Cesta

Smutný krásny film. Pomaly a citlivo rozprávaný príbeh putovania dvoch bezbranných postáv po svete bez ľudskosti. Po svete, v ktorom som ich nechcel nechať samotné a chcel som ich chrániť. Skvelý Mortensen, fenomenálny Duvall, jedna pekelne mrazivá scéna a jeden pekný, všadeprítomný klavírový motív. Zatiaľ druhý prírastok (po Shutter Island) do mojej tohtoročnej top 10. (03.05.2010)

Chcete vědět, co by se stalo s Maxem, kdyby nezešílel? Tato vrchovatá porce existenciální depky vám to ukáže. Doporučuji především nerozhodným sebevrahům. Jen je trochu škoda, že na skomírající zemi narazíte na slušné lidi jen pro potřeby šťastného konce. (08.01.2010)

Zbytečnost doslovnosti. Zrádnost instantní depresivnosti. Slabost projektu, kde je zdánlivě vše správně poskládáno, ale šumí to pryč tak rychle, že film jako by ani nevznikl. (10.05.2010)

Problém Cesty je v tom, že nevyvolává příliš silné emoce a přestože jde o zajímavé drama s thrillerovými prvky, jeho pomalé tempo se postupem času stává až úmorným a vytrácí se nakonec i kouzlo oné depresivní postapokalyptické vize. (29.05.2010)

Zlatý Lev - výběr (18.12.2009)

Hodnotit tenhle film hvězdičkami mi je tak trochu proti srsti, protože to svým způsobem nejde. Rozhodla jsem se pro 3* z několika důvodů, ale podle úhlu pohledu bych mohla dát klidně i o dvě víc nebo o jednu míň... Co se týče audiovizuální části filmu, tak to jsou doslova orgie. Někdo může namítat, že je film zbytečně tmavý a šedý, jenže mně to k postapokalyptickému příběhu podobného ražení prostě sedí, na spoustě míst jsem si říkala, že by z těch záběrů byly nádherné depresivní fotky. Svět ve zkáze je prostě zobrazený perfektně, navíc ta rouška tajemství, že nevíme, co se vlastně stalo, děje a bude dít, je nesmírně zajímavá, podněcuje naší zvědavost a hlavně film díky tomu dostává naprosto nový rozměr. A na efekt to funguje mnohem víc, než když třeba ve 2012 sledujeme, jak obří vlna spláchne mnicha v tibetu nebo když se rozpadá L.A. Takhle vypadá katastrofa, žádné rozjásané barvy, ale pořádná várka šedé deprese podbarvená hudbou Nicka Cave. A flashbacky Vigga Mortensena na šťastné dny se svoji ženou celou tu depku ještě pořádně umocní tím kontrastem atmosféry a barev. Kromě audiovizuální části má film ale i část dějovou. Ze začátku jsem si říkala, že je to prostě parádní, Viggo i jeho "syn" Kodi hrají skvěle a první půl hodina je působivě tísnivá, cítila jsem strach spolu s hrdiny, při každém šustnutí v lese ve mě škublo a s hrůzou jsem se dívala na všechnu tu zkázu okolo. Jenže jak napovídá název filmu, tak CESTA je to jediné, oč v tomhle filmu vlastně jde. Takže když se peripetie výpravy na jih a za mořem začnou dokola opakovat (jdou, nemají jídlo, najdou něco k snědku, potkají někoho zlého, potkají někoho hodného atd.), začíná to být trochu monotónní. A v tomhle okamžiku jde právě o to, jak se na děj člověk podívá. Je to filozofické dílo o beznaději a bezvýchodnosti situace (každý přece ví, že na jihu asi těžko něco bude, ale i cesta může být cíl), které nás vlastně nutí přemýšlet? Asi ano, ale pak co má znamenat ten konec? Těžko říct, asi půjdu, a přečtu si knižní předlohu a pak se uvidí, co si budu o tomhle filmu myslet dál. (29.04.2010)

UVIDÍME SE JEŠTĚ NĚKDY? (17.06.2010)

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Nakoniec áno. Poctivo špinavé, patrične bezútešné a v mnohých momentoch až prekvapivo silné. Verná adaptácia to nie je, pretože tam, kde McCarthy majstrovsky pracuje s náznakom, tu sa používajú flashbacky, hrdinove vnútorné vysvetľovačky a sem-tam prebleskne aj pátos (tie kecy o ohni v duši si fakt mohli odpustiť). Navyše to herecky kazí ten chlapec. Ale... nakoniec teda áno. Rezonovalo. Chcel by som to vidieť očami človeka, ktorý nečítal knihu. (24.01.2010)

