Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (257)
Hipsterská kultovka, v ktorej dnes vidím plno póz a plytkosti, kde forma schválne poráža obsah. Pred rokmi ma to ale zasiahlo znamenite, Pass this On som sa vďaka tej geniálnej scéne nemohol aspoň rok dopočúvať a hlavne som spoznal osobitého, svojského a nadaného týpka Dolana, ktorý sa odvtedy našťastie prekonal. Btw, byť tragédom bez príčiny bolo cool aj pred Billie Eilish :D. ()
úchvatné a velice citlivé.....85% ()
No asi je to vcelku podarená generačná výpoveď. Akurát že ja nie som fanda tejto very stylish generácie. Myslím, že sa mu vážne podarilo tú generáciu presvedčivo zachytiť (čo mám na sebe je dôležitejšie ako to, že používam prázdne pojmy bez toho, aby som im rozumel, hlavne že som [kúl] a mám dobré vlasy), to mu buď pripísané k dobru.. ()
Imaginární lásky přesně vystihujou povahu okouzlování, platonična a silné imaginace založené na fetiši v podobě "milovaného". Jsme zakoukaní do obrazu, gest, jemností, vůně ... zintenzivňujeme své vnímání vůči němu a především sníme. Snová skutečnost se vzrušivě odráží i v našem reálném světě, kde je i "ON" ... naše oživlá imaginace. Dokonalý obraz, který v nás sílí, rezonuje, rozlévá se, ožívá, tepe ... Je to naše droga. ... Stylisticky je film výborný / na několika místech zbytečně matematicky schématický /, obrazově navýsost estetický, hudebně dráždivý a sexy. Forma absolutně odpovídá obsahu - jazyk je jazykem této imaginární lásky ... Je očekáváním, je zklamáním, je pohlazením, je chvěním, je hořkostí, je úsměvem, je pláčem, je zoufalstvím, je vztekem ... je emocí ... ač často utišenou/ztlummenou - jako by se čas zastavil, když ťal do živého. A především je nádhernou sebeironií bláhového chování a kouzelného "maskování" :). P.S.: zajímavý je fakt, že po skončení filmu jsem musela konstatovat, že i pro mě se stal jakýmsi fetišem, či snad imaginární láskou ... a tím mu dal za pravdu. ()
Film sa páčil, ale vadila mi uhladená realita. Hlavní hrdinovia žili v akomsi nereálnom svete, kde človek nemusí pracovať, ale má dostatok peňazí na ultramoderné outfity, a celé dni trávi na párty alebo v klube s pohárom vína a cigaretou v ruke. Možno to neviem pochopiť z pohľadu nezávislého Francúza, ale predsa som sa na tom po celý čas pozastavovala. Sled uzavretých scén, kde sa vyskytovalo minimum ľudí okrem ústrednej trojice, podčiarkoval samotu každého z nich. Aj scéna z preľudnenej narodeninovej oslavy mladého Adonisa pôsobila ako z prázdnej väzenskej cely. Bach a Fever ray - skvelý výber hudby! ()
Teď to bude znít divně. Hodnotím to jako perfektní film, ale už ho vidět nemusím :-D. Líbí se mi vyjádření skutečnosti, jak to prostě mezi lidmi chodí, jak si lidé spolu zahrávají - se svými city, myšlenkami a vůbec životními pochody. Mj. režisér je stejně starý jako já a tak.. klobouk dolů, že natočil něco v takovémhle stylu. Palec nahoru za film i provedení. ()
To snad není možný. Ano, režisérovi je 21 let. A ano, jsou tam některé báječné postupy jako z učebnice 100+1 rada jak natočit artový festivalový trhák. Ale copak máme zapotřebí se dívat na postupné umírání vztahu gaye a gaykamarádky kvůli anticky krásnému klučíkovi? Na jejich štastné usmíření? A hlavně - připadá vám opravdu queer téma tak cool, juicy a sexy? ()
