UhLee

(6/10). Rozmohl se nám tady takový nešvar. Plno známých režisérů točí své vysněné projekty, do kterých vkládají kus sama sebe. Ovšem divákům jejich díla nic neříkají. Maestro je po vzoru mnoha dalších projektů, snovým dílem režiséra Bradleyho Coopera, který zároveň ztvárnil jednu z hlavních rolí. Nicméně výrazně doporučuju fanouškům jeho předchozího projektu Zrodila se hvězda, aby si tento snímek nepouštěli, protože tohle je něco úplně jiného, než jeho debutový snímek. Stačí se poohlédnout krapet do minulosti a objevíme plno sourozenců podobného ražení. Někteří z nich byli dokonce stejně jako Maestro nominováni na Oscara - zdravíme Manka. Ovšem v případě Manka to neskončilo až takovou nezáživnou katastrofou. Maestra bych zařadil někde na úroveň Belfastu od Kennetha Branagha. Stává se to už takovým nepsaným pravidlem, že v takovýchto případech zvítězí forma nad obsahem a u Maestra to platí dvojnásob. Máme tady opravdu překrásné záběry kamery, která poletuje okolo hlavních představitelů a dělá všemožné piruety, jako dirigentská taktovka. Je z toho doslova kamerová symfonie. Po stránce audiovizuální se snímku nedá moc co vytknout. Kde to ovšem patřičně skřípe je scénář. Osobně jsem velkým fanouškem filmové hudby a občas přičichnu i k té klasické, takže jsem se na snímek vlastně i těšil. Moje očekávaní směřovala především k hudebním vystoupením, které slibovaly heroický výkon Bradleyho Coopera. To jsme skutečně dostali, protože jde vidět, že tomu herec obětoval skutečně moře času. Ovšem těch hudebních čísel je zde trestuhodně málo a místo toho se utápíme v rodinném pletichaření. Ten film vlastně není tak úplně o Leonardu Bersteinovi, jako spíše o jeho manželce. Tu ztvárnila perfektní Carey Mulligan, která se stala hlavním středobodem celého snímku. Její herecký výkon místy dokonce zastínil i samotného Coopera, což je obdivuhodné. O to víc, když jsem zjistil, že byla během natáčení těhotná. Divák se tedy ve většině stopáže namáčen v depresi s ostatními postavami a ke kráse hudebního řemesla ani moc nepřičichne. V konečném důsledku je Maestro velice líbivých snímkem, do kterého režisér vložil kus sebe sama a na obrazovce to jde opravdu poznat. Snímek však vrcholí až ve svém třetím aktu, kde dostane utrápený divák konečně nějakou uspokojující náplast. Dostane opojné jedno záběrové dirigentské představení, které je nejen hereckým koncertem samotného herce, ale také všem zúčastněných. Respekt již několikrát zmiňovanému herci, že se vůbec do takového filmu pouštěl a NETFLIXU, že umožní tvůrcům dělat jejich vysněné projekty bez většího dozoru. "There's a saying in Chile about never standing under a bird that's full of shit. And I've just been living under that fucking bird for so long, it's actually become comedic."

Druhá série - (8/10). Love, Death & Robots se mi se svým Volume 2 dokázal dostat pořádně pod kůži a z mého pohledu je to o chlup lepší Volume, než to první. Je sice pravda, že tady máme o polovinu méně epizod, ale podobně jako u prvního Volume tady byla zhruba polovina epizod naprosto perfektních a pak tady byly o něco slabší kousky. Žádná epizoda však nebyla vyloženě špatná, která by zkazila celé antologii pověst. V paměti se mi nejvíce uchytila epizoda v poušti s trefným názvem Snow in the Desert, která byla krásnou variací na mou milovanou Dunu, která snoubí svoje prvky se Star Wars. Poté tady byla mrazivá epizoda (nebojte, nemyslím Ice), kde jsme byli svědky děsivé předtuchy přelidnění. Poslední