Deníček (109)
Anime sezóna Léto 2019
Spousta Isekaiů, pár pokračování, možná i něco originálního - nová sezóna, nová hodnocení, nová překvapení, zkrátka tento způsob léta zdá se mi poněkud...
Sleduji a líbí se:
Araburu Kisetsu no Otome-domo yo.
Sleduji:
Uchi no Ko no Tame naraba, Ore wa Moshikashitara Maou mo Taoseru kamo Shirenai.
Katsute Kami Datta Kemono-tachi e
Dungeon ni Deai wo Motomeru no wa Machigatteiru Darou ka 2nd season
Profesionální provokatérka Takagi 2nd season
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Fruits Basket (2019)
Ze starších sezón stále sleduji:
Fairy Tail: Final Series
Dropnuto:
Tsuujou Kougeki ga Zentai Kougeki de Ni-kai Kougeki no Okaasan wa Suki Desu ka?
Arifureta shokugyou de sekai saikyou
Nesleduji:
Senki Zesshou Symphogear XV = season 5
High School Star Musical season 3
Nakanohito Genome [Jikkyouchuu]
Hakata Mentai! Pirikarako-chan
Kawaikereba hentai demo suki ni natte kuremasu ka?
Pořád se něco učíme...
Jsem tady sice skoro už 5 let, ale je to teprve týden, co mě konečně někdo naučil, jak vkládat odkazy do komentářů, psát tučně a kurzívou. Zkrátka jak zajistit, aby komentáře byly zase jednou o level lepší...
Pro ty, kteří toto tajemství ještě nepoznali i já (má to prý i několik dalších uživatelů, včetně autora) sem přidám obsah jednoho diskuzního příspěvku, který tohle vysvětluje.
Hodí se mi to mít tady, protože si nebudu muset pořád ty příkazy otevírat v textovém souboru, kam jsem si je uložil a odkud si je kopíruji a třeba to pomůže i někomu dalšímu, když se ta informace zase jednou objeví někde jinde.
Takže:
1) Chceš-li vložit odkaz do svého komentáři, udělej to takhle: <a href="URL">Odkaz</a>
přičemž místo URL dosadíš zkopírovanou CELOU adresu např. https://www.youtube.com/watch?v=9WzD80jwW10 a místo ODKAZ napíšete cokoliv chcete, resp. to, co vyjadřuje ta adresa.
2) Chceš-li zvýraznit text ve svém komentáři, udělej to takto: <strong>tučné</strong> nebo <b>tučné</b>
3) Chceš-li psát kurzívou, udělej to takhle: <em>kurzíva</em> nebo <i>kurzíva</i>
4) Chceš-li psát s podtrženým textem, udělej to takhle: <u>podtrženo</u>
No a kromě těchto pár kroků jsem se třeba dnes naučil, že pokud chci dát odkaz na nějaký konkrétní komentář, že na to je ten symbol co vypadá jako sponka, nebo s trochou fantazie ležatá osmička (a na který když najedete, tak to i napíše "trvalý odkaz"), co je u komentáře hned vedle textu "všechny komentáře uživatele".
A taky jsem zjistil, že existuje "web archive" nebo chcete-li Wayback Machine, kde je šance dohledat třeba váš starý komentář, který jste si smazali, nebo se podívat, jak vypadal váš profil (nebo prostě jakákoli stránka) někdy v minulosti. Sice tam nejsou 100% záznamy z každého měsíce nebo roku, ale najít se tam toho dá hodně...
Na závěr řeknu jen - Ano, jsem tak trochu zabržděný a Ano, tohle jsem měl vědět a umět už dávno. A přidám, že logicky to, že to teď umím, znamená, že to budu spamovat do všech nových komentářů, protože to umím a to tak dlouho, dokud mě to neomrzí !!!
I am back - s ručením omezeným...
Jak jsem slíbil, o případných změnách zde budu informovat...
Nebudu tvrdit, že se cítím skvěle, za moc to nestojí, ale od 21.4.2019 jsem schopný zase i něco napsat. Tedy by se dalo říct, že moje aktivita zde je postupně od té doby obnovována a že se budou stále více objevovat nějaká moje nová hodnocení, komentáře, obsahy... Zkrátka vše na čem jsem v minulosti tady pracoval a co jsem si tu tvořil se postupně částečně obnoví...
Částečně? Ano, nejspíš jen částečně... Předpokládám, že rozsah mojí práce už nebude takový, jako byl dříve. Nebudu psát komentáře k tolika sériím, nejspíš jich ani nebudu tolik průběžně sledovat (i když kdo ví,množství a kvalitu toho co vyjde neodhadnu)... Ano, přehodnotil jsem svoje původní rozhodnutí o nesledování ongoingů a budu ve sledování aktuální sezóny průběžně (tedy jak budou jednotlivé díly vycházet) pokračovat. Budu opět mít své průběžné přehledy, protože mi hodně pomáhají v orientaci v jednotlivých sezónách. Původní příspěvek z 21.4.2019 o tom, že přehledy nebudou jsem smazal a na tom aktuálním jarním se už pracuje (musím dohnat skluz a zorientovat se).
Proč jsem se tak rozhodl? Protože resty ze zimní sezóny, tedy alespoň ty, které jsem opravdu chtěl dohnat, jsem již zvládl a to co zbylo - po pravdě se mi do těch pár anime, kde mi zbývá u každého pár dílů teď moc nechce. A tak než abych se nutil do něčeho, co mě nebaví (i když časem to stejně musím překonat), budu raději hledat něco nového.
Zkrátka některé změny vám moc dlouho nevydrží...
Takže chci říct, že i když nejsem (ani zdaleka) na 100% fit a v pohodě, tak jsem i přes to ------
Anime sezóna Jaro 2019
Neměl tu být, ale nakonec tu je. Tradiční přehled nové sezóny a toho co sleduji...
Sleduji a líbí se:
One Punch Man 2nd season
Bungó Stray Dogs 3rd season
Attack on Titan 3rd season - part 2
Hitoribocchi no Marumaru Seikatsu
Sleduji:
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Ze starších sezón stále sleduji:
Fairy Tail: Final Series
Dropnuto:
Kono Yo no Hate de Koi wo Utau Shoujo YU-NO
Nesleduji:
Strike Witches: 501 butai hasshin shimasu!
Chou Kadou Girl ⅙: Amazing Stranger
Midara na Ao-chan wa Benkyou ga Dekinai
King of Prism: Shiny Seven Stars
Bokutachi wa Benkyou ga Dekinai
Namu Amida Butsu!: Rendai UTENA
On Hiatus !!!
Od února jsem opět nemocný, stejné zdravotní problémy jako loni, tedy aktivita na tomto profilu bude až do odvolání velmi omezena (týká se hlavně psaní komentářů, obsahů...). Pokusím se však alespoň něco hodnotit...
O případných změnách budu informovat.
První milník dosažen...
aneb 50+ bodů?!?
V letošním roce jsem si všiml, že bych na zdejší databázi mohl dosáhnout hned několika dle mého zajímavých milníků.
Budu tady už 5 let, nejspíš zvládnu do konce roku vytvořit 500. obsah, mohl bych zvládnout napsat i 1000. komentář a také jsem se nějak dostal na hranici 50 uživatelských bodů. Když jsem se sem kdysi přihlásil, tak mě nenapadlo, že budu zdejší databázi až takto využívat, nepředpokládal jsem, že bych se nějak zapojil do jejího rozvoje a vůbec jsem nečekal, že by mi někdo chtěl za něco dát nějaké body. Nejsem nijak extra zajímavý, na ulici byste si mě nejspíš ani nevšimli a při rozhovoru toho hodně namluvím, ale obsahová rovina nebývá ani z poloviny tak bohatá jak bych si přál. Jsou tu uživatelé, kteří píší lépe i zajímavěji jak já, vědí o seriálech i filmech (nejen těch animovaných) mnohem víc než já a pořád přicházejí další a další (s tím, že ale někteří zase neznámo kam mizí...).
O to víc mě překvapuje, že první dosaženou věcí jsou právě ty body (i kdyby vydržely třeba jen jeden den)...
Co k tomu říct?
Snad jen že děkuji, že mě tu někdo čte a sleduje, že to možná i někoho baví. Díky tomu mě pak zase baví občas něco napsat, nebo vytvořit. Je to prostě motivující!
No jsem zvědavý, co bude dál, nejspíš až překonám nějaký svůj další výše zmíněný cíl, tak si sem zase přijdu vylít srdíčko.
Každopádně ---
Anime sezóna Zima 2019
Spolu s bílým bordelem nám zima přinesla i další anime kousky...
Sleduji a líbí se:
Watashi ni Tenshi ga Maiorita!
Doukyonin wa Hiza, Tokidoki, Atama no Ue.
Sleduji:
3D Kanojo Real Girl 2nd season
Bermuda Triangle: Colorful Pastrale
Shingeki no Bahamut: Manaria Friends
Piano no Mori 2nd Season
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Tensei shitara Slime Datta Ken
Dropnuto:
Nesleduji:
+ ty ostatní, co jsem zapomněl
Co si pustit do sprchy? Aneb Jeoffreho hudení okénko...
Venku je zima, hnusně a mokro. Co jiného čekat od podzimu... Ale vždycky se dá najít místo, kde je příjemně! Někdo si vleze do měkkých peřin a pokud nemusí tak prostě nevyleze, jiný zase dokáže spojit příjemné s užitečným a dá si třeba pořádnou sprchu plnou páry. Osvěžující horká voda je v tomhle hnusném počasí jak balzám a být čistý a voňavý - to je v dnešní době skoro povinnost. Ale proč si to ještě víc nezpříjemnit ?!? Není přeci nic lepšího, než si do sprchy pustit nějakou pořádnou hudbu a zpívat na celý dům, nebo si třeba pustit píseň, která vás osvěží ještě víc než horká voda, třeba i takovou, na kterou se dá ve sprše tančit. Tančit ?!? Ve sprše se dá dělat věcí... Každopádně od letošního léta už mé sprchování nikdy není co bylo dřív. Objevil jsem svojí sprchovací píseň! Něco co mě spolehlivě nakopne, dodá šťávu, osvěží a připomene léto...
Děkuji anime Grand Blue za tak povedený openning.
AkiCon 2018
... aneb další dlouhé povídání o jedné letošní kulturní akci z pohledu nyní asi už občasného návštěvníka všemožných anime festivalů a conů...
0) Jakože úvod...
V práci se pomalu dere ke slovu předvánoční sezóna, tedy je pro mě docela těžké se soustředit na něco jiného, než je přijímání zboží a dohadování se s dodavateli, co nám v tom shonu všechno špatně poslali. Jistě, anime mám jako relax po práci, ale i sledování tolika sérií, kolik si jich pokaždé naložím, je poslední dobou stále hůře zvladatelné. Takže někde kdesi vzadu v hlavě jsem měl informaci o tom, že se blíží další akce spojená s tímto mým koníčkem, ale nebýt jednoho zdejšího kamaráda, tak jsem na AkiCon dost možná i úplně zapomněl. Naštěstí dostatečně s předstihem dorazil e-mail s dotazem, jestli teda někam půjdu a přiložený byl i program akce.
Tedy jsem měl příležitost zběžně nakouknout co se chystá a udělat si takový jednoduchý a nenáročný program (hlavně už žádné šílené plány s 10+ přednáškami). Vždyť víkendy mám naštěstí volné a tak ta pro mě tradiční sobota se vlastně dá bez problémů zvládnout. Tak jsem Honzovi potvrdil, že se dostavím a domluvil si sraz někdy mezi 8-8:30 u centra Chodov.
Tentokrát mi ta lokalita vyhovuje, je to docela blízko metra a mám hned 2 možnosti jak se tam i odsud dostat, takže za mě spokojenost - tohle je z mého pohledu ta správná část Prahy... Navíc i ten program má co nabídnout, jsou tam mimo jiné hned 2 přednášející, které jsem už viděl v akci a na které rád zajdu znovu, obzvlášť když se jejich přednášky tentokrát z části zaměří i na doporučení - tedy možná najdu zase něco co jsem neviděl a co by mi nemělo utéct (což je v mém případě díky všemu co jsem už viděl velmi důležité). Takže zase jednou vzhůru za kulturou....
1) Jede jede mašinka...
O tom, jak moc na houby byl pracovní pátek se moc rozepisovat nechci, ale z práce jsem dorazil kolem osmé večer a jediné co jsem zvládl bylo odepsat Honzovi na e-mail, týkající se jeho starosti, jestli vůbec seženu lístek a potvrdit, že dorazím s tím, že když lístky nebudou tak se prostě odeberu někam jinam do Prahy, je to přeci město mnoha možností. Poté už jsem jenom zapnul Twitch a koukal na to jak můj oblíbený pan streamer, nebo chcete-li "hovadský plešing" hraje Red dead redemption 2. No a něco po jedenácté šel spát...
Nařízený budík mě zase jednou nemusel vůbec budit, vycvičený z práce na tuto dobu jsem byl vzhůru už půl hodiny před zazněním signálu a tak jsem si dal cigaretku, vyčistil zoubky, nahodil svůj tradiční kostým obyčejného muže ve středních letech (to je přeci taky cosplay!) a na to nahodil stan (kterému by někdo mohl říkat zimní bunda), který mě udělal 2x tak širším, než doopravdy jsem a kolem sedmé ráno se vydal na místní vlakové nádraží.
