Serge Gainsbourg
-
Serge Gainsbourg: Heroický život
-
Gainsbourg (Vie héroïque)
-
Gainsbourg: A Heroic Life
(USA) -
Gainsbourg
Drama / Hudební / Životopisný
Francie / USA, 2010, 130 min
Režie:
Joann SfarHudba:
Serge GainsbourgHrají:
Eric Elmosnino, Lucy Gordon, Laetitia Casta, Doug Jones, Anna Mouglalis, Mylène Jampanoï, Sara Forestier, Razvan Vasilescu, Kacey Mottet Klein, Dinara Drukarova, Deborah Grall, Philippe Katerine, Yolande Moreau, Claude Chabrol, François Morel, Alice Carel, Joann Sfar, Chloé Coulloud, Grégory GadeboisObsah
-
Pyšné Francii zazpíval parodii Marseillaisy v rytmu reggae, v přímém přenosu si zapaloval cigarety bankovkami, svedl sex-symbol Brigitte Bardot v dobách její největší slávy, jeho duet s Jane Birkin “Je t'aime... moi non plus“ odmítli hrát v několika zemích kvůli obscénnímu textu. Serge Gainsbourg byl provokatér a skandalista stejně jako skvělý hudebník a umělec. V porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Koho urazil a svedl, jaké hity nesou jeho rukopis a kam až sahalo jeho charizma ukáže film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život. (oficiální text distributora) -
Fragmentárně zachycený příběh známého rebela francouzské hudební scény, které odhaluje jeho dětství v průběhu druhé světové války, ale hlavně Gainsbourgovu fascinaci ženami. Těžištěm filmu je tak především jeho soukromý život, na jehož pozadí se ve snímku postupně setkáváme se všemi Gainsbourgovými písněmi. (iNDiEFiLM)
-
Silně subjektivní pseudobiografický snímek, který představuje život Luciena Ginsburga, neúspěšného malíře, výborného pianisty, umělce slyšícího cizí hlasy, neúnavného milovníka a rebela, jednu z největších francouzských ikon a nejvlivnějších popových zpěváků, zfilmoval dle své grafické novely (komiksu) režisér Joann Sfar. Je to patrné z důrazu kladeného na výtvarné zpracování, v použití loutek a animace pro vytváření Gainsbourgova alter ega, jež ho pronásleduje celý život - obřího ďábelského nosáče, který ho permanentně přivádí na scestí. (Hafran)
Komentáře uživatelů k filmu (74)
-
Malarkey
Já nevím, co si o tomhle biografickým filmu myslet. Nápad měl,byl originální a určitě se od ostatních nejenom příběhem vyjímal. Jenže jestli já nechci přesně ten typickej životní příběh, který se ve filmech tisíckrát omýlá, protože kdyby to tak bylo, možná by mě to chytlo víc. Pravda ale, že stejně tak muzikanta tak ani tu muziku jsem příliš neznal, možná jenom náznakem, což se možná také podepsalo na výsledným hodnocení. Na druhou stranu je fakt, že film samotný není pro každýho. Na ty Sergeho bludy totiž nebude každej zvyklej a někomu to příjdě jako hovadina. Podle mě to byl alespoň nápad, kterej film samotnej oživil. Serge Gainsbourg tak otevřel dveře jednomu velkému francouzskému muzikantovi, který příliš známý není a na životě také nic extraordinérního nemá. Je to ale natočené zajímavým způsobem, na životopis neobvykle, a proto si to tu pozornost zaslouží.(27.9.2010)
-
Radek99
Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)).(21.6.2010)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $9,934,604║(8.7.2010)
-
B!shop
No tak jsem zas po case kouk na biografickej film a to je velky prekvapeni, opet jsem o hlavnim hrdinovy v zivote neslysel. Ale nevadi, dvacetiminutovej uvod, kdy je jeste malej kluk, drzej, kourici, balici zensky, je paradni, skoda, ze tu je pak hned skok na dospelost. Nicmene nevadi, film sice nikam nespecha, ale dokaze zabavit, Elmosnino sice vypada jak nosatej a usatej skret, ale ma charizma, bali hromady zenskejch a nepusobi to jako klasika o ceste na vrchol, padu do drogovy spiny a ceste zpet. Gainsbourg proste dela to, co ho bavi, obcas nekde zazpiva, zahraje si ve filmu, slozi nejakou pisnicku nebo neco namaluje. To, ze se jen tak mimochodem dostavi slava, prachy a do postele mu lezou modelky a herecky nijak zvlast neproziva. Coz spolu s tim, ze to je vizualne docela dobre natoceny, dava dohromady slusnej a zabavnej film s dobrejma pisnickama. Problem je, ze na posledni pulhodinu uz to spadne do typickyho schema podobnejch filmu, prestane to bavit, zacne se to tahnout a film uz jsem dokoukal jen tak, aby se nereklo. Mit to o pul hodinky min, mozna du i na 5*, takle ale jen 4*.(18.9.2010)