tři povrchní solitéři mě zaujali. ale na konci mi z nich bylo spíš blivno. ne smutek či lítost, klasické znechucení. ()
Vůbec mě to neoslovilo. Jsem zvyklý tyhle malé filmy odsedět a nechat na sebe působit, až z toho něco vyleze, ale tady jsem na to neměl nervy. Dialogy o ničem, hrdinové takoví nijací, důraz na hetero, homo a bi problematiku. Bylo vidět, že se režisér snaží tomu dát nějaký umělecký ráz, ale tady by pomohlo spíš míň než víc. ()
Bang Bang do imaginárnych hetero i homo lások. Nič výnimočné a predsa pôsobivé. Postavy, kamera, farba, image, fashion design a predovšetkým hudba robia z tohto filmu (od veľmi mladého režiséra!) pôsobivý spleen, ktorý sa možno stane o pár rokov kultovým. Kanadský film s francúzskou jazykovo i kultúrne naservírovanou atmosférou. Napriek viditeľným inšpiráciam sa Dolanovi podarilo natočiť subjektívne silné dielo. Opäť som sa vrátil k filmu, ktorý sa stáva pre mňa v tomto roku kultovým :-) Pridávam poslednú hviezdu a zvyšujem na 95% ()
Klobouk dolů před Xavierem Dolanem, který ve svých jednadvaceti letech dokázal k filmu napsat scénář, sám si ho zrežírovat a ještě si zahrát jednu z hlavních rolí (má ovšem ještě mezery, hudbu složil a za kamerou stál někdo jiný). Takové nasazení si žádá obdiv, ovšem samotný výsledek mě až tak neuchvátil. 95 minut intenzivního koketování s homosexualitou (nebo heterosexualitou?) bylo poměrně vyčerpávajícím zážitkem. ()
Celý film jsem si v duchu říkala: “Fuj, co má Xavier Dolan za problém?”. Ale celkový obraz snímku mě uchvátil. Líbilo se mi prostředí, nálada, dialogy a cigarety, které jen podtrhují vše zmíněné. O hvězdičku méně za pro mě přílišné art a trochy pozérství. ()
Jednalo sa o druhý film, ktorý som od Dolana videl. Prvým bol Mami, ktorý ma navnadil na tvorbu mladého režiséra. Priznám sa, že pri prvej projekcii som prespal asi 2/3 filmu. Rozmýšľal som, či to bolo tým, že ma to nebavilo alebo tým, že som bol unavený. Našťastie som filmu dal druhú šancu. Nesklamal. Zaujímavé je, že viacerí tu píšu, že sa jedná o film o láske. Majú pravdu. Je to tak. Láska je jeden z nosných pilierov filmu ale oveľa viac ma ale bavil vzťah dvoch kamarátov, ktorým ako to je v popise k filmu spomínané, vstúpil do života niekto tretí. Teda ja by som skôr povedal, že sa jedná o film o priateľstve. Režisérsky a scenáristicky je to mierny nadpriemer. Upravil by som dĺžku pár scén ale inak ok. Herecky je film silný, veľmi spontánny a prirodzený. Hlavne postava Francisa a Marie sú zahrané bravúrne. Bavilo ma sledovať ich smiať sa, plakať, doberať sa navzájom a hádať kam sa ich vzťah bude ďalej uberať. Výborne zvolený bol aj hudobný doprovod, čo pravdepodobne nie je náhoda, keď to porovnám s filmom Mami kde bol taktiež použitý viac než dobre. Po konci filmu som si samozrejme vypočul väčšinu skladieb v plnej dĺžke. Na záver snáď len dodám, že od Dolana očakávam už len veľké veci... ()
7,5. Pekné obrazy. Aj chápem, čo chcel Dolan vyjadriť, ale viem, že by to dokázal aj lepšie. Ale inak dobrý film. ()
