Paříži, miluji Tě

Přistupte blíže! Uvídíte nevídané a ucítíte, co jste ještě nepocítili. Zažijete například pětiminutovou lahůdku bez jednoho střihu, hravou Paříž z pohledu dvou mimů, srdceryvný příběh jednoho vztahu, vínem vonící americkou turistku, šílenou kadeřnickou jízdu, naprosto bezmyšlenkovitý příběh o náboženské toleranci, triviální pětiminutovku či naprosto minimalistický příběh plný citu a vášně Guse Van Santa, to vše a ještě více zhlédnete v Paris, je t´aime. Jistě, má to mnoho špatných dílů a jiných vad, ale můžu jí to mít za zlé, když jsem se zamiloval? Ne, neberte mě vážně, zamilovaní se nemají nikdy brát vážne. Paris, je t´aime. PS: Pozor! Návyková cestovatelská horečka přichází hned po zhlédnutí! Dodatek k 13. 10. 07 - Ano, nakonec jsem to dokázal a zažil fantastické čtyři dny v Paříži. Nejsilnější filmové deja vu mého života. (14.07.2007)

Nejlepší kousky: Coenovci se Stevem Buscemim jako terorizovaným turistou, Sylvain Chomet a jeho zamilovaní mimové, Alfonso Cuarón s úžasně chrchlajícím Nickem Noltem a překvapivou pointou - to vše v jednom záběru, Tykwerovo zachycení strachu ze ztráty lásky a Payneova osmamělá pošťačka. Zbytek průměr až podprůměr, prakticky bez důvodu opakovaného zhlédnutí. Snad bude právě natáčená óda na New York vyrovnanější. (06.04.2008)

Jednotlivé etudy bych hodnotila různorodě. Absolutní jedničkou pro mě byl příběh číslo 16, kdy slepý chlapec říká Natalii Portman: "Já tě vidím". A připomenout musím také příběh číslo 9, Eiffelova věž neboli chlapec s velkou aktovkou a jeho rodiče Mimové. Dále mě oslovila povídka číslo 7, která vyprávěla o muži, který se chce rozejít se ženou kvůli mladé letušce a kvůli tomu, že si manželka zpívá pořád dokola tu samou písničku, nosí to samé oblečení, má rtěnky, které nepoužívá, neobjednává si předkrmy a zákusky a nakonec je manželovi celé sní..a co víc, manžel je v takovém stádiu, že si dokonce objednává jídla, které manželce budou chutnat. Když mu ale manželka řekne, že je nemocná, nerozejde se s ní a letušku opustí. Předstírá jak ženu miluje až se do ní znovu bezhlavě zamiluje..ona umírá a on je sám... Naopak bych vynechala bezduchý začátek, tedy etudu číslo 1, která byla spíše trapná. Ostatní bylo průměrné a nebo nadprůměrné..každopádně o tom budu přemýšlet. Hezká práce. (30.10.2010)

Nemyslím, že by Paříž měla být lepším, láskyplnějším, nebo i prostě jen lidštějším městem, než jakékoliv jiné, avšak 18 režisérů dalo kamery dohromady, aby nás přesvědčilo o opaku. Pod jejich výpravou vypadá Paříž poeticky, zamilovaně, hořkosladce a zkrátka dost různorodě, ale vždy lidsky, neboť o skromných lidských příbězích tento film je. Některé jsou obyčejné (1. Montmartre, 17. Quartier Latin), méně (3. Le Marais, 5. Loin du 16éme) či více (9. Tour Eiffel, 11. Quartier des Enfants Rouges) zajímavé, až originální (14. Quartier de la Madeleine, 16. Faubourg Saint-Denis), jiné vyloženě slabé (6. Porte de Choisy), najde se i černohumorná jednohubka (4. Tuileries) a nejvíc se mi líbila 12. Place des fêtes o umírajícím čerňochovi. 7/10 (26.06.2009)

Udělala jsem přísný matematický úkon - průměr - a vyšlo to, jak to vyšlo. Nejméně se mi líbily 4. a 6. povídka, vůbec ten začátek byl takový slabší, ale pak přišli mimové a já začala doufat v lepší konec. Po nich nadšení ochladlo - dvě povídky, které bych ohodnotila tak 2*. Ale 12. povídka mě okouzlila, té bych samostatně dala nejvyšší hodnocení. A po ní? Nic horšího jak průměr nepřišlo, takže koncová rovinka se vynula velmi pěkně, spořádaně, melancholicky. Poslední povídka to nakrásno uzavírá, a tak, jako i ústřední osoba této povíkdy, i ke mně přichází pocit a všechno docvakne. Určitě stojí za to si projít Paříží - a to v obou smyslech. Začínáme slabě, ale finišujeme s vervou. (20.11.2010)

