Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (256)
70%. Film je docela natáhlý, chbí tomu trochu hustota. Téma je zvoleno dobře a vizuálně jsou pocity vyjádřeny dobře. Nicméně na to vizuálno je to zaměřeno trochu hodně. Každopádně týpek s nima solidně vyjebal, odpaly byly ukázkové. Hudba dobrá, ta sedla. Každopádně mám pocit, že se z toho dalo vytřískat trochu více. ()
Přes velmi pěkné momenty jsem se nemohla dočkat, až film konečně skončí a já si budu moct jít taky zapálit... ()
Film je sice naivní po mnoha stránkách a neoplývá kdoví jakou dějovou linií, natočený je ovšem přesně mýma očima když mi bylo 20 let. Celkové Art pojetí si mi líbí, hudba je taky moc stylová. Někde na dramatičnosti přidali, jinde mohli ubrat ale to krásně vystihuje tu přehnanost mladistvého vnímání. Nevyzrálé pojetí našich mladých let.. ()
Jeden z najpravdickejších filmov o láske. Ja sám som sa v podobnej situácii ocitol neraz a práve preto, si trúfam povedať, že film musel byť dosť autobiografický. ()
Krásný vizuál, artová atmosféra, skvělá hudba, která výborně pasuje do jednotlivých scén. Naprosto mě to uchvátilo. ()
Tak já vám pěkně od plic napíšu, co si o filmu myslím. Začátek (dialogy jednotlivých postav, které se ve filmu mihly asi 3x, ale proč, to netuším) - paráda, Francouzi zase válí...po 20 minutách - mám vypnout x nemám??? Po 45 minutách - jsem já to ale husa, že neumím prostě ukončit agónii a přestat se dívat, proč to musím sjet do konce? A pak už jen - už se těším, jak to rozcupuji na CSFD. Jsem na CSFD a s hrůzou zjišťuji, že na režisérské stoličce seděl Xavier Dolan, mladík, o kterém už se napsaly stohy papírů a se kterým jsem ještě neměla tu čest. A tohle má být má první zkušenost? Úplně se bojím podívat se na ten slavný trhák Zabil jsem svou matku...ještě si to asi rozmyslím. A jinak film? On miluje Jeho, Ona miluje Jeho, On se baví a dobře si hraje a pohrává si s Nimi. Čiré zoufalství - to ještě beru, velmi zdařile se jej povedlo přenést i na mne jako diváka, ale kromě toho se hrozně nudím!!! Bylo to zlé, skutečně, a kromě té hudby, se kterou už ale dřív zazářil Tarantino, to nemělo téměř co nabídnout. Jsem zklamaná. ()
Kupodivu ani kvůli neustálému protahování (souhlasím s názorem: "manýra jako prase") film neztrácí na své působivosti, ba naopak možná. Hluboce citlivé. Samolibý Xavier tuší, jak nastínit pocity postav, aby sledující porozuměl. Velmi unikátní, zvláště plus hudební a vizuální stránka, a francouzština! ()
Bože, já mám tyhle filmy prostě rád. Jsou o ničem, ale to nic je pekelně hezky natočené. Něco jako když si koupíte nepohodlné křeslo jenom proto, že vypadalo skvěle. Rozjímání o vztazích, o tom, jak vás nikdo nechce, o tom, co dneska na sebe, o tom, jestli něco máte v sobě. Zajímavé monology, které zdánlivě nesouvisely s příběhem, mě dostaly. Je nutné si uvědomit, že Les Amours imaginaires jsou de facto prototypem vztahové situace, do které se dřív nebo později dostane většina světa, a když ne, tak do nějakého vztahu se dostane určitě. Monology dávaly příběh do souvislosti se všední realitou. Všichni o lásce mluvíme, nadáváme na ni a neustále ji chceme. Tenhle film měl navíc jedno velké plus...až do konce jsem netušil, jaké bude finále; nutno říct, že mě pobavilo i potěšilo. ()
Přestože se mi z hloubi duše příčí prototyp dnešní tzv. moderní generace se vší svou omezeností a infantilitou, o které film pojednává, musím přiznat, že z filmařského i realistického hlediska se jedná o velmi nadprůměrný, originální snímek se skvělými dialogy a neotřelým soundtrackem. ()
Láska a přátelství nejdou dohromady. Nebo ano? :) Milá hudba. ()
Skvělé po audiovizuální stránce, průměrné po příběhové. ()
Nežné pohladenia za sprievodu huslí, dotyk bez lásky však nehreje, iba dusí. Filmový poklad, ktorý poodkryl snahu poukázať na obe sféry v oblasti lásky. Odmietnuť a zraniť, alebo byť odmietnutý a sa trápiť? Nepýtajte sa nikoho, koho máte na piedestáli, pretože ten bude mať pravdu vždy. Tak vyspelý pohlad na tému lásky od tak mladého človeka je zarážajúco-potešujúci. Záver úsmevne dokonalý. ()