epizodu, kterou bych chtěl speciálně zmínit bude hororová podívaná The Tall Grass. Zde jsem si před spaním vybral velice silné sousto a v mých snech jsem poté bloudil v rákosí. Když jsme u těch nočních můr, tak vánoční epizodu All Through the House by měli rodičce povinně pouštět svým zlobivým děťátkům. Na této antologii se mi strašlivě líbí to, že se může některá z epizod stát skutečností a v tomto případě má k nim neblíže asi epizoda s přelidněním. Jedná se o audiovizuálně nápaditou a opojnou antologii, která podobně jako Black Mirror, tak i Love, Death & Robots nastavuje společnosti děsivé zrcadlo a prorokuje děsivé predikce, která budoucnost přinese. Po poslední epizodě však musím konstatovat, že bych si větší porci epizod dal s velkou chutí. Těch 8 epizod je na normální seriál bohatě dostačující, ale zde je to trestuhodně málo. Protože je prazvláštní vyprodukovat za 2 roky pouze 8 epizod, z nichž má většina z nich velice skromnou stopáž. V případě Volume 1 to byl dvojnásobek epizod. Vysvětlení mi z toho plynou dvě - zaprvé nemají tvůrci tolik nápadů, jak v případě Volume 1. Nebo zadruhé měli na přípravu toho Volume 2 daleko méně času a neměli nastřádané do zásoby tolik epizod, jako ze startu. Momentálně už vím, že bude mít i Volume 3 pouze 8 epizod, takže nezbývá než zamáčknout slzu a vychutnat si alespoň takovouto porci. Já jsem každopádně vděčný za jakoukoliv porci epizod, protože tohle jsou z mé strany ideální Večerníčky na dobrou noc. "I've been alive for 218 years. I've seen... too much. But she makes everything new. I love seeing things through her little eyes. They're so bright. They're so full of life. Not Dead. Like Yours." Nejlepší epizoda: Snow in the Desert(S02E04)

(6/10). American Fiction bych zařadil mezi filmy, které jsem si pustil pouze z principu. Tento snímek byl totiž nominovaný na Oscara v hlavní kategorii, takže mi moje tradice zhlédnout všechny filmy z této kategorie před začátkem ceremoniálu nedovolila tento snímek vynechat. Občas tohoto rozhodnutí lituju, protože bych tento v mých očích nezajímavý snímek mohl vynechat. Očekávaní byla na bodu mrazu a s prvními minutami jsem opravdu proklínal Akademii za to, že tento snímek vybrali a já se na něj teď musím koukat. S přibývajícími minutami se však naštěstí začalo blýskat na lepší časy a snímek se mi začal pomalinku zavrtávat pod kůži. Bylo to hlavně kvůli nepředvídatelnému ději, který mě dokázal udržovat neustále v pozoru. Zvraty, které přišly opravdu nečekaně mě dokázaly zaháčkovat a já jsem začínal přistupovat na hru debutujícího režiséra. Svůj podíl na tom měl samozřejmě i představitel hlavní role Jeffrey Wright, který z mé strany nepatří mezi nejvyhledávanější herce, ale tato poloha mu sedla. Snímek hodně zvedala romantická linka, která byla sice lehce na pozadí, ale pro mě se stala středobodem tohoto snímku. Téma černošského etnika je docela častým tématem oscarových snímků, takže se vůbec nedivím, že tam i letos jeden musel z povinnosti být. Snímek krásně ukazuje, jak je dnešní společnost (hlavně ve Spojených státech) nastavená a že bílé části populace stačí pouze to, aby si odškrtli potřebná políčka ve vlastním seznamu a příjemný pocit zadostiučinění je na světě. Chápal jsem motivace postav, ale co mi dosti zvedlo mandle byl samotný konec. Chápu, že se snímek snaží být nekonvenční a závěr je toho jasným důkazem. Mi osobně tento typ konce vůbec nesedl a naopak zanechal v ústech nepříjemnou pachuť. "I'm happy you're not white. -  Me too."

