Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 911)
Výborný film se přesnou atmosférou těch "podivných" let našeho života. Vždy při jeho sledování obdivuju, jak to všechno mohl s takovou přesností vystihnout režisér, který v té době zrovna přicházel na svět ?! ... Bohužel s počtem repríz u mě ztrácí to původní okouzlení a narozdíl od jiných českých filmů už další reprízy nesleduju. ()
"Na mě si s nějakým nokem nepříjdeš děvenko!" ___________ Aneb tragikomická multigenerační výpověď o životě v tý nejzábavnější podobě, nejlepší Vánoční pohádka, Svatý Grál českýho humoru, a zároveň nejmilovanější evergreen domácí kinematografie kterej si zamiluje jak květinová alternativa, tak boomeři. Jednoduše: co scéna to legenda, co hláška to perla. 116 minut český dokonalosti ryzích jak skleničky od soudruhů z NDR. Doporučuje 10 Gagarinových bratrů z 10. ()
Je zvláštní hodnotit něco takového, jako Pelíšky. Jan Hřebejk je opravdu šikovný a talentovaný režisér, jelikož u tohoto filmu se talent režiséra pozná. Hřebejk si do filmu vybral výborné herecké obsazení: Miroslav Donutil, Simona Stašová, Eva Holubová nebo především Jiří Kodet v roli pedanta a protestanta Krause, který si svého Českého lva za tuto roli zasloužil. Výborné výkony zde podávají také dětští herci Kristýna Fruit Nováková nebo Michal Beran. A jako fackovací panák tu skvěle funguje Jaroslav Dušek. S Pelíšky mám ale jeden problém. Přijde mi, že nemají děj. V tom filmu se sice něco děje, o něco jde, ale nemá děj. Jedná se spíše o sled historek nebo spíše záznam toho jak se u nás kdysi v té slavné době naších dějin žilo. Ono ani tak nejde o postavy, spíše opravdu o tu dobu. Jestli ale něco Hřebejkovi jde, jsou to emoce. Smrt Krausové v podání Emílie Vašáryové opravdu dojme, tak, jak by měl. Ale například zde funguje i humor a vzniklo tak dnes již spoustu kultovních komediálních scén, které dnes cituje nejeden člověk. Film může podle mého fungovat především spíše pro ty, kteří v této době žili. Vzpomenou si na své mládí, na své dospívání, na svůj život a těm, kteří se stali svědky vpádu Varšavských vojsk, tak těm jistě opět naskočí husina. Jedná o dobrý film, který se po zásluze dočkal úcty. Ale přece jenom ten kultovní status pořád nechápu. ()
|| Scenár: Petr Jarchovský, Petr Šabach | Hudba: Ivan Hlas, Ivan Kral | Produkcia: Pavel Borovan, Ondřej Trojan | Distribúcia: Česká televize || Premňa až neuveriteľná harmónia a vyladenosť žánrov komédie a drámy. Všetko ostatné je zbytočné opisovať, ajtak by to skončilo analízou politicko-historického pozadia a hodnotením nehodnotitelného kultového českého humoru. Pri venovaní v záveru filmu uroní slzu snáď i ten, kto v danej dobe ešte nežil - tematika celého filmu je totiž nadčasovou záležitosťou - emočne i generačne je s nami naveky spojená. ()
Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (120)
- Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským měli původně vymyšlený vtip, během kterého měla k Evě (Eva Holubová) přijít na oběd trojice nápadníků během jedné neděle. (Hřebejk: "... odejde jeden, vyndá další knedlíky, odejde druhej, vyndá další knedlíky..."). Nakonec ale dospěli k lepší variantě - Jarchovský: "Řekli jsme si, že radši tenhle fór obětujeme, protože když namlouvací obědy rozprostřeme v čase, když bude ženichy hledat celý film, až skončí u otce Krause, povine se nám to filmem jako červená nit a na diváka to bude působit dojmem příběhu, jakési pevné story. Ovšem odhalit tenhle banální trik, který dává pocit kontinuálního souvislého příběhu, nám trvalo osm nebo devět verzí scénáře." (NIRO)
- Když Šebkovi u stromečku rozdávají dárky, na stole je svícen s cinkajícími zvonečky, které se v některých záběrech hýbou a cinkají, v jiných však stojí a je slyšet jen zvuk cinkání. (Sona.P)
- První část filmu se odehrává v Praze 24. a 25. 12. 1967. Ve filmu je v prostoru domu, kde bydleli Šebkovi a Krausovi, čerstvě napadaný prašan. Ve skutečnosti v těchto dnech bylo dle údajů z Klementina minimálně celý týden teplo. 24. prosince byly teploty 6–11 °C, o den později 4–8 °C. V Praze tedy určitě sníh nebyl. (aannemer)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama