Kawasakiho růže

Jan Hřebejk opět potvrdil své kvality. Kéžby se pomalu vykašlal na komedie a věnoval se dramatu. Casting, hudba, švédsko, námět ... Tohle vše mě na snímek nalákalo a nic mě nezklamalo. (17.01.2010)

Jan Hřebejk se po sérii hořkých komedií z rodinného života (a jedné lupičské) vydává do vod čistokrevného dramatu a ukazuje osudy jedné rodiny skrývající tajemství z dob, kdy zkratka STB byl strašák všech obyvatel České republiky. Hřebejk jako vždy sází hlavně na herce a jako vždy neudělal v tomto případě chybu. Obešel se bez svých oblíbenců, kteří by se do tohoto filmu vůbec nehodili a sází na tváře se kterými ještě nespolupracoval (vyjma Lenky Vlasákové) a je to moc dobře, protože herci -vyjma chabého Milana Mikulčíka- jsou hlavním bodem tohoto příběhu. Natočil na čeké poměry opravdu kvalitní snímek, který však nepůsobí tak nálehavě a autentisticky jak slibovaly zajímavé trailery. Vznikl zajímavý, pro režiséra neobvyklý ale také tempem dost pomalý film zaměřující se více na rodinné drama než na film o tvrdé minulosti ČR, což je trochu škoda, protože rodiných dramat máme dost ale filmů o naší historii málo. (15.05.2010)

Duo H+J asi mnohým z nás způsobilo značnou schizofrenii, která ještě dlouho v nás přetrvávat bude. První zhruba půlhodina filmu je naprosto úděsná, a komentář milého kolegy Superpero jako by ji za mě zhodnotil nejlépe. Pak ale náhle je diváku umožněno pochopit, že v tom opravdu nebyl zlý úmysl, že Milanu Mikulčíkovi budiž odpuštěna absolutní trapnost jeho postavy (kterou dostal scénářem i režisérem do vínku), a že (a tady se asi všichni neshodneme) se Hřebejkovi těžce nepovedlo atraktivně(ji) vykreslit vztahy v rodinně včetně konfliktu Luďka a Pavla. Ladislav Chudík hraje svou odpornou roli skvěle (odpornou především v tom, že Hřebejk tu za nás všechny pootevřel Pandořinu skříňku, o jehož obsahu, bezstarostném důchodu někdejších členů ÚV a dalších skvělých straníků, se u nás hodně mluví ale nic se v tomto ohledu neudělalo) film zásadním způsobem ovlivnilo angažování neherce Kratochvíla (právě jeho lidovost pramenící z neherectví a Hubovo mistrovství dávají snímku největší šance). Čili nakonec dobrý, ale stálo to úsilí a v Oskara nevěřím. (02.10.2010)

Mám hrozně rozporuplné pocity. Zprvu velmi zajímavý, dialogově kvalitní film, který se ale proměnil v už moc ukecanou nudu. Usekla bych posledních 10, 20 minut :) (05.08.2012)

45th KVIFF 2010 - CZECH FILMS 2009-2010 - České filmy 2009-2010 + 36. LFŠ UH 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Český horizont (Kawasakiho růže / KAWASAKI´S ROSE / Kawasakiho růže) (23.08.2011)

Pan režisér Hřebejk potěšil! Už se mi vcelku omrzeli ti jeho Nestydatí Horem Medvídci - Pádem Krásky... (krom Musíme si pomáhat- ten mě drží stále...) Kawasakiho růže? O ledových očích Ladislava Chudíka se mi i zdálo! Kvalitní herecké výkony, atmosféra filmu i složité téma se mě dotkli a vedli k pofilmové diskuzi u čehosi ostřejšího. Tak to má být... (21.01.2011)

Poté co téměř zmizela z filmového plátna postava Luďka (málokdy se stává, aby mě něčí herecký výkon tolik rozčiloval), jsem se uklidnila a ničím nerušena jsem se naplno ponořila do sledování velmi silného příběhu z nedávné minulosti, v němž herecky koncertovala především trojice Martin Huba, Daniela Kolářová a má oblíbená Lenka Vlasáková. (10.01.2010)