Druhá série - (8/10). The Boys jsou bezesporu seriálovým superhrdinským fenoménem, který okupuje streamovací službu Amazon Prime Video. Přijde mi, že až v druhé sérii mohli tvůrci pořádně roztáhnout křídla. V první sérii to bylo spíš takové oťukávaní, ale v té druhé se až tvůrci mohli pořádně odvázat. Jde to vypozorovat na několika aspektech, ze kterých mi ne všechny úplně sedly. V první řadě se dostáváme všem postavám ještě hlouběji pod kůži a divák k nim nachází cestu. Tím pádem seriál kolikrát sundá výrazně nohu z plynu a jedná se o hru především dialogů. V tomto ohledu mě mrzí, že jsme v druhé sérii dostali daleko méně černohumorných scének než v první sérii. Humor je zde pořád cítit, ale vaše bránice u toho trpět rozhodně nebude. Na straně druhé se tady otvírají daleko zajímavější témata než v sérii první, které komentují dění ve Spojených státech. Jsme tedy svědky děsivých politických kampaní, stále převládající nenávist k opačných rasám a nebo třeba homosexuálové. The Boys s dokonalou přesností uhodili hřebíček na hlavičku a nastavují celé nejen americké společnosti zrcadlo. Po herecké stránce stále exceluje Karl Urban, jako Billy Butcher. Ovšem začínám také přicházet na chuť taky Homelanderovi, který zde dostane zase několik nových vrstev a v první sérii mi postava Anthonyho Starra přišla nevýrazná. Kdo mi však přišel podobně jako v první sérii naprosto zbytečný, tak to byl The Deep, který se zapletl s církevní sektou. Jeho dějová linie patřila k těm, které mě většinu času téměř nezajímaly. V konečném důsledku druhá série mírně zaostává za tou první a to hlavně kvůli absentující humorné stránce. Ovšem po závěrečné epizodě druhé sezóny jsem pociťoval daleko větší hlad po další sérii než u té první. Jinak se pořád jedná o nefalšovanou zábavu, která momentálně zachraňuje superhrdinský žánr na seriálovém poli. "This is a fucking mess son. But don’t you worry - Daddy's Home !" Nejlepší epizoda: What I Know(S02E08)

Seriál od České televize - (9/10). Smysl pro tumor je dalším fenoménem, který Česká televize vypustila na své televizní obrazovky. Nemůžu se obránit dojmu, že v poslední době vycházejí spíše kvalitní české seriály z produkce České televize a štědrovečerní pohádky kvalitativní bitvu prohrávají. Tvůrcům se totiž podařilo mě přikovat k televizním obrazovkám každý nedělní večer a to 8 neděl po sobě. Už když jsem viděl první ukázky, tak jsem dokázal podle svého filmového oka odhadnout, že by mohlo jít o velice zajímavý projekt. Proto jsem tomu dal šanci a dokázal jsem na tento fenomén namotat i lidi ze svého okolí. Takže během následujících neděl byli k obrazovkám přikováni také rodiče, sestra a partnerka. Byl to blahodárný čas, protože najít nějaký seriál, který bude milovat celá rodina je husarský kousek. Naposledy jsme společně sledovali Lupina, ale tohle bylo něco daleko odlišného. Téma se totiž dotýká nás všech, protože nikdy nevíme, kdy nás tato zákeřná nemoc postihne a kdy samotní budeme muset vytáhnout do bitvy. Seriál toto kontroverzní téma, které je pro velkou část společnosti velkým tabu prezentuje s patřičnou špetkou humoru, co by se na první pohled mohlo zdát krapet troufalé. Smysl pro tumor však dokázal perfektně vybalancovat tyto ingredience a jeho výsledná chuť pohladí nejen na jazyku, ale také na duši. Sledujeme životní proměnu člověka, který bojuje s rakovinou a život se mu v jednom okamžiku otočí o 360 stupňů. Nikdo si to nedokáže představit, dokud to nezažil. Problémy, které jsme doposud řešili se stanou malichernými a člověk má jenom jedno přání - porazit tohoto démona a přežít. Jsme tedy svědky životní pouti postavy Filipa, kterého brilantně ztvárnil mladý český herec Filip Březina, kterého jsme paradoxně mohli vidět i v