Světáci

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce. (10.01.2018)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Je zvláštní jak některé komedie vůbec nestárnou a kdykoli si je pustíte, tak se pobavíte. A když už tu hlavní šestici dobře znáte, máte čas soustředit se na detaily a vedlejší postavy a zjistíte, že třeba Oldřich Nový je ve své roli naprosto geniální, o to víc, když si ho člověk zasadí do souvislostí s jeho rolemi třicátých a čtyřicátých let a tím co následovalo. Vedle Libíčkova Petrtýla asi moje nejoblíbenější postava téhle skvělé chytré zábavy. (09.08.2011)

Tuhle hudební komedii považuji za naprosto geniální! Ačkoliv nemám příliš rád obvyklou poetiku komedií pana Podskalského (mimo třech čestných výjimek, které jsou ale vždy svázány ještě propojením s jinými tvůrci - Světáků, Kulového blesku a Bílé paní pro mě zosobňuje pokleslou televizní normalizační zábavu), tady došlo k naprosto unikátnímu propojení hudební složky, laskavého, inteligentního humoru a úžasných komediálních hereckých výkonů - zlatá éra československého filmu tu vykrystalizovala ve své komediální podobě! Film je tak nabit humorem, ale i satirou, tedy sžíravě zraňujícím poselstvím - kolik takovýchto (pseudo)intelektuálních snobů denně ještě pořád i dnes chodí kolem nás, kolik takovýhle světáckých rádoby intelektuálních plků můžeme ještě pořád zaslechnout... Nejlepší herecká generace a doslova Liga Mistrů českého filmového herectví (navíc poslední z velkých filmových návratů Oldřicha Nového). Krásný, opravdu krásný film... (27.05.2007)

Vedle komediální stránky by se nemělo zapomínat ani na spoustu skrytostí a narážek. Vůbec celé téma toho, čím by se socialistický člověk rád stal, téma intelektuálů, těch, kteří moc vědí, a proto ještě nyní sedí, a vdov po prvorepublikových bankéřích je výsostně odvážné. Však také Oldřich Nový o Únoru, který mu toho tolik vzal, mluví dost často a dost otevřeně. A všechno jenom jako skvostný podprahový vjem z toho nejčistšího humoru - i kultivovaný Vlastimil Brodský svého fasádníka z Velhartic zvládá nasprosto s přehledem. (05.07.2005)