Slaměný klobouk

režijně dokonale zvládnutý chaos, objektivně tomu nelze nic vytknout, i když v druhé polovině už je to malinko předimenzované a těch zmatků už je tam příliš, přesto je to natočené perfektně. Stejně jako v případě jeho parodií tu prokázal velké porozumění pro cizí látku, kterou v tomto případě povýšil z nenáročné frivolní frašky na mistrovské dílo filmové komedie. Lipský touto verzí předčil i němou verzi Rene Claira. Je pozoruhodné, že Čech dokázal francouzskou předlohu natočit lépe, než Francouz. (20.09.2010)

Česká komedie jak má být ! Miloš Kopecký je naprosto famózní v roli donchuana, stejně tak i Iva Janžurová jako neposkvrněné poupě, Vláďa Menšík jako nespokojený tchán, Helenka Růžičková jako hraběnka, František Filipovský jako řemeslník a Pepík Kemr jako sluha nebo Lubomír Lipský jako nahluchlý strýc. Co víc dodat, když si přečtete všechna ta jména. Slaměný klobouk je komedie, která vás i po tolika letech pobaví (a že to nemohu říci o všech českých veselohrách). (29.12.2009)

Z osvědčené spolupráce Oldřicha Lipského se scenáristou Milošem Macourkem vznikly postupně čtyři legendární crazy komedie, přičemž tohle je ta poslední, a jestliže se v roce 1967 dalo (ba dokonce muselo) ve filmu experimentovat, a v roce 1969 a 1970 ještě mohlo, v roce 1971 již úplně zaklaplo víko normalizace a tak museli tvůrci přijít s něčím absolutně apolitickým, stojícím mimo jakoukoliv dobu a režim - sáhli proto k osvědčené francouzské frašce. Je to v podstatě naprosto primitivní divadelní kus, přesto, anebo možná právě proto, je úžasné a fascinující, co dokázal Oldřich Lipský s Milošem Macourkem z takovéto předlohy vyždímat. V duchu zůstali uvnitř svého mateřského žánru crazy komedie, která je logicky vystavěna na bázi komedie konverzační, herecká elita té doby dodala ovšem celému kusu absolutní přidanou hodnotu, dnes je až skoro neuvěřitelné, že se takový herecký koncert dal realizovat čistě s českými herci a herečkami. Lipského Slaměný klobouk je oslava české herecké školy a výjimečné herecké generace, která možná vynikne nejvíce právě v kostýmní frašce. Velmi zajímavá je výtvarná secesní stylizace něčím hlubším konvenující pohnuté době, neboť obdobnou použil o rok později třeba i Juraj Herz ve své Morgianě... (22.06.2012)

I přes přátelskou stopáž filmu přeci jen velmi brzy došel dech. Příběh je více méně taková ta klasika, kde se lhář postupně více a více zamotává do svých lží, ze kterých pramení spousta kuriózních situací. Některé fungují a rozhýbaly mi bránici, jiné vyšuměly do prázdna. Celkový situační humor tedy funguje tak nějak napůl. Bohužel se opravdu rychle oposlouchá a okouká. Lipský umí mnohem lépe. Nedám více než dva kousky. I přes opravdovou plejádu českých herců, to bylo docela slabé. (04.04.2019)

Svěží fraška, která vychází z Labichova jadrného divadelního kusu. Zápletka se točí zdánlivě kolem banální situace, kdy kůň omylem rozkousá jedné dámě klobouk. Nebyla by ale fraška fraškou, kdyby tento incident nevzbujel do kolosálních rozměrů. Tempo příběhu plyne hektickým stylem se spoustou komediálních situací, na nichž mají podíl především vynikající čeští herci (zvláště M. Kopecký). Mimochodem, před Oldřichem Lipským se této látky ujal i slavný francouzský režisér René Clair. (08.06.2004)