Monstrum

Cloverfield je atrakce. Filmová horská dráha, či dům hrůzy, chcete-li. Hlavní postavou je zde kamera (tedy divák), jíž je přizpůsobován děj celého filmu. Ve chvíli, kdy Hud stojí přímo mezi nohama příšery, není podstatný jeho osud, ale je v rámci gradace snímku uspokojována divákova touha dívat se zblízka do chřtánu monstra. Přes zvolenou dokumentární formu není, jak bývá většinou zvykem, krácen rozpočet na pozlátkách a efektech a jde vpravdě o klasickou katastrofickou show ala "Godzilla v New Yorku". Jen s tím rozdílem, že monstrum zde zůstává anonymní a mění se úhel pohledu, jakým událost pozorujeme. Milostná/záchranná zápletka se drží osvědčených amerických pravidel a především slouží jako záminka k tomu, abychom se v roli kamery dostali do centra dění. Pro někoho možná nepřehledné, ploché a patetické, pro mě úchvatné a inovativní. (23.09.2009)

Je to velké, je to naštvané, má to chuť ničit a musíte si na to počkat dobrých dvacet minut. Dvacet minut otravného seznamování s hrdiny, kteří stejně nejsou zajímaví a svými sklony k sentimentalitě si v katastrofické části vyloženě říkají o zašlápnutí. Přesto oceňuji, že na těchto úvodních dvacet minut tvůrci nerezignovali a dali tak vyniknout onomu zlomovému okamžiku, kdy se další utahaná párty mění v boj o přežití. Právě okamžiky bezprostředně následující „útoku“ jsou nejpůsobivější. Nikdo neví, „co se to doprdele děje“, lidi jímá panika, většina neorganizovaně vybíhá do ulic, někteří organizovaně rabují obchody, a ozbrojené složky se snaží zjednat pořádek. Následná sebevražedná výprava je v pořádku, pokud hned zkraje pominete fakt, že takhle by se nejspíš žádný rozumný člověk nikdy nezachoval (jestli stále věříte v čistou, nesobeckou duši a pravou lásku, máte můj hluboký obdiv). Zápletka tak jako tak není důležitá, forma žere obsah. Faktory nějak zásadně narušující dokumentární dojem, nejsou přítomné. Bez dokonalého ozvučení by spousta scén budila smích a závěrečné titulky… když už jsem stvořil dílo, za které se nestydím, tak se pod něj taky podepíšu, ne? Zatím jsem neviděl věrohodnější záznam fikce (ultralaciná Záhada Blair Witch není tak atraktivní z jediného prostého důvodu – málokdo by na YouTube dal před autentickým záznamem vymazání Manhattanu z povrchu zemského přednost bloudění skupinky nesympatických studentů řáholeckým lesíkem). Natáčeno standardním způsobem, je Monstrum (pravý opak „Top Secret“ názvu Coverfield) prachobyčejným sci-fi blábolem ve stylu Emmerichovy Godzilly, neznamená to však, že by bylo fajn, kdyby následovala tsunami napodobitelů, přesvědčených, že oni to zvládnou taky, vždyť na tom nic není. V žádném případě. Monstrum funguje tak trochu silou vůle a masivní reklamní kampaně a třebaže mu v rámci mantinelů vytyčených žánrem a zvolenou formou nelze nic vytknout, cesta, již se ubírá, by naráz nezvládla větší zátěž. Možná za nějakých deset let… . 80% Zajímavé komentáře: pshimi, Jhershaw, dezorz, Ferelen, Vodny, ing.Frosty (16.03.2008)

Novodobý trhák, který nezapře své novátorsky založené a invenční tvůrce. Provařený námět totiž může fungovat skoro pořád, jen je třeba zvolit neotřelý přístup. Kdyby monstrum opravdu drtilo New York, vypadala by taková apokalypsa přesně takhle. Intenzivní, napínavé a inteligentní. Typický Abrams. 90% (24.01.2008)

Zřejmě jsem jeden z menšiny těch, na které film příliš nezapůsobil ... Jedno se musí nechat, to oceňuji nejvíce - film využívá mnoha opravdu klasických klišé tzv. "monster movies", které byly a jsou doménou zejména Japonska (Gappa, Godzila, Gamera, ...). Využití těchto klišé a "moderní techniky", kterou bych nazval osobně "jsem v tom a sleduji skutečnost", je výborný nápad. Člověk si tak může zhruba prožít dojem, jaké je to být ve městě, které boří neznámé obrovské monstrum. Dále musím ocenit technické zpracování celého filmu, to je opravdu úchvatné. Ale jinak mi film přišel prostě docela plochý ... Zejména díky hereckým výkonům a nelogičnostem v jejich chiování a projevech emocí. Ty jsou prostě otřesné, proto i když sleduji "reálné záběry z osobní kamery, která je při tom" a kolem mne vše řve, dupe a vybuchuje, tak nemůžu filmu "uvěřit" a vžít se do něj. Proto se vytrácí i jakýkoliv strach a napětí a jako horror tento film u mne naprosto selhává. Uvěřitelnější mi už přišlo chování postav ve filmu, který tento styl natáčení založil - "Cannibal Holocaust", a to už je co říct!! Prostě přátelé postav umírají a postavy filmu si pobíhají po městě jako by nic, občas uroní nějakou tu slzu, občas vykřiknou, ale aby zahrály opravdovou hrůzu, to ne ... Tím film naprosto ztrácí na dojmu, který má prvotně vyjadřovat - pocit, že se to skutečně děje... Mnohonásobně více v tomto směru oceňuji španělskou zombárnu "REC", která v v těchto ohledech, tedy projevech emocí, šoku a zmatků, dosahuje naprostého vrcholu. Ale i tak oba filmy hodnotím v obecné rovině stejně. Jsou to dobré filmy, ale nic, co by mne nějak výrazně překvapilo a bavilo ... "Prdící příšera mě prostě příliš nedostala ..." (26.07.2008)

V Monstru nelze vysledovat tradiční filmový vodítka, jelikož je dělaný výhradně přes jednu (handy) kameru a film se musel vypořádat s nemožností střihu. Nejzajímavější je ovšem problematika týkající se postav. Ty jako by vás mezi sebe nechtěly vpustit, jde o metrosexuály, extroverty na hranici sympatičnosti a sexy holky. Slouží hlavně pro pohled. Což byl záměr. Autoři filmu nechtějí, abyste byli jednou z postav filmu, ale abyste se stali další postavou, prostě sami sebou a mohli si příběh prožít na vlastní pěst. Už nemusíte být Cruisem z Války světů či Owenem z Potomků lidí. Tenhle koncept potlačené identifikace je velice důmyslný a ze všeho nejvíce se blíží počítačovým hrám. Anoncuje věk virtuální reality. Navíc nechává tvůrcům volné pole působnosti a je na nich, zda chtějí zakončit děj šťastně, nebo nešťastně. Můžou klidně všechny postavy vybít, protože o ně vůbec nejde, podstatný je „osud" diváka. Monstrum je dokonce natolik výtečné, že by vůbec nemuselo přepínat do dramatu, ale klidně se mohlo dovalit do konce na vlně romantiky a pokračovat v party ze začátku. (19.04.2008)