Amadeus

"This was a music I'd never heard. Filled with such longing, such unfulfillable longing, it had me trembling. It seemed to me that I was hearing the voice of God." Vážnou hudbu mám docela rád, ale nikdy jsem ji neprožíval tak intenzivně jako při poslechu Mozartovy hudby v Amadeovi. Především scéna ve které Mozart, na smrtelné posteli, diktuje Salierimu "Reqiem" - tomu říkám dokonalé splynutí hudby a obrazu. Nepochybuji, že naprostá většina režisérů si při sledování Formanova Amadea musí připadat stejně jako Salieri v opeře při poslechu "Dona Giovanniho". (05.07.2004)

Marná sláva, jako Mozartova biografie by po faktické stránce Amadeus propadl, ale Formanovi šlo o něco zcela jiného nežli o historickými fakty podložený snímek ze života génia. Jeho Amadeus je strhujícím příběhem konfliktu výjimečnosti a průměrnosti, dokonalou typologií takového střetu, který bohužel probíhá vždy podobně nehledě na dobu a místo. Výkon Toma Hulceho řadím k největším hereckým vystoupením, která se před mýma očima kdy odehrála, ale herectví obecně funguje v Amadeovi jako v málokterém filmu. Obrovskou poklonu zaslouží Forman za dokonalé propojení hudby a děje, scény s dirigujícím Amadeem jsou skvostné, a to už vůbec nemluvím o "Requiem", které Mozart v horečkách diktuje nechápajícímu Salierimu (Confutatis Maledictis... ta scéna mě vždycky uvrhne v samu hlubinu emocí!). To je moment, který naplňuje význam slova "drama". Nová režisérská verze možná trochu ubírá filmu na tempu, ale rozhodně přinejmenším postava Constance si více prostoru zasloužila. Miloš Forman – geniální komponista formy a obsahu! (31.01.2004)

Krásný film o velké otázce, kterou se trápí většina z nás... "proč nemám, to co on(a)?" Na koho svést to, že jsme méně schopní, pilní, silní, krásní, chytří či talentovaní, než někdo jiný... Kdo o tom rozhoduje, kdo určí, že se naše já probudí zrovna v tomhle těle, které nemá umělecké vlohy a přitom prahne po tom, stát se malířem, spisovatelem... Jistý skladatel A. Salieri patřil k nejvýznamnějším komponistům konce 18. století a patřila mu sláva a uznání Vídeňské smetánky. Miloval hudbu a toužil skládat jen tu nejkrásnější, hodnou Boha, kterého miloval. A ten Bůh za ním do Vídně poslal mladého Mozarta. Neotesaný, arogantní mladík, s neuvěřitelným nadáním a geniálním talentem, proti kterému byl Salieri naprostý břídil a podprůměrný brnkal. A Salieri si tedy pokládá naši známou otázku: "Proč dostalo tohle nemravné monstrum to, po čem já jsem skromně toužil. Proč jsi udělal géniem jeho a mě dal jen schopnost poznat velikost jeho umění?" Vskutku, při tom pomyšlení mrazí. Mimochodem, Amadeus prý znamená "vyvolený Bohem" Pozoruhodné herecké výkony, úchvatná Mozartova hudba a veliký příběh o střetu průměrnosti s genialitou. Mimochodem, osobně doporučuji kratší, staší verzi, režisérský sestřih už je na můj vkus zbytečně roztahaný a dlouhý. 90% (17.12.2006)

Mozart složil božskou hudbu a Forman o tom natočil božský film. Vypravěčsky brilantní drama se skvěle napsanými postavami o vztahu nepraktického živořícího génia, jehož hudba přežila zkoušku času, a ve své době úspěšného průměráka, který ale skončil na smetišti dějin a pamatujeme si ho jen proto, že toho prvního zabil. Nebo ne? AMADEUS je všechno jen ne klasický životopis a i když nese v názvu Mozartovo jméno, je spíše příběhem tragické postavy Salieriho (Oscarem oceněný Abraham), který je v pohodě, dokud mu do života nevstoupí Mozart a nevědomky vše nezničí. Do té doby zbožný Salieri se rozhodne poslat Boha do prdele a na oplátku zničit Mozarta – kterého ale do poslední chvíle hluboce obdivuje. Film úžasně pracuje s Mozartovou hudbou (scéna, kde jekot tchyně přechází do zpěvu operní divy) a F. Murray Abraham by si za Salieriho ty Oscary zasloužil aspoň dva. (26.12.2010)

"Heee, heeeeee.". Smíchu Mozarta jsem se dost zasmál. "He, heee, hee." Vynikající životopisné drama Amadeus, natočené úspěšným režisérem Milošem Formanem, kvalita se pozná. "He, he, heeee." Na ten smích nelze zapomenout. Stopáž 180 minut se nezdá dlouhá a uteče rychle. ( Hodnocení: 9/10 ) (18.04.2012)