„Marečku, podejte mi pero!“

Kultovní komedie s plejádou známých herců. Jsem pyšná na to, že češi dokázali stvořit tyto nesmrtelné filmy. "Marečku, podejte mi pero" je jedním z nich. Jakmile se ve filmových komediích objeví pojem "školní lavice" ve spojení s našimi nejlepšími režiséry a herci, je to téměř vždy zárukou kvality a inteligentního humoru. (29.12.2007)

Tyhle Svěrák/Smoljak haha-chichi scénáře kde kvantita vtipu je jedinou kvalitou mi lezou dost na nervy, ale zase na druhou stranu, pokud měly filmy jako Marečku či Jáchyme, hoď ho do stroje sloužit jako skládka slabších vtipů, které se nevešly do cimrmanovských her, tak díky bohu za ně. Přesto musím uznat, že zanícení, se kterým se tu někteří herci vrhají do svých hlášek občas donutí si některé scény přetočit a dát si je od znovu. Kovaříkův klepající spodní ret při traumatické scéně "Ale Mlho...", nebo monolog o jedné větě a třiaosmdesáti slovech, který vede Weigel (čímž se zřejmě stal role modelem pro Lukáše Grygara) budiž jedněmi z příkladů. (23.05.2022)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... (17.11.2006)

Když nezná někdo dějepis, to je horší, než kdyby neznal... přírodopis! Kroupa, Kroupa ml., Hujer, Plha, Tuček, Šlajs, Týfová, Hrbolek, plus cameo Tomáše Holého a fiktivní legenda Hliník. Tolik geniálních postav, kdy téměř každá má nějakou slavnou repliku, nenajdete v žádném jiném českém filmu. Top 5 z domácí komedie, neskutečná zábava v každé minutě. Máte úhel Beta... - No to nemám! (26.10.2019)