Paris, je t'aime... Platonigique... ;-} - - - P.S. Jednou se stavím lásko, ale umyj se... %-[] - - - - - (Poprvé viděno necelé kdysi na dvd, hodnocení po repete 6.2.2012 na >pařížském prostoru< 8130., komentář zde romantigicky zamilovaný krátký jako pětistýčtyřicátýosmý - 7.2.2012) (07.02.2012)

Tím, že jedu na konci března do Paříže, jsem se na tento snímek těšil. Bohužel jsem moc z Paříže neviděl, ale to nemohu vyčítat, protože tento film není dokument. Herci a režiséři, kteří se na tomto projektu podíleli, jsou světoví, ale to ještě neznamená, že i samotný film bude pětihvězdičkový. Příběhu bylo podle mě až moc a jejich délka zase moc krátká. Jejich kvalita byla hodně rozporuplná, nejvíc mě asi pobavili mimové ;-). -6/10 (05.01.2010)

Skvělej originální film sespojovanej z 18ti povídek, každá od jinýho režiséra, ale nelze prostě nevidět, že těch povídek je až moc a ztoho plyne, že některý jsou až přespříliš krátký a tak se dost často stává, že jsou nedořešený. V úvod jsem si dokonce myslel, že se to třeba v druhý polovině ještě dovysvětli a doodvypráví, ale nestalo se tak a je to fakt velká škoda, protože zrovna ty příliš rychle useknutý, se mi nejvíc líbily a docela mě mrzelo, že se musim s tim příběhem a postavama, který sem si během pár minut oblíbil, tak rychle rozloučit. Nicméně druhá polovina je už lepší, tam jsou povídky ucelený a některý fakt skvělý, hlavně teda od bratří Coenů je dobrá, sice se nejedná o žádnou romantiku, jako ve většině ostatních příběhů, ale Steve Buscemi prostě nikdy nezklame a ještě se mi líbila povídka od Nataliho s Elijahem Woodem. Ale jsou i takový povídky, který sice nejsou špatný, ale člověku nic neřeknou a akorát zabírají místo těm lepším, který by se daly pak víc rozvinout, ale i tak se tenhle film nedá hodnotit jinak než pozitivně. (14.10.2007)

Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly vždy dobré. Povídek je moc, a většina z nich skončila příliš brzy, aniž bych si všiml nějaké pointy. Dobré byly povídky od Gurinder Chadhy, Coenů, Vincenza Nataliho a Alexandra Payna, a skutečně skvělé pak pouze dvě - od Sylvaina Chometa (příběh o dvou zamilovaných mimech - hned se pozná, že tento hraný snímek režíruje animátor) a Toma Tykwera (vztah slepého mladíka a začínající herečky ve velmi zrychleném flashbacku). Příště raději méně (a delších) povídek, s'il vous plait. (05.03.2007)

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dospívám k tomu, že pro mě takhle ne. Opravdu mne zasáhla jenom povídka s Mirandou Richardson od Isabel Coixet, pojetím mě zaujal samozřejmě Tykwer a jeho oblíbenec, úžasný Melchior Beslon, a trošku pobavil Vincenzo Natali a jeho stylizovaná rozprávka o pádu ze schodů. Jinak jsem dost poposedávala a víceméně očekávala konec. Celkově mě to sdělení, jak jsme všichni jedna šťastná multikulturní společnost, nechává docela chladnou, v umění a v životě hledám jiné zážitky. A ještě jsem vlastně zapomněla na Coeny, ale ti jsou kapitola sama pro sebe. (23.06.2010)

U tohoto druhu povídkových filmů, které natočí několik různých režisérů, bývá nejčastějším problémem rozdílná kvalita jednotlivých povídek. V případě Paříži, miluji Tě, je tento kritický bod silnější tím víc, že režisérů byla celá armáda a prostor pro jejich vyjádřní tím pádem velmi omezený. Zdaleka ne každý dokázal na miniprostoru vytvořit smysluplný příběh s pointou. Někteří tvůrci nenabídli divákovi víc informací o svých hrdinech, než kolik by se dověděl z předložené fotografie. Několik povídek bylo opravdu pěkných, ať už šlo o zfilmované anekdoty typu upíří historky nebo o příběh nešťastného Steva Buscemiho, kterého jeho přítel Joel Coen nechal pěkně potrápit. Kladem filmu je určitě herecké obsazení, to je v podstatě luxusní a je jenom škoda, že jednotliví herci neměli možnost v rámci svých výstupů ukázat víc. Jediné, co spojuje tuto změť mikropříběhů, je Paříž, ale ani ta vlastně nehraje hlavní roli, protože většina příběhů by se mohla odehrávat v podstatě kdekoli. Celkový dojem: 65 %. (10.03.2009)

