Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (284)
Důstojné rozloučení s geniálním Járou Cimrmanem... i když nepochybuji o tom, že se bude hrát ještě dlouho, originál byl jen jeden... ()
Jsem z toho maličko rozpačitý. Na jednu stranu tradičně spoustu skvělých nápadů a vtipů, ale nemohu se zbavit dojmu, že humor je trošičku slabší, řekněme pro "méně chápavé". Místo narážek a míst, kde autoři necháváli tradičně prostor dïvákovi a jeho schopnosti vnímat, dedukovat a sám přicházet na skryté narážky či slovní vtipy, je v této hře často vše servírováno přímo ke konzumaci. ()
Bohužel, nedosahuje kvalit starších Cimrmanů, i když nápad je výborný. Viděno na Silvestra 2011 na ČT2. ()
Viděl jsem obě alternace, tedy jak tu, kde vede úvodní seminář Svěrák, tak i tu kde jej vede Smoljak. Nemůžu si pomoct, ale Svěrákův úvodní seminář je o třídu lepší a i v roli Mistra Jana Husa mi přišla celá hra vtipnější - to už je ale i v důsledku jiným výběrem herců pro ostatní postavy. ()
Kšaft jak má být. Cimrmana se sice jeho propagátorům podařilo dostat do učebnic, jak si vždycky přáli, ale přecejenom je na něho nahlíženo trochu jiným pohledem než na jiné velikány typu Dvořáka, Masaryka či Karla IV.. Ale tady je snadná pomoc, kterak jej k nejrespektovanějším osobnostem přiblížit. Stačí je trochu odtabuizovat, eventuelně si z nich vystřelit. Nejvíc to schytal Jan Hus se všemi narážkami na oheň a plameny (zvláště když Komenský začne líčit, že si nikdo nedokáže představit to utrpení, jaké člověku může přinést oheň - v narážce na svou shořelou knihovnu). Karel Havlíček Borovský se také přiliš nenamáha s broušením epigramu, když při roztržce s Husem přišel s jednoduchým "Jan Hus - myšlenek trus". Komenský byl přecejenom trochu rozvážnější, o to větší perly z něho létaly. Takže jediným rozumným se zdá trochu nerozhodný Svatý Václav. Inu, popíšeme-li velikány české historie takto, nezdá se nám ten Cimrman ještě dokonalejší než doposud? Hra je skvostná, ale na můj vkus přecejenom obsahuje příliš slabých míst (Stanislav Krychle Neumann a podobně), takže na plný počet to není. Ale do první poloviny mých nejoblíbenějších Cimrmanových děl patří. ()
pevně doufám,že je to opravdu poslední kousek od Cimrmanů...pořád ty stejné vtipy..a stejné nahrávky na ně..dopředu už víte co se bude dít...a k tomu pokročilejší věk autorů,kteří trochu přicházejí s lety o smysl pro humor a do toho jejich poučování ,jako že nenápadně...o české historii..no nuda...ale jak tak koukám,když národ něco miluje..tak to miluje..i když to stojí za prd..:-)) ()
Musím říct, že po Švestce a Africe jsem se trochu tohoto "rozloučení" obával, ale nakonec je to celkem dobré. Na to, že po tolika letech už prostě tolik nápadů mít nemůžete, ale stejně se chcete zavděčit sobě, dívákům... i národu, je to vlastně super. Nevím, jaký bude osud DJC nyní bez Smoljaka a v budoucnu bez Svěráka. Ale kapitola let 1967-2010 už bude navždy legendární. A jestliže u nkěterých filmů tu píšu(eme), že bychom jim dali hvězdu šestou, tady je to rozhodně na tu sedmou. ()
,,Protože zjistili, že to tak nevypadá.“ České nebe není tak slabé, jako jiné novější hry od tohoto divadla. Úvodní přednáška je dobrá tak z poloviny, a to té, ve které vystupují Smoljak a Čepelka, kteří nic neztrácejí na svém řečnickém umění, ani úroveň jejich projevu. Samotná hra je hrozně statická. Jedná se vlastně jen o směs hlasování nebeské komise a cvičení. Obojí není extra záživné a sokolské cvičení je úplně mimo mísu. Celý děj se nikam nehýbe, narážky na Husa přestanou být zajímavé po pár minutách a zbytek hry už tak nějak nemá co říci. Navíc mně vadilo, že postavu Cimrmana nenechali odejít z dějin před 1. sv. válkou, protože to mělo krásně smutné symbolické vyznění změny doby. Navzdory výše napsanému jsem se však několikrát od srdce zasmál, když se povedl vtip jako za starých časů. A Hraběta jako praotec je vynikající! ()
To tady nikomu nevadilo, že s jednou měl svatbu a s druhou pět dětí?" - "Byla to její sestra, takže to zůstalo v rodině. ()
