Winnetou & Old Shatterhand
Brotherhood - The Legend of Winnetou returns
Winnetou
Režie:
Philipp StölzlKamera:
Sten MendeHrají:
Nik Xhelilaj, Wotan Wilke Möhring, Fahri Yardim, Milan Peschel, Francisco Medina, Blaž Setnikar, Mario Adorf, Amila Terzimehic, Predrag Bjelac (více)Epizody(3)
-
Vinnetou: Nový svět (E01)
-
Vinnetou: Tajemství Stříbrného jezera (E02)
-
Vinnetou: Poslední bitva (E03)
Obsahy(1)
Nejen americké televizní společnosti dnes hledají inspiraci v osvědčených filmových hitech minulého tisíciletí. Také němečtí producenti se rozhodli zajistit si pozornost diváků resuscitací klasických titulů. Vedle plánovaného přepracování legendárního válečného dramatu Ponorka si dle očekávání největší publicitu vysloužila třídílná resuscitace ikonického náčelníka Apačů Vinnetoua. Ten, ačkoli původně pochází z knih Karla Maye, je v mysli německého a východoevropského publika neodmyslitelně spojen s barvotiskovou filmovou sérií z šedesátých let. Filmy v hlavních rolích s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem se mezitím staly pro některé až fanaticky vyznávaným generačním kultem a jakékoli nové zpracování tudíž čelilo výzvě, jak se s touto tradicí popasovat. Tvůrci zaštítění produkční společností RatPack, která pro televizní stanici RTL projekt nových adaptací realizovala, se zaštítili heslem, že každá generace bude mít svého Vinnetoua a rozhodli se pro radikálně odlišné zpracování, které namísto plakátového hrdinství a dobrodružkové naivity upřednostní inspirace stylem moderních amerických westernů. Milovaným filmům minulého tisíciletí vzdali hold několika malými odkazy a poctami, především čestnými party pro některé z dosud žijících představitelů německých indiánek jako Gojka Mitiče, Mario Adorfa či Marii Versini. Poučit se také nechali v tehdejším řešení natáčecích lokací a celkovém tvůrčím přístupu. Nové filmy tedy také fingují krajinu Divokého západu chorvatskými exteriéry a po vzoru starých adaptací přistupují k původním knihám Karla Maye s velkou mírou scenáristické volnosti.
Třídílná televizní minisérie zpracovává nejikoničtější příběhy, přesněji řečeno ty, které patří mezi nejoblíbenější z původní filmové série. Konkrétně tak diváci znovu, ale nanovo uvidí první seznámení syna náčelníka Apačů Vinnetoua a greenhorna, jenž posléze vejde ve známost jako Old Shatterhand, v druhém filmu s nimi budou odhalovat tajemství bájného pokladu na Stříbrném jezeře a v posledním dílu zažijí poslední společný boj legendární dvojice hrdinů. Ačkoli k Mayovým knihám nové adaptace přistupují velmi volně, oproti oblíbené sérii filmů z šedesátých let zachovávají jeden zásadní rys knih, a sice, že ústředním hrdinou, který díky své síle posléze dostane od indiánů jméno Old Shatterhand, je sám Karel May... Do role Vinnetoua byl obsazen uznávaný mladý albánský herec Nik Xhelilaj, který musel před natáčením podstoupit důsledný fyzický trénink, aby roli statného bojovníka dostál. Old Shatterhanda ztvárnil německý herec charakterních rolí Wotan Wilke Möhring, jenž coby zanícený fanda mayovek byl nabídkou role unesen. Part Nšo-či připadl původem mexické herečce Iazue Lariosové a německý komediální herec Milan Peschel se ujal úkolu zosobnit Sama Hawkense. Stranu záporáků v hereckém ansámblu vedou výteční němečtí představitelé Jürgen Vogel coby zlovolný násilník Rattler, Fahri Yardim jako zlatem poblouzněný bandita El Mas Loco a Michael Maertens coby sadistický syn ropného magnáta Santer Jr. (Česká televize)
(více)Diskuze
Hezké vánoční mayovské vzpomínání: http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-nekolikery-vanoce-s-karlem-mayem-fib-/p_kultura.aspx?c=A161222_094350_p_kultura_wag
na příspěvěk reagoval Kakho-oto
Já radši budu věřit, že Vinnetou je pojmenován po Vinetě, takže je tak trochu našinec. Podobně jsem se cítil, když jsem se dočetl (tuším v Old Deathovi), že Vinnetou je agent presidenta Juaréze a bojuje tak proti Habsburkům jakokaždý správný Čech. Poradit se s Vaňkem znám z pohádek Boženy Němcové, pravda z nějakého starého vydání. U mayovek od T&M mne udivovalo, že tam OS mluví o Vinnetouovi, Samu Hawkensovi etc. jako o svých soudruzích. Holt, už jsem vnímal to slovo jako kontaminované režimem.
