Klapzubova jedenáctka

Velice zvláštní počin. Víc než adaptaci známé knihy mi seriál připomíná listování v tehdejším časopise ABC. Samotný příběh snad ani nehraje tak velkou roli jako spousta (různě navázaných) animovaných nebo hraných odboček, vtípků a epizodek. V nich se vystřídá hned několik výtvarníků a průvodců (včetně Högera nebo Wericha). Některé z nich jsou výborné, jiné nudí. Jelikož hodnotím teprve po dvou dílech, nechám se překvapit, co se z toho ještě vyvrbí. "Hergot, to je parchantů..." :)) (14.09.2006)

Tenhle seriál nepracuje s často používaným oživením divácké paměti v úvodu každého pokračování ve stylu „v předešlých dílech jste viděli“. Tedy až na jednu výjimku: prvních 12 minut 6. dílu je do detailu (!) zopakovaných posledních 12 minut 5. dílu. Realizační bezradnost typická pro celý seriál tady vyhřezla ve vrcholném zoufalství - asi nebylo natočeno nic, čím by se dala naplnit stopáž 6. dílu. Svěřit hraný žánr režisérovi animovaných filmů (i když ve svém oboru velmi dobrému) byl odvážný krok, který vůbec nevyšel. Možná tam byla snaha udělat z neumětelství přednost a pokusit se o nějaký vtipný filmový naivismus, ale ani tak to nefunguje. Takže jedna slabě blikající hvězdička za pár vtipných momentů typu setkání s Vinnetouem a za jediné dva herecké výkony (Ivo Gübel a neherec Vít Holubec, který byl lepší než v jiných filmech a seriálech většinou skvělý, tady ale naprosto bezvýrazný Jiří Sovák). -------- V titulcích (všech třinácti dílů) seriálu uvedeno: rok výroby 1967. (09.11.2020)

Nevšední a v mnohém v pojetí i v docílených výsledcích rozporuplný televizní seriál, nesporně patřící do špičky zlatého fondu naší filmové a televizní dramatické tvorby, zaujme především tím, do jaké míry se podařilo jeho tvůrcům sloučit prvorepublikovou atmosféru literární předlohy s dobovou současností scénáře ČSSR poloviny šedesátých let stejně tak jako také pohádkový ráz námětu i příběhu balancujícího na rozhraní dětské, jinošské, dívčí a dospělé divácké vnímací způsobilosti a připravenosti vůbec toto pojetí vnímat. Stejně tak lze diskutovat i o vhodnosti užití animovaných složek, daných vlastní Hofmanovou režisérskou specializací (nejvíce proslul animovaným filmem STVOŘENÍ SVĚTA). Zvládne-li divák tento nejednoduchý půdorys, vynoří se před jeho očima působivá satira na dobové komunistické Československo pozdně novotnovské éry (nádherná travestie zápasu Klapzubovy jedenáctky proti FC Liverpool ve finále PMEZ, předchůdce dnešní Ligy mistrů, a městské pražské konference KSČ, která přerušuje své jednání na dvě hodiny, aby její delegáti mohli nerušeně sledovat tento historický zápas). Stejně zajímavý a jadrně karikující je i portrét bafuňáře v podání Ivo Gübla. Seriál, který doplatil na datum svého uvedení podobně jako v r. 1989 Skalského film ČLOVĚK PROTI ZKÁZE, je přes konstatované rozporuplnosti a nepochybné nevyváženosti nesporným autorským činem své doby. Činem, který sympaticky překvapí i zaujme hloubkou a záběrem autorského invenčně myšlenkového zázemí. (23.11.2012)

podle mne strašná nastavovaná kaše se spoustou příšerných animovaných vložek a jako zápasy fotbalu, nesmyslné dialogy, dlouhé záběry jízd - třeba tramvají z Edene na Václavák, která je nejen skoro celá, ale ještě je ve dvou dílech po sobě skoro celá. Herci nemají co hrát, neherci taky ne, sice se moc nesoudruhuje, ale nijak to nepomáhá. Jistě, vychutnal jsem si dobové záběry Prahy a stadionů, ale to není žádná zásluha, že jsou tak pěkně ucelené. Vychutnal jsem si stařičkého Mac Friče s Jiřinou Bohdalovou na tribuně, je tam spousta slavných herců fanoušků, ale je to hrozně špatná práce. Skoro celý jeden díl vypráví Jiří Sovák stručnou historii fotbalu s archivními záběry, proč ne, ale raději bych na to téma dokument. Hrozně natahované, objeví se lanaři a scéna s nimi trvá 5 minut, zcela zbytečně, sice se vyčerpají skoro všechny možnosti, kde se mohou ukrývat, kamna, holubník, truhla, becky, kredence, snad jen v hajzlíku nebyl nikdo ponořen, ale proč je to tak dlouhé? Nebo ty jako současné fotbalové scény Sparta nebo Slavie proti Klapzubákům, hráči si přihrávají, minuta, střih na fanoušky, ti se dramaticky ksichtí, zase minuta okopávané uprostřed hřiště, zase fanoušci, gól, atd 10 minut aniž by se něco - to šlo zkrátit jedním titulkem, který tam nakonec stejně je, Pana Sováka mám moc rád, Josef Hlinomaz je někde také vynikající (Chalupáři), ale tady hlavně koulí očima. Takže podle mne jen pro milovníky dobových reálií. Ale to natahováááááání a nicneděníse je tak hrozné, že nemohu dát ani jednu hvězdu. Taky nejsem slávista, ale klokan, (02.01.2017)

Teda takhle si ulítávat za komančů na LSD a ještě o tom natočit seriál, tomu se řiká odvaha :-) Tohle je fakt neuvěřitelná podivnost (soudim teda jenom podle prvních 2 dílů, který jsem právě viděl). Ať mi nikdo neřiká, že tohle někdo vymyslel ve střízlivym stavu. Jinak tu knížku jsem měl na ZŠ za povinnou četbu, takže jí upřímně nesnášim. (14.09.2006)