Povídky: 1.Hodně vtipná promluva v autě, osudově romantický kolaps. (4*) 2.S výjimkou trochu divného zakopnutí moc příjemné seznámení a „střet“ kultur. Režisérka si evidentně potrpí na nezávislé hrdinky. (4*) 3.Dlouho křeč, vyznívání do ztracena, povídku však zachraňuje vtipná pointa, která částečně omlouvá předešlé. (3*) 4.Chudák Buscemi, nevychovaný spratek a šílený pár. Hodně úsměvné, škoda jen té nepříliš zvládnuté „nakládačky“. A nečekal bych, že právě tohohle kraťasu si budu v rámci tvorby Coenů cenit úplně nejvíc. (4*) 5.Hořkost matky-cizinky. Čistý průměr. (3*) 6.Totální zmar, u kterého stojí za zmínku jen a pouze ty kostýmy. (1*) 7.Od někoho, kdo natočil Umírající zvíře, jsem čekal něco lepšího, než podprůměrný kousek takřka bez emocí. (2*) 8.Dle jmen nejhvězdněji obsazená povídka, avšak výsledek je jen lehce nadprůměrný. Iluze a kovboj Dafoe byli fajn, Binoche mě však příliš neoslnila, snad kvůli tomu silně omezenému prostoru. (3*) 9.No jasně, Chomet zase musí být něco „spešl“, že? A tak je to taky správně! Obrovsky nápaditá povídka s mimy, celkově druhá nejlepší. (5*) 10.Cuarón si s malým prostorem poradil znamenitě. Povídka, která celá stojí na závěrečné pointě, si kvůli plnému docenění zaslouží opakované zhlédnutí. (4*) 11.Maggie Gyllenhaal byla jako sjetá odzbrojující, zápletka s dealerem vypadala dlouho zajímavě, ale…konečný smysl téhle povídky jsem prostě nenašel. (3*) 12.Smutné, ale moc pěkné. A ten závěrečný pohled kamery člověku dost zhořkne. (4*) 13.Úsměvné, dobrá hra s diváckým očekáváním. (4*) 14.Vskutku netradiční romance s Woodem. Vlastně je to hrozná blbost, dost stylizovaná, ale hodně zábavná. A na závěr celého filmu ji člověk nakonec uvidí (konečně) ve správném světle. (4*) 15.Restart vztahu s požehnáním klasika? Jakože chlápek byl ve své nehumornosti vtipný, Emily Mortimer tomu zas dodala ten správný lesk. Zatím to nejlepší, co jsem od Cravena viděl. (4*) 16.To suverénně nejkrásnější na celém filmu. Víc ve vlastním komentáři u filmu True z roku 2004. (5*) 17.Hořkost v naprosto noblesním hávu. A ten nadhled se mi moc líbil. (4*)18.Od někoho, kdo natočil Děti moje, bych nečekal něco tak mile „neutrálního“, s trochou toho zajímavého bilancování. (4*). Různé podoby lásky v 18 povídkách, z nichž se mnohá velmi povedla. Fajn bylo i dodané závěrečné „rozloučení“, které i něco dořešilo a vysvětlilo. Celkově mi to vychází na slabší 4*. „Řekli jsme si, že to budou líbánky.“ – „Byl to náš jediný volný termín.“ – „Tvůj jediný termín.“ – „Protože máš tu novou práci.“ – „Ale ty jsi souhlasila!“ – „Když si mě chceš vzít, musíš poznat, kdy lžu.“ (02.07.2015)

Experiment, aneb Urobme niečo divné. Povedala si kopa režisérov. Z 18 poviedok majú silný potenciál snáď len tri: 9. Tour Eiffel - báječné kúsky mimov, 14. Quartier de la Madeleine - upírská lahôdka, a 16. Faubourg Saint-Denis - príbeh, pre ktorú mám slabosť, a bol by som mal väčšiu radosť, keby bol témou celého filmu. (24.09.2009)

Hezky oddychový, příjemný a oku i duši lahodící snímek. Pár příběhů je slabších, ale stále příjemných. Mohly být však více objasněny či rozvedeny. Některé z nich měly zajímavý námět a jistý potenciál. Většina jich však je i na tak malém prostoru zpracována velmi zdařile. Někdy úsměvně s milým vypointováním, jindy romanticky či až hororově. Ve všech příbězích se však odráží láska. Spousta z nich by si zasloužila své vlastní, o něco delší zpracování, kde by byl námět maximálně využit. Herecké obsazení výborné. Jednotlivé tahy štětcem nejsou vždy bez chybičky, místy lehce postrádají určitý nádech. Jako celistvý obraz vyprávějící kratičké možné příhody obyvatel města módy a lásky je však Paříži, miluji tě rozhodně líbivou a hezkou vycházkou jejími ulicemi. (26.11.2010)