Hillcoat rozhodně neprohrál, vlastně si ani nedovedu představit, zda-li by šlo McCarthyho knihu zadaptovat věrněji. Ale podobně jako Coeny i tady jej sráží k zemi otrocký přepis, který pro filmové médium některé pasáže zjednodušil, jiné vyškrtnul, ale nepřidal nic svého. Oceňuji strohou práci s obrazem, který netlačí diváka do oblíbených post-apokalyptických depresí, ale spíše brnká na pochmurně smutné struny, podobně jako Nick Cave. Každopádně jsem rád za to, že Hillcoat měl dostatečné koule, aby to natočil právě takhle. Na druhou stranu pachuť zbytečnosti tomu odpárat nelze, alespoň v mém případě. Sedm palců z deseti nahoru, do kina asi zajdu. Krvavého poledníku se bojím. (24.01.2010)

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $8,117,000║Tržby Celosvetovo $27,635,305▐ Tržby za predaj DVD v USA $8,814,575 //počet predaných kusov 490,474║ Prvá polovica filmu ide strašne uvlečene, proste dej do prázdna, v tej druhej sa konečne dočkáme aj nejakých lepších momentiek, keď sa hľadajú tí dobrí ľudia, čím sa dej spruží a vytvára nejaké zázemie. Film je svojím spracovaním dosť chladný k divákovy a tým pádom si nenájdeme ani cestu k putujúcej dvojici postapokalyptickou krajinou. Potenciál to malo slušný ale režisér to podľa mňa nezvláda a aj keď rozbehne nejakú tu pestrejšiu scénku, rýchlejšie ju ukončí než by mohla v niečo vyznieť, je to skratkovité, bez citu, bez skutočných emócii, Mortenesen je snaživý ale nemá fakt čo hrať a ani spomienkové momentky otec(Mortenesen)-matka(Charlize Theron)-syn nič deju nepomôžu lebo su strašne prázdne, bez kúska lepšieho spojiva s plynúcim dejom. Nepomôžem si ale režisér Hillcoat mi jeho chladným štýlom vyprávania príbehu vôbec nesedí. /40%/ (22.01.2010)

Opojně pomalé, beznadějně depresivní, se všemi odstíny šedé, špínou, kterou nesmyjete a vizí před níž nelze utéct. Hillcoat zahalil Ameriku do nejponurejších barev a zadaptoval McCarthyho knížku s takovým důrazem, že začnete ve sklepě vršit zásoby a učit se střílet z luku, stahovat místo filmů králíky a hledat nejrychlejší cestu k nejbližšímu krytu. Mortensen je sázkou na jistotu, Kodi Smit-McPhee je příjemným překvapením, ale klobouk letí k nohám Hillcoata, který publikum válcoval už v Proposition. Apokalypsa, ze které běhá mráz po zádech. Řemeslo, které hřeje. A film, jenž nutí k zamyšlení. (15.01.2010)

V mezích možností citlivá a adekvátní adaptace novely Cormaca McCarthyho. Pravdou je, že to, co v předloze odkazovalo kamsi do nepostižitelných výšin "božství", "soucitu" a "humanity" se ve filmu logicky drží bláta a prachu. Ale podle mého to o moc lépe a syrověji natočit nešlo – pouze větší sevřenost by nepochybně nezaškodila. (24.04.2010)

Scénář: Joe Penhall .. Zvládnuté. Od jistot, kterými jsou Viggo Mortensen, hudebník Nick Cave a především adaptace proslavené předlohy po nedůvěřivě obsazený post režiséra, jenž svojí prací naštěstí přesvědčil. Podobně jako v knize je téměř vše, co se okolností spalující katastrofy týče, zahalené rouškou nejasností a tajemstvím a vlastně jediné, co je rozpracované svévolně, je dění okolo ztráty matky. Žádné zbytečné okázalosti anebo efektní akční momenty navíc se naštěstí nekonají. Jde o strohé ovšem působivé putování anonymních osob postapokalyptickou pustinou, jejich vzájemné pouto i rozdílné pohledy, kde mi jen ten neustále z temného nebe padající popílek a častější nalezení jídla chybělo. Cesta nekončí. Cíl je stále v nedohlednu. (12.01.2010)

