Pouta

Působivý film, jak rána do hlavy telefonním seznamem, temný a silný, k zblití pravdivý příběh o marném závidění vztahu, o lásce ani nemluvě. Absolutorium i kvůli POUTAvým STBákům ze života. Pro šťastnou mladou generaci, narozenou už ve svobodné zemi, jsou to ovšem nepřenositelné zkušenosti. Nicméně ta doba slouží v příběhu k orámovaní pocitů, které už jsou sdělitelné i mladším lidem. Závist tě zadusí... I já jsem kdysi záviděl lásku, ale protože jsem stále ještě tady, tak asi ne tak z hloubi srdce jako Antonín. Naštěstí. Nebo bohužel? No nic, nějak jsem se rozkecal a láska nikde... budu si muset šáhnout do kapsy a zadejchat si do pytlíku... (28.12.2012)

Státní bezpečnost, zajeď! Mrazivá a depresivní sonda do hlavy jednoho stbáckého magora a jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. V žádném jiném českém filmu nebyla ta atmosféra minulého režimu znázorněna lépe. Všechno je tady šedivý, pro sprostý slova se nejde daleko a nikomu nemůžete věřit. Režie je neselhávající a scénář špičkovej. Hlavním kladem filmu je ale stejně excelentní výkon Ondřeje Malého, který si krade každou scénu pro sebe a kdybych jeho postavu potkal ve skutečnosti, tak se asi poseru strachy. Jenom to chtělo celé trochu více prostřihat a zkrátit délku filmu, takhle už to místy ztrácelo tempo. I tak jde o jeden z mála filmů, za který se v zahraničí nemusíme stydět. (24.01.2011)

Nářez. Industriální a skřípavá výprava do umakartového močálu, kde se vaří čirá rezignace a beznaděj. Každý utíká po svém. Tomáš si najde milenku, Antonín se rozhodne mu ji ukrást. Zakomplexovaný duševní mrzáček využije své pozice ve státním aparátu a názorně předvede, že největší svinstva nepramení z podstaty ideologie, nýbrž z podstaty člověka. Špačkův snímek disponuje a) výborným scénářem b) vyváženou režií c) skvostnou zvukovou složkou d) Ondřejem Malým, Martinem Fingerem a dalšími herci, kteří hrají o tři hlavy nad průměrem. Být to o chlup kratší a úsečnější, tak bych se nebál opravdu utěšených superlativů. Každopádně půjdu tak daleko, že Antonín je z mého hlediska novodobým Kopfrkinglem. A překonat Pouta bude letos hodně velká dřina. (11.01.2010)

3, 4, 5. Koukám do prázdého textového pole a sleduju blikající kurzor.. Kdyby tu byla ta možnost, jako komentář by stačil. Sleduji ho, ale vidím Antonínův obličej. 3, 4, 5. Skrze šílenství přichází poznání. Poznání ale leží na dně propasti a přináší smrt. Smrt mysli. Všechny ty loutky hrály své patetické role. A on je pozoroval. On je viděl a bylo mu z nich špatně. Cítil ten systém všude okolo sebe a bylo mu z něj na nic. Cítil ho na sobě. Ale on se jím ovládat dál nenechá, všechno to má svou logiku a v ní je klid, v ní najde spásu. Lidi, loutky, věci, které se té logice vzpírají nasměruje tam, kde je jejich místo. Všechno je tak zbytečné, povrchní, falešné. Proč existují lidé, co to ještě nevidí.. Konečky prstů se dotýká svého cíle, vysněného zatracení. Není důvod dál si hrát. Ani ta jediná, čístá, s hlavou nad úrovní toho bahna, neměla pochopení.. 3,4,5. Hledej pravdu. Definuj pravdu. Urči pravdu. Propadneš se do lži http://youtu.be/m_70AxZx9V4 (23.01.2010)

Po opravdu dlouhé době (od Ševčíkova Normalu) mi při sledování českého filmu nedělalo problémy zapomenout, že se dívám na český film a nehodnotit jej tak s jistou shovívavostí. Ondřej Malý hraje svého zmagořeného estébáka naprosto fenomenálně, úplně jsem cítil, jak to v té postavě vnitřně vře. Jako celek jsou však Pouta mírně rozháraná, do 100% zážitku něco chybělo. Z mé strany přesto velká spokojenost. (09.01.2011)