Reklama

Reklama

Stephen Meyers (Ryan Gosling) je mladý idealista, který je skvělý v komunikaci s lidmi, je druhým mužem ve vedení prezidentské kampaně guvernéra Mika Morrise. Kromě toho opravdu věří tomu, co dělá.. Uprostřed primárek v Ohiu požádá vedoucí kampaně Morrisova protivníka Meyerse o schůzku a nabídne mu práci. Má pomoct v kampani pro třetího muže, senátora ze severní Karolíny. Do hry vstupuje i mladá praktikantka. Stephen je asi příliš důvěřivý a zákulisní intriky jsou mu cizí. Stane se obětí kariéry, anebo zvítězí ctnost? (JOJ Cinema)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (694)

Hunt 

všechny recenze uživatele

Nejsem zrovna oblíbenec politických dramat, ale Clooney natočil svěží a dynamickou hříčku, kde všechny dobré úmysly ustoupí touze po moci a úspěchu. I díky povedenému hereckému obsazení zůstane v člověku mrazivá pachuť, která nevyšumí ihned po opuštění kinosálu. Za sebe jsem velice rád, že původně zvažovaného L.DiCapria vyměnil R.Gosling! ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

„I'm not a Christian. I'm not an Atheist. I'm not Jewish. I'm not Muslim. My religion, what I believe in is called the Constitution of United States of America.“ Ale úplně ze všeho nejvíc věřím v opojnou sílu moci… Clooneyho volně plynoucí politické drama, herecky vyvážené a ve své strohosti divácky atraktivní, nikterak inovativně přežvýkalo skutečnost, že na cestě za politickou kariérou musí člověk z podrážek neustálé otírat čestnost i ideály, jinak by v nich navždy uvízl. Někteří k hlavní myšlence, že politika je svinstvo prolezlé nekalými praktikami, říkají: „No a co? To přece víme.“ Jistě, u akčního žánru taky člověk ví, že když někoho střelí zblízka do hlavy, vyletí mu mozek z druhé strany, ale ovce, co jsou poráženy zaživa a řezníci si chodí ve svetrech z jejich vlny, je čas od času potřeba upozornit.. Tak mě napadlo, že by se George, který mimochodem do guvernéra Morrise vložil hodně ze svého demokratického přesvědčení, báječně hodil na šéfa Bílého domu - má humanitární cítění, charisma, skvělý účes a vyhrál už primárky v Titty Twisteru.. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Vnímat Den zrady pouze jako politické drama par excellence, jako jeden z mnoha těch sžíravě kritických filmů, které analyzují mocenské mechanismy v zákulisí politického veletoče, to je přece veliká škoda, to se člověk o mnohé zbytečně ochuzuje. Jako jsme každý nějaký v rovině osobní a jako se každý nějak jevíme svému okolí, nějak se jevit toužíme, čemuž posléze uzpůsobujeme svůj - moderním slovníkem vyjádřeno - mediální obraz, tak i Den zrady má dvě pomyslné tváře či fasety, totiž privátní (osobní, tudíž nejednoznačnou) a politickou (obecnou, tudíž vystavenou), dvě tváře, o kterých, jak už napovídá povedený plakát, také v jistém smyslu vypráví, pojednává. <> <> Ústředním tématem snímku tedy, jak soudím, není politická pleticha, to by snad bylo příliš průhledné a prvoplánové, nýbrž cosi mnohem abstraktnějšího (a přesto jaksi naléhavějšího), totiž otřesení daného smyslu, ztráta důvěry v ideály, jež jsme považovali za neotřesitelné, pevné ve svých postojích; budu-li prozaičtější, pro někoho možná střet idealismu s pragmatismem. Postava George Clooneyho, již od počátku nápadně upozaděná, není ničím jiným (viděno Meyersovýma očima) než právě tímto Ideálem, pouhou abstrakcí, konstruktem. Guvernér-ideál, slibující dalekosáhlé společenské změny, lepší svět, (nejen) rétorickou utopii, guvernér-ideál, k němuž poradce Meyers upíná své naděje, do nějž projikuje svou víru, svá očekávání. Ideál však zklamává, lépe řečeno, ukáže se, že za přívětivou politickou maskou se ukrývá „obyčejný“ člověk, morálně relativní charakter. V oné nesmírně klíčové chvíli je smysl Meyersova počínání od základů otřesen, všechny jistoty se mu rázem obracejí vniveč, berou za své, pojednou je postaven před volbu, jak s touto ryze negativní, přesto však zcela zásadně prospěšnou, zkušeností naloží, jakým směrem se budou ubírat jeho kroky, nyní, když nahlédl za iluzivní oponu, jež byla spřádána kolem jeho "naivního" zraku. Zkrátka, zda v krizi otřesného okamžiku zahlédne možnost upevnění v nové, reflektované, smysluplné perspektivě, zda se tedy posune dále, aniž by jednak ztratil smysl úplně, jednak morálně poklesl, nebo naopak propadne tomu nejhrubšímu nihilismu, nakazí se cynismem druhých, stane se dalším z nenasytných vlků, jimiž pohrdal. (Možná že jedna z nejožehavějších politických otázek zní: Je přípustné dopouštět se jistých morálních ústupků, abych se přiblížil proklamovaným slibům?) Nabízí se tedy otázka, z mého pohledu nesmírně zajímavá, natolik (a zda vůbec) je možno najít vyjednání mezi již zmíněnou rovinou osobní, o níž víme, že zdaleka nenaplňuje vysněný ideál a rovinou veřejnou, politickou, která však může vykazovat zcela opačné charakteristiky. Jak vnímat toho, o kom vím, že zdaleka není morálně bezúhonný, že kupříkladu není spravedlivý otec či manžel, ačkoli navenek vykonává (nebo alespoň) deklamuje zásady a principy, jež je hodno následovat? Jak vnímat, abych byl konkrétní, Heideggerovo dílo ve světle filosofova lidského pochybení? Mohu vůbec činy jakékoli problematické osoby jednoznačně odsoudit a zavrhnout, když neznám její nejniternější pohnutky, nakonec možná dobré, míněné v dobré víře? <> <> Člověk, jak říká Jan Patočka, nemůže žít beze smyslu, nemůže žít v "jistotě nesmyslnosti". Stejně jako tento velký český myslitel jsem stále více přesvědčen o tom, že je-li nějaký celkový smysl možný, musí nutně existovat mimo nás; jako věčné, neuchopitelné tajemství. A právě takový je smysl ideálního, právě takový je smysl božského. Být nedosažitelné, věčně na dosah natahující se ruky, aby o něj mohlo být usilováno, aby stálo za to o něj usilovat, neboť smysluplnost všeho konání je právě v tomto usilování, v tomto pohybu, v této stále se obnovující snaze o život vedený v pravdě. Zkušenost ztráty smyslu, v níž se nabízí šance uvidět jinak, nově a snad také lépe, je proto nutno brát se vší vážností. Budiž toho rozuzlení Dne zrady dobrým příkladem. () (méně) (více)

Fr 

všechny recenze uživatele

,,PROČ BYCH TO DĚLAL?“... ,,PROTOŽE CHCETE VYHRÁT“....... /// O tom, jaká je to fuška dostat svýho šéfa (politika vole, zapomeň...) do Bílýho domu. Politickej poker, kde buď hraješ jako oni, nebo mizíš v propadlišti dějin a na tvoje místo jde další. Vyhrává ten, kdo má v rukávě ty nejdrsnější trumfy a přátelství není na pořadu dne. Pohled na kampaň v zemi, jejíž národ není zvyklej bejt v něčem druhej (nebo třetí...) a kde se nedoporučuje píchat stážistky. R.Gosling mi tu sedí víc než když řídí a G.Clooney? Co myslíte? Ta režie mu celkem jde. Člověk se nenudí, ale na druhou (i třetí) stranu – moc emocí film nevzbuzuje. Prostě takový - ,,dovnitř – ven...“ /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se to vzít po Vencovi... (morbiďáci, já myslel toho druhýho!). 2.) Zjistím, jestli na cestu do Bílýho domu stačí oblíct nahý a nasytit hladový. 3.) Thx za titule ,,Ants“ a ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Galerie (97)

Zajímavosti (20)

  • Mnohí priaznivci Mika Morrisa (George Clooney) nesú nápisy s nápisom „I Like Mike“, čo je odkaz na slogan „I like Ike“, ktorý bol populárny, keď bol prezidentom Dwight D. Eisenhower, zvaný Ike. (Arsenal83)

Související novinky

Oscar 2012 - výsledky

Oscar 2012 - výsledky

27.02.2012

84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (více)

Oscarové nominace 2012

Oscarové nominace 2012

24.01.2012

84. udělování výročních cen Americké filmové akademie se blíží. Ať už se vám to líbí nebo ne, pořád jde o nejsledovanější a z jistého pohledu i nejprestižnější filmové ceny na planetě. Takže, kdo se… (více)

Fincher nakopne televizního Spaceyho

Fincher nakopne televizního Spaceyho

07.03.2011

Jsou kámoši už od „sedmičky“. Kevin produkoval The Social Network a David Fincher teď na oplátku pomůže rozběhnout televizní seriál House of Cards, ve kterém si Spacey zahraje hlavní roli. Přesně tak… (více)

Reklama

Reklama