-
Flipper
Ak z kartónov vyfajčených cigariet už necítite dym, atmosféra sa sfetuvala. Ak z najzvodnejších najrozličnejších žien na svete necítite parfém a teplo tela, ale len pouho-pouhé kecy ich vnady sa okukali. Koncept rebela zašľapaný do Zeme, kde vám príde spánok na ceste, polygamia ako úplne normálna vec. Prvá polhodina detstva za 5, no potom sa koncept dookola opakuje, až nudí a imaginácie to zachraňujú zriedka. Ako režisérska prvotina nadpriemer, ale kurnikšopa rebel ako schyzofrenický flegmoš (kde mu tie ženské ani neveríte) nemá ten drive ktorý by ho potiahol s priemernosti na vavríny.(22.3.2011)
-
kinej
Serge byl určitě frajer. Pár jeho písniček mám opravdu rád (a Je t´aime nemyslím), ale myslím, že pro opravdové vychutnání jeho skladeb, je nutné umět francouzsky. Bohužel stejnojmený film mě spíš zklamal. Věřím, že Sergeův bouřlivý život byl určitě velice zajímavý, ale film o něm mě nijak nechytil. Možná by mi více vyhovovala tradičnější forma, bez neustále přítomného "ksichtu", který působil tak nějak rušivně a spíše mátl, než pomáhal. Navíc scénář toho sděluje mnoho na poměnrě malém prostoru, takže divák dostává naservírované kousky z různého období v rychlém sledu a než se chytí někde, už je zase jinde. Eric Elmosnino rozhodně odvedl maximum, to ale nemohu říci o režisérovi.(13.9.2010)
-
Payushka
Spolu s nádhernou hudbou, převážně inspirovanou bluesem a jazzem, vytváří autoři melancholickou atmosféru, kterou chvílemi probleskne nějaký ten vtípek. Každopádně ale po zhlédnutí nebudete mít na nic náladu, budete toužit leda tak po láhvi červeného vína a krabičce cigaret. Pak už si k tomu pustit jenom francouzské šansony od Serge, případně Edith Piaf, a prohlížet si fotografie z dětství.(7.11.2010)
-
sharky
85% Skoro se mi chce zvolat bravo. Nemit to utahany utrzkovity finale (precejenom 130 minut je hodne), dal bych i pet. O SG jsem sice nikdy neslysel, ale poznal jsem par povedomych pisnicek a bezpochyby to byl zajimavej chlapek. Jeho zivotopis je plny bizardinich postav skoro, jako by ho vypravel Edward Bloom. Tentokrat to sice nema Burtonovu poetiku, ale za to je reziserem autor komixu a to vytvarne citeni je v tom znat, navic Francouzi tyhle naladovy hudebni retorfilmy umi vyborne (Pariz 36, Edith Piaf). Scena s BB u piana je dokonala. PS: Hledal jsem Sergovu fotku a furt jsem myslel, ze nachazim jen fotky hlavniho predstavitele, nez mi doslo, ze to jen autori castingu odvedli bezchybnou praci, ti dva jsou si k nerozeznani podobni.(20.4.2010)
-
Sofia
Hravé a originální. Přistoupila jsem na režisérovu hru a dostalo se mi nekonvenčního filmu o jedné výrazné osobnosti, kterou si svým rebelstvím dovolím přirovnat k mému oblíbenci Jimu Morrisonovi. Film se rozjíždí trošku rozpačitě, ale s příchodem Laetitia Casta alias B.B. to dostalo pořádné grády. Scény s Jane Birkin (velká škoda předčasné smrti Lucy Gordon, byla nejen krásná, ale i talentovaná) byly umírněnější, ale o to intimnější (např. scéna ve vaně nebo focení se psem v posteli). Nejedná se o tradiční biografii ve stylu "narodil se, žil, umřel" a to mě na filmu právě asi nejvíc bavilo. Myslím, že Sfarovi se Gainsbourgovu osobnost povedlo ztvárnit dokonale, na čemž má lví podíl i hlavní představitel, který jako by Sergemu z oka vypadl (stačí si vyhledat nějaké Google fotky).(1.4.2012)
-
dopitak
Zábavná hudební revue plná opravdu krásných žen, výlet na přehlídkové molo ozvučené hudbou velkého génia, o jehož životě se ale v tomto filmu dozvíme prakticky kulový. Jako malý neměl rád klavít, ale byl nadaný kreslíř, brzy začal kouřit a nepřestal ani po infarktu, a ano, uměl na sebe lepit nádherné ženy, z nichž jedna vyniká - Laetitia Casta v roli BB.(29.3.2012)
-
maseer2
ve zkratce - biografie Gainsbourga, ve které se ale člověk o jeho životě paradoxně prakticky nic nedozví.. největším plusem jsou tak všudypřítomné odhalené ženské vnady..(21.4.2010)
-
Philippa
