The Girl with the Dragon Tattoo
The Girl with the Dragon Tattoo
Verblendung
Muži, ktorí nenávidia ženy
Režie:
David FincherScénář:
Steven ZaillianKamera:
Jeff CronenwethHrají:
Daniel Craig, Rooney Mara, Christopher Plummer, Stellan Skarsgård, Steven Berkoff, Robin Wright, Yorick van Wageningen, Joely Richardson, Geraldine James (více)Obsahy(2)
Mikael Blomkvist zrovna prohrál soudní spor s Hans-Erikem Wennerströmem, o kterém nedávno napsal nepříliš pozitivní článek. Jeho pověst tím utrpí, a tak příležitosti využije Henrik Vanger, který si Mikaela pozve na sever do Hedestadu, aby vyšetřil zmizení a nejspíš i vraždu své neteře Harriet. Harriet zmizela v roce 1966, a jelikož ji nikdo neviděl odjíždět, policie došla k závěru, že ji nejspíš někdo zabil. Předtím byla s kamarádkami na slavnosti, ze které ale náhle odešla. Pak už ji viděli jen krátce, když se objevila v Henrikově domě a chtěla si s ním promluvit. Henrik ale neměl čas, a když ji hledal později, už byla pryč. Henrik po ní celý život pátral a nashromáždil mnoho informací, které hodlá Mikaelovi poskytnout, včetně domu u jezera, kam se může Mikael dočasně nastěhovat. Výměnou za pomoc mu Henrik nabízí peníze a opravdové důkazy proti Wennerströmovi, aby mohl Mikael očistit svou pověst. Mikaelovi se na severu moc nelíbí, ale nakonec nabídku přijme a nastěhuje se do domu u jezera... Lisbeth pracuje pro bezpečnostní agenturu a pracuje i na Mikealově profilu. Nechal si ho prověřit Henrikův advokát Dirch Frode předtím, než si ho Henrik najal. Lisbeth má život už tak dost těžký, a navíc její poručník dostane mrtvici a už se o ni nemůže starat. Dostane tedy nového poručníka Nilse Bjurmana. Ten ale zneužívá svého postavení a Lisbeth mučí a znásilňuje. Lisbeth se ale vzepře a pomstí se mu. Bjurman jí při tom musí slíbit, že už se o ni nebude zajímat a bude jí pravidelně vyplácet peníze, aniž by se u něj musela hlásit. Při svém pátrání Mikael narazí na zajímavou informaci, a tak po Frodeovi požaduje asistentku. Ten mu doporučí právě Lisbeth. Mikael se za ní rozjede a nabídne jí práci. Lisbeth to zajímá a tak souhlasí a okamžitě se pouští do práce... (TV Prima)
(více)Recenze (1 536)
Trochu vymakanější Hříchy pro pátera Knoxe s pár (možná až moc okatě) vtipnými detaily a pěknou muzikou. Hlavní postava mi hned ze začátku přišla trochu nevěrohodná, protože místo "radikálního" vyholenýho obočí ho měla akorát blonďatý (nebudu zkoumat, jak je to v knize). S postupem času to bylo lepší, ale stejně byla tak plochá (kozičky dobrý), že mě dost brzo přestalo zajímat, co se jí stalo a co se jí stane. Tlustej chlápek z úřadu byl mnohem zajímavější postava a na jeho veselé etudy se svěřenkyněmi bych se rozhodně dívala radši (skvěle vybraný herec – zvrhlý medvídek s ksichtem míliuse). Scéna, která nejspíš měla být vrcholem filmu (Enya) mi krom vtipného "chlapského zjištění" tak nějak vyšuměla. Ale jo, docela se mi to líbilo a neměla bych problém sedět v tom kině dál a dokoukat celou první řadu seriálu, abych věděla, jestli se teda vemou nebocovlastně. (3,5* minimálně) ///Kdyby byly úvodní titulky jako samostatný kraťas, klidně jim dám pozérskou skoropětku. ()
MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY se pravděpodobně budou nejvíce zamlouvat lidem obeznámeným s knižní předlohou, kterou považovali pro její literární specifičnost za neadaptovatelnou, a neočekávajícím tradiční žánrovou podívanou, jakou byla první švédská adaptace. Vše, čím byl první "papírový" díl Milénia tak unikátní, bylo v americké verzi zachováno (vzhledem k žánru detektivky nezvyklé neomezování se na jednu postavu, nadbytečnost informací, konstruování postav a událostí skrze různé pohledy, důmyslné střídání perspektiv). Zklamáni tak mohou být leda Fincherovi fanoušci požadující okázalou formální progresivnost, která je spojována s jeho generační palahniukovskou výpovědí, ale těm unikne, v kolika věcech je dílo přelomové a přitom subitlní (jen zdánlivá transparentnost filmového prostoru; ambientní hudebně-zvukový doprovod, u kterého není dost dobře možné rozlišit náležitost k fikčnímu světu; materiál natáčený na digitál díky užití sofistikovaného přirozeného svícení vypadající "analogově" ad.). Zároveň jde o precizování výpovědi předchozích tvůrcových děl, kdy se něco říká o mediovanosti paměti, a otevřeně feministický text. Bezpochyby film roku 2011. Více v kritice zde. ()
,,A CO KDYŽ JE JEŠTĚ POŘÁD NA ŽIVU“..... /// Ble - ble - ble.... kauza Wennerström a nabídka na pátračku kolem 40 let starýho zmizení neteře jménem Harriet. ... Nejde se neubránit srovnání s ,,originálem“. Po půlhoďce mám dojem, že vzniklo (pro mě) jen další ,,zbytečný“ (vs. ,,originál“) dílo. Tak s análem sis Davide fakt pohrál..... sexuální romantika Ti jde stejně dobře jako barvy (víš jak to myslím...). Tenhle film JE JINEJ!!! Má jinej (lepší?) náboj i atmosféru (ale už je to přes 2 roky...!!!, co jsem viděl severskou verzi). Nakonec mám celkem jasno – jestli je TOHLE tvoje poprvé, tak si to užij. Přestože opakovanej vtip není vtipem.... já vím, kam mě srdce povede – FINCHER JE FRAJER! A těším se na další díly, páč ty švédský měli svý mouchy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám slabost pro rockový ,,titulky“. 2.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Karl Stig-Erland Larsson číst nebudu. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()
// Distribútor: Sony, Columbia // Počet premietajúcich kín v USA: 2,914 // Otvárací Víkend USA: $12,768,604 // ()
Vyprázdněná, epizodická, odcizená manýra, která je de facto zbytečná a jakou Fincher natočil už bůhvíkolikrát. Za kreativně mrtvého ho nicméně prohlásím až jindy, jelikož zde měl aspoň dostatek rozumu na to, aby Lisbeth a lá zastaralou kyberpunkovou fantazii předělal na psychopatického asociála, věnoval jí sekundární pohlavní znaky a báječný ohoz a značně omezil odporný ideologický kontext předlohy, z nějž zbylo v podstatě jen převracení patriarchátu v podobě převzetí moci nad násilníkovým životem a sexualitou (díky bohu už aspoň není naznačováno, že co má péro, je potenciální pupkatý sadista), a to je navíc stejně vykráceno zcela jeblým erotizováním ústředního znásilnění. Nabízí se samozřejmě otázka, proč ztrácet čas něčím, co na rozdíl od švédské adaptace nefunguje jako detektivka a ucelený příběh a co škrtá ideovou podstatu předlohy, aniž by ji něčím nahradilo, ale nakonec nikdo, kdo koukne na Larssonovu nepřijatelnou misandrii a řekne, že tohle zůstane raději jen na papíře, si nezaslouží být příliš kritizován. ()
Dlouho jsem tenhle film odkládal, dnes je již jasné, že zbytečně. Díky své zvrácenosti,sexuální lechtivosti a solidní komplikovanosti si mě velmi rychle získal na svou stranu. Fincher jasně předkládá své režijní zkušenosti i zde a byť i přes jeho obvyklou zřejmě oblíbenou dlouhou stopáž ,opět nenudí a stíhá mezitím šokovat i dráždit. Finále bych zkrátil o 20 minut, pak by to bylo na 5*, ale přesto nečekaně velmi spokojen. 80% ()