May píše v jednom díle (snad původní verze Old Firehanda), že slovo Vinnetou znamená hořící voda (Inču-čuna s malým synem přeplavali vodní plochu s hořící vrstvou ropy na povrchu, tato událost dala podmět ke jméno Vinnetou). Badatelé zjistili, že podobně znějící slovo vintu znamenalo v šošonštině a ve slangu diggerů indián. Také bylo zjištěno, že existoval černonožský indián Wun-nes-tou (o něm May těžko mohl vědět).
Pověst o Vinetě mi nebyla známá, takže děkuji za zajímavé sdělení. Ano, to s tím pivem jsem už taky slyšel. A bylo to ve více mayovkách, kdy bylo Čechy doplněno, že šlo o Plzeňské pivo. U mayovek od Toužimského a Moravce jsem často četl frázi "poradit se s Vaňkem", což znamená utéct, zdrhnout. Nebýt čtení prvorepublikových mayovek, nikdy bych o tomto rčení nevěděl (i když jednou se na to ptali v nějaké televizní vědomostní soutěži).
na příspěvěk reagoval fragre
Je možné, že to vyplodil nějaký vlastenec toužící objevit slovanskou stopu v Mayově díle, ale ta pověst o Vinetě existuje a celkově to není více za vlasy přitažené než ty Mayovy příběhy. --- Jinak, prý si s Mayovým dílem pohráli i čestí překladatelé. V příběhu s Old Deathem si jmenovaný s Old Shatterhandem pochutnávají na plzeňském pivu. Na pivu si pochutnávají, ale to že jde o pivo plzeňské je prý překladatelská vsuvka, která nemá v oporu v originále.
na příspěvěk reagoval Kakho-oto
No já někde četl (už nevím, kde), že babička malého Karla, sama Lužická Srbka, vykládala mu pověst o slovanském městě Vineta (Wineta), které se za své hříchy propadlo do jezera (či moře). Podle toho pak dospělý May pojmenoval svého hrdinu Winnetou. Prostě, slovan všude bratra má.
na příspěvěk reagoval Kakho-oto
Deniš (Jordán) o desetiletí později knihu Muž zvaný Old Shatterhand přepracoval a výrazně doplnil a v této formě nakonec vydal pod názvem Můj bratr Vinnetou. To, že si May občas pomáhal "vykrádačkami" od jiných autorů, mu také nezazlívám. Navíc řada prvků v jeho dílech vznikla v jeho fantazii. Inspirací mu byly mj. i orientální pohádky - mělo jít o jakýsi svazek Hakawati z roku 1605. May píše ve svém životopisu, že z této knihy mu a jeho sourozencům často četla babička pohádky z Orientu.
na příspěvěk reagoval fragre
Částečným opisováním a vkládním svých prvků vznikaly nové styly. Ale dneska už se nic originálního napsat nedá. Literatury je tolik, že vždycky najdeš dílo více či méně podobné. Hudba a další umělecký styly je to samé. Obecně nové umění už teď bude jenom recyklované...
na příspěvěk reagoval fragre
Někde mám román Lovci skalpů od Thomase Mayne-Reida (vydáno prvně 1851), kde je postava ušlechtilého indiánského náčelníka, jeho krásné sestry, jejich bělošského přítele, který putuje prérií se svým mentorem - starým vykutáleným westmanem, který trousí hlášky. Postavy velmi podobné Vinnetouovi, Nšo-či, Old Shatterhandovi a Samu Hawkensovi. Vsadil bych se že je Karel May okopíroval do svého díla.
na příspěvěk reagoval Kakho-oto
O tom, že se Karel May ve svých kolportážních románech (zejména Lesní Růženka, Ztracený syn) nechal inspirovat tvorbou A. Dumase st., se píše v literatuře o mayovkách. Je to i názor pana Jana Kotena, největšího znalce K. Maye u nás. Ztracený syn se navíc dějově dost podobá Tajnostem pařížským od Eugena Sue (tuto knihu jsem i četl a mohu doporučit).
na příspěvěk reagoval fragre
Asi máš pravdu a časem to napravím. K dílům od J. Vernea jsem se dostal taky později, to stejné platí o Pokladu na ostrově od Stevensona či Cooperově Posledním Mohykánu. A od Maye jsem nečetl úplně všechno, vyjma pár povídek zbývají dva kolportážní romány či drama Babylon a bible (česky nevydáno). Od Dumase mám v knihovně Paměti lékařovy VII a VIII (Pád Bastily) a někde i sešitové vydání Tří mušketýrů. Všechno holt nejde ani stihnout, zvláště když je čtení dobrodružné literatury (zejména mayovek) jen jedním z více mých koníčků.
na příspěvěk reagoval fragre
Matyáš Šandorf je jedna ze sedmi verneovek, co jsem přečetl, a musím říct, že je to povedený román. Odehrává se ve střední Evropě a v okolí Jadranu. Od Dumase jsem nečetl nic. A přitom nejen Verne, ale i May se dílem Dumase inspirovali. Méně známá část díla Karla Maye to potvrzuje, např. cyklus Ztracený syn (nevinný člověk je odsouzen za zločiny druhých, avšak uteče z vězení a po dvaceti letech se vrací na místo činu, aby odhalil pravé pachatele a zajistil pro ně spravedlivý trest).
na příspěvěk reagoval fragre