Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Není to příliš dávno, co jsem se doslechl o filmu s názvem „Harry Potter“. Jsem mezi svými známými proslaven svou znalostí filmů a zdravým úsudkem na kinematografii jako takovou. Dokážu rozpoznat hodnotu filmového díla, nezastřenou emocemi, lacinými efekty, prostě se neopiju rohlíkem, jak se tak říká. Nu byl jsem dotázán právě na svůj názor k tomuto filmu. Je trochu s podivem, že jsem o tomto filmu ještě neslyšel, protože podle přátel je to jedna z největších filmových událostí poslední doby. Opatřil jsem si tedy film s názvem „Harry Potter a Relikvie smrti - část 2“. Nechtělo se mi dívat na předchozí díly, film totiž musí fungovat sám o sobě a navíc jsem s předešlými částmi nechtěl ztrácet čas. No ale teď už k samotnému veledílu. Začátek v sanatoriu, kde se Harry s nějakým zrzkem a jednou holkou vysmívají postiženým a starým lidem jsem ještě nějak překousl, i když jsem absolutně neměl tušení, co tímto jednáním sledují. Byl jsem rovnou vržen doprostřed děje, bez jakéhokoliv seznámení s postavami a jejich pohnutkami. To mělo za následek, že víceméně po celý film mi charaktery přišly hrozně nevýrazné, mělké, nesmyslně jednající. Možná i díky tomu si už druhý den nepamatuji žádné výraznější momenty. Nepřehledná temná akce, pak zas trapné ticho, které nikam nevedlo. Navíc všude ti divní skřítci, kteří očividně karikovali vyznavače židovské víry a nakonec byli dokonce upáleni. To mi přišlo vskutku nechutné. Ani efekty není možné pochválit. Například scéna, kdy ty děti lítají na koštěti, byla velmi nepovedená. Na druhou stranu je možné takové nedostatky u nízkorozpočtového filmu odpustit. Závěr byl posledním hřebíčkem. Harry byl chvíli mrtvej, pak zas ne a nikdo to nepoznal. A když ožije, tak před jedním puberťákem utíkají všichni ti čarodějové. To je dost nevěrohodné. Scéna „v nebi?“ s vousatým stařešinou mi taky vůbec nedávala smysl. Kdo to jako byl? Stačilo by jen trochu vysvětlit. O proskakování zdí a scéně v budoucnosti ani nemluvě. Potrženo, sečteno. Celé je to divné a nevěrohodné, vezměte si jen fakt, že v tomto filmu má zrzek dva! kamarády. To je přece volovina. A ještě jsem slyšel, že ten film snad vyšel i knižně. No třeba si to jednou přečtu, ale nevím, nevím. Film se mi moc nelíbil a kniha jistě nebude lepší. Navíc mě to čtení moc nebaví. Tenhle film si mé hodnocení nezaslouží! (02.09.2012)

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

Oproti katastrofální části jedna znatelný progres. Harry, Ron a Hermiona už nepřipomínají twilightovskou trojku a na emopůtky zvysoka kašlou: míří nekompromisně k finálnímu aktu. Ten Yates servíruje v opulentním blockbusterovém hávů a nakonec přidává... i ty emoce. I když jsem se teda těšil, že budu brečet, což se nakonec nestalo. 80% (22.11.2011)

Krásně a kouzelně to začalo, dramaticky a velkolepě to skončilo...Se závěrem jsem nad míru spokojená. Oproti první části tady nemám nad čím uvažovat a rovnou pálím plný počet hvězd. Měla jsem vážně pocit, že něco důležitého končí a musím přiznat, že i slza mi ukápla. Z mého pohledu tvůrci nezapomněli na nic..dokonalé odhalení pravdy o Snapeovi, finální boj mezi Harrym a Voldemortem a závěrečná vzpomínka na to, jak to všechno začalo..zase jednou 100%. (10.08.2011)

Po zhlédnutí trilogie Pán prstenů bych se bez zábran mohl pustit i do knižní verze, po zhlédnutí filmové série Harry Potter by mě ani nenapadlo zkusit si přečíst literární předlohu. Není ani tak podstatné, jestli je osmý a závěrečný snímek série lepší než předchozí nebo šestý, v mém případě jde o to, že jsem už dávno z tohohle filmového seriálu unavený a vydržel jsem vlastně jen s ohledem na své děti. Závěrečný díl je vlastně jediný, který jsem viděl v kině, všechny ostatní až s odstupem na televizní obrazovce. Předchozí filmy ode mě dostávaly většinou tři hvězdičky za výpravu a triky, ale v závěrečném díle se koncentruje celá bída série, která trpí natahovaností, žánrovými stereotypy, nedomrlostí a rutinou. Hodně problémů vychází už z díla Rowlingové, tzn. např. mizerná práce s postavami a s emocemi, které má přinášet konflikt a konec některých (anti)hrdinů. Jako divák chci být u toho, když zlosyn dostává na frak a chci si vychutnat jeho konec, tady postavy mizí tak nějak mimochodem a spoustu věcí zásadních pro příběh je vlastně nadhozeno jen tak v letu. Hlášky, pokud se vyskytují, tak nefungují, dialogy jsou patetické a místy přecházejí do strnulých frází, celé to podtrhuje místy až nabubřele patetická hudba a ten film mě po žádné stránce nedokázal pohltit. Musel jsem si odskočit v průběhu promítání na toaletu a vůbec mě netrápilo, co se v kinosále zatím děje. Ona i ta akce, které v závěrečném díle není málo, je nasnímaná nějak neosobně. Pokud to srovnám např. s bitvou o Helmův žleb ve Dvou věžích, tam šlo o krvavou nesmlouvavou řežbu, která připomínala velké bitvy starověku a středověku a ve své podstatě se jednalo o nic menšího, než jestli se odehraje genocida nebo ne. Tady je to po všech stránkách umělé a moc digitální. Buď vidíte zástup anonymních postaviček, nebo se vám tam mihne černá šmouha zápasících kouzelníků. Ten, kdo nezná literární předlohu, bude mít někdy docela problém vyznat se v logice viděného (vlastně i předloha má řadu logických nedodělků). Současné 167. místo v tabulce nejlepších filmů a velmi solidní rating filmu je jednoduše výsledkem potterománie a toho, co tahle série v současné popkultuře znamená, než výsledek filmového umu. Dvě hvězdičky jsou možná kruté, protože obrovský rozpočet samozřejmě zprostředkuje v určitém smyslu slova lákavou podívanou v podobě velkolepé výpravy a smrště filmových triků, ale pokud to srovnám např. s Hvězdným prachem, ten mě dokázal emocionálně vymrštit ke hvězdám, tohle mě drželo hluboko v křesle a jen tak tak, že jsem přitom nezadřímal. Pokud tohle má být jeden z nejzásadnějších blockbusterů letošního léta, tak se letošní rok určitě moc nevydařil. Celkový dojem: 45 %. (16.07.2011)