Hrátky s čertem

Mistrná alegorie? Možná. Oživlé Ladovy figurky a figury, stromy a stromečky, děsivě studiový vzhled a naprostá krása? Zcela určitě:) Zlatý fond českého filmu? Naprosto bez debat či pochyb. Skvělé herecké výkony, nedůstojné slovo "hlášky", popis ani zdaleka nedosahující skutečné kvality filmu? No jo, ale co má člověk dělat, rozplývat se nad zaslepenou vzdorovitou princeznou "A ne!" Dišperandou, fortelnou dívčinou Káčou, brutálně zákeřným Dr. Solfernem či pámbíčkářským poustevníkem Školastikem, to by bylo na dlouho a dlouho. A to pořád ještě není řeč o děsivém Ladislavu Peškovi a každou vteřinu zářícím Josefu Bekovi. Herecké mistrovství v pohádce či komedii, označte si to jak chcete, ale to a nic míň jsou Hrátky S Čertem. Chcete-li důkaz, že i bez monstrózní výpravy lze natočit nefalšovaný velkofilm, který přetrvá věky, pak je tady. 100% a tady je ta sedma. (17.05.2007)

Poctivé herecké výkony a hlubokomyslné sdělení této pohádky, kterého si ovšem jen tak někdo nevšimne, dělá z tohoto díla jednu z mých hodně oblíbených záležitostí. Martin Kabát a jeho boj o úpisy před samotným Luciferem, dostává pohádku do hodně ostrého dramatického nádechu. Drdův záměr připomenout pekelné psychologické metody, které používali převážně nacisti. "V tom je celej ten Váš kumšt, zpitomět lidi, udělat z nich hloupý, ustrašený zvířata, mučit je tak dlouho, až ztratí všechny smysly. Vy si myslíte že i já hned zpitomím a zradím ty dvě nevinný holky?" . Martin Kabát je charakter, ne jako pokrytecký pánbíčkář Školastikus. "Já, pokud vím, 30 let jsem ani myšlenkou nezhřešil, tělesné žádosti modlitbami řádně umrtvoval." Má to v sobě mnohem víc než jen pohádkový příběh. (13.09.2011)

To, že takovýhle pastelový film natočil Josef Mach v šedivém bezčasí roku 1956 (zjevně to byl zlomový rok odstartovaný událostmi na XX. sjezdu KSSS), je v intencích téhle pohádky ,,práce anděla" a tak trochu malý zázrak. Jistě zde najdeme plno schematičnosti (tak už sama Drdova parodie lidové církevní hry započatá ve fázi divadelní předlohy atd.) a jednání některých postav je zjevně průhledně motivované dobou (,,lidový" hrdina Martin Kabát, otec Scholastik...), ale i přesto vznikla pro mě osobně jedna z nejpoetičtějších českých filmových pohádek a po estetické stránce snad pohádka úplně nejpovedenější...studiové dekorace z dílny Josefa Lady jsou pro ostatní filmové pohádkové stylizace nedostižným standardem a reprezentují vpravdě světovost klasické české umělecké školy... No a pak už je to jen ozvěna šťastného dětství... humpolácký (a tak česky plebejský!) Martin Kabát v podání neodolatelného Josefa Beka (a to ho jinak nemám příliš rád), loupežník Sarka Farka (úžasný pan Vojta) běhající v noční košili se snítkou v ruce, otec Scholasticus a jeho pokoušení, čertovský mariáš s neodolatelně infantilními čerty, rázná Káča a rozverná princezna Dišperanda, neschopné, leč děsivé (a tak symbolické) peklo... Prostě pohádkový svět, kde dobro není jen dobré a i zlo má svůj lidský rozměr, k němuž se rád každoročně ke konci roku v televizi vracím... (26.02.2007)

Když máte vtipný scénář a přesvědčivé herce, a ne pajďuláky z různých Ordinací, stačí vám i papundeklové kulisy a vznikne majstrštyk. Vynikající dialogy, načasování scén, příjemný nadhled, a nakonec i nějaké to pohádkové ponaučeníčko... Nehledě na to, že scény v pekle jsou skutečně strašidelné, a to tvůrci použili jen červenou lampu a tři baleťáky! Prostě kdo umí, ten umí. (12.04.2012)

Ani každoročním opakováním tahle pohádka nezevšední. Dvojice čertů v podání pánů Filipovského a Neumanna je kouzelná a Josef Vinklář tady mluví takovým způsobem, že z toho jde jednomu hlava kolem. Zajímalo by mě, jestli byl monolog Martina Kabáta o praktikách pekla mířen i trochu jiným směrem. Jistá podobnost tu totiž bezpochyby je. (03.03.2009)