UhLee

Čtvrtá série - (7,5/10). BoJack Horseman se vymyká většině seriálů, které kdy vznikly. Má odvahu dostávat postavy do tak nepříjemných situací a přes všechny hovna světa, že i divákovi už je z toho špatně. Ještě děsivější je fakt, že divák to prožije za hrozně krátkou dobu. Nějakých dvacet minut stačí tvůrcům, aby vás naprosto zdeptali osudy, které se tady v každém dílu odehrávají. Potom to dospěje do takového extrému, že mě zahřál u srdce byť jediný úsměv hlavní postavy. Charaktery tady prochází asi největším vývojem za všechny série, takže tady sledujeme jejich strasti i radosti. U BoJacka je už tradicí, že mu trvá než dorazí ty vrcholové epizody. Ani čtvrtá série nebyla výjimkou, kdy jsme dostali na konci série jedny z nejvíc emotivních epizod za celou dobu trvání seriálu. Zase si dám menší pauzu, abych to dokázal vstřebat, ale těším se až se vrátím k této čiré depresi v podobě páté série. Nejlepší epizoda: Time's Arrow (S04E11)

(8,5/10). Ron Howard už nám několikrát ukázal, že filmy podle skutečné události jsou jeho parketou. Co jsem opravdu nečekal, že mě příběh z Thajska zasáhne tak hluboko do srdce. Nečekal jsem, že dokáže napodobit filmové zážitky ala Čistá Duše, nebo třeba Rivalové. Ronovi očividně voda v tomto svědčí a cítí se v ní jako režijní rybka. Měl velkou výhodu, že téma filmu je opravdu silné a staví na jasných základech. Obětovat všechno a smeknout se pro záchranu oněch třinácti životů. Je to autenticky natočené, takže se divákovi pod vodou tají dech a nevěří vlastním očím. Já jsem navíc ani neznal žádné souvislosti, takže pro mě byl ten způsob, jakým se pokoušeli dostat chlapce ven dvojnásobný šok. Když už si člověk myslel, že je nebezpečí zažehnáno, tak se objevil další problém a divákovi se zdvojnásobil tep. Film není vůbec pro lidi, kteří mají strach z uzavřených prostorů, protože tady je toho prostoru opravdu málo. Viggo Mortensen a Colin Farrell odvedli přesný herecký výkon. Každý z nich měl jasně dané rysy postavy a ty byly na plátně krásně vidět. Obrovský obdiv patří všem lidem, kteří se ve skutečnosti podíleli na této záchranné operaci a taktéž všem hercům, kteří se zúčastnili tohoto projektu, protože mi přichystali velice emotivní a intenzivní filmový zážitek.

(9/10). Bullet Train patřil k vyhlíženým projektům letošního roku. Nebyl to úplně ten top film, který chci letos vidět, ale rozhodně vypadal jako film, který bude bavit. Jsem hrozně rád, že jsem se po dlouhé době strefil. Po letošních zklamáních v podobě nových Marvel filmů Bullet Train božská mana, která chutná. Prostředí Japonska je už od dob Posledního samuraje atraktivním prostředím, takže v tomto ohledu to měli tvůrci snadné. Přidejte k tomu ještě mistra Hirojuki Sanadu a máte zaděláno na japonského Fruit Ninju. Každá postava je tady parádně představena a má tady kousek svého příběhového oblouku. Osobně jsem největším fanouškem originu Wolfa. Celkově byly výborně zvolená hudba. Kombinace populárních písní s japonštinou mělo rozhodně své kouzlo. Co se týče hereckých hvězd, tak mě asi nejvíce bavil Aaron Taylor - Johnson. Sice mám pro něj slabost, ale i tak mi přišel s tím jeho britským přízvukem úplně geniální. V neposlední řadě jsem si nesmírně užil camea známých tváří a všechny se povedly na jedničku, protože jsem ani jedno z nich nečekal. Nesmím opomenout running joke 🚂. Humoru tady bylo tak akorát. To samé brutálních scén. Nic nebylo tlačeno na sílu a všechno si našlo své místo a čas. Sice jsem docela háklivý na nelogické scény, ale tady jsem to dokázal nějak přehlédnout. Zážitek mi to ani v nejmenším nezkazilo. Fakt jsem si sledování Bullet Trainu užil a bude figurovat na mém žebříčku nejlepších filmů roku. Takových filmů je jako šafránu a je potřeba je ocenit.