Byla ještě tma a nesvítící pouliční osvětlení ve mě budilo určitou nejistotu, díky které mi na mysl neustále přicházela jistá píseň od Iron Maiden. Protože já "se prostě bojím tmy a mám neustálý pocit, že je pořád něco poblíž...". Na nádraží bylo pár lidí a docela dost osob v podroušeném stavu, kde některé ještě z vesela srkali své poslední plechovkové pivo zakoupené v nedalekém obchodě. I já ten obchod navštívil a koupil si količku a sýrovou bagetu nevalné chuti, kterou jsem ztrestal ještě před příjezdem vlaku. Díky rozpitému pití, kterém možná v kombinaci s mým vzezřením budilo dojem, že jsem si tam přihodil trochu toho rumu, jsem krásně zapadl do zdejšího koloritu a když ještě v Hostivaři přistoupili dva na krátko střižení pánové a vagónem zazněli písně od Dana Landy, tak jsem nepochyboval, že tahle cesta bude zážitek. Průvodčí samozřejmě do našeho vagónu raději ani nedorazil...
Na Hlavním nádraží bylo zase lidí, jako by tam dávali něco zadarmo a stejně tak metro působilo na sobotní ráno dosti nacpaně. Ale tak radost, že za chvíli budu na místě mi přeci jen trochu vyvažovala tyhle nemilé cestovatelské útrapy (protože mezi své další fóbie považuji i ten nepříjemný pocit co mám ve velké skupině lidí, tedy přeplněné prostory - kdybych jen věděl, že tohle je jen začátek...).
2) Vzbuď Honzu a možná se i dostaneš na Akicon...
Měl jsem krásnou představu o tom, jak hladce to bude všechno dál probíhat, že mě následující sled událostí mírně rozhodil sandál. Myslel jsem jak přijedu po osmé na Chodov potkám se u vchodu do zdejšího centra s Honzou a Ryuuheiem a společně se vydáme na AkiCon, kde si jako první třeba zajdu na besedu o anime za našich mladých let a nebo si v kavárně uděláme s kamarády besedu vlastní, kde jim povím o tom co sleduji a jaké poklady jsem poslední dobou objevil.
Na místo jsem se i dostal včas, ale najít ten zatracený vchod do Centra Chodov se pro rozpačitého Jeoffreho zdálo jako nadlidský úkol a když jsem vylezl ven jedním z podchodů a objevil se v jakémsi parku se sochou nějakého známého (nebo možná neznámého) vojáka, tak jsem pochopil, že jsem asi lehce v háji (ještě že ne v Hájích). Naštěstí žijeme v době moderních technologií a já si zase jednou pro změnu přibalil i svůj mobilní telefon, krásnou novou Nokii 3310 a tak jsem se rozhodl Honzovi zavolat, aby mě navigoval.
Když se na druhém konci po několika vyzváněních ozval ospalý hlas a Honza reagoval na můj malý panický záchvat stručnými odpověďmi a s cca pětiminutovými přestávkami, tak mi došlo, že tady se právě někdo probudil. Každopádně se nám podařilo domluvit (nebo jsem spíš oznámil), že počkám u východu metra u schodů kde se označují lístky a tak jsem se vrátil zpět do vestibulu a zaujal strategické postavení u tabule s informacemi o tarifu, odkud jsem měl luxusní výhled a tak mi nemohl proklouznout nikdo, kdo metro opouštěl. Viděl jsem tak spoustu mladých lidí, některé i v různých kostýmech a hlavou mi proběhlo, jestli by nebylo prostě jednodušší je sledovat (ona totiž taková dívka s modrými vlasy a kočičíma ušima asi nepůjde někam na návštěvu ke známým a nebo z práce domů).
Z úvah o tom jestli vyrazit na vlastních pěst, které se střídali se znuděným pročítáním informací o tarifech PID, mě vytrhlo vibrování mojí kapsy u bundy. Honza se nejspíš již plně probral a tak mi poslal instrukce "kudy tudy do Bavorova" - Prostě sleduj cedule, vylez podchodem označeným jako KC Zahrada, jdi podél centrály Sony k Lidlu a kousek za tím už to je. Tak jsem dle instrukcí našel správný východ a rozhlédl se po centrále Sony, která ale vidět nebyla. Mohl jsem jít doleva pod most, nebo doprava za roh. Vycházel jsem z předpokladu, že ta snazší cesta to s mým dnešním štěstím rozhodně nebude a vydal se pod most. Za mostem nebylo nic než jen výhled na centrálu Toyoty a další roh. Výrazy, kterými jsem se častoval jsou nepublikovatelné...
Vrátil jsem se zpátky, zašel tentokrát doprava za roh a opravdu tam byla - centrála Sony! V životě jsem tohle logo tak rád neviděl. Jít dál podle instrukcí už bylo docela snadné a tak jsem za pár minut dorazil k modré budově s nápisem KC Zahrada. První dojmy byly asi jen - není to nějaké malé? Když jsem vstoupil do dveří tak se moje prvotní zjištění vcelku potvrdilo, protože i uvnitř to působilo na můj vkus docela stísněně a na to, že bylo po deváté tu bylo už i poměrně hodně návštěvníků. Napadla mě myšlenka, že s mým štěstím už vážně neseženu lístek a hodně nervózní dorazil k pokladně. Lístky měli, na sobotu stál 400,- což bylo zatím nejvíc, co jsem za festival nebo Con na vstupném dal, ale odměnou mi bylo docela kvalitní zázemí. Byla tu velmi dobře vybavená kantýna, která nabízela skoro vše, po čem může člověk na akci toužit (nezaregistroval jsem žádné tradiční maid café, ale dnes jsem ho nějak ani neoplakával), byla tu dobře vybavená šatna s velmi positivním personálem, který už takto brzy ráno vyhrával hudbu a vlnil se do rytmu a bylo tu i hodně různých místností či heren, z kterých jsem ale nakonec žádnou nenavštívil. Byly tu i dva stánky s merchem, takové docela velké a hezky na očích, s tím, že další byly i někde v patře (nehledal jsem je - jsem chudý a vím jaká lákadla skýtají...).
Uvolněný z toho, že jsem konečně na místě a zároveň hodně rozhozený z toho, kolik lidí už tu je a jak je tu živo, jsem si koupil kapučíno a sedl do kantýny. Honzovi potvrdil svojí pozici a rozhlížel se kolem. Bylo tady vážně hodně cosplayerů a já se potichu bavil tím, že jsem poznával anime, hry i filmy z kterých jsou. Honza dorazil něco po půl desáté, konečně jsme se shledali, sice o hodinu později, než jsem čekal, ale zase měl poměrně zajímavou a zábavnou historku (však on se pochlubí) o včerejší cestě domů k Ryuuheiovi, která u mě naplno omlouvala tyto ranní zmatky. Tak si přisedl, došel si pro snídani v podobě 2 párků s chlebem a začali jsme zkoumat dnešní program, který jsem měl v plánu ponechat plně v jeho režii. Tak mi Honza naplánoval 4 přednášky a i si připravil místo, kam se vydáme na oběd.
3) Ten pocit když skoro všechno znáš...
Když se Honza najedl, tak bylo akorát něco před desátou a tak jsme se vydali do velkého sálu na přednášku o novinkách v Anime (první část, druhá je v neděli). Velký sál se mi moc líbil, bylo to jako klasický kulturní sál předělaný na kino s velkým plátnem na pódiu a měkkými a pohodlnými židlemi (které já se svými zdravotními problémy opravdu hodně cením). Sedli jsme si do první řady, což mi taky vyhovovalo, protože jsem si mohl klidně i natáhnout nohy dle potřeby. Zkrátka vše se v dobré obrací!
Přednášku vedli dva pánové, dobře připravení s kvalitním přednesem, ale já s ní měl jeden dost výrazný problém. Jak anotace slibovala, probírali se ty největší taháky uplynulého roku, což je sice dobré téma, ale hlavně pro někoho, kdo nemá čas sezónu sledovat. Když jste ale Jeoffrey, který civí každou sezónu na 20+ anime seriálů, tak samozřejmě ty největší taháky přeci jen znáte...
Takže se probírala anime jako Violet Evergarden, Yuru Camp, Sora Yori mo Tooi Basho, Golden Kamuy, Sword Art Online Alternative: Gun Gale Online - prostě věci, které nejen že znám, ale mám je mezi těmi co se mi líbily a které si dobře pamatuji. Došlo i na filmy, konkrétně Kimi no koe o todoketai a Uchiage hanabi, shita kara miruka? Yoko kara miruka? - opět pro mě známé záležitosti. Taky se rozebírala nová dílá od značky Fate (/ Stay night), takže došlo na Apocryphu i Extru (UMU) a nechyběli ani filmy jako třeba Fate/Stay Night: Heaven's Feel - I. Presage Flower (který jsem neviděl - čekám až budou všechny 3). A další samostatná sekce byla i díla od Netflixu, jako Devilman Crybaby, B The Beginning (což jsem neviděl) a A.I.C.O. -Incarnation-.
Pánové dle mého správně uvedli, že anime od Netflixu zatím rozhodně nic moc, také jsem uvěřil, že filmy se v sérii Fate nejspíš povedli mnohem lépe něž seriály (UMU) no a u ostatních hezky rozebrali, co je na jednotlivých seriálech kvalitní a proč stojí za to je vidět. Jediné co měli pánové podle mého špatně bylo tvrzení o tom, že Violet Evergarden je robot. Pokud si seriál dobře pamatuji, tak Violet je normální dívka, která byla jako malé děvče nalezená armádou (byla opuštěná a zanedbaná) a ti se rozhodli z ní vychovat účinný stroj na zabíjení. Takže byla bez emocí, neznala nic než rozkazy, ale pořád to byl člověk - sice citově naprosto nevyzrálý ale... Jasně, je to detail, ale zarazilo mě to.
Takže dobrá přednáška, ale ne pro mě... Na druhou stranu jsem i docela zvědavý, co si pánové připravili do druhé části, co jsou podle nich ta "ne tak známá, ale hodná zhlédnutí" anime (díky tomu ani nemůžu kritizovat, jestli něco důležitého neopomněli), ovšem zítra se na AkiCon už nechystám, takže se to nedozvím. Neděle bude totiž vyhrazena těm aktuálním anime a díky dnešku mám přeci jen skluz...
4) Ten pocit, když tě to ne tak úplně zajímá...
Po skončení přednášky jsme se s Honzou rozešli, on šel na záchod a já se šel otrávit nikotinem. Každopádně jsme se dohodli, že se sejdeme v malém sále na přednášku o Společenství conu. Anotace slibovala informace o tom jak rozlišit účastníky conů, s kým se bavit, na koho si dát pozor, prostě pro někoho, kdo je pořád ještě začátečník nějaké ty cenné rady. A přednáška to i splnila, ovšem ne v takové míře, jak jsem si představoval s důrazem na ty skupiny, které mě jako čistě fanouška anime zase až tak příliš nezajímají.
Takže se na můj vkus až příliš rozebítali fotografové, kteří měli různé skupiny, hodně se rozebítali cosplayeři i Furici, ale třeba rozebrat nás nováčky, nebo nějak rozdělit ty staré otaku - mazáky conů se podle mého moc nepodařilo. A právě tyhle skupiny mě třeba nejvíc zajímali, když už se tady s někým bavit, tak s někým třeba tak zvědavým a zvídavým jako jsem já - zkrátka jak najdu a poznám na conu někoho dalšího jako je třeba Honza nebo Ryuuhei? Hledej Šmudlo, třeba sám najdeš...
Tedy pro mě byla přednáška zajímavá jen tak z 1/3, ale stejně jako řekla přednášející i já dodám, že tohle je hlavně otázkou subjektivních preferencí, osobních názorů a mohu s klidem říct, že přednáška byla vedená kvalitně, jen o věcech, které mě jen málo kdy zaujali.
K tomu všemu dostál malý sál svému jménu a tak byl opravdu malý, rychle v něm bylo vydýcháno a horko a tak se mi tam těžko držela pozornost. Židličky byly malé a ne zrovna pohodlné. Zkrátka byl jsem rád, když jsem mohl ven a ještě raději, že v této místnosti mě již další přednáška nečeká.
Každopádně na přednášku a i na sobotní program dorazil (sice se zpožděním) konečně i Ryuuhei, který se nám také probral po "veselé cestě domů", takže konečně byla celá tahle naše festivalová skvadra pohromadě. Honza s Ryuuem se našli hned na chodbě, já se k nim přidal ve velkém sále až po další rauchen pauze venku.
5) Ten pocit když se bavíš...
Má v pořadí třetí přednáška byla od Zízy a nesla název Nekonečný příběh s doporučením. Zabral jsem místo ve druhé řadě vedle Ryuua a podle anotace očekával povídání o příbězích s několika různými adaptacemi, různá doporučení, které série a zpracování zvolit a hlavně i dostat shrnutí o trendech v současné asijské tvorbě.
