Souboj Titánů

Zběsile odsýpající povrchní akční nátřesk, který potěší poměrně velkým množstvím silně působivých momentů, zároveň ale TOTÁLNĚ ubíjí svojí nedotažeností a logickými lapsy (a nemluvím teď o nahodilém a ne příliš provázaném ději). Ten film je logický cedník, srovnatelný s tím, co mám v záhlaví na profilu :))) Přesto ale ani na moment nenudí, ve správných chvílích je správně výpravný, opulentní a bombastický, Bubo náramně potěšil, Worthington je řezník, Fiennes je děsivý a Ramin Djawadi se po zmrveném Iron Manovi vytáhl naprosto parádním soundtrackem. Takže sice lehce rozpačitých, ale přeci jen 7/10... Přesto do určité míry značné zklamání... Ale zase ne takové, jako před dvěma lety Max Payne... (19.04.2010)

Souboj Titánů by měl mít mnohem větší koule. Tohle byly trapné kouličky./// Olympané jsou vyobrazeni dost divně. Diovo brnění svítí jako prdel z roští, je naleštěné jako porcelán mojí babičky - vážnost a charisma jsou ty tam. Ostatní bohové stojí okolo, mlčí a jen důstojně stojí ve svých děsně nóbl hadrech. Když už se konečně blíží pořádná řežba (bitka se škorpióny), zkazí to naprosto šíleně nepřehledná střihová skladba a cukající se kamera. Až po několika minutách jsem například zjistila, že škorpión není jeden. Boje působí dost nevěrohodně, družina dostává zabrat, vojáci se poroučí k zemi jako loňské švestky, a přesto na konci vstanou a nic jim není. Neskutečně zábavná je následující scéna, kdy jsou všichni zachráněni písečnými kreaturami se svůdnými modrými očky, které se nápadně podobají pouštním lidem z Hvězdných válek. Škorpióny uklidní, zaženou a pak se ukáže, že na nich dokonce rádi frčí pouští. Na jejich hřbetech jsou jakési ´minidomečky´, které se velmi podobají těm ze zad olifantů z Pána prstenů. Zkrátka každou chvíli vám něco připadá povědomé, známé. A to ani nemluvím harpyjích, které utočí na Argos, podobnost hlavně v pohybu a ve způsobu snímání s okřídlenými nazghûli nezapřete./// Finální souboj (obětování princezny připomene scénu z King Konga) s Krakenem, který vypadá, že má vystouplou leda tak půlku jednoho chapadla, je bez šťávy. 3D efekt zde naprosto selhává. Jediný, kdo se povedl nejlépe byl převozník Cháron. Pak už je to jen horší. Když družina konečně narazí na Medusu, je to k popukání. Bájná Medusa vypadá, jako kdybych ji vytvořila v Malování a pak s vypětím všech sil udělala její trojrozměrnou podobu v tom nejhorším programu. Tady se triky fatálně nepovedly - a to je za ně zodpovědný člověk, co dělal na perfektním Temném rytíři./// Putování družiny je rozhárané, věci se dějí bez jakékoliv vnitřní logiky. Náhodné potkávání a nalézání nepřátel, přátel, bohů a věcí působí jako divné záminky pro akci a posun v ději. Worthington si od Avatara trochu polepšil, ptáka má taky, ale ani ho nemusel ochočovat. Konec je trapný jak Paroubkovy předvolební billboardy a nasládlý jak cukr s medem. Celkově je to na slabých 60%, ale čím více času od zhlédnutí uběhlo, tím více to klesá. Zážitek vyprchá asi tak rychle jako když vedle vás někdo v metru ´vypustí krakena´…/// Místy jsem se už tak nudila, že jsem se spolusedícím zabývala otázkou, jestli má Worthington pod krátkým oděvem nějaké spoďáry, nebo jestli chodí všichni správní tvrďáci naostro. (Pozorné oko se odpovědi dočká). (06.04.2010)

Prznění klasik je asi nejnovějším trendem v Hollywoodu. Od prvních ukázek jsem sice věřil a doufal, že nový Souboj Titánů k nim patřit nebude, po prvních ohlasech a hlavně po samotné projekci musím se skloněnou hlavou sáhnout pro téměř nejnižší hodnocení. Nový Souboj Titánů je předigitalizovaná slátanina, která sice vydělala dost na to, aby se urychleně začalo připravovat pokračování, navíc potvrdila pozici superhvězdy pro Sama Worthingtona, ale v ústech fanoušků originálu zanechala kyselou pachuť a v srdcích znechucení. Děj sice naoko kopíruje dění původního filmu, avšak netuším jak se to tvůrcům podařilo, že novinka působí strašně okleštěně, zkratkovitě a hlavně epizodně. Příběh vůbec nedrží pohromadě a jediné, na ce se ta chvála pět dá je..... naprosto nic. Bohužel, nemohl jsem najít více aspektů, kvůli kterým bych v hodnocení sáhnul o něco výše. (23.12.2010)

Leterrierova antická bondovka, jejíž hloupost Olympu se dotýká v dvakrát vylouhovaném příběhu, pixelově rozloženém vizuálu a emocionálně plytkém dodatku, který se rozpadá jako nepovedená plastika přímo před divákovými zraky. Tohle hloupoučké puzzle nezachrání ani Worthingtonovo charisma ani Gemmina éteričnost. Byť bez nich by se jednalo o čistě odpadovou podívanou. Laciná pouťová atrakce, z níž odcházíte nezklamaní, ale u které dvě hodiny po skončení dumáte o čem to vlastně celé bylo. Letterier zvládá civilnější polohy a v akčních scénách se zdá, že si na pomoc musel přizvat snad ty největší z neumětelů a dává vzpomenout na Bretta Ratnera nebo Stevena Sommerse. Takhle bezkrevná akce tu naposledy byla v případě Transformers 2. Na Leterrierovu obranu musím říct, že mně Titáni bavili víc, než jeho předešlý CGI zelený chrchel. Každopádně Damn the Leterrier. Souboj Titánů je objektivně na 1*, ale za podprahové varování před Twillight: Zatměním, kde tvůrci pravidelně vypouští na díváky Krakena přihazuju tu 2*. (14.04.2010)

Ve třinácti bych rozbil prasátko, vybral všechny drobné a sesmolil z nich cifru na 3D projekci, ze které bych odcházel v sedmém nebi. O deset později jsem se odhodlal na studentskou akci za ‚osm pětek‘ a pláču nad výdělkem. Lepší herní adventuru na plátně nenajdete na míle daleko, blbé je, že se jedná o remake kultovní klasiky, která si rozhodně kabátek tohohle střihu nezasloužila. Leterrier si tyká s akcí, kterou slušně podtrhují Djawadiho agresivní basy, bohužel to vrší do naprosto nesmyslného a NEZAJÍMAVÉHO celku, který spoléhá na LOTR vizuál a zběsilé tempo, které věčným kladením logických otázek prostě NUDÍ! Nemít tam drsňáky Mikkelsena s Cunninghamem a krásku Arterton, nebylo by absolutně na co koukat. (27.04.2010)