letošní štědrovečerní pohádce Klíč svatého Petra. Sekunduje mu tady okouzlující herečka Alžběta Malá, která sehrála v tomto příběhu velice významnou roli. Chemie mezi ní a Filipem se stala jedním se superlativů a symbolů celého seriálu. Bez této romantické linky by byl tento seriál poloviční. Ostatní herecké obsazení bylo taktéž trefou do černého a některé výkony mě příjemně překvapily. Zejména Tereza Brodská, která se pro tento seriál ukázala nahá před celý národem, nebo Jiří Bartoška, který naneštěstí momentálně skutečně bojuje s rakovinou. Mnohým lidem by se možná mohlo zdát, že seriál zbytečně tlačí na pilu a sází na emotivní scény. Mi osobně se tyto scény zdály tak akorát namixované se zbytkem obsahu, takže se vyhnuly nepříjemnému patosu. Výsledným puncem, který boří pomyslnou hranici mezi televizním seriálem jsou bezesporu výpovědi skutečných onkologických pacientů. Tyto medailonky obsahují neskutečnou dávku motivace a odhodlání. Takže mohou sloužit jako dokonalý nástroj k dodání odvahy lidem, kteří momentálně skutečně bojují s rakovinou. Tohle se povedlo a jenom mi to ukázalo, že Česká televize pořád dokáže produkovat seriály, které jsou nejen kvalitní, ale obsahují i potřebnou přidanou hodnotu. "Najednou ty problémy, které se vám zdály kdysi velké, tak jsou smítko na stole, které můžete jenom sfouknout a vůbec se tím nezaobírat. Mozek se vám nastaví na jednu jedinou věc - chci žít." Nejlepší epizoda: Epizoda 8 (E08) 

(6/10). Bod obnovy je dalším filmem, u kterého se střízlivému divákovi nechce věřit, že vznikl v té naší prohnilé kotlině. Disponuje excelentní výpravou, která nemá chybu a člověk se opravdu přesune do budoucnosti. Cením maličkosti v podobě existence Škody či České televize v roce 2041. Myšlenku má film excelentní - možnost si zálohovat svůj život a v případě smrti vás mohou z vaší zálohy obnovit - taková berlička proti smrti. Daleko více bych však ocenil, kdyby to tvůrci dokázali naroubovat na jiný filmový žánr než je právě krimi. Tento žánr je pro naši zemi naprosto typický a vidím v tom určitou tvůrčí zdrženlivost. Když natočíte atypické sci-fi, které tady dlouho nebylo, tak chcete sáhnout alespoň žánrem najisto. Tady je to však spíš na škodu, protože se to k tomuto tématu tristně nehodí. Snímek lehounce obrušoval hranky sociálnímu dramatu. Kdyby se do těchto nejistých vod ponořil hlouběji, tak by to bylo z mé strany daleko vítanější. Režisér Robert Hloz může být na svůj počin patřičně hrdý. Dokázal do kina na svůj debutový film dostat obrovskou masu lidí a to svědčí o obrovském talentu. Mnozí slavní režiséři by mu mohli takovýto počátek kariéry pouze závidět. Herecké obsazení je ve většině případů taktéž sázkou na jistotu - Karel Dobrý bude už do konce svých dnů hrát záporné role. Ovšem věc, která mi udělala ohromnou radost a zjistil jsem jí až po skončení filmu, je skutečnost, že představitelka hlavní role Andrea Mohylová se narodila v nedaleké vesničce Čeladná. Je to možná trochu pošetilé, ale člověku to udělá o to větší radost, že v blízkosti jeho bydliště se narodila takto talentovaná herečka. Bod obnovy nám však možná ukázal jednu věc. A to takovou, že český jazyk se možná nehodí na takovýto typ filmu. Ve velkém množství případů totiž čeština trhala uši a nebyl to hezký poslech. Na stranu druhou - když promluvil třeba výborný Milan Ondrík ve slovenštině, tak se žádné krvácení uší nedostavilo. Na můj vkus scénář až příliš šustil papírem a dialogy byly místy spíš na škodu. I přes tuto kritiku jsem se rozhodl snímku udělit krásné 4 hvězdičky, i když jsem byl do poslední chvíle na pomezí tří a čtyř. Pomyslné misky vah zlomil až excelentní závěrečný song Vladimira 518, který mě doslova zvedl ze židle. "Už jste se dnes zálohovali?"