Prakticky dost presna a aj verna adaptacia. Tak ako v knihe aj tu sa ciele menia, pretoze jedinym cielom je cesta a ist. Zastavenie totiz znamena rezignovat, rezignacia vedie k zmeraveniu a to napokon k smrti. Mnohi sa jej poddali, hrstka ma vsak volu nevzdat sa - podobne ako ohen, ktory bojuje do poslednej iskry a tlejuceho drievka. Atmosfera nicoty, ponurosti, sklucenosti a stagnacie presvedcivo navodena, herecky dobre zvladnute (ten maly chalan fakt ako keby Charlize z oka vypadol). Jeden z mala filmov kedy nemam takmer ziadne vyhrady a predsa nieco malinko neidentifikovatelne chyba - mozno prave vdaka tomu, ako "verne" sa to drzi predlohy. Ovsem v ramci postapo zanru v poslednom obdobi jedno z najlepsieho, co som videl [kino]. (15.01.2010)

Těžké hodnocení, film totiž můžeme vnímat ve dvou rovinách - ta první, sledující epizodní dobrodružství otce a syna, prostřednictvím kterých poznáváme reálie postapokalyptického světa, má po chvíli nesnesitelně pomalé tempo a na to, co se na obrazovce skutečně děje, je vyprávěná strašlivě pomalu. Ve druhé rovině ovšem sledujeme symbolické hledání odpovědí na dosti palčivé otázky (Kdo a proč, jestli vůbec někdo, je sleduje? Jaké jsou motivy otce a jaké syna? Kdo je v tomhle světě skutečně ten dobrý a zlý a jak se to pozná?) a v tomhle ohledu to celé funguje výborně a konec tomu dává velmi silnou pointu, která možná na první pohled není tak patrná. Škoda že se k zajímavým a, jakkoli klišoidně to zní, lidsky silným odpovědím dobereme až skrze zdlouhavé, snad až unylé vyprávění. Za to hvězda dolů. Ale těch pár herců a záběry na bezútěšnou krajinu jsou skvělé po celou stopáž. Kvalitní a nenápadný přírůstek do postapokalyptického šuplíčku. (05.07.2015)

Postapokalyptická tíživá vize...komorní film několika herců...mistrně rozehraný aspekt zmaru...zvířecí ID uvnitř člověka symbolizovaný fenoménem kanibalismu...solidní adaptace stejnojmenné knihy Cormaca McCarthyho, v níž samotné tkví Achillova pata tohoto filmového díla - jestliže se Cormac McCarthy ve své proslavené knize (a taktéž v její skutečně dokonalé filmové adaptaci bratrů Coenů) s názvem Tahle země není pro starý vyjadřuje ke stavu současné americké společnosti, v Cestě chce provést uměleckou reflexi o řád výše a snaží se vydat popis celého lidstva, takový záměr je ovšem ve filmové rovině o poznání těžší a neproveditelnější, neboť vyžaduje více filozofických než dějových pasáží, což skvěle funguje v knižní epicko-lyrické fúzi, mnohem hůře už v médiu založeném na pohyblivých obrázcích... Podobné filmy: Kniha přežití, Já, legenda, Ocelový meč (13.04.2010)

Nejkatastrofičtější reklama na Coca-Colu. McCarthyho Cesta stojí na atmosféře, proto bylo nanejvýš důležité, aby z filmu stejně jako z předlohy žádná scéna nevyčnívala, aby za měsíc nezůstala vzpomínka na nic konkrétního, pouze na tu atmosféru syrové beznaděje, zmaru; světa, kde důvěra v bližního je synonymem trestuhodné naivity. Na atmosféru, která se vám dostane pod kůži, na atmosféru, která vás bude stíhat i dlouho po projekci. Stačí zakašlání někoho v MHD, pohled na pohozenou plechovku a jste zase tam, kde jste byli - až po uši v depresi. Nechci vyvolat dojem, že je to bezchybné. Není. Ono by toho dokonce bylo docela dost co kritizovat, ale vše bledne ve stínu TÉ atmosféry a úplného závěru, u kterého se ihned pozná kdo má jaký pohled na svět (znáte to, sklenka do půli plná či z poloviny prázdná). To všem záporům otupuje hrany. Především roztříštěnosti a ostatně všemu, čím trpí již předloha. Ano, čtete správně, Cestu mám sice hodně rád, ale ani zdaleka ji nepočítám do McCarthyho top tvorby. Není to dokonce ani jeho nejatmosféričtější dílo. PS: Ale je to jedna z těch zbytečných adaptací. Je to ilustrace jedna k jedné, nic víc. Přeci jen jsem čekal, že se režisér odváží více tnout do živého a zprotivit se "kánonu" předlohy a přitom jí i tak zůstat věrný. Tady vlastně je všechno zásluha předlohy, není tu nic "z Hillcoata". Proto za čtyři. (15.01.2010)

Deprese, beznaděj, šeď a STRACH! Nejsyrovější a nejsurovější podání postapokalyptického světa na filmovém plátně. (09.02.2010)