...a bude hůř

Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. (02.04.2012)

Knihu jsem četl, a tak jsem s filmem hodně dlouho váhal. Pro mne to je spíše dokumentární drama o době, kdy o všem rozhodovaly komunistický kurvy zaštítěné ruskými okupanty. V tom bezvýchodném čase nesvobody bylo logické, že část společnosti revoltovala, zatímco ta větší rezignovala. A samozřejmě tu byla nezanedbatelná část těch, co profitovala. Asi bych se tu rozepsal o všem tom hnusu, ale nejsem masochista. Zlaté horory! (26.05.2023)

Interesantní snímek. Říkám si, co mě v tom společensko-nespolečenském snímku s Lesním mužem Gumou (ačkoli pro mě je Radomil Uhlíř jasný český Bud Spencer) zaujalo, co znechutilo či naštvalo, co pobavilo a co nutilo popřemýšlet. Asi všechno a někdy i všechno naráz snad. Rozhodně neudělá chybu ten, kdo se na film koukne... (09.03.2009)

Quasi dokumentární film o skupině (pod)disidentů. Havlova centrální disidentská skupina si tyto skupinky, většinou soustředění kolem nějaké bigbítové kapely, vzala za svoje a integrovala je do obecného pojmu disidenství, a to i přes různé (často zásadní) názorové rozpory, od významu umění po smysl života. Základem tu byla jejich proti-establišmenskost. V podstatě však bylo jejich zahrnutí do tohoto proudu násilné a mnohá sociální uskupení to zničilo. V době dějě jsem se o tuto situaci spojenou s alternativní hudbu dost zajímal, a s několika z těchto seskupení si vyměňoval kazety s nahrávkami... Pelcovu knihu jsem četl a film považuji za její úspěšné převedení do filmu. Počáteční obavu ze zvládnutí herců (aby nehráli trapně), vystřídal uspokojvý pocit, zvláště v případě Filipa Kaňkovského. Další možné hledisko: "Sex and drugs and rock and roll" zde nepovažuji za relevantní. (12.05.2021)

Undergroundová atmosféra plná mániček, revolty, chlastu, cigaret, orgií, policejních pendreků a (bez)naděje z toho sálá na 100%. A ačkoliv jsem tu dobu nezažil, knižní předlohu nečetl a androšům nefandím, dokázal jsem si díky již zmíněné atmosféře, svižné režii (Petr Nikolaev vyprávět umí) a typově dokonalému castingu film užít. 80%. (01.03.2015)