...v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti...asi ano, ale na plátně jsem se nedočkala ničeho co by tento výrok potvrdil.....film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život....hmm mám pár přátel jejichž život je bouřlivý, ale tady je ukázán život lehce nadprůměrného občana a ne Serge Gainsbourga, kdy v porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Je mi líto, ale potenciál zůstal zcela nevyužit a nic tomu nepomůže výrazný výkon hlavního představitele, ani skvělá hudba...na tenhle čajíček jsem mohla vzít klidně své děti .... i když tato reklama na kouření, by asi pro ně nebyla nejvhodnější.(19.5.2010)
-
claudel
Nezamlouval se mi příliš způsob, jakým byl Gainsbourgův život vylíčen, nicméně to je jen otázka vkusu, jelikož jsem však jeho velkým fanouškem, jistá z mých osobních očekávání snímek splnil. Největší minus - ve filmu nezazněly mé dvě nejmilejší písničky - Je suis venu te dire que je m´en vais a Ne dis rien...:-((26.9.2010)
-
F.man
Parádní debut Sfara. Přinést tolik originálních nápadů, nabourat klasické filmové vyprávění a vytvořit do jisté míry druhou linku autorského filmu, to vše v životopisném dramatu, to chce už trochu vyspělost. K postavě Serge Gainsbourga tyhle manýry navíc skvěle sedly a ze suchého životopisného snímku (za poslední dobu si vzpomenu třeba na Amelii a Coco Channel) tak vzniklo živé a vtahující dílo. Navíc postava rebela Gainsbourga je Elmosninem zahraná velice dobře. To vše propojené s zajímavým výběrem etap života a silným sountrackem tvoří spokojené čtyři hvězdy. What are you fucking kidding me? I'm not a jukebox!(6.8.2010)
-
MartinezZ
Úchylárna o postavě, která má ve francouzské historii nějakou úlohu, mě je ale ukradené jestli to táhnul s Biggit Bardot nebo že je autorem na svou dobu až obscénní “Je t'aime“.Bohém, hudebník, písničkář, malíř, proutník, rebel a magor s dětstvím během okupace a k tomu svým vymyšleným psycho-alter-egem, pronásledujícím ho celým životem. Nuda, zbytečnost. Jediné dobré je akorát právě to úchylné alter ego, což je ale na celý film tak nestoudně málo, že i ta půlhvězdička navíc je přes míru. ~~~ 1,5*(16.7.2011)
-
hous.enka
Tak tohle tedy bylo svým způsobem veliké zklamání. Většina filmu se točí okolo toho, se kterou ženskou S. G. spal a kterou miloval. Pak je tam pár songů, ale jen těch nejskandálnějších. Je to vůbec svým způsobem skandální a skandalizující film o skandálním zpěvákovi, který se postupně stal další francouzskou modlou. Co je třeba vyzvednout, jsou zejména snové (možná spíš schizofrenní) pasáže s loutkou (vysvětlení přijde až na samém konci filmu). Je to ale experimentální film a vlastně je dost těžko stravitelný. Ta část s B. B. (aneb Laetitiou Castou) se mi líbila asi nejvíc (zaprvé mám ráda Je t´aime moi non plus v jejím podání, ne v podání Jane Birkin, a zadruhé tahle pasáž byla úžasně hravá a originální a pak - je to přece B. B.) a tu jednu obrovskou hvězdu navíc dávám za představitele hlávní role - Wau!(20.10.2011)
-
tigre
Tohle ne... Joann Sfar měl zůstat spíš u těch komiksů. Eric Elmosnino byl paradoxně jak Gainsbourg nejsilnějším článkem filmu. Respektive narozdíl od té obludné loutky, byl snesitelný. Ta "zábavná" a "snová" intermezza jsou asi největším kámenem úrazu - důkaz, že i po tisícé se podobné obzvláštnění dá natočit nezábavně, nudně a v podstatě toporně dětsky. Serge se musel obracet v hrobě. Film slabší průměr, žádný hlubší pocit nezanechá.(29.3.2010)
-
marvan
Ukázat na plátně Gainsbourgovo druhé já v podání maskovaného herce je nebetyčná pitomost, i když tvůrci to zřejmě považují za projev kreativity. Oživlá karikatura rozbíjí jakoukoli zajímavou situaci svou otravnou existencí a ruší základní požitek z dobrého příběhu. Podobnými lacinými "triky" se snaží tvůrci maskovat neschopnost zaujmout k postavě francouzského bohéma svébytný postoj a jsou schopni nabídnout jen tuhle rádoby psychoanalýzu v podání rádoby umění. V závěrečných titulcích nás ještě režisér obdaří moudrem: "Dávám přednost jeho (rozuměj Gainsbourgově) invenci před pravdou." Hmmmmmm, to má vážně hloubku...(24.8.2011)
-
Snorlax
Zajímavě zpracovaný film o zajímavé francouzské osobnosti. Výrazně mi vadila ordinérní odbarvená blondýna, která se toporně snažila předstírat, že by mohla mít něco společného s Bardot. Naštěstí se gumová paňáca Casta snímkem jen mihne, takže nestihne zkazit dojem z výborných výkonů ostatních zúčastněných.(1.3.2012)
-
mortak
Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic.(11.9.2010)