První série - (7,5/10). Seriálovou alegorii Love, Death & Robots jsem měl ve svém hledáčku už nějaký ten pátek a když jsem potřeboval nějaký seriál, na který se budu koukat před spaním a disponuje snesitelnou stopáží svých dílů, tak padla volba na tento nekonvenční počin. Hned svým prvním dílem mě dokázal dokonale uhranout a první díl považuji za jednu z nejlepších epizod celého sci-fi kolosu. Seriál disponuje opravdu jednohubkovou stopáží, kdy některé díly netrvají ani deset minut. To je v dnešní době, kdy se stopáž seriálu neustále prodlužuje bezesporu vítané. Love, Death & Robots excelují ve schopnosti uvedení diváka do děje během několika sekund. S ničím se nezdržují a hodí jej do této animované vřavy. Jsme svědky prezentace unikátních animovaných stylů, které jsou představeny během jednotlivých epizod, z čeho každý disponuje jinými vlastnostmi. Každá epizoda je uzavřeným mikro příběhem a v tomto případě jsem nesmírně rád, že na ČSFD jdou hodnotit jednotlivé epizody. Protože si nedokážu představit, že bych hodnotil první sérii jeho celek bez toho aniž bych ocenil excelentní díly. Témata jednotlivých epizod se různí, ale jedno mají společné - ovlivnění budoucnosti lidstva nějakými digitálními technologiemi nebo jinými hrozbami. Zkrátka jsou to výpravy do budoucnosti a diváci mohou jen tipovat, kdy se tyto mnohdy hrůzostrašné výjevy stanou skutečností. Poté budeme svědky nájezdů ghúlů či simulací, ze kterých se člověk nebude chtít probudit. I přestože kvalita u jednotlivých epizod kolísá, tak hodnotím tuto alegorii velice kladně a jsem zvědavý, s jakými nápady přijdou tvůrci v navazujících sériích. “Every Time I Step Into That Ring, I'm Fighting For My Life – That Fear Is My Edge.” Nejlepší epizoda: Sonnie's Edge(S01E01)

(7/10). Mrazivý a hutný thriller Reptile je nečekaným překvapením, které nám NETFLIX v roce 2023 stihl nadělit. Všichni jsme si stihli už zvyknout na to, že NETFLIX nevydává dvakrát kvalitní počiny. Když se však člověk prokouše tím nekvalitním odpadem, tak dokáže objevit nepatrné skryté klenoty, které disponují kvalitními atributy. Reptile bez bezpochyby jedním z nich, protože jde o velice atmosférické detektivní drama, které si dává ve svém hloubavém tempu patřičně na čas a diváka nechá vykoupat ve svízelné atmosféře. Místy mi to stylizací připomínalo výbornou první sérii True Detective. Hereckým výkonům kraluje přesvědčivý Benicio Del Toro, který nepatří k mým nejvyhledávanějším hercům, ale zatím mě ve všech filmech, kde hrál nezklamal. Dokázal vytáhnout absolutně nezajímavý film The French Dispatch do snesitelných vod.  Zde sází jeho herectví na minimalismus a je v dokonalé symbióze s nastaveným tempem. S kým jsem měl malinký problém byl herec/zpěvák Justin Timberlake, který mi své herectví nedokázal patřičně prodat a je to asi jediný nedostatek jinak přesvědčivého obsazení. Na filmu se mi velmi líbil takový ten nepříjemný pocit, kdy nevíte komu vlastně můžete věřit a kdo je na čí straně. Protože s přibývající stopáží začínají postavy pomalu svlékat kůži a výrazně se mění jejich motivace. Co se týče závěrečného rozuzlení, tak mohli tvůrci vyložit karty na stůl daleko později a na konci by se dostali i ten kýžený mindfuck. Takto bylo již před závěrečným aktem naprosto zřejmé, kam film směřuje. Reptile není dokonalou detektivkou, jako třeba Prisoners. Ovšem s jeho přístupem a snahou o originalitu si získal moje sympatie. "Get out of here! You gave them the drive. They know everything. Go!"

(5,5/10). Tak tady mě téma naprosto minulo. Filmy o skutečné události mám ve velké oblibě a takových Thirteen Lives považuji za jeden z nejlepších filmů loňského roku. Doufal jsem, že Nyad bude podobné překvapení jako výše zmiňovaný film Rona Howarda, ale zázrak se nekonal. Téma vytrvalostního plavání nezní dvakrát atraktivně, ale film měl výborně zaděláno na úspěch. Režisérského křesla se totiž chopil muž nejpovolanější. Jimmy Chin se donedávna specializoval na dokumentární snímky a Nyad byla jeho filmová prvotina. Natáčení v extrémních podmínkách má zmáknuté z předchozích projektů jako Free Solo, kde musel natáčet na skalách. Tady vyměnil pískovec za slanou vodu, takže musela být natáčecí technika opět patřičně chráněna. Vznikl z toho poutavý film, který je kvalitně natočený, přesně podle životopisné šablony. Máme tady odhodlaného člověka, který si jde za svým snem a po cestě nemá problém za sebou zapálit nejeden most. Odhodlání, kterým disponovala Diana Nyad ji přinesl sportovní výkon na hranici lidských možností. Před tímto výkonem nejde udělat nic jiného než smeknout plaveckou čepici. Ztvárnila ji Annette Bening, která dala do hereckého výkonu opravdu maximum, ale ať se snažila sebevíc - nedokázala mě svým výkonem strhnout. To samé musím bohužel říct o zbytku hereckého obsazení. Jodie Foster je hereckou stálicí, ale nikdy jsem neměl tu čest tuto americkou herečku poznat více. Jsem moc zvědavý, jestli mě svým výkonem dokáže přesvědčit alespoň v nové řadě seriálu True Detective, kde to  bude stát primárně na jejich bedrech. Rhys Ifans je na tom podobně jako zbytek osazenstva. Jeho herecký výkon je příjemný, ale ničím nezaujme a ani nestrhne. Celkově to byl takový příjemný film, kdy víte, že všechno dobře dopadne a nelámete si s tím vůbec hlavu. Víte, že to Diana Nyad nakonec zvládne uplavat. S čím mám docela zásadní problém byly záblesky do minulosti a také realistické záběry. Tvůrčí tým se rozhodl pro velice rušivý a prazvláštní filtr, který znemožní divákovi, aby jej tyto záběry z minulosti jakkoliv zasáhly či ovlivnily. To mi přijde jako veliká škoda, protože jedním z pilířů životopisných film jsou právě retrospektivní záběry. Životopisné filmy budou i po snímku Nyad nadále patřit k mým oblíbeným žánrům. Ovšem příště budu s výběrem filmu, kterému dám šanci daleko obezřetnější. You know, we're getting old, and if you die... I wanna be the last person you see. Don't die. But if you do, I'll be right there with you.

