Predátor

John McTiernan skvěle vykresluje strach z neznámého nebezpečí. I scéna zmasakrování tábora, ač mě moc nebere,, tu má své místo - divák je překvapený, že i taková banda supermanů, která si hravě poradí s přesilou žoldáků, se musí sklonit před tajemným zlem. A závěr - Arnold s prostředky lovce doby kamenné bojující proti silnějšímu predátorovi - je lahůdka. Společně s Barbarem Conanem nejlepší Arnoldův film. (15.07.2002)

„Keď to môže krvácať, môže to aj skapať.“ VOTRELCOV mladší brat (skupinka ničnetušiacich pozemšťanov bojuje v de facto uzavretom priestore s tajomným mimozemšťanom, ktorý ich po jednom vyvražďuje) od rovnakého štúdia. Tu naozaj nie je dôvod šetriť hodnotením (napriek slabšiemu "pračlovečiemu" finále, ktoré ma vždy otravovalo a asi dvadsiatim sekundám s dosť úsmevne zostarnutým počítačovým trikom). PREDÁTOR je úžasná klasika 80. rokov. Strhujúca hudba Alana Silvestriho, kultová vojenská macho atmosféra (naolejované svaly, sexistické vtipy o vagínach, penisoch a prsiach, cigara v helikoptére, Bezbolestná, hnusný žuvací tabak), kultové hlášky ("Nemám čas krvácať."), nenapadnuteľné herecké obsadenie (naozaj ťažko povedať, či je najlepší Weathers, Black, Duke, Ventura, Landham alebo Chaves... ale asi Arnold), drastické vraždy, hrôzostrašné zlo (nápad Stana Winstona a Jamesa Camerona) a dusná džungľová atmosféra. Vidieť Barbara Conana strácať jeho povestné sebavedomie je pohľad na nezaplatenie. Nikdy som ale nepochopil "morálnosti" boja, v ktorom sa jedna zo strán doslova zneviditeľní a následne zákerne vraždí svojich súperov od chrbta. (02.11.2004)

Prostě a jasně řečeno: K posrání dokonalé. Když jsem si Predátora po delší době celého zopakoval, uvědomil jsem si, že patří do té hrdé smetánky mnou milovaných filmových děl, z nichž bych nevyjmul a ani do nich nepřidal jedno jediné okénko. Bez debat nejchlapáčtější snímek historie, kde tvrdí hoši nejprve ostře rozdávají, aby deklamovali svou neohroženost, a následně dostávají na hubu způsobem, jaký bych nepřál snad ani rakovinové buňce na mých nejcitlivějších tělních aparátech. A zakončeno nejvíce strhujícím soubojem jeden proti jednomu, kde člověk tváří v tvář skutečnému monstru přijímá jeho pravidla a coby lovec z dávných časů se zcela upíná na podmínky okolní divoké přírody. Bad Ass Arnold jako tradičně bezkonkurenční, ale tady byli největšími hvězdami určitě Alan Silvestri, jehož soundtrack je nepřekonatelným ztělesněním napětí a konfrontace s tajemným zlem, a režisér McTiernan, který vystřelil celý příběh bez jediného klopýtnutí a zinscenoval tolik kultovních okamžiků, že žádné pokračování už nebude mít šanci tenhle originál překonat (ze všech vypichuji scénu hromadné "přestřelky" s neviditelným nepřítelem, která je pro mě jednou z nejzábavnějších z celých osmdesátých let - tu mohu vidět pětkrát denně, ale Arnoldův výraz při minutové střelbě do prázdna mě nikdy neomrzí). 100% (26.08.2011)

Arnie trošku z jiného soudku, přesto další z jeho vrcholů 80. let!! I když člověk asi nikdy nezapomene na jeho znamenité zarovnávání přerůstající flóry kulometem (Komando). Predátor je jiný, i na zvolený žánr „reálnější“. Nejprve se Arnold ocitne v čele záchranné čety, která má zlikvidovat tábor nepřátelských partyzánů a osvobodit rukojmí. Následně potřebuje zachránit on sám a jeho lidé. Nakonec se ocitá tváří v tvář neznámému nepříteli s neviditelným brněním, kde s pudem sebezáchovy ožijí i Arnoldovy zvířecí instinkty. Producenti poměrně riskovali, když do party přizvali prakticky neznámého Johna McTiernana, ten však udržel nejistotu a napětí na vysokých příčkách, dokonale využil guatemalské džungle s vysokou vlhkostí vzduchu, takže z těchhle ostrých chlapíků neustále teče pot. Trefou do černého pak bylo samozřejmě angažování Stana Winstona, díky němuž Predátor nevypadá ani po letech legračně. Alan Silvestri na jedničku, stejně jako kamera Donalda McAlpinea!! (12.12.2005)

Atmosfera je napata a husta od uvodnych tituliek az po uplny koniec.Stale mate pocit, ze ON je niekde nablizku.Hudba vyzenie vas adrenalin na maximalnu moznu mieru. Arnoldove hlasky s neopakovatelnym rakusackym prizvukom nestratia na originalite ani za 100 rokov:) a scena "ako sa rube les" vojde do zlatej siene kinematografie. Ked som to videl asi 5x krat ako maly fagan bolo to za 6*, ked som to videl teraz ako velky:) je to za 4*, logicky mi z toho vychadza cista 5*. (23.03.2004)