Klobouk dolů, mladému Xavieru Dolanovi! Jak bravurně vyjádřil všechny pocity spojené s láskou. Zamilovanost, předstírání, plané naděje, žárlivost, zklamání, bolest a frustrace. Všechno to zažívali lidé před sto lety a mávat to s nimi bude úplně stejně i za sto let. Jedno jestli jim je dvacet nebo padesát.. Film, kde cigareta je nepostradatelný nástroj k vyjádření stavu mysli. A to co se hercům honilo hlavou bylo krásně čitelné v jejich gestech, mimice.. Výborná hudba. Za mě plný počet. A pátá hvězda je za dívku v brýlích, která vypráví své frustrující pocity z neopětované lásky tak, že mi vykouzlila úsměv na tváři :) ()
Kdysi jsem četla o jakémsi psychologickém výzkumu, kde zkoumali, jak moc si namlouváme různé pocity u druhých. Lidé mluvili s lidmi, které buď měli hodně rádi, nebo naopak nesnášeli - vždy se jim zdálo, že s nimi jejich protějšky mluví nějak emočně zabarveně. Přitom podle pozorovatelů ti druzí mluvili naprosto neutrálně. Krásný důkaz toho, co všechno si není schpna zamilovaná mysl vysnít. Ještě působivějším důkazem je ale tento film. Krásný jinoch se jen zmíní, že se mu líbí Audrey Hepburn a najednou se naši hlavní hrdinové proměňují v Audrey a Jamese Deana. Vše je tak podivně retro. Člověka na konci filmu napadá, kolikrát si tihle dva podobnou lásku už zopakovali? Film by se mohl pouštět nešťastně zamilovaným, jako odvykačka. Přesvědčí, že zamilování je možná jen iluze, že láska není...Užasná kamera - přibližování, zpomalování; zvláštně a výborně vybraná hudba, charizmatičtí herci - to už je jen bonbónek navíc. ()
Kdo zvládá Truffauta či Chabrola anebo se nenudil u Smrti v Benátkách, ten si užije i tenhle film neuvěřitelně mladého režiséra. Ostatní se budou dost nudit, pokud to nevezmou na milost aspoň jako dlouhý klip s hudbou Bacha, The Knife nebo House of Pain. ()
...velmi impresionistické ()
Kecy typu, že se tam všichni chovají jako infaltilní kreténi anebo že se jedná o přemoudřelý artový biják utápějící se ve vlastní mondénnosti může napsat jenom - kretén bez citu, který se vůbec neumí dívat kolem sebe. Jednadvacet let a takovýhle film, to už je vidět, že v Xavierovi vězí něco setsakra velkého. Nemůžu říct, že by se mě Imaginární lásky silně niterně dotkly, ale přesto mě nenechaly lhostejnou. Nejen pro jejich estetickou vytříbenost, ale i pro jednoduchost příběhu, který právě tím, jak je jednoduchý, ukazuje svou sílu a vůbec sílu prožitku jakým zamilování se je. Francisovo šrktání čárek v koupelně je lehce skličující, anticky krásný Nicolas je právě jako jeho takřka dvojník David - mramorově tvrdý, neústupný, snad i namyšlený (dá-li se to o soše říci). Marie ale není vybraná moc dobře, opomenu-li to, že působí hrozně nesympaticky (za což, chudák, vlastně nemůže), její herectví je podivně křečovité. Přesto však jako celek působí velmi dobře a já můžu říct, že po dlouhé době je to zase něco úplně jiného. O režisérovi určitě ještě v budoucnu uslyšíme. ()
Další masterpiece? Určitě! Jsem ráda, jak si s náma Xavier hraje. A na to, že kouření zrovna nemusím, jsem si připadala jako bych já byla ta špatná, když to nedělám. No dobře, to asi ne, ale bože, ten kluk to umí. A ta hudba....wow. Tadyhle mě nejvíc dostal tanec s Déééésirééé... ♫♫♫ ()
Rozmýšľam, na koľko hviezd sa má cítiť táto hipsterská onania. Rozmýšľam dlho. A chvíľami sa mi páči, lebo v nej nachádzam retro a noblesu a grandióznosť. Vzápätí sa mi nepáči, lebo je povrchná, nafúkaná, odmeraná. Hviezdy jej nateraz nedám, neviem sa rozhodnúť (a asi už nikdy, lebo neviem, či by som to pozerala znova). Pre mňa hudobne "manifique". Na druhej strane, tento Dolan sa má podľa mňa nenormálne rád. Kult jeho vzhľadu predčil herecké ántré (francúzsky dnes valím :). V pozadí zostala láska. Tajná, pritom odhalená, nenaplnená, krutá a bolestná... Presne taká, aká láska býva. Láska si hviezdy zaslúži. Láske by som v tomto filme dala päť hviezd. Lenže láska si tam nezahrala. Láska veru bolí. Režisér je takmer môj rovesník. Kamera je delikátna. Dialógy sú príliš jednoduché. Marie má krásne srdiečkové pery. Nico má zámerne vzhľad vychudnutého barokového anjelika? Tak som zmätená... Poriadne čudný film je to, to vám poviem. ()
Miluju Xaviera Dolana. Jak ten to umí krásně všechno zabalit, zabarvit a zpomalit. Dějově to bylo krapet utahané, ale nemohla jsem odtrhnout oči od toho provedení. A ve výsledku jsem se neuvěřitelně bavila. Do toho úžasný soundtrack. ()