Symptom Pandorum

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

Celkem příjemné překvapení. Příběh je sice trošku béčkový a je to takový slepenec Vetřelce, Sunshine a další podobných filmů s lodí ve vesmíru. Režisér tomu ale dokázal vtisknout tak výbornou atmosféru, že opravdu první půl hodiny budete cítit tu stejnou nejistotu a zmatenost jako hlavní hrdina v podání výborného Bena Fostera. Psychologie postav taky funguje na jedničku, celé to hodně rychle uteče a některé scény jsou fakt výborný. Jenom škoda toho hodně zmatenýho střihu v akčních scénách, kdy někdy opravdu nevíte kdo s kým bojuje a kde se právě nacházejí. Jinak ale velká spokojenost.80% (18.11.2009)

Katastroficko-psychologicky-zombie-sci-fi thriller :) Atmosfera z tohto filmu srsi na kilometre a vam po vzhliadnuti nezostane nic len tiesnivy pocit, ze co vsetko nas v buducnosti caka. Priserky boli podla mojho skromneho nazoru skvele, postavy tak isto a nezostava mi nic ine, len dat palec hore, pretoze v tomto zanri sa musi hladat dielko, ktore vas nenuti sa kazdu chvilku pozerat na hodinky, naozaj lupou. (02.10.2009)

Anderson, Marshall, Cameron… režisér si toho vypůjčil opravdu hodně a za produkčního dohledu prvně jmenovaného natočil působivá hororová jatka, která karty vybalí na stůl bez větších ofrků, a pak si jede ve zběsilém rytmu vesmírného slasheru, na kterém je znát, že režisér si v tomhle žánru lebedí a všechna ta béčková klišé seká vedle sebe jedna radost. Že na divákovy otázky „Co za tím sakra je?“ nakonec odpoví tím nejbanálnějším způsobem, nevadí. Herecká sešlost na tomhle potemnělém vesmírném korábu ze sebe vydává to, co se od ní čekalo a zvláště Ben Foster si pak zaslouží o pár tlesknutí rukou navíc. Není to radikální zářez do dějin hororu, ale jakožto zástupce tematicky podobných kolegů z předchozích let, bude v letošní kino nabídce docela chybět. (10.11.2009)

Možná je to hype, možná je to realita, ale kvalitních sci-fi hororů je jako šafránu v Himálajích. Pandorum však přináší milovníkům sci-fi příjemné osvěžení a pocit, že jejich žánr má v budoucnu stále, co nabídnout. Co na tom, že tématika je dost podobná Aldisově románu Nonstop (s pár úpravami), něco si bere z Horizontu událostí a takový Scottův Vetřelec taky nezůstal opomenut. Výsledek je velmi zábavný, úderný, má svůj styl, tempo a velmi dobrou (scifi) atmosféru. Někomu to viditelně sedí lépe, někomu hůře, ale dlouho jsem se takhle nebavil v prostředí vesmírné lodi, které má něco do sebe a netěšil se na závěrečné rozuzlení. Závěr se však povedl stejně jako celý (jednoduchý) příběh a jako spokojený divák jsem pouze rád. Rozhodně však nečekejte nějaký velký strach a hororovou atmosféru, tohle je spíše vesmírná záležitost o přežití v uzavřeném prostoru plného vražednými soupeřů, kteří nebudou čekat ve stínech, ale pěkně v davech budou sprintovat za vaším, stále bušícím, srdcem. Žádný druhý Vetřelec. Naštěstí. (17.11.2009)