Konfident

Celospolečensky tak důležité a citlivé téma a přitom tak prvoplánově sepsaný scénář a tak neumělá forma, že o nějaké reflexi bolavé komunistické minulosti tohoto (českého i slovenského) národa nemůže být ani řeči. Ono to spíš vypadá naopak, totiž že režisér Juraj Nvota natočil průhlednou propagandistickou antikomunistickou agitku, tak hloupě je naspaný scénář Konfidenta. Scenárista Lubomír Slivka chtěl patrně ukázat, že ani normalizace nebyla obdobím černobílým, scénář však sesmolil tak toporně, že mu z něj povstal obraz doby propagandisticky zabarvený, další z upocených příběhů o tom, jak mladý uvědomělý člověk vstoupil do systému s ideálem napravit ho zevnitř, když se mu to nepovedlo, tak celý systém ve stylu agenta Bonda přelstil, navíc Slivka zkombinoval osudy malého omezeného okruhu postav do neuvěřitelného propletence, takže dějiny slovenské StB se odehrávají na jednom patře jednoho paneláku. Uf. Žánrově jde pak o další připitomělou tragikomedii (nebo spíš pokus o ní), Konfident si ale spíše říkal o něco ve stylu Špačkových Pout, takhle je to neuvěřitelná selanka. Nepomohou ani osvědčení čeští herci (Vetchý, Budař), v podstatě nemají co hrát, Jiří Mádl v titulní roli pak neobstál vůbec, tohle byl herecký part do nějakého úplně jiného filmu... (04.02.2013)

,,Soudruhu! Vyndejte si tu hlavu z prdele! '' ---- Srovnávat Konfidenta s Pouty je jako míchat jablka s hruškama. Oboje je sice ovoce a oba filmy jsou z období normalizace o STB, ale tím to tak končí. Na rozdíl od Pout působí Konfident jako slepenec všelikých příběhů a praktik z dob špiclování, pronásledování svobodomyslných občanů kteří nechtěli táhnout se stádem atd..Jedna epizodka překrývá druhou až je z toho taková žemlbába. Mádl se chvílemi choval vyloženě divně, až jsem si někdy říkal, že je buď tak tupej nebo nevim... Určitě film výpovědní hodnotu má. Tvůrci si dali jistě velkou práci v dobovém ztvárnění prakticky všeho od aut po vybavení služeben SNB až po panelák kde Mádl bydlel se svojí ženou. I lámání vězně aby podepsal a následné zatčení faráře mělo jistou sílů. Ale to mi na celek jaksi nestačí. STB se chovala jako stádo idiotů a i když možná někteří běžní fízlové a pomocníci VB byli tupí, lidé na specializovaných odposlechových odděleních určitě ne. ---- Pokud to shrnu, je dobře, že tyto filmy stále vznikají. Ale od tohoto jsem nevím proč čekal víc. * * * (05.12.2012)

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)

Prakticky všetky nápady z našich dejín využívame v rámci jediného tématu : komunizmu a zložitého života v ňom. Akoby sme nemali o čom inom točiť. Na sprostosti a konzum máme vždycky, na umenie a diela duchovnejšieho charakteru, len oškvarky. Nvota je v týchto šľapajách chvalabohu slovenský nadštandard, čo ale v kontexte európskeho artu je absolútny priemer. Nič to, snáď sa jedného dňa nechám prekvapiť. Moja trpezlivosť nie je nekonečná. (24.11.2014)

Priznám sa, že o historických súvislostiach a podrobnejších detailoch komunizmu v Československu viem veľký ťaví prd. Nemám ani najmenšie poňatie, či je tento film historicky presný a či nie je na istých miestach náhodou pritiahnutý za vlasy, a práve preto na toto kritérium v hodnotení neprihliadam. Pretože nech už bola umelecká licencia a fikcia uplatnená v akejkoľvek miere, ten film ma bavil. Scenár síce má zopár zvláštnych logických dier, ale príbeh je vystavaný dobre, je správne osobný a v jeho centre stoja zaujímavé a adekvátne zahrané postavy, ktorým sa dá fandiť (v prípade tých kladných) a ktorých sa dá v správnej miere obávať (v prípade tých "kuriev červených", aby som zacitoval). Navyše to má naozaj dobré tempo a neustále sa to posúva vpred, takmer ako pravý opak zdochliackeho, o rok staršieho a tiež prapôvodom slovenského Domu. Z mojej strany veľmi príjemné prekvapenie. Ako ma Nvota nebavil za mladi ako herec v Ružových snoch, o to viac ma baví ako režisér o 36 rokov neskôr. (11.01.2013)