70 %. Craig je sympatickejší, ako Nyqvist, ale Rooney Mara je lepšia Lisbeth Salander, než Noomi Rapace (nikdy by som neveril, že raz niečo také poviem). Fincherov štýl je "filmovejší", než Oplevov. Inak je to ale plus mínus remíza s originálom, ale s tým, že kebyže mi priložíte búchačku k hlave a musel by som si vybrať, asi by som si vybral túto verziu. Finále ma nebavilo. ()
Mozna to je tim, ze uz jsem videl original a tak uz jsem vedel, co od pribehu cekat, ale tohle me proste moc nestrhlo. Nemuzu si pomoct, ale Fincher udelal z atmosfericky detektivky krapet drsnejsi drama, kde u nekterejch scen to vypada, jako by lehce vymeknul a vetsinu casu je tu asi tak dvakrat vic dialogu, nez by bylo potreba. Porad se jedna o kvalitni a bezchybne natocenej film, o tom zadna, ale pride mi proste drobet zbytecnej a Fincher ma zkratka na vic. ()
// Asi první film, u kterého se mi z představeného násilí dělalo vyloženě zle. Bravo, Davide - podařilo se ti to. Mise splněna. Jdu zvracet a mezitím si rozmyslím, jestli se tím mám při hodnocení nechat ovlivnit, nebo ne. Prozatím si tenhle lehce zbytečný remake odnáší 3* za perfektní hudbu a skvělého Craiga a uvidíme, jak se to rozleží. Další projekce nepravděpodobná. ()
Původní filmy jsem neviděl, takže nemohu srovnávat, osobně jsem ale přeci jen blíže evropské produkci, a laťka prý byla nastavena velmi vysoko (podle některých názoru zde, ale i z venku, jde o zbytečný remake, nejspíš ale i o film-předlohu, kterou filmaři mají rádi a kterou často vyhledávají, jinak si to nedovedu vysvětlit, proč necelý dva roky přijdou s něčím podobným), románovou předlohu jsem zatím nečetl (možná mě k tomu někdo časem donutí, podobně jako u "Lovců hlav"), to poameričtování a komercializování filmů, kde se mimo jiné sází na hvězdnější obsazení a celkovou "hollywůdskou" velkolepost, mi někdy vadí, ale tady to bylo ještě v únosných mezích. Docela jsem se bavil, film měl velmi dobré tempo i akci, místy velice slušnou syrovou atmosféru, nechyběly zde i různé násilnosti a perverznosti (nutno podotknout že i dost realistické, v původní verzi ale prý o dost brutálnější), scény určitě náročné jak po fyzické tak i po psychologické stránce, ostatně pro samotnou herečku Maru (role Lisbeth pro ní prý byla naprosto vším, oč kdy usilovala a snažila se získat, jedna z těch rolí, která se objevuje jen jednou za život, jak sama uvedla, a o čem by ostatní herci mohli dlouho povídat) to byl dobrý motivátor, dále pro mě, určitě zajímavý příběh a celková zápletka. Příběh (v podstatě to byla ale pohádka), byl ale neuvěřitelně spletitý, jen těch desítky různých postav kolik se zde za celou dobu objevilo-nebo na ně prostě jen tak padla řeč (aby v tom člověk neměl guláš) a každá tu měla v podstatě své místo, co se budování příběhu týče, tu konečnou filmovou mozaiku nebylo vůbec snadné dohromady poskládat (většina filmových scén, se tu odehrávala čistě v tomto sledu; nějaká indicie-dům-byt-počítač). Zaujali mě i perfektní herecké výkony, kdy mě velmi mile překvapila mladá, správně.., tak trochu jiná než většina žen, jinak ale hodně energická, rozhodně stylová a nebezpečná Rooney Mara (rozhodně ji budu sledovat dál) a zaujala mě i vkusně a pečlivě zvolená hudba. Úvodní hardrockový vypalovák "Immigrant song", původně od dvojice Page/Plant, už v podstatě předznamenával velký film, který by si měl udržet vaší pozornost a při kterém byste se neměli ani trošku nudit. Nějaký ten dojem by ale ve vás snímek mohl