Světla páteční noci

Po dopozeraní tohto filmu mi prišiel americký futbal ako jeden z najnudnejších športov. Neviem, nakoľko za to môže nesúrodé filmové spracovanie, ale nudil som sa kvalitne. Hlavne že diváci sledovali záver zápasu úplne napätí postojačky, no kým pri iných športových filmoch sú tie závery naozaj napínavé, tu to nebolo ani náhodou. Navyše postavy nezaujímavé a ani sa žiadnej nedostaneme pod kožu, dokonca ani pod futbalový dres. Všetko to je až príliš povrchné a nezaujímavé a herci nemali čo hrať. 50% (05.04.2022)

Uplakaná nuda. Spousta nakousaných témat, kdy je ale rozvedeno snad jen to, jak je vyvíjený tlak na středoškolské hráče a jejich trenera. Jinak je ale mrtě moc podobných filmů podle "skutečných" událostí, které mají nějaký zajímavý děj. No a sportovní stránka filmu? Spousta střihů a nesmyslů. Takže se ve filmu může dít cokoliv, co se řekne, protože to stejně nikdo neodkáže zobrazit. (07.05.2012)

V Americe je normální, že se točí filmy o každém druhém sportovním týmu, který někdy něco vyhrál(nebo nevyhrál). Vždycky to má stejný koncept i herecké výkony. Tenhle se až tak v ničem neliší, možná až na tu dokumentární kameru. Ale dokáže chytit za srdce, což je u tohohle druhu filmu asi nejdůležitější, protože když je vám konec ukradený už v půlce, tak to můžete rovnou zabalit. (26.10.2008)

Během první poloviny jsem si jen tiše zoufala - nad amatérským vyzněním, příšernou kamerou a absolutně nezaujatelným průběhem, k zoufalství se přidružily pocity pohrdání - nad vidlákovem světa, odpudivým večírkem a dokonce i nad tím burgerem, který Winchell přežvykoval. Vůbec největší katastrofou, která často atakovala krajní mez, odkud posílám podobné touchdowny rovnou do odpadu, však byla obrovská hromada nabubřelých žvástů, kterými spoluhráče častoval oblíbenec číslo jedna - Boobie Miles, kterému naštěstí brzy došel humor, nicméně ho důstojně zastupoval zbytek obyvatelstva texaské Odessy, který měl místo hlavy šišatou merunu a v té šišce se pořád dokola motala jediná otázka ... "vyhrajete stát, vyhrajete stát, vyhrajete stát ????" Ani nevím, jak se mně podařilo přehoupnout do druhé, stokrát lepší poloviny (podezřívám se z několika mikrospánků), kde konečně dostal prostor Billy Bob a hlavně sport samotný. Přesto, že humbuk okolo amerického fotbalu neobdivuju, zaujalo mě jeho až hmatatelné vyobrazení, vyblázněné basovým hudebním doprovodem, dokonale vystihující euforický tlak na diváky v ochozech. A nejlepší nakonec - rozhodující zápas sám, byl sportovním, záběrovým i emočním zákuskem a vybičoval tak moje konečné hodnocení na krásných 40%. (27.06.2012)

Filmů o americkém fotbalu jsem už pár viděl. Každý nabízí pohled z jiného úhlu a tenhle se tématem blíží nejvíc "Vzpomínce na Titány", už jenom tím, že je podle skutečného příběhu :) ... Peter Berg chtěl ovšem natočit druhé Any Given Sunday. On ale zatím (tedy zatím ....) není Oliverem Stonem, aby si na to mohl troufnout. A takovéhle téma by taky asi chtělo lepší scénář a trošku jiný přístup, než jen zběsile trhat kamerou a stříhat a stříhat ...... U mě ale hodně pokazí nebo napraví zvládnutí konce filmu a tady tedy (od položení posledního míče ve finále) nemám připomínek. Hudba, záběry - perfektní. Takže nakonec 70%. (30.06.2005)