ani nebudu vypisovat filmy, které si s tímto tématem poradily mnohem lépe. Takže za mě zklamání, protože jsem čekal víc. Nic není vyslověně špatně...ale potenciál zůstal netknut. Průměrný film s nadprůměrnými herci.

Jenže tohle neměly být vesmírné hry o trůny plné nesmyslů. A roboti nepláčou...ne ti Asimova.

Občas si zanadávám, když se distributoři pustí do rádobyvtipného přejmenování originálního názvu filmu. V tomto případě je to ale vcelku pochopitelné, protože tupě přeložený název filmu: To, že nemáš co říct, neznamená, že bys měl držet jazyk za zuby....je prostě dlouhý. Přesto bych zvolil něco příhodnějšího...třeba: Le grand braquage des toilettes - Velká záchodová loupež. Ten vcelku přesně vystihuje, co diváka čeká. Není to sofistikované, ani richardovsky ztřeštěné, výprava i hudba působí televizně...občas mi to evokovalo české komedie, jako Co je doma, to se počítá, pánové... . Přidanou hodnou Krást se musí umět, je ovšem herecké trio a podstatně lepší scénář. Blier, Serrault, Lefebvre. Tahle trojka by pravděpodobně vytěžila maximum i z úplné blbosti. Ale stejně tak si umím představit, že šikovný režisér by s tímto scénářem dokázal divy i s neznámými herci. Poněkud složitě naznačuji, že jako největší slabinu filmu vnímám Besnarda na režisérské židli. V jeho podání tomu chyběl šmrnc...což je ten důvod, proč nedám plné hodnocení. Co ale velmi oceňuji, je balancování na hraně ztřeštěné komedie a veselé kriminálky. Postavy nejsou smolaři, ani vyslovení troubové, Besnard nesklouzává do klišé, takže nesledujeme jen jejich marnou snahu proloupit se k penězům. Nejsou politovánihodní, fandíte jim, protože jsou to neškodní zlodějíčci, kteří se pustili do fikané loupeže. Vynalézavě a pro diváky vcelku vesele. Besnard obratně kličkoval mezi tím, co bych nazval prvoplánovitost a momenty, které jsou pro takové situace typické. Přesto se mu většinou povedlo, nesklouznout ke dnu komediální ohranosti. To oceňuji. Díky tomu má tato komedie zvláštní nádech, který je sice povědomý, ale současně je i neotřelý. A tím neotřelý, jistě nemyslím originální. Zajímavý filmový zážitek, na hony vzdálený Zlaté cihle, která je sice  o téměř 50 let starší, ale vlastně patří do stejného subžánru.

Tentokrát sledujeme jen jednu linku. Nepřepínáme mezi vojákem, toximatkou ani Micuki, ale sledujeme cestu kindrošů za Kašparem. Překvapivě to není otravné, jak by mohlo. Místy to dokonce evokuje partu smradů z jiného seriálu, nebo filmu. Přestože jde jen o krátkou roadmovie nepřátelským územím, tvůrci si připravili zajímavý apgrejdeček, který tomu dal lepší dynamiku. A jistě to pomůže celému příběhu. Aspoň doufám, protože občas už to bylo utahané. Takže fajn...jen tak dál.

Ten rozruch kolem tohoto filmu je konstrukt vystavěný na stejných základech, jako celá ta bublina kolem samotné panenky/figurky Barbie. Marketing tady opět noří své tesáky do krků malých děvčátek, jejich naivních matek a nechápajících, ale štědrých otců. Žvásty o existencionálním dramatu, které je rafinovaně skryto v barevné taškařici, nebo rady, že je potřeba vnímat vše s nadhledem...ani náhodou. Vtipných momentů se samozřejmě pár našlo a ano, najde se i pár motivů k zamyšlení, ale rozhodně to nevykompenzuje těch xx zbývajících minut, kde se kupí pseudopoučky, pseudokritika společnosti a nářky žen, jak mají složitý život, během kterých se divákům nejen podprahově gumují a přetaktovávají mozky. S výjimkou úvodních dvou minut, které mě navnadily na něco úplně jiného než co následovalo, jsem nevěřícně zíral, jak dospělí lidé křepčí, zpívají a melou blbosti v rádobycool kulisách, jen aby se svět dozvěděl, kam vede patriarchát. A samozřejmě nesmím zapomenout na důležitou pointu toho všeho... každý musí zjistit kým vlastně je, aby mohl jít třeba na gyndu. Nebýt Margot, která je nejen vysoce sledovatelná kost, ale i výborná herečka s komediálním nadáním, tak bych to nejdéle v polovině vypnul. Tohle je velmi nebezpečný druh filmu. Napohled neškodná slaboduchárna zapouští zvlášť do mladých a slabších mozků jedy, díky kterým nám pak vyrůstají generace patetických, labilních slabochů, kteří jsou tak moc zahleděni do sebe a svých pocitů, že sotva vstanou z postele. Po skvělé Manželské historii, jsem byl na další film Noaha Baumbacha zvědavý, ale tady měla evidentně hlavní slovo nenápaditá Gerwig a další přicmrndávači z řad feministníků. Nemělo to šmrnc, hloubku, ani dostatek zábavnosti. Jo a úplně jsem v tom zápalu rozhořčení zapomněl použít slova: prvoplánovitý, klišopudný, hloupý a nudný.  Možná by bývalo lepší pojmout to jako temný thriller, protože Barbie je opravdu součást popkultury na které malé holky vyrůstaly, takže na mnohém co zaznělo, může být víc pravdy než by se zdálo. Dceři bych tohle pustil jen jako kombo s Vetřelcem, aby se zase vrátila zpět nohama na zem.