přeci jen zanechat, je na každém z vás jak se k tomu postavíte a co si z něj odvedete. Menší výtka je pouze za šílenou stopáž, ach ta stopáž a někdy až zbytečné a neúnosné protahování, zejména posledních 30. minut, toho bylo jasným příkladem:-) Určitě tu nebudu sám, který si myslel že film v podstatě končí scénou zabití Martina Vangera. ps: To ale jak se ti dva (Mikael a Lisbeth) dali dohromady, resp. za jakých okolností, a to jak se ti dva postupně zbližovali, to tu bylo velmi krásně nastíněno, a konec byl takový čistě ze života, jak to někteří z nás možná už někdy zažili. ()
Ani náhodou nedám dopustit na švédskou trilogii Millenium, včetně obsazení do hlavních rolí. Lisbeth v podání Noomi Rapace ve švédské verzi byla vynikající a Daniela Craiga nějak zvlášť nemusím i když snaha se mu upřít rozhodně nedá. V každém případě doporučuji přečíst nejdříve knižní předlohu. Tohle byl pro mě jen slabší americký odvar švedského originálu. ()
Proti originálu nevýrazný, méně působivý a celkově prostě slabší ... ()
Titulky a hudba ROCKS! 11/10. Zbytok POP, ale tentokrát user much more unfriendly než Benjamin Button a občas treba zapojiť aj mozog. Ďalšej generačnej výpovede sa od Finchera asi nedočkáme ale na zákazkový film je to natočené skvele. Vidieť však to najlepšie v titulkovej sekvencii je trochu smutné.9/10 ()
Vynikající oscarová Fincherova krimi. Děj vyšetřování dávné vraždy bohaté dívky se vine ve dvou liniích, které později splynou, a stavba scénáře je logická a přes složitost poměrů i srozumitelná. Film má tempo, chladnou temnou atmosféru a napětí. Naopak to Fincher přehání s brutalitou a rovněž jsou zde hojné sexuální scény, takže milý filmík pro dětičky rozhodně nečekejte. Mimochodem, název snímku v anličtině je Girl with the Dragon Tattoo, Dívka s dračím tetováním. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=RL8LI-h2WFc ()
Takhle znepokojivé dusno jsem v kině už dlouho nezažil. Originál jsem schválně neviděl, ale remake na mě zapůsobil dost. Jsem rád, že Fincher dal přednost Lisbeth před Mikaelem, jelikož její postava je mnohonásobně zajímavější, i když Craig hrál tentokrát dobře a hlavně civilně. Některé scény jsou vážně drsné, nešetří se záhadami, tíživou atmosférou, nahotou i proklatě černým humorem. Tempo snímku ke všemu výborně nakopává hudba od Atticus Rosse (spolupráce na dvou albech kapely Korn) a Trenta Reznora (lídra dravých Nain Inch Nails). A ta úvodní titulková sekvence je bezesporu nejlepší intro, co jsem za poslední roky viděl. Přesto se neubráním dojmu, že Fincherovi sluší jeho vlastní projekty, kde se nemusí držet v přísných mantinelech, a naopak může vypustit svoje umělecké démony naplno. P.S: Speciálně pro kolegyni Wipschku: hodnocení bych viděl tak na 84,2% :) ()
Zaslechl jsem něco o tom, že přibližně 15% Američanů neumí plynně švédsky a tak považuji vytvoření remaku pro tuto menšinu za plně ospravedlnitelné. Fincher přitom poněkud obrousil hrany severské ponurosti, vnutil Lisbeth pár lidských vlastností a natočil úplně stejný film vyvolávající poněkud jiné pocity. A jelikož Extrém, Klaksón, Robinson, Seberkrém, Ibalgin, Trautenberk, Rozerval, Párkund, Pivson, Simpson, Sonny Ericsson ani Parkinson neměli čas, tak nasadil do hry alespoň Skarsgårda. ()