Hned v úvodu mě potěšila otázka Zízy na to, jestli někdo očekává, že tahle přednáška bude hlavně o anime. Protože tady Zízu mám v oblíbených a sleduji její hodnocení i komentáře, tak vím, že její záběr je mnohem širší a tedy logicky dojde i hodně na doramu a hrané komedie a romantické seriály a to nejen z Japonska. Tedy já věděl, že na anime dojde, ale spíš okrajově.
Tak jsme dostali hned několikrát Deat Note, Nodame Cantabile, Itazura na Kiss a další série, které mají mangy, anime, ale především víc jak jednu hranou adaptaci. Dostali jsme i pouze hrané seriály jako je třeba Good Doctor, který mě podle traileru na japonskou verzi strašně zaujal - sálalo z toho takové to lidské teplo. Hodně sérií bylo romantických a Zíza už během představování kladla náležitý důraz na aspekty, které je (a nejen ty romantické) spojují.
Přednáška byla vedená energicky, zábavně, zajímavě i k věci - navíc byl strašně vidět ten zápal Zízy s jakým o tom všem mluví, zkrátka že tu má téma, které jí neskutečně baví. Když u anime znělky k Nodame Cantabile začala Zíza i lehce tancovat do rytmu, tak jsem se neubránil milému úsměvu. I pohybem se dá krásně vyjádřit, že se vám něco líbí a k tomu dojmu a v té situaci se to parádně hodilo, bylo to prostě milé. A já se bavil taky, sice hrané filmy z dálného východu skoro vůbec nesleduji, ale měl jsem chuť si něco pustit a dost možná to i udělám - minimálně toho Dobrého doktora.
Na závěr si Zíza nechala shrnutí těch trendů, nebo spíš jak sama uvedla "co má mít správný seriál, aby doopravdy zaujal". Tady byla obrovská škoda, že na tohle téma nezbylo víc času. Jistě bylo to už mnohem víc faktické a tak třeba už pro někoho ne tak zábavné (nemyslím tím sebe), ale mít tam ještě trošku prostoru navíc, tak to byla naprosto dokonalá přednáška. I tak to ale bylo skvělé, za mě asi nejzábavnější přednáška z toho co jsem dnes viděl, prostě takových 9,5/10.
6) Ten pocit, když už zase nevíš kam to jdeš + přátelský pokec
Po přednášce jsme se prodrali ven ze sálu a právě v tuto chvíli to byl skoro až nadlidský výkon, protože AkiCon nejspíš zrovna vrcholil a já zažil ten pocit, když se nějakých pět minut nemůžeš ani hnout. Vstupní hala byla nacpaná k prasknutí a každý někam mířil. Hotová zácpa! Honza s Ryueem si šli pro bundu, já to vzdal, protože jsem měl teplý svetr a pod ním tričko no a hlavně nás čekalo společné posezení nad nějakým dobrým obědem. Dokonce i Ryuuhei se rozhodl k nám přidat a já tak měl radost, že budeme mít příležitost strávit nějaký ten čas všichni tři společně a v klidu (obědy jsme zatím vždy dávali jen s Honzou ve dvou).
Honza si našel na internetu podle svých kritérií velmi dobrou a zároveň i docela levnou (na pražské poměry) restauraci, kde pro nás měli náš oblíbený pokrm (a pro někoho to nejhorší kulinářské zlo) - pizzu Hawai. Vyrazili jsme podle Honzových instrukcí a po pár desítkách metrů a asi dvou odbočkách to vypadalo, že jsme se ztratili. Když nevíš co dál, vytáhni navigaci - poradil si Honza a tak jsme šli podle toho chytrého telefonu kamsi skrze sídliště podél staveniště a po nějaké poloviční polňačce, abychom po nějakých 15 minutách opravdu našli objekt našeho hladového zájmu, ovšem s tím, že zbývalo vyřešit, kudy se tam vlastně leze. Vchod byl kdesi za zídkou ze strany a před ním byla oplocená zahrádka. Trvalo nám asi 5 minut, než jsme tento oříšek rozlouskli a našli branku na zahrádku a tedy i cestu k restauraci.
Bylo to docela pěkné místo, takové hezky prosvětlené a vůbec celkově světlé s pěknými obrazy na stěnách, které nabízeli zajímavější panoramata, než byl zdejší výhled kamsi k místnímu poli a lesíku. Točili tu pivo - Trautenberk 11° - něco co jsem ještě nepil a ani o tom neslyšel - takže jsem musel ihned ochutnat. Bylo takové jemné s krémovou pěnou a pomalu nastupujícím řízem. Nakonec jsem zvládl 3, tak dobře se pilo... K jídlu jsem měl již zmíněnou Hawai. Chuťově dobrá, šťavnatá a vyvážená, jen to těsto bylo takové zvláštní. Nebylo to klasické křupavé listové těsto, tohle bylo takové víc nadýchané, skoro jak lívance. Ale nestěžoval jsem si.
V příjemné společnosti jsem poseděl nějakou hodinu a půl no a rozebírali jsme nejrůznější věci - naše dojmy z přednášek, doporučení na anime, ale i takové ty klasické věci, kterým se 3 chlapy v anime prostě nevyhnou (takže ecchi, nějaké to háčko). Nebyla to ale čistě diskuze jen o anime, bavili jsme se i trochu o práci a o životě vůbec. Sice jsme nepřišli na žádné geniální zjištění, třeba co je podstatou života, vesmíru a tak podobně, ale zábava to byla.
Příjemně jsem se rozseděl, rozpovídal a tak není divu, že se mi nikam moc nechtělo, ale nechat si ujít Greka a jeho anime doporučení - to nechceš! Takže jsme se po třetí hodině sebrali, zaplatili a vyrazili zpátky. Chtěli jsme tam být o něco dřív a zabrat dobré místo u vstupu do sálu, protože už tak nějak všichni víme, že o Grekovi přednášky je velký zájem a na tuhle show chce mít člověk vždycky ta nejlepší místa. Zpáteční cesta byla mnohem rychlejší a jistější - nevím jestli to bylo tím, že tentokrát jsme nikde špatně nezahnuli, nebo to bylo tím alkoholem v krvi a lehkým krokem, každopádně již před půl čtvrtou jsme byli zpátky.
Ryuuhei se na chvíli oddělil, šel pomáhat jednomu ze svých kamarádů, jen už si nevzpomenu s čím. My s Honzou zabrali místa hned u vchodu do sálu a trpělivě čekali, Ryuuhei se k nám po asi deseti minutách přidal. Během čekání se nám naskytla příležitost zaposlouchat se do historek jednoho z návštěvníků AkiConu o své cestě do Japonska. Sice vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale i tak mi některé příběhy utkvěli v hlavě, jako třeba ten o tom, jak Japoncům chutnala česnečka, nebo jak se generální ředitel JNR omlouval za zpoždění rychlovlaku o celých 21 sekund, nebo jak se v Japonsku vyváží odpad, jak je to s kouřením v Tokiu...
7) Ten pocit, když nic neznáš...
Grekova přednáška začala asi o deset minut později než měla, protože předchozí program se krapítek protáhl (o to víc mě štve, že se i Grekova přednáška náležitě neprotáhla, ale oni už organizátoři vědí, že když Greka včas neutnou...). Každopádně jsme zabrali místa v první řadě a já čekal s čím se mistr vytasí a jestli najde něco, co jsem neviděl - zkrátka jestli mi dá nějaké další tipy.
O tom, že přednáška byla poutavá a že Grek to prostě umí podat i pobavit nemá smysl plodit romány, protože to je Grek, tam se to čeká. Co mě ale vyrazilo dech byl fakt, že ani jedno z doporučených anime vůbec neznám! Tohle se člověku co viděl (podle zdejších statistik) 1000+ sérií asi jen tak nestane a já si najednou připadal zelenější než tráva venku. Ty nevíš nic Johne Sněhu! Navíc každé anime bylo zajímavě odprezentované s minimem přímých spoilerů, takže já mám zase program, co chci vidět, nejlépe ještě do konce tohoto roku. Děkuji Greku - mé přání splněno.
A co že jsme dostali (nebo spíš měli dostat) doporučeno? Takže:
Tenshi ni narumon! - něco víc než jen hromada klišé o tom jak se k obyčejnému chlapci nastěhuje neobyčejná dívka s divnou rodinou.
The Big O - něco víc než jen japonský Batman
Nanaka 6/17 - něco víc než jen Večerníček na dobrou noc
Ginga tetsudou monogatari - něco víc než jen vesmírné vláčky (doporučuje doktor Sheldon Cooper,
Makoto Shinkai i generální ředitel JNR).
I My Me! Strawberry Eggs - něco z čeho ani ten nejzaritější SJW nebude vědět čí je.
Tenchi Muyo! Tenchi in Tokyo - něco co podle fanoušků série Tenchi Muyo! i těch kteří preferují harém "prostě neexistuje".
Eat-Man '98 - něco na co se z nedostatku času prostě nedostalo...
Zajímavý seznam a každé dílo, které se stihlo představit je prostě něčím víc, než by někdo na první pohled čekal a to jsou přesně ta anime, která hledám. Prahnu po originalitě a tady by mohla být.
Potěšen z této přednášky, plný nadšení až dorazím domů a něco si pustím jsem se rozloučil s Ryuuem a Honzou a slíbil, že příští rok určitě na nějaký ten con zase dorazím. Vyšel jsem ven, naposledy použil místní popelníky a ještě jednou se ohlédl za KC Zahradou...
8) Když ti chybí 5 minut a stojí tě to šest pětek...
Cesta na metro Chodov byla jistá a svižná, kráčel jsem spokojen a nejspíš ještě i trošku pod vlivem, takže jsem vše našel bez problémů, označil lístek a nasedl do soupravy. Během cesty metrem jsem sledoval spolucestující, bylo jich tu zase na můj vkus příliš, ale nějak jsem si na přítomnost hromady lidí dneska už i docela zvykl (nebo to možná bylo tím zbytkovým alkoholem). Na hlavním nádraží jsem byl přesně v 17:34, což ale byl problém, protože můj vlak odjížděl z posledního 7. nástupiště přesně v 17:35. Nejsem sprinter ani vyznavač přehnané fyzické aktivity - konzervuji energii pro chvíle, kdy jí budu potřebovat, tedy jsem vlaku v 17:35 zamával, v duchu ho proklel a vůbec všechny, kdo vymýšlejí takové debilní spoje co zrovna mě nenavazují a šel se uklidnit do Sherwoodu další dávkou nikotinu. Zdejší parčík byl plný bezdomovců a když ke mě přišel jeden z nich a nejprve žebral cigáro a pak, i když ho dostal, začal ještě vybírat náš společný popelník a vajgly dávat do pytlíčku, tak jsme usoudil, že tady vlastně ani čekat nechci.
Rozhlédl jsem se po okolí a zjistil, že na Hlaváku je hned několik hospod, takže jsem do té první - Krušovické pivnice v klidu zaplul. Na to že to je ve vestibulu nádraží je to docela sympatická restaurace, ale během chvíle mi náladu pokazila hned dvě malá překvapení. Nejsou tu záchody, jediné záchody na celém Hlaváku jsou ty placené v patře a pak se mi také protočily panenky nad cenou piva. Úplně jsem zapomněl, že v centru má jedno pivo hodnotu dvou tady u nás a málem jsem se dostal i do situace, že jsem neměl hotovost na zaplacení (protože jsem uvažoval, že bych si dal 2). Takže jsem dopil své jedno pivo a raději se zase na chvíli vrátil ven do parku ještě jednou nakrmit zdejší popelníček nějakým tím nedopalkem a na záchod si došel až ve vlaku...
Cesta utekla docela rychle, nebyla moc zajímavá, jenom po vlaku běhali 2 děti a dělali blbosti, což mě ale nemohlo rozhodit, protože akce z které jsem se vracel byla hlasitější a živější.
A co bylo pak? Pak jsem přitáhl z nádraží domů, sedl ke stolu a psal tuhle obsáhlou šílenost. Během toho jsem stihl vystřízlivět a pak si dát 2 panáčky kapitána, abych zase nabral inspiraci a tak je další report na světě a jeho "porod" mě stál méně úsilí než ten minulý.
9) Asi závěr...
Další Con je úspěšně za mnou a tentokrát jsem si ho vlastně jen užíval, žádné velké a bláznivé plány, žádný plný program, který mám problém stíhat a ještě pak i tady popsat. AkiCon se mi líbil, měl co nabídnout, měl dobré zázemí, jen to bylo takové malé a našlapané a na to já nejsem ještě pořádně zvyklý (jsem zvědavý, co budu říkat na letní Advík, nebo třeba na Animefest). Každopádně tohle dám (pokud budu Jura) klidně za rok znovu a těší mě, že se dokážu poučit ze svých chyb a ten festival si prostě jen užít... Za mě fajn sobota!
Na úplný závěr opět přidám odkazy na reporty dalších "účastníků zájezdu":
Anime sezóna Podzim 2018
Už mi pomalu dochází nápady, jak tuhle pravidelnou rubriku uvést - takže už je to tu zase - nová anime sezóna...
Sleduji a líbí se:
Seishun Buta Yarou wa Bunny Girl Senpai no Yume wo Minai
Tensei shitara Slime Datta Ken
Beelzebub-jou no Okinimesu mama.