(7/10). Musím říct, že s každým filmem u mě Ethan Hawke stoupá k hereckým výšinám. Už od prvního filmu First Reformed, kde mě zaujal mě nepřestává překvapovat. Je to rozhodně zajímavý a originální thriller. Rozhodně se nejedná o plnohodnotný horror. Je tady sice jedna lekačka, která dostane snad každého, ale to je tak všechno. Ostatní staví hlavně na atmosféře než na strachu. Trochu jsem se bál, když jsem zjistil, že hlavní hrdina bude komunikovat s mrtvými dětmi. Ve výsledku to ale měli docela hezky udělané, takže to v rámci tohoto žánru přirozené. Musím uznat, že úvodní intro bylo naprosto strhující. Navodilo vám atmosféru, která se vám okamžitě dostala pod kůži a já si připadal tak trochu jako u první série True Detective. Ethan Hawke je jako záporák tak akorát děsivý a líbila se mi práce s maskami. Největším překvapením pro mě však byla herecká hvězdička Madeleine McGraw, která vystřihla výborný herecký výkon. Předlohu jsem nečetl, takže je mi jasné že hodně věcí byla vynechána, ale docela mě mrzí, že spousta věcí tady není dotažená do konce. Zanechává to v ústech nepříjemnou pachuť, protože tohle mělo našlápnuto s nápaditou kamerou a záběry na nejlepší subžánr hororu letoška. Uvidíme co předvede Peelovo letní Nope.

(8/10). Už delší dobu si všímám, že Adamu Sandlerovi daleko více sedí vážnější role, než právě ty komediální, díky kterým se proslavil. Po Uncut Gems stojí celý film opět na jeho hereckém výkonu a zvládl to bravůrně. Sportovních filmů je nespočet, ale já osobně jsem jejich velkým fanouškem. Po shlédnutí takového filmu by člověk mohl hory přenášet. Basketballový příběh je už taky několikrát použitá látka. V hlavě se mi vybaví perfektní Coach Carter se Samuelem L. Jacksonem. Proto jsem byl zvědavý s čím Netflix a momentálně jejich dvorní herec přijdou. Světe div se, Adam to opět dokázal a získal si mě společně s celým filmem. Příběh obrovského talentu, který byl ukrytý na ulici je samozřejmě obrovský kýč, ale já jsem hlavnímu představiteli fandil od první minuty. Na druhou stranu Bena Fostera jsem nenáviděl od prvních minut na scéně. V konečném důsledku jsem velmi spokojený s tím, co nám Netflix naservíroval. Mám z toho fakt dobrý pocit a to nejsem ani nějak velkým fanouškem basketu. Věřím, že když nějací nadšenci uviděli na scéně třeba takového legendárního Shaquille O'Neala, tak museli chrochtat blahem.

(6,5/10). Mám hrozně rád film, které disponují všemi známým základem, ale je to zaobaleno do velmi originálního obalu. Přesně takovým filmem bylo The Lost City of Z. Tvářilo se to jako typický dobrodružný film, ale vyklubal se z toho snímek s neobvyklým stylem vyprávění, pomalejším tempem a také nečekanými zvraty. Navíc film kličkuje mezi různými lokalitami a je to hrozně atraktivní. Dostáváme se do prostředí džungle, nebo války. Všechno je to zaobaleno do historického nádechu s krásnou hudbou. Tím největším lákadlem pro mě však byli samozřejmě herci. Charlie Hunnam už delší dobu patří mezi to nejlepší, co nám může současný Hollywood nabídnout a to vůbec nemluvím o pohublém Robertu Pattinsonovi. Taktéž mě velmi překvapil Tom Holland, který tady ještě nebyl tolik známý. Zážitkem bych to asi přirovnal ke Scorseseho Mlčení. Pomalejší tempo, které v sobě skrývá nečekaný závěr. Když jsem si po shlédnutí filmu četl zajímavosti, tak smekám před všemi herci, protože to natáčení muselo být velmi náročné.

(7/10). Sonic je i podruhé trefa do modrého. Kvalitní, příjemný rodinný film, který vás pohladí po duši. Určitě znáte ten pocit, když se v nějakém filmu vyskytne nějaká scéna, kterou máte následně tendenci všem ukazovat. Přesně taková scéna se vyskytovala i tady. Taneční PIVONKA scéna je ztělesněním čiré radosti. Celkově mi dělalo hroznou radost sledovat Sonica 2. Je to pro menší diváky, ale i starší si tady najdou to svoje. Hlavně kvalitních rodinných komedií je jako šafránu. Přidejte k tomu ještě skutečnost, že točit filmy podle videoher je dost delikátní záležitost. Máte na světě zázrak, že se druhý díl opět povedl. Největším tahounem je bezesporu stejně jako u prvního dílu geniální Jim Carrey. Ten chlap je ztělesnění humoru a lásky k filmu. Malinko mě mrzí to finále, které mě ničím neuchvátilo, ale to se dá tomu filmu v pohodě odpustit. Zůstávají ve mně pozitivní pocity a vzpomínky. Když film skončí a nic si z něj nepamatujete, tak to je o ničem. Sonic 2 naštěstí do této kategorie nepatří.