Moc nechápu Fincherův záměr, proč adaptovat knihu, jež byla zrovna nedávno adaptována a proč ji adaptovat velice podobným způsobem tak, aby vznikly dva skoro stejné filmy - tedy aspoň z pohledu širokého obecenstva. Samozřejmě po hlubším prozkoumání zjistíme, že Fincher nepochybně je schopnější režisér a docela pana Opleva zahambil hlavně co se týče v dávkování informací, strukturovanosti, logičnosti a celkové preciznější výstavbě nadprůměrně dlouhého thrilleru. Fincherova "chladnost", tedy upřednostňování racionálních informací nad iracionálními pocity postav se zde, myslím, velmi hodí, přesto stejně jako u starší verze musím zmínit, že hlavní dějová linie, tedy případ 40 let staré vraždy Harriet zkrátka nemá takový filmový potencial (jako třeba Zodiac), tento film zkrátka utrhne koule jen málokomu. K dalším srovnáním - ne vše dokázal Fincher vylepšit - představitelka hlavní ženské role, Rooney Mara je poměrně fajn, ale na Noomi Rapace bohužel nemá. Dále intenzita finále se mi zdála ve švédské verzi vyšší. Fincherovo zjednodušení (vypuštění stěžejního flashbacku z dětství a s tím i spojené možnosti volby) nebylo dobrým krokem, naopak v úplném závěru rapidně ubylo patosu, za to palec nahoru. Celkově tedy horská dráha kladů i záporů a nakonec velice podobný zážitek... 7/10 ()
Fincher je možná filmový génius, ale zázraky pořád neumí. Knihu jsem nečetl (teď to asi napravím, když mi ji doslova strčili do ruky), ale její příběh je strašně nefilmový a na plátně nezajímavý. Švédský "originál" mě proto nudil. Fincher mě naštěstí nenudí, jeho režie je rozhodně skvělá, ale pořád to má daleko do nějakého velkého zaujetí nebo spokojenosti. Mám dát čtyři hvězdy za řemeslo, nebo tři za dojem? Nevím... 70% a na počtu hvězd netrvám. ()
Po technické stránce brilantní produkt, který se ale ani na moment (snad s výjimkou castingu) nedokáže vymanit ze stínu svého švédského předka. Fincher se zoufale pokouší dělat stejné věci jinak a v rámci jednotlivých scén mu to vychází. V propojení v jeden celek ale fatálně selhává... Je zcela nemístné ohánět se znalostí předlohy, film, jakožto autonomní umělecký tvar by měl obstát na základní vyprávěcí úrovni, což se v tomto případě neděje a v momentě, kdy překročí rámec remaku a pokračují ve vyprávění tam, kde to Oplev utnul, definitivně prokazuje, že srozumitelnost (neplést s polopatickým vedením za ručičku) ve filmu nenajdete. Autoři slepě lepí sekvence za sebe tak, jak velí scénář a tam, kde Švédi dusí atmosférou, Fincher jen bezzubě šokuje, kýžený efekt - tedy opar perverze a znepokojivé pocity se nedostavují... ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině
Noir Film Festival letos slaví 10. narozeniny. Unikátní žánrová akce, která se v roce 2013 poprvé konala na hradě Kokořín a rok poté se přestěhovala na hrad Křivoklát, se již podruhé v řadě bude… (více)
Claire Foy je nová Lisbeth Salander
Série Milénium bude v kinech oficiálně pokračovat bez Rooney Mary a Daniela Craiga. Tedy série... americká verze se dočkala jediného dílu, po němž přišla dlouhá pauza a teď se bude rebootovat.… (více)
Affleck Jr. vs. Bostonský škrtič
Sériovým vrahům se na filmovém plátně rád věnuje David Fincher, který do téže řeky úspěšně vstoupil třikrát – v Sedmi, v Zodiacovi a v Mužích, kteří nenávidí ženy. Momentálně točí detektivku Zmizelá… (více)
