Griffin a Phoenixová

Někdo má rád pravé kakao a jinému stačí Granko. Někdo se rozplývá u instantních citů made in USA a jiný zase ne. Opravdu bych chtěla vidět někoho s rakovinou, kterak je tak svěží a plný sil.Skoro jsem Sarah a Henrimu ten příval energie záviděla, co všechno se svou nemocí zvládali a jak pěkně u toho vypadali. Jinak námět dobrý. Ale uhlazený, načesaný, nagelovaný, americky korektní. Nojo, on je to remake. Tak to jo. Pro amerického diváka, aby se náhodou nelekl skutečného života. (18.03.2015)

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že mi u filmu něco chybělo. Sama nevím, co to bylo. Zřejmě jsem hledala nějakou větší hloubku, která by mě pohltila a já se nechala unášet na vlně filmového zážitku. Dermot Mulroney a Amanda Peet jsou velcí sympaťáci a celkově pohledná dvojice, ale nevybrali si zrovna nejlepší film. (11.04.2011)

Na konci se zpívá nobody´s crying a myslím, že opravdu nikdo neplakal. Nečekala jsem od filmu nic extra a nic extra jsem nedostala. Bylo to komorní, milé, úžasně optimistické, pokud se to tak dá říct, herci byli fajn, Amandu Peet mám ráda. Hrozně mě rozčilovaly ty nekonečně dlouhé části, kde jen hrála jakási (asi dojemná,asi dokreslující děj) píseň a kamera cosi zabírala (jak někdo někam jde, kouká z okna a tak). Jednou fajn, ale tohle se opakovalo asi 5x. Zajímalo by mě, jak vypadal originál s P. Falkem. Předpokládám, že mnohem lépe. (29.09.2009)

Velmi dobře si pamatuji původní verzi filmu z roku 1967 s Peterem Falkem a Jill Clayburghovou, přestože jsem film viděl pouze jednou a tehdy před čtyřiceti lety. Skvělý scénář a vynikající herecké výkony tehdejších hvězd nedaly na film zapomenout. Měl jsem proto velké obavy podívat se na novou verzi. Ty se splnily na půl. Herecké výkony obou představitelů nové verze byly velmi přesvědčivé, ale scénář udělal z původní verze kýčovitou selanku a to zejména v konci příběhu. Je vždy zoufalé a většinou devalvující, pokud si někdo chce zopáknout úspěch původního díla s tím, že jej udělá lépe a nově! Tak to se, dle mého názoru, v tomto přepisu nepovedlo. Snad nejhorší byl nově udělaný konec filmu s kýčovitým vánočním stromečkem s dárečky v parku!! V původní verzi byl konec pojatý mnohem silněji a ne takto telenovelácky. Stejně jako v remixu si Phoenixová nepřeje, aby ji Griffin v nemocnici navštěvoval a asistoval při jejím umírání a přeje si, aby ani nevyhledal její hrob. Griffin jí splní pouze první přání. Po její brzké smrti její hrob vypátrá a zde je právě onen působivý konec mistrného scénáře, kdy na náhrobní desce Griffin v šoku čte vytesaný nápis: „Věděla jsem, že přijdeš Griffine!“ Teprve nyní následuje scéna bezmocného vzteku rozbíjení vlastního auta a aut dalších. Po takovém silném zážitku má mnohem větší razanci a logiku. Tím samozřejmě film končí. Ale nový prášek holt pere lépe a vše je po něm heboučké, že! (14.02.2010)

Nalezení knihy o smrti člověkem, který umírá, u člověka, kterého miluje. Jedna z nejdojemnějších sekvencí celého filmu, kterému se zdatně blíží scéna pomalování vodojemu. Ne nadarmo se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Aby však bylo tolik smůly sneseno na dva jedince, kteří se vzájemně podpírají, to už vypadá na kruté hrátky nadpozemských sil či hříčky osudu. Jejich vzájemné vzplanutí je však kvůli těmto okolnostem ještě silnější. Také se říká, že dobré lidi si Bůh bere k sobě a ty špatné zde nechává kvůli nápravě. Jestli tomu tak je, pak má Bůh silně amorální pohnutky. (11.04.2011)