Zrnko rozmanitosti dozrieva v tomto filme veľmi rýchlo a každým príbehom rastie. Je však škoda, že s ním skoro rovnako rýchlo dozrieva aj zrnko samoúčelnosti. Šestnásť odlišných mini príbehov, z ktorých sa každý snaží poukázať na prívetivé, i odvrátené stránky mesta lásky a módy. Príbehy sú vkusne a zručne natočené, niektoré sú jasnou stávkou na istotu, niektoré dokázali očariť svojou kúzelnou hravosťou a nevypočitateľnosťou. Jasné však je, že Paríž má určite omnoho viac tvári, ako je jeden film schopný poňať a pár príbehov (a lokalít) mi tam ešte chýbalo, ešte jasnejšie je to tomu, kto toto mesto navštívil. Pokiaľ ma má však film len zaujať, pobaviť, dojať (vedzte, že to všetko je možné aj počas päťminútového príbehu), tak potom nemám čo riešiť a len spomínať a pripomínať si, že aj ja som niekedy možno bol súčasťou jedného z nich. A dúfať, že snáď ešte niekedy budem. 80%. (17.03.2009)

Malé perly navlečené na tenoučkém provázku, které se tváří nenápadně ale nemají pro to důvod. A ač jsou některé segmenty povedenější než ostatní, tak vytržené z kontextu ztrácejí svůj půvab a jas. Zářivá jména režisérů a herců v doprovodu nádherné romanticky snové Paříže, co víc si přát. Je tedy pravda, že na tento film není třeba koukat na velké plátně. Vyvolat na lidské tváři blažený úsměv se tomu daří i na televizní obrazovce. Paříž mám moc rád a už vím, kam pojedu letos na prázdniny. (19.09.2008)

Tyhle povídkové koláže na téma hlavních měst jsou vždycky problematické. Paříž po roce 2000 přece nemůže být tak ploché město příběhů, které v jednotlivosti nezaujmout a v celku zapadnou. Kdybych si neděla poznámky, tak po pár dnech nevzpomenu ani na tu vcelku odvážnou Tykwerovu romanci s Portmankou a ten milý závěr Payneho, ve kterém se s městem všech měst rozloučila taková mile zemitá Američanka. Gérard Depardieu vysloveně zklamal a Natali natočil absolutní blbost. 18 fragmentů je skutečně příliš na jeden film. (05.06.2017)

Košatý strom mnoha chutí, barev, vůní, rozpoložení a pocitů, který výrazně ztrácí i získává diferencí mezi autorskými kvalitami jednotlivých přispěvovatelů, z nichž někteří výtečníci dovedli své snažení až k uzurpování dojmu z celého filmu. Za to jim patří můj vřelý dík! (17.09.2008)

Miniatúrne príbehy variujúce lásku na mnoho podôb v uliciach, kaviarňach a domovoch Paríža, mesta láske zasvätenému. Vďaka úspornej stopáži sa priemerné poviedky pomerne rýchlo vytratia z pamäte, takže každý si môže vybrať z nadpriemerného zvyšku osobných favoritov. Minimalistickú majstrovkú skratku podľa mňa dosiahli Coenovské trampoty amerického turistu v metre,zamyslenie Waltera Sallesa a Daniely Thomasovej nad údelom matky: au-pairky, či Tykwerova poviedka o peripetiách vzťahu slepého chlapca k presvedčivo skúšajúcej herečke. Ideálne kino pre tých, ktorým láska nie je ľahostajná. (11.12.2006)

Paříž, město lásky, chrlí ze svých částí a zpoza architektonických skvostů dojemné, úsměvné i zdánlivě obyčejné příběhy, které se chtě nechtě dotýkají lásky, citu, něhy, souznění, smrti. Řada renomovaných tvůrců ze všech koutů světa se sešla pod střechami jednoho z nejúchvatnějších evropských měst, ale bohužel jen polovina z nich nabízí skutečně poutavé minipříběhy, kdy těch skutečně mistrovských bychom s přehledem napočítaly na prstech jedné ruky!! Výsledkem je tak hravá a proklatě pestrá mozaika, poskládaná ze střípků, které bohužel nemají potřebný prostor!! (31.05.2007)