(6/10). Legendární režisér David Fincher si pro nás připravil další chirurgicky přesnou podívanou. Podobně však jako samotný Zabiják, nedokázal zacílit přesně na moje filmové srdce a jeho vize nezasáhla moje srdíčko. David Fincher má na kontě velmi úspěšné snímky jako Hra nebo Klub rváčů. Tyto snímky se nesmazatelně zapsaly do historie kinematografie. Velkou nevýhodou pro samotného režiséra je fakt, že tyto snímky přišly na samotném počátku jeho režisérské dráhy. Tím pádem dokázal sice velice rychle prorazit a vysloužil si status kvalitního tvůrce. Na straně druhé šlo si ze začátku vystřílel všechny ostré náboje a nezbylo mu moc střeliva pro současnou tvorbu. Od té doby, co Fincher točí exkluzivně pro NETFLIX sice natočil svoje vysněné projekty, ovšem ne vždycky to dopadlo podle očekávaní. Někdy je možná dobře, když je i nad takto kvalitním režisérem alespoň nějaký dohled. V NETFLIXU mu dají melouny a ne vždycky je s nimi dobře naloženo. Vzpomeňme na tragického sebehoničského Manka, který se postaral o spekulace, zda Fincher následující roky bude známou kvality. Naštěstí se historie neopakuje a The Killer opravdu není tak tragický, jako výše zmiňovaný film, u kterého bych nejraději zapomněl, že vůbec existuje. The Killer je odosobněnou podívanou chladnokrevného režiséra, který nedává divákovi šanci se na postavy jakkoliv napojit. Vzhledem k povaze samotného snímku je to nejspíše účelné, ale zapříčinilo to bohužel to, že jsem necítil absolutně nic. Po technické stránce se snímku nedá absolutně nic vytknout a jde klasicky o chirurgickou práci. Michael Fassbender zde předvedl nejlepší herecký výkon své kariéry, kde šlo i po fyzické stránce poznat, že dal do příprav maximum. Jedná se o patologické rozebírání mysli jednoho sociopatického vrahouna, který setká s něčím, co doposud nepoznal - neúspěchem. Toto profesní selhání zapříčinilo to, že jeho život nabral na nečekaných obrátkách a jsme svědky pravé vendety. Sekvenci, která otevírá celý snímek a ukazuje divákovi rutinu, která práce nájemného vraha obnáší byla radost sledovat. Klaustrofobické výjevy zakončené naprosto skličujícím vyústěním byly pastvou pro divácké oči. Kdyby se snímek nesl na této notě - neměl bych co vytknout, ovšem poté se film začne ubírat směrem, který mi nebyl sympatický. Kromě výborné úvodní sekvence tady dostaneme ještě výbornou akční sekvenci tělo na tělo, kde je výborně zachycena animálnost jednotlivých protivníků. Ostatní scény, kde došlo na lámaní chleba mě minuly velkým obloukem. The Killer bych shrnul asi tak, že je to kvalitní film, který na vás tak taky působí. Ale po jeho skončení necítíte nic než prázdnotu. "Stick to your plan. Anticipate. Don't improvise. Trust no one. Never yield an advantage. Fight only the battle you're paid to fight."