A pak, že to nejde. Dodat fanoušům co mají na SW rádi, ale nevykrádat. Spíš vyplňovat prázdná místa a posouvat ať už dopředu, nebo do stran....prostě rozšiřovat SW universum všemi směry. To není totéž, jako parazitovat na originálu. Takže Filoni nezklamal. Old Star Wars byly vždy spíš kosmopohádky. V průběhu let se tomu někteří tvůrci snažili přiblížit, ba dokonce ten prokinder svět vypopředit  a jiní tu pohádkovost vytlačili a dodali dospělé drama (pro mě best way). Ahsoka se vrací ke kořenům, ale není infantilní...cílí hlavně na fanoušky CW(tzn. i na mě). Na ty, kteří chtějí pokračovat v příběhu o Anakinovi, resp. padavance, ve které jeho odkaz (i ostatních mistrů) přežívá. SW jsou prostě fenomén a jak vidno, i přes některé mizerné celovečeráky a zbytečné seriály, se tu a tam objeví i něco kvalitního(aniž by to bylo animované). Fanservice jako prase, ale v tom pozitivním slova smyslu. PS: Díky Filonimu vidíme, že ani Disney politika duté korporátní hlavy, nezabrání vzniku plně funkčních projektů.

Než se pustím do obšírnějšího rozboru děje, musím konstatovat, že Reality XL je skvěle natočený film. Na minimálním prostoru, se čtyřmi herci a se scénářem, který stojí hlavně na dialozích, předvedl Thomas Bohn parádní výkon. Všechno funguje na jedničku. Atmosféra, hudba, načasování, vizuál, herecké výkony... . Hned po shlédnutí filmu jsem se podíval co dalšího dělal a .... jsem v šoku, že se mu nepodařilo navázat; řečí místních čísel, jde spíš o podprůměrného tvůrce. Přesto se nedivím, že jsem teprve třetí člověk, který tento film na CSFD hodnotí. Tohle je vysloveně festivalová záležitost pro fajnšmekry a umím si představit, že i v německy mluvících zemích, není moc reprízovaná. Natož jinde, kde je lidem němčina protivná a na anglické titule si netroufnou. Nebýt vysokého hodnocení Willy Kufalta, ani já bych se do toho nepustil. Ale dal jsem si práci a udělal jsem si český překlad z portugalských titulí. Obavy, že technické výrazy a složitější myšlenky budou zgoogleny do nesrozumitelna se naštěstí nepotvrdily, protože...žádné sci-fi se vlastně nekonalo. Bohn si s diváky pěkně pohrává, črtá architekturu existencionálního konstruktu, že realita je pouze myslí stmelené vlnění, či vibrace. Je to jedna ze základních teorií a k jejímu pochopení nepotřebujete víc, než co ve filmu uslyšíte. Bohn by v tomto duchu mohl pokračovat a rozvést to i dál, ale rozhodl se pro "přesýpací hodiny". Ten úskok chytřejšího diváka nezaskočí, protože věda a víra, objevy a náboženství...to jsou spojené nádoby, ale přesto mě to trochu zamrzelo, protože obě témata by zasloužila víc prostoru. Takto se musela dělit o prostor v jednom filmu s umírněnou stopáží. Díky již zmiňované atmosféře, ale to laškování s divákem, nemáte tvůrci za zlé. A to i přes ten poněkud zbytečně upatlaný závěr. Nejspíš se na tento film podruhé nepodívám, jeho kouzlo totiž mizí se závěrečnými titulky. Ale jsem rád, že jsem ho viděl a vlastně bych ho i doporučil sci-fi fajnšmekrům, kteří už neví coby....jako já. Jistě nejde o ztrátu času, jako v případě plytkostí, které na nás kydá Hollywood.

Žádný úpadek, úbytek nápadů, nebo recyklace, se ani v této řadě nekonal, takže spokojenost a už teď se těším na pokračování.