Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Vždy se mně to pletlo a bude se mně to plést s velmi podobným filmem Škola základ života. Jako připomenutí školství za první republiky tahle komedie funguje velmi obstojně, protože septimáni jsou naštěstí zábavní a kantoři jsou vyobrazeni, až na malé výjimky, s naivními charaktery. Nikdo asi už neřeší, že Pešek a spol. byli výrazně starší než žáci, které hráli, a kantoři byli zase výrazně mladší než jejich ztvárněné postavy. Zábava už velmi klasická. Je to přesně ten druh filmu, co rozveselí mysl. 70% ()
Ja tak trochu nechápem, ako sa dá na pol roka prepadať z piatich predmetov iba preto, že chalan má rád futbal, alebo hru na klavíri. V tomto je film trochu naivný. Lenže študenti majú dušu aj srdce (snáď ešte aj tí dnešní, my sme ešte mali) a rovnako ich má aj tento film a to je oveľa vzácnejšie, ako logika, takže dojatie z lásky študentov voči svojmu učiteľovi musí na konci tohoto staručkého filmu precítiť aj najväčší cynik. Jediné, čo mi tu trochu chýbalo, bol nejaký milostný študentský príbeh, alebo aspoň jeho náznak. Potešilo aspoň to chlapské machrovanie pred babami na večierku. ()
Před tímto filmem nezbývá než smeknout. Impozantní herecké výkony jen podtrhují kolosální děj. Sečteno a podtrženo...Legendární film. Moje vysoké hodnocení také z velké části ovlivňilo, že film pochází z roku 1939, a proto musím přehlídnout nedostatky typu zrnící a zadrhávající se obraz. Film je zároveň důkazem, že kvality se dá docílit i bez super efektů a 30-ti zničených aut za první půlhodinku. Skvost české kinematografie. Kéž by filmy podobné kvality točili čeští režíseři i v 21. století. ()
Nu co na to říci? Je to opravdu krásná komedie z české předválečné doby. Vytknout se tomuto dá snad pouze to, že mnohé humorné okamžiky jsou dobové a dnes už některým lidem nemusí nic říkat. Ale to samozřejmě neplatí o všech a film je stále kvalitní :) Také se může pyšnit nevídanými hereckými výkony hlavních protagonistů (hlavně pana Marvana, i když u něj něco takového není nevídané :o)). Asi nemá smysl nějak dlouze psát. Tohle viděl snad každý a každý si také určitě udělal svůj vlastní názor....8/10 ()
Klasická česká starší komedie, která potěší a pobaví! Dřív se opravdu dělaly hodnotnější snímky. Na konci mě to i chytlo za srdce. ()
Především skvělý Marvan, některé scény perfektní, ale jako celek film nedokázal udržet mou plnou pozornost... 70% ()
"...Ale já myslím, že nejdříve musí dostudovat a pak, že se může věnovat svým zálibám." "To je zásadní omyl většiny rodičů. Domnívají se, že jejich dítě musí studovat, ať má nadání nebo ne. Přitom ubíjejí v mladém člověku všechny osobité záliby a schopnosti. Vždyť ten váš chlapec už mohl být 3 roky na konzervatoři a byl by šťasten. Teď se musí mořit s matematikou, je zoufalý a nenávidí školu, která vlastně stojí v jeho kariéře." ()
Stará česká černobílá klasika z První republiky. Celé je to převážně o profesorovi, který se zabývá entomologií, ale nemá odvahu si z ní udělat státnice. Proto mu musí pomoct trochu netradičním způsobem. ()
Nezapomenutelné herecké výkony..nezapomenutelná atmosféra! "Takhle se prchá?!" :) ()
Lituji lidí, kteří tento film neviděli, nebo si myslí, že není dobrý. Bezpochyby nejlepší kus na poli československé předválečné kinematografie. Spousta skvělých herců, dokonalé slovní hříčky, které s dobou nestárnou. Kdo se nesměje, asi nedokáže ocenit pravý humor. 100% ()
Žákova útla knižka Študáci a kantoři sa stala námetom hneď pre dva filmy. Oba nakrútil Martin Frič, do oboch pretavil svoj nevšedný talent a do oboch obsadil výrazné herecké osobnosti. Nemožno sa čudovať, že aj po 70 rokoch a nesčíselných reprízach v televízii si nájdu svojich divákov, a to aj u časti najmladšej generácie, ktorá síce už kdečo nechápe, kdečomu sa čuduje, ale nestarnúci humor má šancu udržať ju u obrazovky aj keď film je čiernobiely. Mne osobne sa oveľa viac páči Cesta, než Škola napriek tomu, že keď svojím slizkým hlasom prehovoril Voříšek, otváral sa mi Sarajevo-nerez vo vrecku. Aj hercov by bolo lepšie vyberať tak, aby študáci a kantoři neboli rovesníkmi (Nedbal, Pešek, Filipovský). Na druhej strane Jindřich Plachta s výzorom pripomínajúcim Jeana Rena skúškou časom prešiel rovnako úspešne ako skúškou vo filme a jeho výkon možno považovať za dokonalý. ()