Sleduji:
Merc Storia Mukiryoku no Shounen to Bin no Naka no Shoujo
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Dropnuto:
Ulysses Jehanne Darc to Renkin no Kishi
Nesleduji:
Dakaretai Otoko 1-i ni Odosarete Imasu.
JoJo no Kimyou na Bouken: Golden Wind
Gyakuten Saiban: Sono "Shinjitsu", Igi Ari! Season 2
Ore ga Suki nano wa Imouto dakedo Imouto ja Nai
+ všechno ostatní na co jsem zapomněl...
Jeoffrey in da loop...
Jsem člověk, který si zakládal na tom, že pořád míří kupředu (i když neví kam) a zpátky se neohlíží. "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", říkal jsem... Život si ale vždycky dělá co chce a tak i některé naše zásady občas vezmou za své. A tak mám novou práci. Novou? Vlastně ne tak docela, dělám to samé co předtím ve stejné firmě, kde jsem už jednou byl, ale za nových podmínek. Možná člověk někdy musí udělat krok zpět, aby viděl novou cestu kupředu, možná je někdy jednodušší vrátit se tam, kde to známe, abychom opět našli sami sebe a nebo někdy prostě musíme znovu udělat tu samou chybu, abychom se z ní doopravdy poučili, nebo alespoň přišli na to, že někdy se vše prostě jenom točí ve smyčkách a my se jen dokola honíme jako kočka (nebo pes) za ocasem.
Co to ale znamená? Že už zase nebudu mít tolik času na svoje koníčky, že toho už zase tolik nebudu psát a že opět budu marně honit skluz ve sledování (nejen těch aktuálních) anime. Psaní obsahů, komentářů a hraní si s obrázky, které by pak měli skončit v galerii bude zase až na druhé koleji... NEET je mrtev a pracovník administrativy (tedy náš obyčejný uředníček) povstal jako Fénix z popela! Samozřejmě to má i svoje výhody, protože odpadá klasická otázka "Bude příští měsíc na chleba?", ale jestli tohle celé je dobré rozhodnutí ukáže až čas...
A co na to zdraví? Kdo ví... Zatím se drží a ani nedělá přílišné problémy, ale to se může v budoucnu opět zhoršit, protože i tohle může být jen další smyčkou, nebo spíš sestupnou spirálou, na kterou jsem opět vstoupil...
A co Akicon a další akce? Víkendy mám volné - prozatím, tedy třeba sobotní návštěva festivalů je pořád ve hře...
Takže se opět vydávám na cestu, sice na takovou, kterou už jsem jednou šel, ale možná s novými překážkami, možná s novými zážitky a možná taky ne... Povede kupředu, nebo si jen opíšu další dramatické kolečko? A je na konci posledního okruhu nějaký cíl? Závodníci tvrdí, že ano !?! Možná uvidíme - To be continued...
Dozvuky Advíku 2018
Jak už jsem psal níže (3.8.), tak letošní letní Advík mi bohužel ze zdravotních důvodů nevyšel (takže jsem vlastně kromě toho letošního zimního na žádném ani nikdy nebyl...). Sice festivaly navštěvuji ani ne rok a po pravdě se občas musím i přemlouvat, protože jsem kůže líná (a na to se neumírá...) a asociál, ale je vidět, že jsem letos opravdu o hodně přišel! Nevěříte? Tak si přečtěte pravidelné reporty těch zdejších uživatelů, kteří měli to štěstí, že se mohli akce zúčastnit...
No a co bude dál? Po pravdě - kdo ví? Zdravotně jsem se sice opět zlepšil a dokonce se zase rozhlížím po nové cestě, kterou se v životě vydám (například aktivně a zodpovědně hledám nějakou novou a třeba i zajímavou práci, protože NEET v reálném světě sám zase tak dlouho nepřežije...), ale když jsou některé vaše obtíže chronické a tedy se jich nejde příliš zbavit (objeví se, když to nejmíň čekáte a dělají si co chtějí), pak se blbě něco plánuje... Takže další akce pro milovníky anime je Akicon v říjnu a jestli přijde i Jeoffrey? Možná (když zdraví a práce - bude-li nějaká - dovolí), protože pořád jsou věci, které bych chtěl vidět, zažít a nebo koupit... Třeba ---->
Mr. Raindrop...
Konečně po týdnech odporného vedra a sucha venku sprchlo a já si náhle vzpomněl na (dle mého) jeden z nejlepších endingů v historii anime (a musel si ho hned najít). Je to z Gintamy - samozřejmě...
Jeoffrey na vlnách retra
Díky seriálu High Score Girl se posledních několik týdnů vezu na vlně nostalgie. Opravdu moc hezká reklama na staré hry (+ to má i docela obstojný normální příběh), člověka ani nepřekvapí, že to sponzoruje Square Enix. I když podle toho Street Fightera bych spíš čekal dotace přímo od Capcomu...
Každopádně to byla kdysi velká pecka, když se u nás v obchodním domě "Květ" objevil první automat se SF II. Stálo to tehdy pětikorunu za jednu hru a s bratranci jsme tam trávili mládí a utráceli všechny úspory. Dokonce jsem tehdy chodil i rád s mámou nakupovat...
Pamatuji si že nejradši jsem hrál za Blanku, protože kdo se přiblížil dostal elektrikou (což ale nefungovalo třeba na takového Guila, za kterého pořád bratranec spamoval ty zatracený bumerangy, nebo co to bylo...)...
Každopádně jsem hodně zvědavý, jestli v High score girl přijde na odiv i pro mě ještě větší pecka než je celý SF a to je starý dobrý Mortal Kombat. Tuhle hru jsme hráli u bratrance na jeho 486 skoro 2 roky.
Navíc má Mortal Kombat rozhodně mnohem lepší filmové zpracování a jedny z nejlepších a nejchytlavějších hudebních motivů.
Třeba takové "Choose your destiny" si ještě dneska pouštím, když doma něco tvořím a potřebuji energii, nebo i jako pozadí při hraní her...
Banana !!!
Ještě že dieta nejsou jenom hořký čaje, suchý pečivo, suchá rýže, brambory a podobně... Už jsem se třeba zmínil, jak skvělá věc je banán? To ví přeci i Mimoň!
Advík 2018
Tady měl být report z letošního Advíku... Bohužel se ale nakonec ze zdravotních důvodů nezúčastním, takže i další ročník této akce bude bez mé maličkosti. Užijte si ho proto i za mě a snad za rok :(
Já se jdu léčit - prášky, dieta a hořký čaj...
Umu / Extra - the grand finale...
A já si naivně myslel, že tohle už je za námi a pak dneska ráno otevřu stránku s anime a tam na mě hledí velké finále Fate/Extra: Last Encore - Irusterias Tendouron !!! Úžasné - vskutku... Zapnu a už se to na mě sype!
Úprava profilu 29.7.2018
Kdyby náhodou někdo z vás, kdo mě má v oblíbených, tápal nad tím, proč mu dnes dopoledne neustále vyskakují upozornění na to, že si uživatel Jeoffrey změnil profil, ale kromě jednoho změněného a jednoho přidaného obrázku tam nic nového není, pak vězte, že obrázky na profilu prošli kompletní revizí, některé byly oštítkovány tituly, nebo popisky (aby bylo zřejmé odkud jsou, co značí) a někdy i označením postav! Zkrátka intenzivně pracuji na tom, aby byl můj profil nejen barevnější, ale zároveň aby bylo jasné, co že to vlastně je (a to nejen vám, ale hlavně mě)...
NatsuCon 2018
Budu dlouhý a budu podrobný, budu mnohem obsáhlejší report než ten ze zimního Advíku 2018, protože tentokrát toho uvidíme více a hlavně jsme připraveni !!!
Phase 1 - dělostřelecká příprava (13.7.2018 18:00 - 19:00):
Tak jsem se po půl roce zase odhodlal vyrazit někam mezi lidi. Proč? Protože jsem to slíbil a protože se Natsucon 2018 koná na stejném místě jako zimní Advík a tedy to tam v podstatě už znám a taky proto že má docela bohatý program.
Opět jsem se rozhodoval jak moc se do této akce položím a po zralé úvaze a s přihlédnutím k svému věku, zájmům a zdravotnímu stavu mi z toho vylezlo, že se vydám pouze na sobotní program. Proč? Protože ani v pátek ani v neděli se mi nevyplatí se trmácet do Prahy a není tam ani nic co by mě k tomu nutilo. Jistě pátek má pár zajímavých přednášek pro dospělé, ale když je 90% z toho yaoi tak se mi zbaběle stahují půlky (a druhá polovina křičí, že chce stejný fokus taky na yuri a tím rozhodně nemyslím Yuri on Ice...). A jezdit jen proto, abych se dozvěděl o fetiších ve vidoehrách (na ty japonské mi stačí zahrát třeba FFXIV - nádherná to hra!!!) a koukl na komiksy 18+ (když já radši pohybující se obrázky), se mi nevyplatí.
No a neděle? Opět na můj vkus hodně cosplaye a yaoi... Ale má pro mě třeba loli módu - zajímavé téma, ale já rád 2D ne 3D. Takže radši fiktivní jazyky ze světa her a doplnit to přednáškou o japonských zahradách? Popravdě ani tohle mě nepřinutí k tomu vstávat další den a podnikat cestu do Prahy...
So saturday it is !!! No a na rozdíl od předchozího Advíku, kde jsem jel vysloveně "na blind" jsem si tentokrát udělal i program. Protože plánování je krásná věc a je strašně napínavé, když se vám pak všechny vaše plány hroutí - takováto životní dramata vám totiž nenabídne ani Ordinace v růžovce... Tedy můj sobotní plán byl (doporučuji si k prostudování otevřít již jednou odkazovaný program):
přijedu na devátou, koupím lístek a do desíti si všechno pěkně prolezu + dám snídani.
10:00 - přednáška "Lampioňák" - protože na Fursuit nejdu a tady netuším, co tím Lampioňákem autor myslí...
11:00 - jedna z mnoha přednášek na téma "Korea" (celkem jich je v programu Natsuconu 6 - docela hodně na festival japonské kultury, nemyslíte?) - šel bych klidně i na ty "Zbraně", ale tohle mě zajímá o trošku víc. Navíc je to ve stejném sálu jako Lampioňák a tedy se nemusím hýbat.
12-13 - Pauza na jídlo a možná kouknout na merch nebo na to AMV peklo
13:00 - "Ghibli" poprvé
14:00 - další "Korea", ale nevím jak moc budu vyšťavený, když tak bych dal o to delší pauzu
(14) 15-16 - Pauza na oběd
16:00 - "Ghibli" podruhé
17:00 - "Worldbuilding" ne že bych chtěl něco psát, ale je dobré vědět, co se v tomhle ohledu dá dělat špatně
18-19 - buď "Musashi Miyamoto" nebo pauza třeba na lehkou večeři
19:00 - "MAL" protože je to můj oblíbený zdroj informací
20:00 - "Comfort Women" protože to téma je zajímavé
21:00 - "Temný fandom" - kdo by nechtěl poznat temnou stranu
22:00 - "Evoluce fanouška" - řekněte mi prosím už konečně někdo, kam jsem se to vyvinul!
23:00 - 0:00 cesta domů dle dokonale připraveného plánu s pomocí stránek idos.cz
(* časový harmonogram byl vytvořen na rychlo den před samotným odjezdem a mé představy a dojmy se zakládaly pouze na často dost rychle pročtených anotacích)
Natřískaný plán a pokud jste si k němu otevřeli i zmíněný program, tak jistě najdete jeho velké nedostatky. Třeba to, že některé po sobě jdoucí přednášky jsou v různých sálech a tedy se bude přebíhat a to hodně...
Dá se to zvládnout a uvidíme všechny naplánované body, nebo se to zhroutí jako domeček z karet? Dovolí to chatrné zdraví ? Nezvítězí třeba moje pověstná lenost? A budou stát jednotlivé přednášky za tu námahu? Dostaneme se ve zdraví domů ve spolupráci s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, nebo nás zachrání až "tágo"?
Je čas to zjisti, čas na dobrodružství !!!
Phase 2 - transport a prvotní osahání terénu (14.7.2018 7:00 - 10:00):
Spal jsem mizerně, pouhých pár hodin a ráno jsem vůbec nevěděl čím to bylo. Že by nervy, že zase jednou někam jedu? Vzhledem k faktu, že jsem posledních několik let spíš asociál a tak je zázrak mě vytáhnout z mého brlohu, kromě případů kdy opravdu musím, tak bych tomu možná i věřil. Na druhou stranu jsem si říkal, že se tam moje nevyspalost ztratí, protože jsem si pamatoval stížnosti některých návštěvníků zimního Advíku, kteří si mezi sebou vyměňovali nejrůznější důvody, proč se na akci nevyspali (někteří měli v noci povinnosti či dokonce i práci, další měli prostě problém spát jinde než doma kde to znají...). Připravil jsem si tedy do batohu potřebné vybavení (deštník - protože co kdyby a mikinu - protože v noci bude zima), nafasoval peníze, vzal si svůj starý dobrý mobil (který má ještě tlačítka a moc na vycházky nechodí) a papír, na který jsem si pečlivě (rukou a ve spěchu) zaznamenal svůj program a sály, kde se jednotlivé přednášky konají. Nádraží bylo opuštěné, byla sobota a prázdniny, takže kromě pár odvážlivců vracejících se z tahu a dvou starších pánů chystajících se někam na kola, nikde nikdo nebyl. Zakoupil jsem si jízdenky (tam i zpátky) a vzhledem k faktu, že měli ve zdejším obchodě i čerstvé bagety (nebo tak alespoň vypadaly, protože opakuji, že byla sobota a prázdniny), jsem neodolal a koupil jídlo a pití do vlaku (bageta a cola - snídaně šampionů).