Na art seru z vysoka. Tohle jde mimo mě, po celou dobu nechápu, o co těm třem floutkům vlastně jde a proč to dělají. Monia Chokri vypadá na víc, než na pětadvacet, kolik tvrdí, že jí je. Nesnáším hovory o ničem a nesnáším ještě víc, když se toto nic snaží mluvčí kompenzovat přemoudřelým polemizováním nad hlubším smyslem čehokoliv používajíce k tomu neznámá jména nedůležitých levicových intelektuálů a jejich naprosto nedůležitých děl o stejně nedůležitých otázkách. Barbar nejsem, cit pro estetiku mám, to se nebojte. A právě proto pohaním mimo jiné použití Bachovy cellové suity coby hudebního doprovodu do mrdání dvou buzen. FUJ! Kniha o Bauhausu, byť položená na přesný střed okna i celé scény, ze záběru neudělá obrázek hodný zarámování, a to z jednoduchého důvodu - takový záběr totiž postrádá obsah! A nezachrání to ani Wagnerův Parsifal. Pozérství, maloměštáctví a duševní nevyzrálost, to je to, co spojuje všechny tři hlavní hrdiny, a neopustí je to ani "o rok později", kdy s klidem odcházejí opakovat své chyby k podobnému frajírkovi jako byl ten první, tentokrát v podání francouzské obdoby Roberta Patyzóna, Louise Garrela. No, vydržel jsem až do konce, abych mohl s klidným srdcem napsat, že odejít z kina dřív jako spousta ostatních by byla větší výhra než tam zůstat a sledovat tento bolestínský pseudoartový šmejd. Bože, jak já nesnáším přetvářku - když se něco nebo někdo tváří jako něco nebo někdo, čím nebo kým není a být nemůže. Přetvářku nesnáším i u sebe, a proto se netvářím jako seriózní filmový kritik, a tím pádem u tohoto neonanuji blahem, majíce při tom omotané dvd kolem hlavy a nasávajíce jeho vůni z plných plic, protože si musím neustále připomínat, jak je to úžasné a opojné. ()
nudil som sa, hrozne som sa nudil, aj ten malý záujem zo začiatku postupne opadal, až som nakoniec bojoval len s tým, či film vypnúť alebo nevypnúť! celkom sa mi páčila "vtieravá" kamera, ale hrozné, dlhé a nudné dialógy, žiadna výnimočná filmarina (až na niekoľko málo scén), a ani samotná téma nie je môj šálok kávy, plno trápnych aktov, nagélovaných frajerov tiež dvakrát nemusím, pozerať sa 90 minút na bandu slobodomyslených ľudí, hej, kedysi taká vysedávala s nacukrovanými vlasmi na Václaváku a nik o nich filmy netočí? ďakujem, viac už neprosím! ... film patrí medzi prvotiny režiséra, tak ok, ale žeby to bolo nejak extra dobré, ééé. ()
Pátou hvězdu ubírám za nesympatickou Moniu Chorki (na jejím místě bych si představovala někoho jemnějšího a mladšího) a za až příliš mnoho zpomalených záběrů na úkor dialogů. V pár chvílích jsem se skoro nudila, což se mi třeba u Zabil jsem svou matku nestalo. Jinak jsou ale Imaginární lásky dobrý film, o kterém můžu říct dokonce, že je moc moc dobrý, když si uvědomím věk autora a to, že dělal Xavier všechno sám. ()
Normal straight guy by asi nebyl schopný natočit něco tak přecitlivělého, na to musí být homosexuelní duše. To však nevylučuje to, že film je každopádně zajímavej a stylovej..viděl jsem to jednou, dávám čtyři...podruhé možná pět..nebo tři.. ()
Ten film má něco do sebe. Není to úplně podle mého gusta, ale potvrzuje mé podezření, že tito lidé nové doby pod vší tou dokonalou fasádou, vysokým sebevědomím, finančně zabezpečení a vybavení high technologiemi, v mnoha případech jen skrývají křehkého, zranitelného, neklidného a velmi osamoceného člověka. ()
Dal bych tomu hvězdy čtyři, ale když si vzpomenu, čemu jsem kdysi dával tři nebo čtyři hvězdy... Jakým blbostem! Toto má myšlenku, toto v sobě má něco, u čeho se nelze nudit. Jediné, co můžete dělat je koukat s otevřenou pusou. Toto je umění. ()