Film patří mezi audiovizuální umění, a proto je vždycky otázka, jak spolu hudba a obraz ve filmu vlastně spolupracuje. Konkrétně zde došlo k něčemu velmi zajímavému, protože ačkoliv hudba s obrazem skvěle souzní, oboje se svou podstatou dost zásadně liší. Zatímco obraz, který můžeme ztotožnit s příběhem, připomíná jasně rozvrženou strukturu A-B-C-B-A, tak hudba zůstává po celý čas v temným ambientu bez vývoje X-X-X-X-X. Příběh filmu je v podstatě zcela symetrický (-spoilery-), jelikož začíná úplně stejně, jako končí (bod A - spory s byznysmenem Wennerströmem), identická událost zabírá rovněž druhou a čtvrtou pětinu příběhu (bod B - setkání a rozchod obou hlavních hrdinů) a ve středu se tyčí samotné vyšetřování zmizelé neteře (bod C - těžiště filmu na odlehlém ostrově). Film díky tomu nabízí hned několik začátků a disponuje obrovskou expozicí, kde se všechno zaplétá dohromady, a stejně tak disponuje několika konci a přemrštěnou délkou závěru, v němž se zase všechny události postupně rozplétají. Jako bychom v první polovině neustále sestupovali níž a níž, a to doslova, jak je zřejmé ze sklepa hlavního padoucha (odkaz na slavnou návštěvu sklepa podezřelého ze Zodiaca), a pak se zase desítky minut nořili ven. Naproti tomu stejnotvárná hudba žádnou takovou precizní strukturu nemá, neboť nevrství promyšleně motivy ani neprochází nějakým vývojem a zůstává po celou dobu ve své minimalistické podobě. Hudební terminologii bychom to mohli říct i tak, že příběh filmu připomíná pravidelně členěný a na minulost navazující „expoziční typ“ (například nějaké větší rondo: A-B-C-B-A), kdežto hudba „evoluční typ“, v níž je vyloučeno opakování minulého a podstatná je jen přítomnost (například nějaká složitější fuga: X-X-X-X-X). A přesto to ničemu nevadí a hudba Reznora a Rosse, vzdor tomu, jak je strukturálně odlišná od obrazu, s ním skvěle souzní. Hudba ten obraz vlastně doslova požírá, jelikož není často rozlišitelná a ostře oddělitelná od ruchů z filmu, což souvisí se známou příbuzností elektronické hudby a ruchů. Opačný příklad neostrého a jasně oddělitelného vztahu hudby a obrazu se vyskytuje na začátku Eyes Wide Shut, kde Tom a Nicole poslouchají během oblékání Šostakovičův valčík, a i když se zdá, že ta hudba pochází odněkud zvenčí a postavy ji vlastně neslyší, Tom těsně před odchodem vypne přehrávač, což lze chápat jednak jako skvělý vtípek Kubricka, ale i jako důkaz toho, že klasická hudba zůstává od obrazu vždy nějak oddělena. Na druhou stranu elektronická hudba a reálné ruchy jsou často jedno a to samé, z čehož tenhle film dost těží. Ono, mimochodem, jak vlastně zněl velký třesk, jímž započal před 13 miliardami lety vesmír? Jistě ne jako klasická symfonie, ale spíš jako něco o poznání „přízemnějšího“ podobající se soundtracku k tomuhle filmu. ____ Když už jsme u toho, tak ono existují vlastně čtyři přístupy, jak svázat hudbu a obraz. Vedle případu, kdy hudba jakoby klesne na obraz a pohltí ho, jak se přihodilo v tomhle filmu, může naopak i obraz nějak infikovat hudbu, čehož příkladem jsou slavné Williamsovy leitmotivy a obecně každá hudba, kde různé motivy a témata definují postavy, lokace čí dění na plátně. Pokud si obraz představíme jako základ každého filmu a hudbu jako takové jeho zastřešení, lze za použití stavebního žargonu tvrdit, že ve filmech buďto zatéká děravou střechou voda do baráku (hudba infikuje obraz), nebo je naopak děravá izolace v základech a vlhne zdivo v suterénu (obraz infikuje hudbu). Názorně je ten rozdíl patrný mezi Fincherovými Muži, kteří nenávidí ženy a Spielbergovým Tintinem. (i) Příběh Fincherova filmu disponuje jak řečeno jasnou strukturou A-B-C-B-A („expoziční typ“) a hudbou bez struktury X-X-X-X-X („evoluční typ“), (ii) zatímco příběh Spielbergova filmu neustále kvapí kupředu a podstatná je u něj takřka jen přítomná akce („evoluční typ“) a