Hrátky s čertem

Když jsem byl malej, tahle pohádka se mi spíš nelíbila. Dnes už vím proč (a přehodnotil jsem svůj názor). Prvně kvůli prostředí a dekoracím, které jsou vpravdě divadelní (a i když v mnoha jiných pohdkách je ta umělost mnohem horší, tady mi to vadilo asi nejvíc) a za druhé že to není klasická pohádka, kde dobro je jenom dobrý a zlo jenom zlý. Protože jsem nikdy netušil, kdo je lepší z dvojice Smolík-Vojta (školastyk-lupič). A za další je to plné štiplavého satirického humoru, kterej jsem jako malej fakan prostě nemohl rozeznat a už vůbec ne pochopit. Nevím, jestli to tak bylo zamýšleno, ale mnohé promluvy Martina Kabáta o pekelnících a peklu samotném jsou vlastně kritikou komunismu (i když tehdy možná všeho ostatního kromě komunismu). Když Martin říká, že správnýho chlapa nemůžou obloudit žádnou lží, vidím v tom odpověď na politické procesy s nepohodlnými lidmi v padesátých letech (jako Milada Horáková apod). Navíc plejáda výborných českých herců, z nichž každý předvádí to nejlepší (někteří z nich jako třeba Josef Bek hráli své role i v divadle) a navíc se tu taky jedná úplně o první ukázku škodlivosti kouření, jaká v našem filmu byla zobrazena. A až do pohádky S čerty nejsou žerty tu je ten absolutně nejgeniálnější Lucifer, jakýho jsem kdy ve filmu viděl. (17.04.2006)

Naprostá klasika českého filmu s nezapomenutelnými kreacemi pánů Filipovského, Neumanna, Beka, Ráže, Vinkláře a dalších. Záměrně umělé ladovské kulisy (které mnozí zde diskutující "filmoví znalci" odsuzují) neodmyslitelně patří k celkovému estetickému dojmu. Každé vánoce jasná volba. P.S: Ta skvostná čeština starých filmů se už dneska nevidí. (02.11.2005)

Pohádka prologu Pražského jara s celou řadou viditelných, velmi průhledných alegorií (otec Školastykus) měla štěstí jak na literární předlohu, tak na scénář. Vedle PRINCEZEN patří určitě k nejzdařilejším výtvorům tohoto prvního období klasické české filmové pohádky. Socialistický nekomunistický patos, to, co vadí některým menšinovým spolukomentátorům na tomto filmu, navazuje plynule na pobělohorské plebejství novočeské identity. A propůjčuje všem postavám bez rozdílu hned jeden rozměr navíc. Ladovské kulisy jsou výtvarným artefaktem světového dosahu daného nedoceňovanou osobností jejich tvůrce. Plebejské lišáctví a ironie, které se "velmi nenápadně" vkrádají do architektury lidové církevní hry, do níž je film situován a kterou s úspěchem prolamují, jsou zřejmě základem neopakovatelnosti HRÁTEK i superlativů, jimiž jsou právem častovány. Vedle často zmiňovaných protagonistů (Bek, Smolík, Vojta, Alena Vránová, Pešek, Filipovský, Neumann) bych rád upozornil na další. Skvělá úlisnost snaživého ďáblíka na počátku kariéry ztělesněného tehdy velmi mladým Josefem Vinklářem je vyvažována Káčou Evy Klepáčové, která tu zřejmě našla svou životní úlohu. A samozřejmě je nutné upozornit na dnes prakticky neznámého pohádkáře Jana Drdu; mírou a kvalitou reflexe, jež vložil do této části své tvorby, je srovnatelný s klasiky typu Němcové, Erbena nebo bratří Čapků. Rozverná vyprávěnka pro dospělé s humanistickým podtextem destalinizačního "tání" zůstává oprávněně součástí zlatého dědictví naší národní kinematografie. Nejen pro naše, ale i pro budoucí generace. (30.12.2007)

Absolutně nechápu, jak může někdo jedné z nejkrásnějších, nejvtipnějších a nejčeštějších pohádek všech dob dát méně než pět hvězd. Tohle je absolutní česká pohádková perla, na které vyrostlo několik generací a pár dalších ještě určitě vyroste. Když se člověk podívá na pohádkové výtvory porevolučních let, chce se mu ronit hořké, ach tak přehořké slzy. (23.12.2005)

Filmový pohádkový skvost. Nejen pro skvělé herecké výkony zúčastněných, ale i pro genialitu samotné divadelní předlohy. Drda byl možná morálně složitý nebo problematický člověk, skalní komunista, ale s naší mateřštinou uměl nakládat jako málokdo jiný. Ač bylo patrně peklo zamýšleno jako obraz kapitalistického západu, lze jej velmi dobře chápat i jako obraz komunistického východu, obecně jakékoli totality. A jestli chce někdo vidět, jak vypadá poctivý zákoník (tedy ne ta kniha, ale jeho dogmatický dodržovatel), není široko daleko lepšího příkladu, než otec Scholasticus. V neposlední řadě samozřejmě musím zmínit i neuvěřitelnou dávku skvělých fórů, které se filmem sem tam jen tak jakoby nic mihnou, aby v člověku ještě hodně dlouho zůstaly zažrané skoro tak hluboko, jako citáty z Cimrmana. Nezapomenutelná je ovšem i vizuální stylizace celého filmu, o níž se mírou vrchovatou postaral Josef Lada... Celkový dojem: 90% (25.12.2006)