Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (754)
Nehledě na to všechno, jak dobrej tenhle film je, se o něm také dá říct, že předběhl dobu. Dokonce, že předpověděl budoucnost. Smoljak, Svěrák a Lipský už tenkrát totiž popsali to, čemu se dnes říká biorytmus. Takže s trochou štěstí a vírou můžeme předběžně všichni na den přesně říct, kdy bychom měli jít ke Koudelkovi. A to je k nezaplacení. ()
Ne všem hvězdám předválečného filmu bylo dopřáno důstojně zakončit svou kariéru (pokud se ve stáří před kameru vůbec dostaly). Jáchym - krom toho, že je to opravdu povedená sranda - má zásluhu v tom, že toto umožnil Věře Ferbasové, v jejímž verbálním projevu stále slyšíme toho diblíka ze 30. let. Autorská dvojice S+S se uvedla velmi zdařile a zahájila sérii filmů narvaných hláškama (tady já osobně mám nejradši "třeba se vás plachej"), časem jsem se smířil i s Martou Vančurovou, která do tohohle žánru moc nepasuje. A nakonec, ukažte mi jinej film, v němž se představitel titulní role (Petr Brukner - programátor Jáchym) mihne asi na deset vteřin. ()
Jediný případ sobotovského blba, který dokázal být opravdu vtipný. Vedle skutečně vynikajícího Luďka Soboty, který celý film bez škobrtnutí táhne je největší zásluha na nezapomenutelnosti tohoto filmu na scénáři Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Jak je u nich zvykem, celý film nacpali neuvěřitelným množstvím úžasných vtipů, hlášek, narážek a kravin, že vám nedají vydechnout od smíchu! Přes všechny tyto kvality se jedná o jeden z jejich nejméně zabavných počinů. To jen dokazuje, jací jsou to géniové. ()
Důkaz toho, že i v dobách "velkého soudruha" se dala natočit komedie, která by nečpěla moralizováním dle pravidel žití socialistického člověka. Přitroublý Sobota spolu s naivní Vančurovou a sebevědomou Ferbasovou (samozřejmě jen ve svých rolích), vytvářejí neprůstřelnou trojici k zulíbání. Škoda, že už dávno minula doba zaručeně pravdivých počítačových kondiciogramů. Možná bych se dozvěděl, kdy už konečně můžu přestat pracovat, aniž bych se obával, že v penzi nebudu mít co do huby. :-) ()
Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Kdyby tato hláška platila doopravdy, tak by skoro celá republika byla v blázinci :-). Vzdyt je bere skoro kazdej a kdo rika, ze ne, tak je bere nejdele. Nezapomenutelna ceska klasika. Kazda treti veta se stala hlaskou. Je to jedna z nejlepších českých komedií o skromném hochovi, který jede z vesnice do mesta pracovat a ridi se kondiciogramem. Taky bych takovy kondiciogram bral, treba by mi pomohl, protoze jsem vecne pesimisticky a porad se mi to plni :-(. Jednoznacne nejlepsi film Ludka Soboty. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (96)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
- Keď sa Béda Hudeček (Josef Dvořák) v autoservise opýta Františeka Koudelky (Luděk Sobota), čo si myslí, že "kolkátka" je to Renault a on samozrejme odpovie 16, čo bola aj pravda, Béda odpovie, že 30, čím samozrejme myslí vek koketujúcej paní Nevyjelové (Eva Fiedlerová), čím prakticky predpovedal dobu, lebo Renault 30 TS bol prvýkrát predstavený rok po natáčaní filmu v marci 1975. (Raccoon.city)
- Jména zřízenců na psychiatrii Holna (František Husák) a Malota (Josef Hlinomaz) nebyla vybraná náhodně. Šlo o jména dvou prvních kulisáku Divadla Járy Cimrmana, Jindřicha Holnu a Františka Malotu. Na jevišti je diváci mohli vidět v různých hrách coby asistenty (cca 1967–1976), případně v roli Papouška a Baronovy matky ve hře „Němý Bobeš“, ale to pouze v brzkých počátcích divadla (cca 1971–1975). (mnaucz)
Reklama