Přes veškerou snahu po kulatosti je to pořád hřebejkovsky umně hranaté, takže snaha po kosmopolitismu (hrátky s češtinou na párty ve Švédsku) vyznívá do ztracena. Film, ve kterém nejsou hrdinové, obžalovává především dobu, systém. Rušivě působila přehnaně patetická hudba. Herecky zajímavé (pomohla výměna Hřebejkových zavedených hrdinů). Huba přes veškerou snahu pro mě byl lepší jedním pohledem přes kompoty ve 3 sezonách než tady tím trápením, ale rozhodně potěšil. Detail v podobě pohledu na popálené ruce nemá ve srovnání s Pouty tu pravou sílu a detail na Šmírbuch je klasická úlitba Hřebejkovým zálibám. (30.03.2010)

Silné téma, ale možná jsem od toho očekávala příliš. Ze začátku jsem myslela, že vlezu do děje a zfackuju hereckého manžela Lenky Vlasákové, takové dřisty se hned tak neslyší... Přepadnout manželku návštěvou milenky a začít jí tam kázat o odpuštění a čí je to vlastně vina, vřelo to ve mně jak v politice před volbami. Jinak jako nápad to nebylo špatné, natáčení historie z několika hledisek, z nichž každý má svoji pravdu. Ladislav Chudík mě překvapil, ďábel jeden. (25.05.2010)

Výborná práce s výbornými herci a konečně trochu povedenou kamerou. Kawasakiho růže rozhodně není jednoduchý film. Člověk musí mít na tento film náladu a taky se musí připravit na to, že to není žádná filmová jízda, ale pomalé a inteligentní drama. Je poměrně nezbytné se během filmu soustředit, aby člověk pochytil všechny vztahy a události. Líbí se mi, že teď vzniká čím dál více filmů zabývající se počínáním lidí za totality a jeho dopadem na současný život a proto dávám Kawasakiho růži 4 hvězdičky. (19.06.2010)

Nutno říci především to, že tohle je vážně jeden z nejlepších filmů Jana Hřebejka, téměř bez výraznějších hereckých lapsů, režijně slušně ukočírovaný s tradičně skvěle vybranou hudbou, podmanivou kamerou a taky s důležitým poselstvím... Kousavost pomyslného duelu oběti na straně jedné a estébáky v podstatě zneužitého psychiatra na straně druhé, to vše podmalováno radostným smíchem skutečného viníka, který navíc při své služební horlivosti neopomněl uplatňovat dosti sadistické praktiky, je notně sžírající. K tomu jen podotýkám, že rozhodně nejde o jakousi za vlasy přitaženou filmařskou představu, takové věci se děly a Kawasakiho růže je rozkrývá v téměř archetypální podobě... Pokud bych měl na filmu něco zkritizovat (a ne, že by nebylo co) tak je to především zbytečně košatý scénář zaplněný mnohdy nadbytečnými postavami. Podivný trojúhelník na počátku filmu je v podstatě zbytečný a záhadná nemoc dcery také, stejně tak domnělý "pokus o sebevraždu" či naprosto pitomá krádež čokolád. Ale možná to je ve filmu prostě proto, aby byl divák znejistěn. Je to taková hloupá vata, která postupně vyprchá a zmizí. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: jitrnic, berg.12, Radek99, Marigold, Matty (18.05.2019)

Tak ani tady to Hřebejkovi u mě nevyšlo na víc, než sice filmařsky vypiplané, ale pořád jen slabě nadprůměrné drama a to nadprůměrné jen proto, že hodnotím s vědomím, v jak unylé, nevýrazné šedi se česká filmová tvorba poslední roky plácá. Docela slušný námět už od začátku sráží jistá nereálnost. Televize točí medailonek o lékaři XY, kterému dává větší prostor než občanu Havlovi a mrská kolem něj s veškerou patolízalskou adorací jen kvůli tomu, že podepsal chartu a pak léčil mentály? Proboha, takových bylo, co skončili díky svému postoji za bolševika u lopaty a kolik GENů jsme o nich viděli? No je fakt, že nějak se tvůrci museli dobelhat k tomu dramatickému zvratu, kdy kdosi vyšťourá doktorovu Cibulkoidní minulost a do hry může vstoupit se svojí výpovědí bývalý estébák. A opět narážíme na tu nereálnost. Kolik estébáků takto podrobně a dobrovolně nějakému televiznímu štábu popisovalo svoje praktiky? Co má rozhodně smysl je zamyšlení nad tím, jak to s většinou podobných hovad z řad estébáckých kurev dopadlo. Tak, že si užívají zaslouženého důchodu a o nějakém trestu, natož pocitu viny nemůže být ani řeč. Tenhle povzdech přichází v závěru filmu, ale jen kvůli němu jsem se ještě na prdel neposadila.V dnešní době, kdy si národ nechá líbit od bývalých partajníků kdeco, dokonce je nechá vlézt i do prezidentského křesla, aby pak druhým sviním šla s pláčem budovat kapitalismus, vychází tohle "silné téma" jednoho morálně nenapraveného a systémem nepotresteného estébáka jako pšouknutí do ztracena. Hřebejk vsadil ještě na jedno silné téma, tedy konflikt rodinný na pozadí takto komplikované situace. Tady filmu nejvíc sráží body naprosto nepřirozený, afektovaný a křečovitý herecký projev M. Mikulčíka. Kolářová má co zachraňovat. Nijak mě neoslnil ani neherec - emigrant Kratochvíl, který pronáší všechny své repliky v tak neměnné, naučené cool intonaci, že mi to postupně začalo lézt silně na nervy. Abych jen nepomlouvala, docela příjemně překvapil Chudík. Záporná role mu sedla a konečně se mohl trochu vymanit z kolejí starého Sovy alias nejkouzelnějšího seniora v galaxii, kterého chce mít celý národ za dědka. (22.04.2013)