Čtvrtá série - (8,5/10). V první řadě bych chtěl smeknout před tvůrci, že se jim podařilo ukočírovat tento nadpřirozený kolos. Všichni víme, jak populární jsou Stranger Things a kolik fanoušků netrpělivě očekávalo čtvrtou sérii. Jsem nesmírně rád, že se tato série povedla. Celkově bych ji zařadil po první sérii na druhé místo celkově. Tvůrci dělají hrozně moc věcí dobře. Postavy se opět posouvají a jejich příběhové oblouky se pomalu a jistě uzavírají. Ten osmdesátkový nádech je prostě hrozně atraktivní a je to z toho cítit každým coulem. Další věcí, která Stranger Things řadí mezi špici je to, že určují trendy. Píseň Running Up That Hill se stala ze dne na den celosvětovým hitem jenom díky nim. Jak bych tedy ohodnotil předposlední sérii tohoto fenoménu? Hned od začátku jde poznat, že tvůrci dost přitvrdili. Je to děsivější a více explicitní než předchozí série. Seriál dospívá jako naši kamarádi představitelé. Hrozně se mi líbil hravý střih a dechberoucí záběry, které bych hned mohly konkurovat vysoko rozpočtovým bijákům. Kvalita jednotlivých dílů se držela na nadprůměrem, ale někdy jsem zůstal s otevřenou papulí. Hlavně u dílu prvního, který mě do toho opět vtáhnul (geniální střihy mezi D&D a basketem), potom samozřejmě emotivní čtvrtý díl a nakonec sedmý díl, který mi několika zvraty vyrazil dech. Takže ve výsledku fakt velká spokojenost a jsem rád, že to v páté sérii skončí v tom nejlepším. Je zbytečné něco tak dobrého a kvalitního šťavit do nekonečna a ještě dál. Nejlepší epizoda: Chapter Seven: The Massacre at Hawkins Lab (S04E07)

(8,5/10). Měl jsem v plánu se podívat na něco kvalitního, protože poslední filmy, které jsem viděl brousily hrany průměru. Dostal jsem vynikající film a hltal jsem jej plnými doušky. Dostal jsem perfektní válečný film, který mě okamžitě vtáhnul do děje. Sledujeme roztomilého Andrew Garfielda, který se na tuhle roli perfektně hodí. Jeho andělská nevinnost v očích krásně reflektuje povahu hlavní postavy. Hlavně mám hrozně rád filmy o hrdinech, které jsou navíc podle skutečné události. Film má překrásnou hudbu, která pohladí na duši. Atmosféra je neskutečná. Líbí se mi jak to je na bojišti špinavé a explicitní. Divák s hrůzou sleduje, jaké hrůzy se za války děly a může jenom děkovat Bohu, že už to nezažil. Obdivuhodné činy těchto hrdinů by se měly filmovat a navíc je válečných filmů proklatě málo. Naštěstí jsou tady ještě lidé, kteří se snaží propasírovat mezi komiksovými filmy také nějaké surové, kdy divákovi sviští kulky nad hlavami. Mel Gibson ukázal, že ještě nepatří do starého železa a naservíroval nám srdceryvnou podívanou z druhé světové války.

(6/10). Pokud jsem do něčeho letos vkládal veškeré své naděje, tak to byl právě premiérový čtvrtý superhrdinský film od Marvelu. S ohledem na to, že ve mně Druhý Strange zanechal rozporuplné pocity, tak kdo jiný by to měl napravit, než právě božský Thor s andělskou prdelí Chrise Hemswortha? Se zlomeným srdcem jsem musel sledovat, jak ubližují jednomu z mých nejoblíbenějších hrdinů a dělají z něj totálního trotla. Taika Waititi je šikovný tvůrce, ale udělal z Thora, něco, co už trochu hraničí s karikaturou. Chápu, že diváci na humor slyší, ale tady toho je až příliš. Ze začátku jsem se opravdu bavil, ale postupně to omrzelo. Vtipy se opakovaly a začaly být trochu otravné. Hlavně teda ty kozy. Navíc se to celou dobu bije s hrozně náročnými tématy jako je ztráta blízkých, nebo třeba rakovina. Film potom působí hrozně rozpolceně a nedrží pohromadě. Kde se poděla chemie mezi Thorem a Jane? Na druhou stranu takový Christian Bale jako vždy předvedl geniální výkon. Bez něj a jeho planety bez barev by film už opravdu neměl prakticky co nabídnout. Tím, že Marvel solí jeden film za druhým, tak je těžší a těžší něčím zaujmout a filmy nemají potřebnou péči, kterou si zaslouží. Thor: Průser jako Hrom je tak dalším letošním zklamáním na mainstream korálcích jménem Marvel. Dny, kdy jsem odcházel nadšený z kina, nebo jásal po potitulkové scéně, jsou nenávratně pryč a už mě to začíná unavovat. Jestli mě zklamou i třetí Strážci Galaxie, tak nad Marvelem definitivně lámu hůl. Raději utratím za něco, co si mé peníze zaslouží.