Konec starých časů

Komedie, která ukazuje, a) že od doby, v níž se děj filmu odehrává, se česká mentalita nijak zvlášť nezměnila, b) že by se tehdejším lidem náramně hodil internetový vyhledávač Google. Literární předlohu jsem nečetl, ale některé scény mi přijdou dost nadsazené a některé vtipy příliš laciné. Jako celek však příjemný, zábavný film. (08.02.2024)

Kdo mě zná (jakože vůbec nikdo), ví, že nemám ve zvyku klást si životní cíle: "Kde se vidíš za deset let, bobánku, čeho chceš dosáhnout?", už z pouhé vidiny, že by se mě na to mohl někdo neironicky zeptat (tj. nečekat, že v odpověď neplácnu totální bejkovinu), se mi otevírá kudla v kapse. I když! Musím přiznat, že ještě jako švarný junák jsem si myslel, že takový životní sen přeci jen mám, po vzoru Diogena ze Sinópé jsem chtěl bydlet v sudu... pak však přišla krize mladého středního věku (btw. stále trvající; to je však na jiné povídání), během které jsem si uvědomil, že by mně byla zima, načež bylo po snu, a to i bez insomnie. Proč vám to však říkám právě zde? Bo jsem si na základě zkouknutí Menzelova Konce starých časů vytyčil ŽIVOTNÍ CÍL. Bez obav, nemusíte se bát, že se chystám, skryt pod falešnou identitou aristokrata-vojenského vysloužilce, vyžrat Matěje Stropnického, mé úmysly jsou prozaičtější, ba ušlechtilejší. Budu se učit mluvit! Pardon, to samozřejmě není celé: budu se učit mluvit ve stylu postav Vančurových románů. Zřete: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti.“ Geniální, není-liž pravda? A že na konci snažení očividně čeká tučná hostina, taktéž není k zahození! 75% (23.03.2021)

Méně známý Menzel, který si zde odskočil od hrabalovských adaptací k Vančurovi, a velmi se mu to povedlo. Jak film, tak knižní předloha stojí za seznámení. Na Konci starých časů mě baví symbolická analogie mezi koncem aristokratické éry na poč. 20. stol. a politickou situací končícího "totáče" r. 89, která dodává této retro komedii plusové body. Přijde mi, že se poslední dobou tento film objevuje v televizi výrazně dříve než v minulosti, ostatně dlouho jsem o něm vůbec neslyšel. O to příjemnějším překvapením pro mě byl objev tohoto filmu - Menzel měl již v minulosti na kontě jinou zdařilou vančurovskou adaptaci v podobě Rozmarného léta z r. 1967, nemohl tedy zklamat ani v tomto případě. Po Anglickém králi asi můj neoblíbenější Menzel. (08.06.2011)

Šarmantní a švihácký kníže, zbohatlík postrádající grácii aristokratů, ženy okouzlené nově příchozím svůdníkem a sluha vzpomínající na ony staré dobré časy. Josef Abrhám svým razantním přístupem zcela obrací zámecký život naruby, znepřáteluje si nudné a namyšlené muže a navozuje tu pravou zavátou atmosféru minulých dob. Vynikající herecké výkony přítomných a humor, s jakým hlavní postava jedná s druhými, vás (snad) jako mne naprosto uchvátí. (27.11.2006)

Laskavý a vtipný vypravěč, mistrný Menzel za kamerou a skvostný Abrhám před ní - a k němu tucet dalších českých nej nej herců a hereček. Myslím, že se všichni při natáčení výborně bavili, je to znát. Ve filmu jde podle mě spíš o formu než obsah a ta je rozhodně parádní. Byla jsem mile překvapena a krapet se stydím, že mi doteď film unikal. Ten bych fakt měla znát.... (27.02.2012)