Tohle mi tak sedlo a já se asi zamilovala. Smála jsem se od začátku do konce a pokud jsem se přece jen nesmála nahlas, tak jsem se minimálně po celou dobu uculovala a ten připitomělý úsměv mi zůstal i po tom, co jsme to s přáteli dokoukali. Krásně jsme se pobavili a citovali jednotlivé pasáže ještě dlouho poté. Zároveň musím říct, že se jednalo i o skvělý studijní materiál, což se později i vyplatilo na zkoušce. Na děvčata Hanku s Lindou a zrádce národa - Sabinu jen tak nezapomenu. ()
Jediná hra, kterou jsem viděla naživo...a jsem ráda. Je skvělá, možná ne tak dobrá jako Záskok nebo Dlouhý, Široký a Krátkozraký, ale rozhodně Divadlu Járy Cimrmana nekazí pověst...což ostatně ani nejde. ()
Stále ještě jsem to neviděl a nevím, jestli se k tomu kdy donutím. Je to totiž rozloučení s Cimrmanem, ale hlavně s panem Smoljakem. Rozloučení definitivní. Těžká ztráta pro český národ ()
jednoznačně nejslabší Cimrmanova hra, ale pořád je to velká zábava ()
Seminář je trošku slabší, ale připravuje živnou půdu pro samotnou hru, která je vynikající. Už samotný nápad vytvořit českou nebeskou komisi, dát dohromady takovou směsici postav a těžit z rozdílů dob kdy žili, jedinečnosti jejich osudů atd. by byl sám o sobě hodně zajímavý, ovšem takto realizovaný takřka nemá chybu. A nevadily mi ani některé Praotcovy lacinější fórky, protože je bohatě vyvážil i hodně dobrými. Čtyři hvězdičky - a patří opravu jen této hře - kdybych měl hodnotit celou dobu působnosti DJC, tak by mi pět hvězdiček stačit nemohlo... ()
Dala jsem nejdřív 4hvězdy... Ale má duše mi nedala pokoj a musela jsem tam tu jednu ještě nějak dotlouct. Minimálně z úcty k NIM! Smekám svůj metaforický klobouk, pánové. Za celou cimrmanovskou sbírku, která mi toho tolik dala. ()
Spolu s Cimrmanem v říši hudby asi nejslabší hra DJC, co se objemu humoru týče. Ale takhle ji nelze posuzovat. Já ji beru jako milé a stále ještě důstojné zakončení tvorby jednoho velkého divadla, které nikdy nezmizí ze srdcí mnoha diváků a obdivovatelů. Je to zkrátka kšaft v tom nejlepším slova smyslu. ()
I když hra má klasický Cimrmanovský styl, některé předchozí hry na mně přece jen působily intenzivněji. I když i v této hře je spousta vtipných narážek, slovních přesmyček a hravého humoru, jazykové hříčky v jiných představeních jsem vnímal jako mnohem nenucenější. Působí na mně tak, že děj samotný vyvolává slovní hříčky. Zde to na mně působí poněkud opačně. Ale mnohé jsou naopak takřka geniální - živá kopirka, přesila jako rozhodující strategická výhoda atd. Váhal jsem mezi 4 a 5 hvězdami, ale s ohledem na to, že jiné hry považuji přece jen o kapánek lepší, volil jsem nakonec takto. Ale rozhodně je to představení, které stojí za to vidět, či lépe řečeno - nelze nevidět :-) ()
Více než důstojné rozloučení s legendami (Cimrman, Smoljak). Postavy: Komenský a Hus skvělí, babička Boženy Němcové také (Čepelka rulezzz). Ostatní vcelku dobří i vtipní, až na Radeckého, ten se mi vůbec nezamlouval (to byl zjevně i záměr autorů). ()
Cimrmana mohu za jakýchkoliv okolností a můj nejmladší bratr toho zatraceně využívá (když jsem na něj hoodně naštvaná a on něco hoodně potřebuje, tak mi jednoduše zacituje s pregnantní intonací jakýkoliv úryvek Cimrmana a já nemám to srdce jej odmítnout, protože jednoduše předstírat rozhořčení, když se popadáte smíchy za břicho, dost dobře není možné). Cimrmanův poslední kus je opravdu vhodný k oslavám 28. října a přes všechny ty srandičky má jemně vlastenecký podtón. Tyrše, kterého nám závidějí Němci:) a jehož osvěžující rozcvičky s ascendentní intenzitou nebohá babička nevnímá jako přínos pro svůj stávající zdravotní stav i kondici a jejíž poselství aktivnímu životnímu stylu je očividné: "Sbohem!"; praotce Čecha ("Ale nesežrat je hned!"); chlapíka kuřáka Havlíčka, jehož trnová koruna je mu malá; Komenského, který mi připomíná mého dějepisáře z gymplu a v neposlední řadě mistra Husa s jeho hořlavými příslovími a svérázným názorem na ženy ("...Ať si třeba klidně i píše.") bych si nenechala vzít za nic na světě! ()
Hus: "A jak to, že tu Zikmund být může, ten krev neproléval. Jednou jsem ho takhle potkal na chodbě a myslíte si, že se mi omluvil nebo že alespoň hanbou sklopil oči. Ne jen se usmíval a posměšně chrastil sirkama!!!". ()