Jít s děvkou na kafe je pořádku, jít s ní na pokoj je nemorální. Člověk hledal, kde přesně je ta hranice. Problém lidí v rukách STB byl, že netušili, že už jsou dávno na pokoji....Hřebejkův nový film překvapivě není komedie (i když se u spousty scén budete smát, ale to je jen bonus v pozadí, ne jejich účel) a překvapivě je velmi chytry. Scenar pravem vyhral Cenu Sazky. Smekam před Petrem Jarchovským nad jeho propracovaností. Téma zločinů komunizmu a udavačství není tak oblíbené jako nacizmus (a pritom se propira kazdou chvili nejaka radoby udavacska minula celebrita v mediich) , takze ma rozhodne co nabidnout, zvlast kdyz je to z pohledu prostych nevyznamnych lidi. V zasade jsem mel s filmem jediny problem a to byl casting mužských rolí. Sázka na neherce totiž v jednom případě perfektně vyšla (kdo líp zahraje emigranta umělce než fotograf, který skutečně emigroval) a v druhem pripade krute nevysla (postava zvukare je zahrana narpsoto priserne, ze vubec nechapete co dela a proc) ale nepresvedcily me ani vykony zkusenych matadoru a mych oblibenych hercu (huba, chudík), řek bych že se na ty role nehodili. Vůbec všichni profesionálové se snažili hrát co nejúsporněji, jakoby nehráli, (asi aby nenarušovali neherce v jejich rolích), ale někde to skutečně chtělo víc přitlačit na pilu. Stejně tak v případě režie mohly být někde emoce silnější, ale to už je spíš detail, když kompozičně je to perfektní. Rádoby rozbředlý rozjezd nedává spát, o čem že to bude a pak film zútočí veškerou silou, aby v posledním záběru zcela poslal do kolen. Asi to není na čistých pět hvězd, ale tenhle film je rafinovanější a chytřejší než deset Protektorů dohromady, každá postava má přesný účel, a i když nemá vymazlený vizuál, pro mě je to český film roku. 88% (16.12.2009)

Kawasakiho ruža je ťažko skladateľné papierové origami. Jarchovského skladačka je ešte ťažšia. Zdanlivo pokojný začiatok prechádza do hlbokých myšlienok o vnútorných väzeniach, manipuláciach a majiteľoch pravdy. Nevinná televízna reportáž odštartuje sled udalostí, ktoré začali na počiatku 70-tych rokov a dodnes sa s nimi protagonisti nevedia vyrovnať, hoci sa o to snažia. Nová generácia túži poznať pravdu. Ale aká je vlastne pravda ? Tento film rovnomerne dávkuje napätie, nekompromisne odhaľuje tabuizovanú tému a jeho výpovedná hodnota je neoceniteľná. Už len preto, že je prvou lastovičkou. Treba spomenúť všetkých hercov, ktorí dokázali odohrať svoje party s neuveriteľným citom a vytvorili tak úžasný herecký koncert. (20.05.2010)

