Muž na radnici

Žádný díl nečekal v řadě nahrávek na mém videu na přehrání dlouho. Tenhle seriál prostě odsejpá: prohrál dneska schůzi? Nevadí, jde se poradit za politickým guru a příště vyhraje. Nejvíce jsem cenil výstavbu zápletek: v jednom dílu klidně tři čtyři zlomové body, kdy průšvih v sobě současně skrývá zárodek budoucí naděje a naopak. Zcela osobitým žánrem pak je poslední triumfální díl, jenž nemá myslím obdoby v TV a filmové tvorbě (snad s výjimkou některých scén z Bláznivé střely). Například role p. Šimánka, který chodí asi 15 min. ve druhém plánu, pak splní historickou úlohu tím, že si s otevřenou pusou poslechne improvizovaný proslov hlavního hrdiny. Až dosud jsem za vrchol normalizačního seriálu považoval Inženýrskou odyseu. Teď váhám, jestli M. na r. není přeci jen silnější příběh. Škoda těch drobných nedotažeností ve zvláštních efektech. Třeba p. Němec coby architekt s hlavou v oblacích něco pořád plánuje, stavaři se děsí, že projekt je děsná avantgarda, že "tam neni jedinej pravej úhel" - a potom tam stojí pár paneláků. (27.12.2011)

Seriál je velmi profesionálně zvládnut, perfektně zahrán českými hvězdami. I packal Sokolovský tam nemá žádné nelogické excesy, pouze několik hloupých dialogů, které mohl ovlivnit zejména tím, že by je vůbec netočil. Liškova hudba je velice vkusná a začíná i končí tam, kde má. Je bez debat, že česká televize takového díla není schopna minimálně již 15 let. Krmí nekulturních 80% národa a především jednoduché divačky naprosto nezvládnutými sračkami. No a o čem to je? Je to vykonstruovaný naprosto lživý příběh Dietlův, který má plnit úlohu agitky o charakterních komunistických gubernátorech přetvářejících historickou tvář našich měst do vyblité betonové podoby ortogonálních tvarů. Komunističtí funkcionáři měli působit sympaticky až hrdinně, působí ale pravdivě. Stalinistický cholerik Hlavica porušující právo(i tehdejší) na každém kroku, sladce se usmívající prospěchář Bavor, idiot Chovanec, blb Adam, arogantní aparátčík Kyselka. Intriky, korupce, známosti a především 92 rodin vystěhovaných násilím do paneláků. Tedy vlastně velmi realistické dílo. (31.01.2012)

To, co bylo kdysi vysmívaným dílem, mohu dnes považovat celkem za standard a obstojný průměr všech těch seriálů, které se vždy drží nějakého tématu (stavba města, kravína, budování JZD, samoobsluhy) a zároveň nám připraví malou (ale nikterak otravnou) exkurzi do soukromí hlavních hrdinů. Diváka určitě zajímá, kam se stavba pohne, dialogy jsou, jak už je u Dietla zvykem, svěží, takže ve společnosti předsedy Bavora jde o celkem příjemně strávených 11 hodin. (01.06.2021)

Tak sem si seriál po 34 letech pustil. Mínusy : jistá unylost i díky nepatřičně melancholické Liškově hudbě. Bavor se podobal velmi svému předobrazu Mirka Dušína. Vypočitatelnost dialogů. Plusy: Na svou dobu nebyl seriál tak politicky zanesen jak sem čekal. Negativní manipulující postavy a to i mezi pracovníky strany. Jen dva mrtví za celý seriál z toho jeden dokonce zemřel přirozenou smrtí :). Celkově sem se při sledování seriálu ani moc nestyděl za práci tvůrců či herců, na rozdíl od sledování dnešních, nejvíc bavil tajemník Hlavica... Tatík si seriál vtipně přejmenoval na Muž na zadnici... (17.02.2010)

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)