Vlak jel na čas a já se uvelebil hned v první soupravě v mezipatře, kde byly i dveře do kabiny řidiče. Tím jsem si zajistil, že jsem za celou cestu na "Hlavák" byl asi jediný pasažér, kterého pan průvodčí zkontroloval. Byl to mladý muž a jeho dnešní výkon práce spočíval v tom, že když vlak zastavil v zastávce, tak vyšel z kabiny řidiče, došel odmávnout na perón odjezd a pak se zase se vší parádou vrátil zpět do kabiny. Že bychom dnes měli paní řidičku? Každopádně to nemění nic na faktu, že jediný kolem koho prošel jsem byl já a když toto provedl už podruhé, tak mu to nedalo a zeptal se jestli mám lístek. Další zajímavý zážitek jsem prožil ve Vršovicích, kdy z druhého patra "městského slona" kráčela dolů mladá slečna v krátkých šatech, no a když sedíte na níže položeném místě, než se pohybuje někdo s krátkou sukní, tak se vám prostě naskytne ten starý známý pohled, který je součástí tolika ecchi anime. Byly bílé a já si uvědomil, že na pantsu shot člověk může narazit úplně kdekoli a kdyby slečna ještě spadla a to tak, že by její "oppai" skončili v mých rukou, tak bych možná zase začal věřit v to, že tohle nejsou klišé, ale čirá realita, která se může stát každý den! No a pak by mě seřvala a zbila, protože tohle se stává jenom s tsundere a byla by z toho po mnoha peripetiích láska na celý život... Zpátky na zem!
Na Hlavním nádraží bylo pro změnu docela plno, přijelo totiž hned několik vlaků a lidé se slévali do jednoho štrůdlu, který mířil k východu nebo na metro. Tedy i metro bylo na můj vkus plné, ale podle dívky s modrými kočičími oušky na hlavě jsem se ujistil, že jedu správně. Najít místo konání byla pak hračka, protože tu složitou cestu (vylézt na Křižíkově, jít rovně a pak u parku s kostelem doprava) si nešlo splést. Byl jsem tam docela brzo a tak jsem se v klidu usadil do zdejšího parku na lavičku, protože dřív jak v 9 ráno nemá smysl se někam cpát a napsal svému kamarádovi a zdejšímu kolegovi Honzovi135, že jsem teda ve zdraví tady.
Odbyla devátá hodina (chval každý duch Hospodina!) a já se vydal přímo do místa konání. Zakoupil jsem si vstupné a mé první kroky vedly k místu, kde jsem čekal dle své předchozí zkušenosti z conu a se zdejší budovou, že zde bude plánek. Nastudoval jsem si, kde jsou oba (pro mě důležité) přednáškové sály a jelikož jsem si všiml, že je otevřené vnitřní hřiště a zde je uděláno venkovní sezení s jídlem a pitím (a protože jsem byl rozežraný z vlaku a zase měl žízeň), tak jsem zamířil tam. Bylo krásně, počasí se opravdu vyvedlo a já našel úžasné místo, kde se dalo odpočívat, jíst i pít a hlavně to byl dobrý styčný bod, kde jsem se mohl s Honzou setkat. Napsal jsem mu svojí pozici, koupil si malinovku a prostě jen seděl, čekal a sledoval probouzející se a snídající lidičky. Honza přišel kolem půl desáté, tentokrát to nebylo žádné setkání na poslední chvíli - asi se naučil vstávat! Pozdravili jsme se a začali se bavit. Zjišťoval jsem, kde je náš další zdejší kolega Ryuuhei, protože i na něj jsem se těšil, ale bylo mi řečeno, že zde sice je, ale že má po většinu akce svůj program, který se s tím naším příliš nekryje a tak se kompletně a pořádně (náhodná setkání na chodbě na pár minut nepočítám) sejdeme až v 16:00 na Grekovu přednášku o Ghibli. Na to, že bylo ráno jsem si rázem připadal docela čilý, řešili jsme zajímavá témata, protože Honza konečně viděl "svatou knihu veškerého anime zla" a tak na snídani zaznívali poznámky o futanari (aneb když má žena něco navíc) a oppai (pro ty co neví co to znamená) všech druhů a původu. Nejspíš nás pár lidí zaslechlo a nedivil bych se, kdyby tato ranní pánská debata vzbudila u některých náhodných posluchačů i pohoršení, ale nikdo se neozval, protože i tohle tak nějak k té široké komunitě fanoušků japonské kultury patří a jsou i tací, co o tom píší a prezentují přednášky. Příjemné probrání, které mělo za chvíli pokračovat první přednáškou!
Phase 3 - Let the show begin! (14.7.2018 10:00 - 13:00):
První přednáška nesla název "Úvod do světa lampioňáků aneb fandom jednoho muže" a byla v sále Meidži. Z minulého Advíku jsem zažil jen prostory pohodlné posluchárny (zde sál Nara) a tedy jsem byl hodně zklamaný, že sál Meidži byla obyčejná třída, kde lavice nahradili řady židlí. Obyčejné, prosté a při vzpomínce na mé zimní zážitky i na videa z Animefestu tak trochu smutné, ale mohl jsem čekat, že vcelku obyčejná škola nebude mít víc jak jednu posluchárnu a když jsem vzal v potaz na jak příhodném místě tahle lokalita je, jak dobře se mi sem dojíždí a vůbec tahle budova hledá (jen pro připomenutí, ten zmíněný kostel hned vedle se opravdu nedá minout), tak jsem se s tímhle nakonec smířil. Přednášku vedl mladý a docela sympatický muž a já očekával s čím přijde, protože i když jsem četl anotaci, tak jsem neměl tušení kdo nebo co to ten lampioňák je a obrázky mi evokovali představu omezeného kulturisty s prázdnou hlavou, která je zde nahrazena lampionem. Velice rychle jsme byly seznámeni s celým konceptem tohoto fandomu a osobou jeho zakladatele, který sám jako pionýr (pouze s nějakými 8 následovníky na Twitteru) zkoumá tajemná a záhadná stvoření, která jsou označována za lampioňáky a o kterých toho sice příliš nevíme, jen to že existují a snad jen díky několika naprosto relevantním (OK, no moc ne...) nálezům a důkazům se mnohé domníváme. Zkrátka jsem si připadal, jako když jsem na přednášce Ala Gorea, tak jak ho popsal South Park a právě jsem byl seznámen se stvořením, které pan Gore označuje jako "ManBearPig". Tahle přednáška byla zábavná, zapálená a plná informací, z kterých jsem si odnesl asi hlavně to, že i ta největší blbost s kterou se setkám na internetu (nebo i někde jinde, třeba na první ranní přednášce) si zaslouží mojí pozornost no a pan přednášející zase zjistil, že odborníků na toto téma, kteří sami dokáží přijít s novými poznatky a teoriemi je ve zdejší komunitě nečekaně hodně. Byl to od pořadatelů povedený krok vybrat tuto přednášku, kterou autor původně poslal (jak sám přiznal) s naprostým přesvědčením že bude odmítnuta, v tento den a v tuhle hodinu, protože pokud jsem byl ještě jakkoli unavený tak tohle mě dokonale probralo a naladilo na tu správnou atmosféru a říkalo mi "pojď se bavit, pojď si hrát..."
Čekal jsem na další zážitky a seznámil Honzu s mými dalšími plány (zde jsem si totiž nebyl příliš jistý na jakou přednášku se raději vydat) a ten mi řekl, že on teď na nic nejde a že má žízeň a že chce vidět zdejší merch. Nebyl jsem tu ještě ani tři hodiny a protože jsem stydlivý chlapec, tak se mi samotnému v tuto chvíli ještě nikam nechtělo a tak jsem udělal první škrt ve svých plánech a šel s Honzou prohlížet, co kromě přednášek Natsucon nabízí. První věcí, kterou jsme potřebovali vyřešit byla již zmíněná žízeň. Napadlo mě zajít zase ven na vzduch, ale když jsem zmínil svůj předpoklad, že venkovní bistro nahradilo Maid café, tak jsem byl vyveden z omylu (přeci jen tu Honza byl již v pátek a tak měl prostě přehled) a ihned pocítil nutkání tento milý podnik navštívit. Shodli jsme se a tak jsme dorazili do Maid café, které bylo na stejném místě jako na zimním Advíku, prostředí vypadalo stejně, jen to menu mi přišlo bohatší a bylo tu víc lidí (skoro jako bych teď definoval celý Natsucon 2018). Největší nevýhodou celého zdejšího Maid café je bohužel to, že si nemůžu vybrat, kdo mě přijde obsloužit a tak jsem z mladého a elegantního číšníka neměl takový požitek, jako kdybych si obsluhu mohl vybrat sám, ale chápu docela dobře proč toto nejde a také že jsem v restauraci a ne v nějakém jiném "zábavním podniku", tedy i s tímto jsem se dokázal smířit. Objednali jsme si milk shake a tlachali opět o našich nejnovějších zážitcích spojených s anime a o tom, zda a jaký merch máme v plánu koupit. Protože ano, i já, který jsem do teď v pokoji neměl nic co by prozrazovalo můj koníček, jsem potřeboval dosti nutně novou podložku pod myš a tady je náhodou měli a s pěknými obrázky, takže proč nespojit příjemné s užitečným. Závěr návštěvy Maid café mi narušilo zjištění, že neumím pít milk shake, že zkrátka nedokážu správně a dostatečně intenzivně sát (nebojte, vím jak blbě to zní) a tedy se mi ucpalo brčko, což vedlo k tomu, že jsem dvakrát znesvětil zdejší čisté stoly (a musel utírat). Byl jsem z toho tak konsternován, že jsem ani nedokázal docenit krásu slečny, která nás přišla zkasírovat a tak jsem musel věřit Honzovi, že to stálo za to a že jsem to opět posr.. - pokazil. Následovala obhlídka merche, tentokrát pouze orientační, protože Honza neměl dostatečnou hotovost a tedy si bude muset dojít vybrat a já raději utrácím až když vím, kolik mi zbude peněz po obědě, který vím že, s ohledem na vysokou úroveň zdejší restaurace a pizzerie (můžu vřele doporučit), bude nejvyšším vydáním tohoto dne. Byl jsem mile překvapen, stánků zde bylo hodně a merche ještě víc. Hodně mě zaujaly repliky zbraní a když jsem viděl, že jsou i cenově docela dostupné (katana za 2-3000,- což je oproti originálu cca 10x levnější) tak mě posedla touha si v budoucnu něco takového koupit jako dekoraci do pokoje. Zařadil jsem to na seznam k dalším podobným plánům jako "jet do Japonska" a doufám, že to neskončí jako má mladická opojení ve stylu "musíme založit kapelu...". Našel jsem i to co jsem hledal a viděl hned minimálně 2 podložky, které by splňovali má nejpřísnější kritéria a to za příjemnou cenu 100,-Kč/ kus, jen budu muset oprášit svou Angličtinu, protože obsluha zde byla zahraniční, stejně jako původ všeho tohoto zboží (které tím získávalo na ceně). Takže jsem se prozatím vzdálil se slovy "I'll be back" (a tentokrát to vážně splnil, ale k tomu později...). Bylo kolem dvanácté a já měl v programu pauzu, která tedy nyní po vyškrtnutí přednášky od 11:00 měla celé dvě hodiny (a já byl v půlce). Co s tím volným časem? Bylo krásně a tak není divu, že jsme s Honzou opět vyrazili ven, sedli si ke stolům, objednali si 2 limonády a já pro sebe i jeden párek v rohlíku, protože bych měl ze zdravotních důvodů pravidelně jíst. Následující hodinu jsme si porovnávali své plány, trochu je upravovali a já se odhodlal, že na další přednášku o studiu Ghibli tentokrát nejen že půjdu, ale půjdu tam sám! Honza přednášku kvitoval slovy, že na každém conu je nějaká takováhle, témata se sice mírně obměňují, ale že on je již tak nějak přesycený a jedna přednáška o Ghibli (protože tu další si nemohl díky osobě přednášejícího nechat ujít) mu prostě dneska bude stačit. Navíc si potřebuje dojít vybrat peníze na merch a zapracovat na svém reportu (odkaz je na konci). Během naší diskuze jsem sledoval své okolí a s neskutečnou radostí jsem viděl, že mezi zdejšími cosplayery vidím hned 2x Gintokiho a 1x Zuru z Gintamy vždy ve velmi kvalitních kostýmech (kvalitních kostýmu zde byla spousta a pro mě asi nejlepším byla žena v kostýmu ze Zaklínače, který byl velmi detailní a díky koženým kalhotám i neskutečně sexy - ne že bych si liboval v kůži, ale to jak dokáží kožené kalhoty vyrýsovat a podtrhnout některé ženské křivky je zkrátka lahodné...) a připomněl jsem si, že na svém seznamu věcí, které bych chtěl jednou pořídit (ano, ten již výše zmíněný) je i Gintokiho oblečení, nebo uniforma zdejších Shinsengumi a kdyby vyhrál Gintoki (a on vyhraje vždycky!) tak musím sehnat i jeho dřevěný meč! Takže jednou... No a potěšen tím, co oko mé vidí a naplněn nadějemi, že snad další členové anime komunity konečně pochopili, které anime je prostě nejlepší ze všech jsem se vydal na další přednášku.