strukturu tomu dává hudba pracující se s navracejícími se leitmotivy („expoziční typ“). Oba tyto způsoby zahrnují každopádně případy, kdy obraz vznikne prvně a skladatel se dá do práce teprve po té, co mu donesou hotový vizuál. Existují ale i případy, kdy se začíná hudbou a podle ní se uzpůsobuje vizál, (iii) třeba Leone nechával Morriconeho složit prvně hudbu a během natáčení se jí nechal inspirovat. Stejně tak prvně vznikla hudba od Daft Punk k Tronovi a až podle ní se stříhal natočený obraz, podobně jako ve videoklipech. Zde tomu odpovídá úvodní titulková sekvence doprovázená coverem Immigrant songu. V takových případech hudba pohlcuje obraz a má očividně prim, někteří režiséři k tomu sahají i proto, aby neomezovali skladatelovu fantazii hotovým obrazem. (iv) Jediná možnost, jak to obrátit a nechat dominovat obraz, ačkoliv prvně vznikne hudba, je točit živé vystoupení nějaké kapely nebo nechat vystoupit skupinu či nahrávku přímo uvnitř filmu. Tady se něco takového přihodí během písně od Enyy. Tehdy obraz vládne hudbě, jež mu je mírně podřízena. Celému tomuhle filmu nicméně dominuje zřetelně prvně uvedený typ spolupráce hudby a obrazu. ____ Co se týče obou hlavních hrdinů z filmu, tak ty rozdíly mezi nimi nejsou daný jen tím často uváděným příklonem Blomkvista k analogovým postupům vyšetřování (archivy, nástěnky, noviny) a Lisbethino zaujetí pro digitální metody (internet, počítače, hacking). Odlišuje je i kouření, jelikož on je zvyklý kouřit venku a ona vevnitř. On často někam zírá, zatímco ona je pořád v pohybu. Možná proto, že jsou tak rozdílní, nesklouzne jejich vztah nikdy k lásce a zůstane u přátelství. Lisbeth je oproti němu i malinko živější a rychleji ji to myslí, čemuž dopomáhá i střih, jelikož ve scénách, kde se nachází, se trochu svižněji stříhá, což nastoluje takovou až filozofickou otázku – jsou ty scény stříhaný rychleji, protože je tak chytrá, anebo je tak chytrá díky tomu, že je v rychleji střihaných scénách? ____ Když si srovnám Nolana a Finchera, dva pravděpodobně nejtalentovanější filmaře své generace, tak Nolan je jistě komplexnější. Jeho škála sahá od blockbusterů o Batmanovi po takřka artový filmy jako Memento nebo Dokonalý trik, a někde mezi tím se nachází intelektuální velkofilmy jako Počátek. Každý jeho film se liší od toho předchozího. To Fincher točí v uvozovkách pořád to samé, „temné thrillery“, identické i svou temnou modro-zelenou barevnou paletou. Jenže o co je Fincher méně komplexnější než Nolan, o to je preciznější. Kdysi třeba prohlásil: „Lidé často říkají, že existuje milión způsobů, jak natočit nějakou scénu, ale já si myslím, že to tak není. Existují jen dva způsoby. A jeden z nich je často chybný.“ Je také velkým odpůrcem různých extended a unrated edicí, což rovněž dokládá jeho snahu o precizní dokončení díla, na nichž už není třeba dále nic měnit či vylepšovat. Nolan připomíná architekta, kdežto Fincher designéra. Nolan je znám jako příznivec Blade Runnera a třeba batmaní filmy nebo Počátek jsou tím dost ovlivněny (noční město, obří mrakodrapy), kdežto Muži, kteří nenávidí ženy mají svým abnormálním důrazem na detail blíže k Tronovi od Kosinskiho. Nolana zajímá celek, Finchera detail, což je dané i tím, že Nolan jako scénárista řeší celkovou podobu filmu seskládanou z flashbacků a paralelních linií, kdežto Fincher jede lineárněji a přímočařeji a řeší hlavně to, čím a jak přesně film zaplnit. Kvalitou ty režiséry stavím nicméně vedle sebe. () (méně) (více)