Ucho

Lahodně trpký komorní psychologický koncert pro umělecké duo (a retrospektivně vkládaný doprovodný orchestr). Kdo Se Bojí Virginie Woolfové zkombinované s reálným socialismem a normalizační intersoudružskou paranoiou. Bujaré večírky a recepce, Soudruh, morální kvality každého druhého prominenta - tohle prostě nevyhnutelně muselo do trezoru. Syrové, bez poetiky Skřivánků Na Niti nebo Všech Dobrých Rodáků, ale z hlediska výpovědní hodnoty i formy co do výsledku stejně precizní. 90% (24.08.2011)

Tento český film právom patrí k tomu najlepšiemu čo v Čechách(Československu) vzniklo. Veľký obdiv si zaslúžia všetci, ktorí sa na filme podieľali. V tej dobe to chcelo kusisko odvahy. Je až neuveriteľné ako komorne film Kachyňa podal a napriek tomu je atmosféra strachu a napätie ukážkové. Môžme mať rôzne názory na tento film, ale na jednom sa iste zhodneme všetci. Dokáže si niekto tento film predstaviť farebný? Tá čiernobiela naozaj dokonale vystihuje surovosť a krutosť tej doby a filmu sedí ako...Však vy viete ako...100%. (21.01.2013)

Ač se pojem český psychologický thriller může zdát sebeodpudivější, je snímek Ucho výborným filmem, který snad žádného diváka nemůže zklamat. Herecké výkony sympaťáka Brzobohatého a místy nanervylezoucí Jiřiny Bohdalové (doufám, že to byl záměr) jsou skvělé. Výtečné psycho, které patří k těm nejlepším českým dramatům z doby, v niž si jen málo lidí dovolilo něco podobného natočit. Depresivní a strhující. (04.09.2011)

Svědectví o totalitě, jemuž nelze nic vytknout. Film je výtečně napsaný, zahraný i zrežírovaný a vyniká zároveň formální precizností i střídmostí stylu - už díky omezenému počtu lokalit a díky soustředění na ústřední dvojici postav ve vztahu k mnohohlavé, všudypřítomné, anonymní moci, jejíž může být člověk součástí a přece z ní mít hrůzu. Delší komentář k filmu: http://filmaspiritualita.blogspot.com/2010/05/ucho.html (14.01.2009)

Obraz socialismu. Více nebo méně všichni žili v uzavřených skořápkách, více nebo méně je pořád něco ne zcela pojmenovatelného ohrožovalo a více nebo méně všichni měli pořád strach. Od autorů to v dané době byla neuvěřitelná statečnost se do tohoto filmu pustit. Nevznikal v roce 1967 nebo 1968, ale 1969, kdy už bylo jasné, že se pravděpodobně nikdy promítat nebude. Točili ho s entuziasmem, z vnitřní potřeby, že by se to mělo udělat, i když se s tím nedostanou ani do kina, natož pak na nějaký festival. (04.01.2006)