Phase 4 - Když se pár věcí nepovedlo (14.7.2018 13:00 - 16:00):
Přednáška "Zapomenuté hrdinky studia Ghibli" byla opět v sále Meidži a vedl jí muž tak v mém věku (rozmezí 30-40). V podstatě šlo o představení zajímavých vedlejších postav (pojem hrdinka v názvu totiž neznamenal kladnou postavu, ale pouze postavu), které by si dle pana přednášejícího prostě zasloužili více pozornosti. Bylo to zajímavé a bylo vidět, že se zde potkávám s někým, kdo má k dílům studia Ghibli neskutečně silný vztah, má žebříček svých nej postav a dokáže o nich dlouze mluvit a nejspíš by nikomu nedovolil, aby se jich jakkoli slovně dotkl (tohle je prosím typický příslušník evoluční skupiny "Garda" jak jsem se s ní seznámil až mnohem později v rámci "Anime evoluce"). Zároveň to byl i pán, co hned za rohem prodával a tedy vlastnil největší kolekci merche se zaměřením na studio Ghibli, kterou můžete u nás a na conech vidět, což nám nezapomněl hned 2x zmínit (protože reklama musí být!!!). Každopádně jsem chápal fascinaci přednášejícího a výběr jednotlivých postav, protože to byly vždy silné a poměrně komplexní (komplikované) charaktery, zajímavé osobnosti a někdy i hybatelé celého děje. Jenom jsem měl smůlu, že jsem si sedl moc dozadu a před až příliš veselou skupinku mladíků (tak 20-25), kteří se rozhodli bavit a vyluzovat různé zvuky, což jim asi přišlo vtipné... Mohl jsem se přesunout, nebo jim něco říct, ale jak jsem zmínil, jsem stydlivý pán (navíc se sám občas neumím chovat) a tak jsem jen seděl, mlčel a trpěl. Naneštěstí mě ale tohle setkání s neukázněností docela psychicky unavilo a tedy jsem se uchýlil k nepopulárnímu řešení a vyškrtl si z plánu další přednášku o Korei a opět šel ven se občerstvit.
Objednal jsem si limonádu a napsal Honzovi, že jsem zase v "hlavním stanu" (tedy na místě, které se stalo naším styčným bodem) a hned jak dorazil jsem ho obeznámil s tím, co jsem prožil a že by bylo záhodno se dojít najíst, protože potřebuji dobýt baterie a na chvíli i změnit prostředí. Honza plán schválil a upozornil mě, že bychom měli vyrazit co nejdřív, protože bude pak zase dobré na další přednášku (Ghibli od Greka) dorazit s dostatečným předstihem, abychom nejen našli dobrá místa, ale chytli místa vůbec, protože Grek je ve zdejší komunitě tak trochu pojem, celebrita a pro některé až božstvo, které zaplňuje přednáškové sály a v kombinaci s takovýmto tématem (Ghibli pořád táhne, i když z něj mohou být někteří pravidelní účastníci již otráveni) může být pro některé opozdilce i tragickou zkušeností = zkrátka si nesednou, nebo budou sedět na schodech, nebo koukat z boků sálu (a to prý nechceš!!!). Dopil jsem a vyrazili jsme do nedaleké a již prověřené restaurace s pizzerií s plánem opět spáchat ten nejhorší kulinářský zločin v dějinách italské kuchyně - dát si pizzu s ananasem!
Restaurace byla pořád stejně majestátní, jako jsem si jí pamatoval a uvnitř poměrně prázdná, protože hosté hojně využívali zdejší "polní" (na chodníku) zahrádky. Usadili jsme se objednali si a já musel hned na záchod, protože kde je velký příjem tekutin musí být zákonitě i nějaký ten výdej. Následující hodinka se nesla v duchu uvolněné i osobní konverzace mezi dvěma kamarády a kolegy, kteří se vidí podruhé v životě a to ještě po půl roce, mají stejné zájmy a i podstatnou část fetišů - zkrátka bylo toho hodně co probrat! Bohužel prakticky po pár minutách po jídle jsem musel jít znovu na záchod a bylo mi jasné, že tohle není dobré (pozor nejde o to, že by bylo něco s jídlem!!!). Mám jisté chronické zdravotní problémy, díky kterým moje zažívání stojí slušně řečeno za houby a které způsobují další komplikace, díky kterým se mi v současné době po vykonání velké potřeby například velmi špatně a bolestivě sedí - víc říkat nehodlám, tohle není lékařská zpráva, ale zařadit jsem to sem musel, protože už dříve jsem se o svém ne zrovna 100% zdravotním stavu zmínil, tedy na vysvětlenou. Zkrátka věděl jsem, že teď to bude teprve zajímavé...
Zaplatili jsem a vyrazili zpět s dostatečnou časovou rezervou, ovšem když jsme byly v budově došlo na volání přírody i na Honzu (s jídlem fakt nic nebylo, šel prý na malou!!!) a tak jsem šel napřed, abych zabral dobré místo ve frontě před sálem Nara (konečně velká posluchárna). Zde však žádná fronta nebyla a když jsem viděl Hintzua (snad to píšu dobře, opsáno z jistého deníčku jednoho zde často zmiňovaného uživatele, který mi dotyčného dopoledne ukázal a vysvětlil jeho význam), což je pán, který je další legendou komunity, velkým šéfem i znalcem a tím který pořádá Animefest (a kdoví zda jen ten), jak jde po prvotním ostýchavém nahlédnutí dovnitř (uvnitř měla být Cospaly soutěž a dveře byly také zvenčí olepené oznámeními se spoustou informací ohledně akcí s LGBT a yaoi tématikou - asi z pátku...), neodolal jsem a poháněn pudem zabrat ta nejlepší místa vstoupil do sálu. Už zde bylo i poměrně hodně lidí a já konečně po několika hodinách opět zahlédl Ryuuheie, jak s kamarádem sedí hned v druhé řadě. Sedl jsem si před něj, ale po chvíli usoudil, že první řada není tak nějak pro mě a že kdyby došlo na záludné otázky, tak jsem moc na ráně (tady vidíte jak stydlivý jsem). Takže jsem se zbaběle přesunul z první řady do třetí a v momentě, kdy jsem dosedl mi začal vibrovat mobil. Ihned mi došla ta tragická chyba, která jsem se právě dopustil a pohled na zavřené dveře mi vše potvrdil. Měl si čekat venku, držet místo ve frontě a ty tam tak trochu nejsi! Vystřelil jsem ven, našel Honzu a oznámil mu, že sál je už přístupný a že může dovnitř. Následovala nás skupinka dalších lidiček, kteří také stáli venku, protože nevěděli, že už můžou vstoupit a já rychle zamířil k vybraným místům, kde jsem si nechal batoh. Celá řada byla pořád volná, takže jsem mohl Honzu ujistit, že jsem vlastně celou dobu vevnitř držel ta nejlepší místa a mistrně tak skrýt svůj nyní již drobný omyl...
* Jsme v polovině a zatím tedy plán moc neplním! Naštěstí jsem si uvědomoval, že jsem za celých 6 hodin viděl jen 2 přednášky, ale i tak jsem si to tady užíval. Zmobilizoval jsem však veškeré své úsilí na to abych v té druhé podal lepší výkon, slíbil jsem si to, snažil jsem se a nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem si myslel, ale nyní přicházejí asi ty nejsilnější a nejlepší zážitky z celého Natsuconu a tedy jsem byl i náležitě odměněn.
Phase 5 - Věci očekávané i nepředvídané (14.7.2018 16:00 - 19:00):
O tom, že Grek umí přednášet na opravdu vynikající úrovni se přesvědčilo již mnoho z fanoušků anime a japonské kultury, protože pravidelně přednáší již poměrně dlouhou dobu a často i na několika různých akcích během jednoho roku. Navíc je jeho styl přednášení prostě poutavý, velmi informativní, plný zajímavých faktů a inteligentního humoru. Dokáže si třeba i vybrat takové téma, které pro někoho působí naprosto obyčejně a rozvést ho tak, že je to vše nakonec mnohem zajímavější, než jste čekali. A tak se z přednášky "Politicko-umělecké okénko studia Ghibli", která v anotaci slibovala (velmi ironicky) nudu, stala zase jednou výborná zábava a já se dozvěděl, že ti velcí pánové, které uctíváme jako bohy jsou jen obyčejnými lidmi (nečekaně...). Bylo to o tom, kterak levicový pokrytec spolu s agrárním pokrytcem pod křídla drsného byznysmena přišli a založili něco co tvořilo nádherná i geniální díla a do aury pohádkové dokonalosti i samo sebe odělo, aby ledacos skrylo. Přesto ale všechna tato úžasná díla tvořili jen obyčejní lidé s různorodými názory na svět a dění v něm a každý z nich svůj pohled, pocity a názory otiskl jako poselství do svých filmů, které spousta lidí hltá a miluje, aniž by věděli, co vše do nich bylo vloženo. Zde se nám dostalo faktů a částečně i vystřízlivění, díky kterému mám chuť se podívat v nejbližší době třeba znovu na Cestu do fantazie a to nyní mnohem otevřenějšíma očima a s ohledem na to, že vím, na co její příběh poukazuje. Někomu to možná zruinovalo jeho sny a dětství, mě to dodalo další nové pohledy na věc, ale ta základní pravda - tedy to že si těch pánů, co za studiem Ghibli stojí, pořád neskutečně vážím - se nezmění. Proč by měla? Protože jsou v některých ohledech stejní jako kdokoli jiný? Vždyť pořád platí, že dokázali vytvořit něco co dokáže pohnout tolika lidmi, co nás donutí se zamyslet. Lidé, kteří něco takového umí budou mít vždycky můj obdiv.
Po tomto veskrze perfektním zážitku jsem se rozhodl dát si první rychlé přeběhnutí a vydat se do sálu Meidži (byla to jen dvě patra směrem dolů) na přednášku "Worldbuilding: stavění světa od hlíny až po hrady". Šel jsem sám, Honza chtěl opět pracovat na reportu a taky si popovídat s Ryuuheiem a dalšími známými na festivalu, které díky mé maličkosti tak trochu zanedbával. Byl jsem lačný po dalších informacích a i když nemám v plánu nic psát (i když jsem s touto myšlenkou jednu dobu koketoval a měl ve své hlavě rozehraný neskutečně dlouhý a složitý fantasy epos, který byl podle mě naprosto geniální a který posledních několik let solidně zanedbávám - takže smůla, nového Tolkiena nebo Martina se v nejbližší době nedočkáte...) považoval jsem za důležité alespoň se poučit o tom, co se může v tomto ohledu dělat špatně. Nebudeme si nic nalhávat, chyby v konceptu fungování některých fanatsy světů můžeme dle mého najít i v některých anime, stejně tak jako různé autorské nešvary (How? It's magic!). Přednáška cílila především na kreativce, tedy na autory fanfikcí, budoucí spisovatele, nebo kdo ví, třeba i scénáristy a přinášela velmi kvalitně zpracovaný návod a rady jak postupovat, čemu se vyhnout, co by nemuselo fungovat... Přednášející byl člověk se zkušenostmi a přehledem, ale zároveň nebyl někým, kdo by třeba díky všem těm zkušenostem ztratil tu tvůrčí jiskru a hlavně snahu své postřehy a vize dál předávat. To, že jde o autora a psavce se dalo poznat v tom, jak byly koncipované body jeho přednášky, hezky v celých větách a ne jen jako body, zkrátka tohle byl někdo jako já, kdo si věci radši napíše a nemluví jen z patra, ovšem ne že by to nedokázal. Pro mě osobně jedno z největších překvapení na festivalu, kde se z přednášky, od které jsem si příliš nesliboval stalo něco, co mě bavilo a oslovilo.
Tedy dobrá nálada stále pokračovala, ale jen po nějakých pět minut. Zákon schválnosti funguje vždy tak, že špatné věci se stávají zpravidla tehdy, když je nejméně čekáme a na mě znovu přišlo "volání záchodu" a bolesti břicha. Neprodleně jsem tedy vyrazil na zdejší pánské WC a nebýt v takovéto krizi, tak bych zdejší toalety hned po prvním nahlédnutí opustil! Někteří lidi nejsou lidi, ale dobytek! Výzdoba zdejších toalet byla vskutku odporná a všemu vévodily kusy uschlého toaletního papíru po stěnách a stropě (to se toaletní papír zmačká, namočí a flákne na strop a ono to tam drží, navíc voda dělá ještě moc hezký efekt okolo papíru). O tom, jak vypadaly samotné kabinky nebudu ani mluvit, ale trvalo mi docela dlouho, než jsem našel nějakou použitelnou a během hledání pochopil, proč mi jako malému pořád opakovali "když jdeš na malou, zvedej prkénko". O tom, že jsem další čas strávil obkládáním všeho toaletním papírem, abych si mohl sednout (a tak se málem po...) ani mluvit nebudu. Zkrátka jeden intenzivní zážitek střídal druhý a mě začínalo být nějak podivně. Když jsem konečně vylezl, tak na mě začala doléhat únava, ale pořád jsem se dokázal dohrabat ven na hřiště. Tady jsem se potkal s Honzou, který mi ukazoval své známé stojící opodál (možná čekal, že projevím zájem se seznámit, ale je mi líto, jsem tak trochu asociál a nálada na navazování nových známostí zrovna z pochopitelných důvodů vůbec nebyla).
Snad poprvé toho dne debata trochu vázla... Únava mě pomalu dostávala a tak mě nic chytrého ani jinak zajímavého nenapadalo. Naštěstí se Honza rozhodl jít pracovat na reportu, protože asi viděl, že na pokec už moc nemám a tak jsem venku osiřel. Chvíli jsem jen tak seděl, pak si pár minut mnul oči a nakonec mě napadlo, že potřebuji pohyb a navíc jsem si vzpomněl, že potřebuji ty podložky pod myš. Vydal jsem se opět dovnitř a přímo ke stánku, který jsem si ráno vyhlédl. Jeden z mnou předvybraných kousků si už stačil koupit někdo jiný, takže jsem musel prohrabat celou hromadu, abych si ke svým plavkovým dvojčatům Ram a Rem (Re:Zero) vybral něco dalšího a narazil na poklad v podobě mé milované Saber (Fate/Stay Night). Vybírání a radost z výsledku mě zase malinko nakopla, ale to soustředění už nebylo tím, čím bylo ráno a také jsem cítil onu známou a nepříjemnou ostrou bolest, která se zhorší až si sednu. A to jsem měl před sebou nejnáročnější a závěrečnou pasáž toho všeho - čtyři přednášky v kuse. S drobnými obavami, které jsem si slíbil, že na sobě nedám znát, jsem vyrazil opět do nejvyššího patra, kde byl sál Nara a kde již čekali Honza i Ryuuhei až budeme vpuštěni. Neodolal jsem a musel jsem se pochlubit svým úlovkem, který jsem pak byl nucen i ukázat.
Phase 6 - Statistiky a nášlapné miny (14.7.2018 19:00 - 21:00)
Přednáška "MyAnimeList očima datového vědce" byla přesně tím, co sliboval její název i anotace. Vzali jsme data z největší anime databáze na světě, extrahovali je, očistili je a zpracovali a hle milí diváci, zde jsou výsledky! Vzpomněl jsem si na to, že statistika nuda je, má však cenné údaje... Byly jsme opravdu svědky grafů, tabulek a datového porna, které ale bylo zpracováno přehledně a všemu se dalo rozumět (až na některé způsoby měření, nebo spíš použité výpočty a vzorce, protože tohle je prosím vysoká škola a vzorce, které jsem třeba já bohužel nestihl během svého krátkého pobytu na VŠCHT vůbec poznat...) i když mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, jak se pracuje se spektrálním vyobrazením (myslím, že tak se ty barevné tabulky jmenovali). Člověk se dozvěděl věci, které si dokázal vysvětlit, dále pak i některé nečekané skoro až zvláštní. Přednáška byla živá a o některých výsledcích se i živě diskutovalo. Nejvíc si to asi užíval Honza, bylo vidět, že pánové co studovali technické obory k sobě mají vždy velmi blízko a tak mě nepřekvapilo, že si Honza šel po konci přednášky za jejím autorem pro kopii jeho výsledků. Já šel napřed, byl jsem zahlcený informacemi, které jsem zpracovával, opět o něco unavenější a tak trochu mimo a tehdy se to stalo...
Několikrát jsem si opakoval veškerou posloupnost událostí tak jak se stali, abych někomu nekřivdil a vše správně pochopil a tedy to podám tak, jak mi to vychází a s přihlédnutím k tomu, co všechno jsem evidentně zase jednou udělal špatně. Ve stavu v jakém jsem byl a snažíce se tvářit co nejsebevědoměji, abych zamaskoval, že už mi není zrovna nejlíp jsem dorazil ke dveřím sálu Meidži. Byl jsem tam v tu chvíli asi jediný muž a po levé ruce kde stál stánek s merchem jsem měl skupinku mladých žen (18-25). Zrovna v momentě, kdy se vše začalo, scházel ze schodů Ryuuhei. Jedna z dívek mě oslovila a zeptala se mě "Co tu chceš?" Budu v tuto chvíli předpokládat, že dívku zajímalo, jestli třeba náhodou nechci jít ke stolečku s merchem, který po levé straně blokovali. "Jdu na přednášku o komfort woman (vysloveno vumen)" odpověděl jsem aniž bych si uvědomil, že mě právě zradila angličtina a že jsem spáchal chybu,která mi nejspíš nebude odpuštěna. Když se podíváte na můj program v první části reportu tak je zkratkovitý a stejně tak byl i ten, co jsem měl na papírku, takže místo abych řekl celý název přednášky jsem řekl jen část a ještě špatně! "To jsou ale comfort women (vysloveno vimin = množné číslo!!!)". Ta odpověď mnou projela jako nůž, bylo to vysloveno s naprostým opovržením. "Jo jasně, angličtina" nezmohl jsem se na omluvu (další obrovská chyba), jen jsem si ve svém zpitomělém mozku konečně uvědomoval svojí chybu, ale zatím jen v anglické výslovnosti. Jenže říct o takovémto problému, že se týkal jen jedné ženy je závažný prohřešek, ignoranství a tedy v roce 2018 něco neodpustitelného! Teď už chápu... Dívka reagovala s lehce jedovatým tónem "No ale ta byla přesunutá, tady bude přednáška o nedobrovolném sexuálním vykořisťování žen japonskými muži!" Stále jsem nechápal co se děje, došlo mi, že jsem něco špatně řekl, ale vůbec mi nedocházelo co! Odpálil jsem minu a ani o tom nevěděl. Nechápavě jsem se podíval na Ryuuheie a pak na program přednášek vylepený na dveřích "Asi zase něco změnili na poslední chvíli, ale tak i tohle je zajímavé téma..." V tu chvíli jsem byl proklán hned několika vražednými pohledy a asi jediné, co mě zachránilo byl fakt, že se otevřeli dveře a já mohl vlézt dovnitř, aniž bych chápal co se děje. Děvčata mě následovala a sedla si raději co nejdál. Možná jim v tu chvíli i došlo, že jsem nebyl nějak ofenzivní, že jsem byl jen typický ignorant, který se chová jako spousta dalších chlapů a prostě nechápe citlivost některých věcí a témat. A chápu, že i tohle je štvalo. No jo, ale co pak dělá někdo takový na přednášce o sexuálním vykořisťování žen? Že bych si tam šel právě doplnit to vzdělání, třeba to vážně považuji za zajímavé téma? Možná mě i zajímají japonsko- korejské vztahy a jejich složitost, kterou jsem poprvé začal pobírat na zimním Advíku na přednášce Zízy, která líčila jak kontroverzní pro tyto vztahy je třeba svatyně Jasukuni a zmínila právě i otázku comfort women. Možná se tady jen snažím ospravedlnit, vůbec to tak není a jenom mě to celé zajímalo protože "ha ha prostituce" (i když na to aby mi byl přisuzován tenhle úhel pohledu si ve svých 32 letech připadám už přeci jen tak trochu starý...).
Pořád mi to nějak nedocházelo a měl jsem špatný pocit, který se promítl i do toho jak jsem vnímal celou přednášku a nepomohlo ani to, jak hezká a sympatická mladá žena jí vedla. Dozvěděli jsme se poměrně slušně o historii japonsko-korejských vztahů a o tom, kde tyto nedobrovolné sexuální otrokyně měli původ. Dozvěděli jsme se i v jednom rychlém shrnutí, jaké tohle mělo důvody, což nám dávalo jistý nádech objektivity, protože nic se neděje bez příčin. Ale vůbec nebylo rozvedeno, jestli to opravdu fungovalo tak, jak Japonci zamýšleli. Zkrátka comfort women byly zavedeny třeba i proto, aby vojáci neznásilňovali obyvatelky na jimi dobytých územích. Když si tu zvrácenost shrnu tak jak jí chápu (a předem říkám, že jsem občas ignorant a taky žádný génius, nebo spíš déle mi to trvá...) - Japonci vytvořili nedobrovolné sexuální otrokyně a tedy sexuálně vykořisťovali ženy a to proto, aby zabránili znásilňování na dobytém území, tedy aby zabránili sexuálnímu zneužívání jiných žen (kde pak některé z nich později mohli klidně zase skončit jako další nedobrovolné comfort women). Je to absurdní a ta absurdita toho celého třeba nebyla vůbec pořádně zmíněna a rozvedena. Tohle je přeci taky hodně šílené, navíc se vsadím, že to ani tak nefungovalo a že se znásilňovalo stejně a o to víc je to celé absurdní a šílené. Co ovšem nebylo opomenuto bylo rozvedení podmínek, které zde byly a popis všeho, co se zde dělo. Tohle bylo nejsilnější částí přednášky, tak to dost možná i bylo zamýšleno a celé to bylo podáno tak, že mi to bylo až nepříjemné (ty podmínky a popis toho všeho). No a pak přišlo finále, kde se rozebíralo, jaké tohle všechno mělo vztah na japonsko-korejské vztahy. Což když se nad tím zamyslím působilo skoro až groteskně (tím myslím ty vztahy). Neustálé přetahování se, dohadování se, popírání a omlouvání a nakonec řešení s kterým ale stejně není ani na jedné straně skoro nikdo spokojený. No a na úplný závěr díky časovému presu už jen velmi krátká ukázka toho, co by problém mohlo vyřešit, zkrátka co kdo vlastně chce (ale druhá strana jim to nedá). Tady mě opět strašně mrzelo, že tohle nedostalo víc prostoru, jednotlivé požadavky a jejich reálná splnitelnost by byla také zajímavým tématem. Co jsem si z toho odnesl? Že přednáška byla díky tomu, kde byla její síla opravdu především o tom, co mi dívky řekli u dveří, tedy o odporném sexuálním vykořisťování žen japonskými muži a kdybych si dovolil jakkoli polemizovat o tom že některé části slíbené v anotaci na probrání byly rozvedeny strašně okrajově (ale přiznávám - v přednášce byly zmíněny všechny!), nebo na ně díky hlavnímu zaměření nezbylo tolik času, pak bych se asi mohl dostat ve svých úvahách do ještě většího minového pole a naštvat další lidi.
S Honzou a Ryuuem jsme celou přednášku po skončení hodně řešili, každý s ní měl v jistém (a každý v jiném) ohledu nějaký problém a i jsem se snažil přijít na to, co se vlastně stalo před přednáškou (ani teď jsem to celé tak nějak nechápal...). Pánové mě jistým směrem navedly, ale oči mi otevřelo až další přednáška o temné straně fandomu, která byla hned poté a hlavně díky tomu, co jsem si z ní odnesl jsem si všechny věci znovu přehrál a dal jim nějaký rámec, našel (snad) všechny svoje chyby, které mi v tu chvíli třeba i unikali a dokonce je mi to i líto a omlouvám se. Snad to bude lepší vysvětlení a omluva, než nabídlo Japonsko Korei...
Phase 7 - prozření a evoluce (14.7.2018 21:00 - 23:00
Pokud bych si měl vybrat pro mě nejzajímavější přednášku celého festivalu, něco co mě donutilo se zamyslet a i po skončení dál přemýšlet o nějakých věcech (tedy tady hlavně o mezilidských vztazích a to nejen v anonymním prostředí), pak bych rozhodně zvolil tu s názvem "Temná strana fandomu". O čem to bylo? Především o tom, že když někdo něco tvoří a je jedno jestli píšete, kreslíte, komentujete, veřejně diskutujete nebo i kritizujete, tak je obrovská šance, že narazíte na někoho kdo bude vůči vám hodně ostrý, agresivní - zkrátka toxický. Proč? Především proto, že vy mu svým dílem nebo názorem můžete kazit jeho sny, jeho představy, tedy jeho ideologie o tom jaké určitá věc, dílo, nebo třeba i chod celé společnosti mají být. Budou i lidé, kteří vám budou říkat, že na svůj názor nebo na svůj vlastní styl a provedení nemáte z nějakého důvodu nárok nebo právo. Zároveň a to jsem považoval za geniální, jsme ale byly i upozorněni na to že pokud cokoli tvoříme, tak musíme počítat nejen s "hatem" ale i se skutečnou objektivní kritikou a že když na ní zareagujeme agresivně, začneme osočovat toho druhého a nebo nedej bože do toho tahat jeho neznalost, pohlaví, původ a tak dále, tak v tu chvíli jsme tím toxickým idiotem my a ne ten člověk, který k našemu dílu jen sdělil svůj názor, na který má nečekaně také právo a my s ním musíme počítat, protože něco ze sebe dáváme na odiv veřejnosti a tak přijdou reakce. Ono to vše prostě není jednoduché a přehnaná citlivost na některá témata, zatvrzelá představa o tom, jak by měl svět fungovat, zkrátka zarputilost a přesvědčení, že jen já mám pravdu nám dává sílu a když nemáme argumenty, abychom si svoje názory obhájili, nebo už předem máme oproti našemu ideologickému oponentovi předsudky, pak prostě dojde na drsné výpady a útok a čím méně argumentů máme a čím silnější naše předsudky jsou, tím jsme agresivnější. Lidem zkrátka často chybí schopnost se vcítit do těch druhých, snaha chtít pochopit jejich motivy, jiný úhel pohledu a také soudnost, tedy schopnost ustoupit v momentě, kdy vidím, že jsem narazil na někoho, s kým absolutně nehnu... Mohl bych tady pokračovat a rozebírat, co vše jsem si z přednášky odnesl, přidat nějaké (na přednášce uvedené) naprosto úžasně absurdní příklady toxicity a nesmyslné logiky nejen jednotlivců, ale třeba i celé společnosti (protože existuje i něco jako lavinový efekt), ale myslím, že když zabrousíte na internetu (protože anonymní prostředí toxicitě velmi svědčí tím, že zde máme iluzi toho, že nemůžeme být dohledáni a potrestáni - což bylo opět velmi správně zmíněno) do nějaké diskuze (ať už k článku, obrázku, videu ...), tak si snadno najdete příklady sami...
