Konec starých časů

Půvabná básnická oslava romantické šlechtické vznešenosti za první republiky, kdy společenskou vážnost si bylo možno odkoupit. Jako vichr se přižene na scénu kníže Alexej Nikolajevič Megalrogov (skvělý Josef Abrhám), aby si svým přirozeným aristokratickým šarmem zajistil obdivovatele, srdce a náruč žen, a nenávist žárlivých mužů. Kníže je renesančně vzdělaný muž mnoha dovedností a znalostí, hbitým jazykem, neutuchajícím elánem a sexuálním chtíčem. Upřímný a dobrý prorok svého hostitele, velkostatkáře Josefa Stoklasy (Marián Labuda), bohatého dobráka toužícího po aristokratickém životě a společenské vážnosti, za kterou platí. Jeho osobními zájmy zainteresovaní rádci velkostatkář Jakub Lhota (dobrý Rudolf Hrušínský) a advokát Pustina (Jan Hartl) jsou přitahováni Stoklasovými penězi a jeho dcerou Michaelou (Barbora Leichnerová). Obyvatelky zámku jsou vysloveně natěšné z přítomnosti knížete, jako vychovatelka Susanne (Chantal Poullain), a klíčnice Cornelie (Ljuba Krbová). Vypravěčem příběhu je sečtělý knihovník Bernard Spera (dobrý Jaromír Hanzlík), který nakonec našel otevřenou náruč u učitelky Ellen (Alice Dvořáková). Další zajímavé postavy: syn Jakuba Lhoty Jan (dobrý Jan Hrušínský), majordomus Kotera (Jiří Adamíra), buran Charousek (dobrý Josef Somr), konečný vhodný spojenec pana Stoklasy, sluha knížete Váňa (Pavel Zvarič) a hbité děti Kitty (Tereza Chudobová) a Marcel (Jan Novák). Lahodné pohlazení po duši, rozveselí, pobaví a zahřeje svou vlnou optimismu. (13.05.2011)

Je úplně jedno, jestli pan Menzel použije podklad od Bohumila Hrabala nebo Vladislava Vančury. Jeho způsob filmování je nádherně nostalgicky melancholický a pokaždé v něm dokáže naprosto dokonalým způsobem zahrnout neotřelý vtip, díky kterému si herce tehdejší doby prostě zamilujete. V tomto případě se například jedná o podle mě nejvýznamnější roli pana Abrháma. A všichni ostatní jej v příběhu nonšalantně doplňují. (14.01.2019)

Nějakým zázrakem se mi povedlo tento film přes třicet let míjet. O to víc jsem se těšil, protože současná tvorba komedií nějak vázne. Konec starých časů má v případě tohoto filmu trochu trpký nádech. Jde o poslední film Jiřího Menzela, který za něco stojí. Postava knížete Alexandra, tak může představovat nejen konec šlechty, ale také konec éry filmů, kde se ta menzolovská umělecká manýra krásně doplňovala s vypravěčským mistrovsvím Hrabala, Svěráka nebo v tomto případě Vančury. Teď zpětně může tento název symbolizovat i konec komunismu, ale bohužel také konec filmařiny, na kterou jsme mohli být pyšní. Potenciál tolika skvělých herců v jednom filmu, se po roce 1989 podařilo zužitkovat snad jen Svěrákovi se Smoljakem. A právě díky hercům je tento film víc, než labutí píseň režiséra, který nám dal několik filmových skvostů. Scénáristicky to bylo tentokrát slabší, chyběla mi výraznější ženská postava a možná i zajímavější hudba. Přesto toho Konec starých časů nabízí divákovi o dost víc, než většina současných filmů. (15.05.2021)

Příjemný poetický typicky Menzlovsko – Hrabalovský film ve Vančurovském duchu. Film silně pohání „hnací motor“- herecký výkon Josefa Abrháma, který je zde velmi energický a svěží, že si jeho postavu divák neskutečně oblíbí. S pomocí skvělých herců, zajímavého příběhu a pěkného prostředí, vznikl film, kterému ani nelze pořádně co vytknout. Prostě se jedná o pětihvězdičkový snímek do pohody a klidně i nepohody. (27.08.2008)

Ach pane Hartl, jak vám to tam sluší, ty pohledy a uvolněný obličej. Snad je to on. Příjemná komedie. Vyplatí se zapisovat si ty pocestné hlášky statného a pronikavého pana knížete Alexeje. Je to divné, ale je to arcivévodní a zajímavé. Nepotkáte v zahraničí film, který srčí stejným tvrdě špinavým humorem. Kde je Amrhám, tam se udává dílo. Dílo, které snad ocení až ti po nás. Příšerně mě učarovaly hláčky, které jsem si chtěl zapsat, ale to bych musel oprat celý scénář. Zde vidíme, jakou nevýhodou je to býát člověkem pronikavým jako kníže z Rus. Nemá cenu si dělat starosti s tím, jak nám lidé podráží nohy. Dokud se nerozhodnem, že jsme si je podrazili, tak se to nestalo. A navíc cítím zde zařazenou myšlenku na kritiku. Vždy je nějaký člověk, který nás bude kritizovat a bude snižovat naší urozenost. A my, my jsme aristokrati....přitukneme si s jeho skleničkou a pak mu ji podejme a ukažme mu prstem ať si sedne. Voala..vítej filme v mé filmografii (20.08.2008)