Docela příjemné překvapení. Zhruba první půlhodina filmu je velmi slabá, nepřehledná a marně jsem se ptal, za co tolik nominací na Lva? Vůbec jsem nepochopil, proč si to v první třetině hrálo na nějaké pseudorodinné drama a je s podivem, že to režisér ani scénárista nedokázali eliminovat. Od nástupu výtečného Chudíka na scénu však film najel do správných kolejí a až do konce z nich nesjel. Další klady? Rozhodně Martin Huba a nádherná hudba, na český film opravdu nevídaná. Ne náhodou byla nominovaná na evropské filmové ceny. Nikdy by mě nenapadlo, že někdy v tuzemském snímku uslyším tolik klasiky. (27.11.2010)

Kawasakiho růže vynikne zvlášť ve srovnání s tématicky podobným Stínu neutečeš. Otázka vyrovnávání se s minulostí je tu totiž zprácována bez toho, aby to působilo uměle a přespříliš mentorsky. Pro Hřebejka a Jarchovského to je už desátý společný film a naštěstí nepůsobí unaveně, pouze vyzrále. Ze všech kvalit Kawasakiho růže ale nejvíce potěší Hřebejkova citlivá a sebevědomá režie, protože z osmnáctimilionového rozpočtu dokázal vykouzlit film, který působí jako dvakrát dražší. Nebudu zbytečně rozpytvávat vady (zbytečně moc postav, občas dramatická nevyrovnanost), to za mě dělají jiné komentáře. Pro mě osobně je Kawasakiho růže jedním z letošních důvodů, proč českou kinematografii nezatracovat. P.S. Na rozdíl od jiných filmů v tomhle postavy nepůsobí jako karikatura vašeho souseda. (15.12.2009)

Veliký rozdíl mezi formou a obsahem. Obsahově je Kawasakiho růže oceněníhodné dílo, které nikoho nesoudí a nechává postavy, aby se dokázali se svojí minulostí vypořádat sami. Jenže já od filmů vyžaduji i nějakou formu a ta se mi tady moc nezdá. Jako první bije do očí herectví Milana Mikulčíka, které bylo opravdu... Hrozné. A z filmu jako celku, jsem měl dojem téměř televizního zpracování, které rezignuje na jakýkoli pokus o uměleckost. 6/10 (15.05.2013)

Nemít tenhle film skvělé (slovenské!) herce, kteří jej táhnou, ani netuší jak, šlo by zas o typický bezpohlavní akvarijní produkt dua Hřebejk - Jarchovský. Akvarijní proto, že příběh je nazírán z intelektuálního akvária finančně zajištěných mamlasů a ouchcapků, kterým k realitě stačí to, co si pověděli s panem Havlem a s Karlem u piva. Nedá se filmu upřít jistá vážná a seriózní výpověď, snaha o jakési účtování s dobou komunistického temna v ne zcela jednoznačných barvách. Ale všeho jen dočasu - estebák je vykreslen správně démonicky, chartista emigrant jako ten správný moudrý a statečný muž, a opět je zde onen správný kavárenský intelektuální pohled na tehdejší dobu, tedy statečně bojující pražští inťoši vs. většina národa zbabělých lůzrů, kteří proti komunismu nebojovali všemi silami. (16.06.2015)

To, kvůli čemu lidi řvali na Jarchovského "Chcípni!" v prvních šesti Hřebejkových filmech a co jsem tam zas tak problematicky neviděl, to mě tady pleskalo přes obličej s intenzitou italské manželky. Ta neochota napsat scénář bez alespoň osmi ústředních postav zde vyvinula opravdu příšernou první půlhodinu, kde v uměle vyvolaných konfliktních situacích šíleně přehrává Mikulčík (strašně napsaný i zahraný) s úplně zbytečnou Šimonovou, jejíž role je žmoulat Kofilu a potácet se bezcílně po scéně. Cca v polovině ale přijde film s vynikající střihovou dialogovou montáží, aby si mě následně definitně získal perfektní castingovou volbou Antonína Kratochvíla, který zde trefně ztvárnil sebejistého exilovaného umělce. Kdo někdy někoho takového potkal, musí ocenit jak přirozeně a výstižně ta postava působí. Jestli Jarchovský s Hřebejkem tady tak nějak božsky odpouští a kynou lidským slabostem, je to samozřejmě nadutý. Na druhou stranu, pokud už v roce 2009 se snažili odpuštěním uzavřít období, kdy na sebe všichni 20 let řvali, kdo byl estébák, aby se nemusely řešit aktuální potíže (období, které se teprve nadechovalo ke svému, daleko intenzivnějšímu, druhému dílu), tak možná se Kawasakiho růže nakonec stanou nadčasovými. (15.07.2022)

Hřebejk Jarchovský Rivajvl! (07.03.2010)