Vždycky jsem se snažil dívat se na jakékoli konflikty a spory z pohledu obou stran a podle toho se třeba i chovat, abych konfliktům předešel, nebo je sám nevyvolával. Častokrát jsem se přesvědčil, že někdy to prostě nejde, protože srážka s blbcem bolí a stejně často jsem si po nějaké době uvědomil, že tím blbcem jsem byl tehdy vlastně já a k čemu jsem nakonec došel na úplný závěr je, že v žádném konfliktu a sporu není jen jeden blbec, vždycky tam jsou dva a víte proč? Protože kdyby tam byly chytří lidé, tak se dokážou vždycky nějak domluvit, i kdyby řešením toho bylo jen prosté zjištění, že se vlastně nedomluví.
Co všechno si člověk může odnést z jedné přednášky? U těch opravdu dobrých častokrát mnohem víc, než bylo autorovým záměrem.
Hluboce zamyšlen nad vším co jsem slyšel a hlavně nadšený z toho, že existují i lidé, kteří se dokáží i na takovýhle problém koukat objektivně, pečlivě a ze všech stran jsem odcházel na svojí poslední přednášku s názvem "Evoluce anime fanouška". Ta byla takovým milým rozdělením nás fanoušků anime do různých skupin podle toho, kdy jsme s anime začínali (aneb které série utvářeli náš vkus a názory a jak se to na nás podepsalo) a pak také podle toho, kolik titulů jsme již stihli vidět (tedy jak moc zažraní jsme a opět, jak se to na nás podepsalo). Před samotným začátkem rozdělování a škatulkování jsme byly naprosto správně upozorněni přednášejícím, že to rozhodně není na 100% přesné a neplatí to na každého - nemůže být (škatulky a nálepky totiž díky tomu, že je každý člověk unikát s originální minulostí, nikdy nejsou plně funkční) a tak jsem nacházel své charakteristické znaky klidně různě roztříštěné po vícero skupinkách. Jak to přesně myslím? Předvedu na sobě! Viděl jsem hodně anime, když si vyfiltruji tady na ČSFD v hodnoceních "japonské" a "animované" tak dostanu určitý obrázek a podle toho bych se měl dokázat zařadit do jedné ze zdejších skupinek právě díky "dělení podle počtu zhlédnutých anime sérií". Ovšem tato skupinka počítá s tím, že když jste viděli tolik anime, tak je váš zájem o anime enormní a tedy se logicky zaobíráte i věcmi, které s tím souvisí. Podle tohoto škatulkování bych měl mít pokoj plný různého merche, který bych měl mít vystavený na pečlivě vybraných poličkách (mám teprve od soboty celé 2 podložky pod myš, nic víc...), měl bych obrážet cony a akce zaměřené na anime (byl jsem na dvou a to spíš jen proto, že mě ukecali, sám bych se k tomu asi nedostal a dál prostě jen koukal na anime), měl bych mít spoustu podobně zaměřených přátel a mezi nimi jisté postavení (opět zopakuji, jsem asociál a při představě, že by si mě měl někdo brát za vzor, nebo považovat za odborníka se jen nevěřícně šklebím). Tedy pokud škatulkování nefungovalo, proč se o něm dělala přednáška? Hlavně proto, aby si každý v té škále našel sám sebe, zaměřil se na to jak daleko se s kterým aspektem dostal, kde by mohl být a hlavně se tím pobavil! Přednášku jsem bohužel musel opustit před koncem (Protože mi jede co? Protože ti jede vlak, vole!) a jelikož jsem chtěl být slušný, tak jsem se rozloučil s Honzou a Ryuuheiem a díky tomu jsem byl zase absolutně za blbce, protože jsem seděli hned vepředu a já tak rušil výklad, což mi v tu chvíli absolutně nedošlo (začínám si uvědomovat, že jsem asi sociálně neohrabaný...).
Phase 8 - Return to castle Wolfenstein - Mise splněna
Odcházel jsem dřív hlavně proto, abych se vyhnul situaci, kdy nestihnu vlak domů v 23:35 a tady bych musel pak strávit skoro celou hodinu na Hlavním nádraží, kde touhle dobou už bývají převážně bezdomovci a podivná individua, především pokud nemáte soudnost a chcete raději čekat v tomhle vedru někde venku a tak omylem vlezete do "Sherwoodu" (jak je prý nazýván místními zdejší park před nádražím). Párkrát jsem tam skončil ještě během svých mladších let, jednou i s rozpitou lahví vodky (a to je velké lákadlo pro okolí) a je to zážitek! Šel jsem dřív o celých dvacet minut, abych se vyhl i té situaci, že budu muset vlak dobíhat, zkrátka že se někde zaseknu, přijedu na Hlavák a na tabuli bude můj vlak blikat a hlásit, že za pár minut zmizí. Navíc moje linka bývá pravidelně přistavena k sedmému nástupišti, které je od metra nejdál a už jsem zmínil, že jsem líný a rozhodně ne atlet? Byl jsem tak nervózní, že se něco pokazí, že jsem šel hodně rychle a nesledoval vůbec co se děje kolem, což bylo možná i dobře, protože jedna scéna, kdy jsem na druhém chodníku zaslechl něco jako "A na kolena a dělej... A teď pěkně celou podrážku..." by asi vzbudila můj zájem, ale já si pořád jen opakoval: "Nemáš čas!" Metro bylo natřískané a já jsem v tu chvíli prostě nechápal co tu všichni dělají (byla sobota večer a lidé mají na rozdíl od tebe společenský život, který touhle dobou vrcholí, vzpomeň si!). Ono i na tom nádraží bylo docela živo, ještě pohled na tabuli... Opět jsem se krásně přepočítal a tím jak jsem hnal jsem se dostal do situace, že na tabuli zvesela blikal odjezd jistého osobního vlaku v 23:05 --- tedy předchozí spoj k tomu, kterým jsem chtěl jet ještě neodjel... Noční běh mě dokonale probral, díky shozeným 20 kilům (už jsem zmínil, že mám dlouhodobé zdravotní obtíže?) se mi běželo jako nikdy - byl jsem jak vítr... Teď by asi bylo hodně zábavné popsat, jak mi vlak ujel před nosem, ale věřte nebo ne - tohle se nestalo! Skočil jsem dovnitř do vlaku (ona mě totiž asi viděla přibíhat průvodčí), dveře se zavřeli a já jel domů. Krev rozpumpovaná, myšlenky zase jeli na 100%, cesta utekla krásně a já přišel domů, převlékl se, umyl se, natáhl se - a nemohl jsem usnout!!! Byl jsem vzhůru asi do 4 do rána s tím, že jsem asi 2x vstal z postele a psal části téhle grafomanské šílenosti. O tom, že druhý den mi bylo hrozně, byl jsem nevyspalý a tělo se tak nějak začalo probírat z toho jakou dostalo nálož (natož jak dopadly některé mé zdravotní problémy) se rozepisovat nebudu, ale vše mi šlo ztěžka. Takže i tenhle "výtvor" je několikrát přepisovaný, upravovaný a vychází na rozdíl od jeho kamarádů reportů od Ryuuheie a od Honzy135 (odkazy níže), později a ani po všech těch editech a opravách s ním nejsem spokojený tak jako jsem byl s tím ze zimního Advíku.
Neodcházejte, tohle ještě pořád není všechno. Ještě schází asi nějaké stručné zhodnocení a taky jsem slíbil odkazy na další zajímavé čtení!!!
Je tedy za mnou Natsucon 2018 moje druhá návštěva komunity fanoušků anime, všeho japonského a nyní asi i korejského - nebylo by lepší prostě říkat asijského a dát to i do názvu ?!? A oproti té první, tedy zimnímu Advíku 2018 (protože nemám s čím jiným srovnávat) to bylo větší, bohatší (ať už programem či jen množstvím nabízeného merche), náročnější... Jo a taky to bylo v létě a tedy bylo hezky a teplo a mohlo se sedět venku (napsal Jeoffrey - 10 let)... Přednášky byly všechny svým způsobem záživné (některé byly zábavné, jiné velmi informativní, další ve mě zase budili jiné silné dojmy), tedy nemohu říct, že bych se nudil. Přednášející byly vždy lidé zapálení s vášní a odhodláním předat svůj pohled ostatním, nebo nás minimálně donutit k zamyšlení. Mě se to zkrátka líbilo a třeba venkovní posezení na hřišti mě v tomhle vedru nadchlo (ale to bude asi na všech letních akcích, že...)
Byly samozřejmě i věci, které se nepovedly a ty nejdůležitější si dokáže pozorný čtenář (pokud tedy má někdo v plánu tohle opravdu číst, protože já bych se na to dost možná jen díky té délce hned vykašlal...) sám najít, ale na co si teď vzpomenu dám i sem, ať to nemusíte hledat a celé to nedejbože znovu číst... Je divné, že na festivalu japonské kultury je tolik přednášek o Korei a některé z nich se dle anotací budou dotýkat Japonska asi jen okrajově. Za sebe bych z těch šesti, když se podívám na program, dokázal pochopit zařazení jen mnou navštívené přednášky o comfort women (své ideální řešení zmiňuji výše - nazvat celou akci festivalem asijské kultury). Dále je zde hodně yaoi, ale kde je adekvátní počet přednášek o yuri a LGBT neberu, tam patří obojí! No a poslední musím zase vzpomenout pánské záchody. Viděl jsem hodně, ale aby školní záchody vypadaly jak v hospodě 4. cenové a vy měli zrovna tu smůlu, že je vážně musíte použít, to je smutný... Nevím, jestli to bylo dílem žáků, nebo naší komunity a asi mi na tom nezáleží, ale bylo to něco, co doufám, že už nikdy nezažiju (i když i tohle byl "kulturní" zážitek).
To, že nebylo tolik přednášek o anime třeba na rozdíl od jiných chápu, na anime máme AnimeFest a i když nemůžu ze své zkušenosti soudit, tak nejspíš i Advíky a AkiCon (a možná i další, které vůbec neznám...), takže tady jen přidávám můj názor a je to mimo "sekci kritika".
Ale teď už opravdu končím! Děkuji za pozornost a pokud jste to někdo dočetli až sem - tak jste blázni!!! Jestli bude někdy něco podobného (jako další takovýhle report z nějaké kulturní akce)? V tuhle chvíli doufám, že už ne (když tak rozhodně menší, stručnější a přehlednější), protože to bylo náročné - naložil jsem si víc, než jsem byl schopný bez problémů unést a rozepsal jsem se víc než jsem chtěl... Jistě, za pár týdnů je tu letní Advík, ještě větší, ještě delší a s programem mnohem víc o anime a já to budu muset všechno zvážit, jak se k tomuhle postavím, ale to vše až poté, co uvidím nějaký program...
Níže přidávám odkazy na reporty s poznatky dvou dalších kolegů a kamarádů, s kterými se na těchto akcích setkávám, a kteří částečně (hlavně si to přeci píšu pro sebe, abych si pamatoval, co jsem zažil) můžou za to, že tohle vůbec vzniká a u kterých jsem si jistý, že mé výplody i čtou a stejně tak já čtu ty jejich a oba můžu doporučit, pokud vás zajímají některé (podle mě) zajímavé části japonské kultury. Takže:
No a ještě přihodím nějaký obrázek, sem se hodí rozhodně logo festivalu...
It's BACK...
Aneb ten pocit, když to (pro mě) nejlepší z nejlepších anime opět pokračuje ve své zběsilé jízdě k epickému finále...
Opět popsáno obrázkem (tentokrát jasně deklarujícím o co že se jedná, i když by to mělo být všem jasné...)
... tak a teď ještě Overlorda a konečně zjistit co mají u Jägerů v tom sklepě ... aspoň že ta pokračování letos v létě stojí za to !!!