Dokonale vybroušený filmový klenot, který dokazuje, že duši mají nejen studenti, ale také filmy. Tento určite. Není tak vyhrocený jako Škola základ života, kterou přes zdánlivou podobnost, překonává ve všech ohledech. Zábavný i překvapivě vážný, přitom milý a pohodový, plný skvěle střižených figurek, nezapomenutelných hlášek, bravurních dialogů a vtípků na účet žactva i profesorstva. Nádherně lidský Jindřich Plachta jako Matulka, dokonalý Miloš Nedbal jako franštinář Šeda, v jehož podání je k dokonalosti přivedeno téma čtení pod lavicí. A nesmím zapomenout dopsat, tady dolů, kde zbývá kousek místa, že tento film má nejen duši, ale také srdce. ()
Příjemně patetické a oproti Škole, základ života tu prakticky nenajdeme žádného smrdutého kojota. Mazánek je tu jen snaživý ale nezákeřný šprt a v učitelském sboru nikdo nechce studenty vyhazovat. Komedie na niž naši prarodiče chodili do kina, rodiče vyrostli a nám se líbila... Přežije však v srdcích i dnešní nastupující "metagenerace"? .... ()
Odborná přírodopisná studie, jak s ironií sobě vlastní charakterizoval ve svých humoristických povídkách profesor Jaroslav Žák prostředí středoškolského gymnázia, je vlastně něco jako terminus technicus. Postřehy z každodenní praxe jsou s hravou lehkostí zanášeny do pomyslného zápisníku, z něhož potom vystupují nesmrtelní hrdinové ze školních škamen a profesorských stupínků, aby i dnes, po více jak sedmdesáti letech, připomněli svým následovníkům jejich chyby, slabůstky, alotria i absurditu některých situací. Popularita Žákovy osobnosti rozhodně nebyla malá a neomezovala se pouze na studentský humor, kterým se Žák proslavil především u široké čtenářské veřejnosti. Jeho upřímný zájem o film jej záhy přivedl do blízkosti režiséra Martina Friče, s nímž navázal úspěšnou spolupráci i blízké osobní přátelství. V Cestě do hlubin ustoupil volně poskládaný kaleidoskop studentských šprýmů dramatické linii nesmělého profesora přírodopisu v neodolatelné interpretaci Jindřicha Plachty, jehož dosud neuskutečněná zkouška znalostí se stane vhodnou záminkou ke společnému usmíření mezi oběma tábory. Nekomplikovanost a jakési naivní "neherectví", s jakým Plachta rozehrává jeden ze svých neopakovatelných koncertů, nabývá na vážnosti zejména v souladu s typickým klaunstvím mladších, zejména Ladislava Peška a Richarda A. Strejky, získávajících zaslouženou pozornost zase v jiném směru. Střet hereckých generací na pomyslném kolbišti do svého středu pak také přivádí Rudolfa Hrušínského, tehdy teprve devatenáctiletého benjamínka, Miloše Nedbala v roli sarkastického francouzštináře, Ference Futuristu, který zas a znova na minimálním prostoru přesvědčuje o svém mimořádném klaunství a mnohé další. Škola a školní prostředí, téma známé všem bez rozdílu věku, patří k těm okamžikům lidského života, k nimž se budeme neustále vracet a vzpomínat na ně s určitou nostalgií, ale také s patřičnou hrdostí jako na léta vlastního zrání. A také na léta bezstarostné zábavy, drzých odpovědí a ještě drzejších poťouchlostí schystaných jako náležitá pomsta jemné učitelské diktatuře. Mazánku, pročpak zde okouníte? – Prosím, pane profesore, já nemám slečnu. – Tričko jste neměl vyprané, trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku? Jděte tančit valčík! – Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku. – To vás neomlouvá, chopte se slečny a nastupte! ()
Umět pobavit, to se tomuhle filmu daří. A to už několik generací. Profesor Matulka je uznávaný i školníkem. To se dneska na málokteré škole podaří. Školník je součástí školy, prožívá vše s vyučujícími i studenty. Profesora Matulku hraje J. Plachta. I když zemřel v 51 letech, tedy tak mlád, tak hrál často role starších dobráků, laskavých, a díky tomu byl oblíbený, a snad i je, u řady diváků. Málokdo ví, že též psal, a ne špatně. A moc zajímavě o něm hovořil i J.Werich, který analyzuje herce tak jak je viděl, na jednom ze svých záznamů o lidech, které v životě potkal. Film je to podle mého soudu - vážnější - než jen komedie. ()
Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% ()
Pri opakovanej ceste do hlubin študákovy duše som zistila, že má aj srdce. ()
Jednoznačně lepší než Škola základ života. Frič krásně vyobrazil vztah mezi učitelem a žákem, respektive třídou. Tenhle vybroušený diamant je pro mě osobně číslo jedna v historii celé Československé kinematografie. ()
Pro mě lepší a zábavnější než "Škola základ života". ()
Rok 1939. Nástup nacismu a Hitlera k moci, počátek nejkrvavější války novodobých dějin a Martin Frič netuše, co strašného nás čeká natáčí velmi svěží a inteligentní snímeček ze školního prostředí, který musí zaujmout prostě každého. Určitě doporučení každému a mé hodnocení 85%. ()