Zločin v šantánu

"Vás dva může ještě v poslední chvilce hřát svědomí, že jste svou smrtí přispěli k udržení a oslavení neotřesitelných ideálů práva a spravedlnosti." Kriminálka je to mizerná, ale jako absurdita a rýpnutí do státní moci to funguje dokonale. A ty postavy jsou prostě báječný - nadrženej ministr, angažovanej státní žalobce, žárlivej skákač Ikaro, hopsavá Stella, demagogickej farář, odhodlanej agent pro zvláštní úkoly, tupej Pepíček s ještě tupějším JUDr. Bojanovským a mnoho dalších. Mě bavili v podstatě všichni, ale nejvíc mě dostal detektiv vyrážející dveře hlavou. Hlavně že spravedlnost vždycky zvítězí. (30.11.2021)

Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka. (16.10.2013)

ŠANTÁN zaujímá v menzelovské filmografii specifické místo. Podle vlastních Menzelových slov to měla být jakási syntéza prvorepublikové detektivky fričovského střihu, živená zřejmě i "drsnou školou" (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA?), muzikálu a ještě čehosi navíc.(Pilarová, vedená Menzelem "neherecky", v klidu a přirozeně hraje sebe samu a z tohoto hlediska film zvlášť nebrzdí;spíš naopak.) Ale během dívání na film se mi asociuují i další souvislosti: MONSIEUR VERDOUX, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ale také KONEC AGENTA W 4 C (Vodička jako agent pro zvláštní úkoly) prvorepublikového ministra spravedlnosti (v Brodského pojetí této role se zase objevují reminiscence na jeho inspektora drah v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH). Šlitr se Suchým ve svých partech asi právě tady mají nejblíže k Voskovcovi a Werichovi např. ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. Výčet těchto možných interpretací, daných mj. i Škvoreckého vstupy, jistěže ne vyčerpávající a v mnoha ohledech ne zcela přesný, jen naznačuje důvod rozporuplných Menzelových prohlášení o jeho vztahu k tomuto napůl zapomenutému dílku, jehož cestu po našich kinech záhy začala komplikovat sílící husákovská normalizace. Menzelova rezervovanost však má i svůj pozitivní rub. Pokus o reminiscence starých dob nebyl zcela bezúspěšný a jeho torzovitost je paralelně na pomezí vcelku zdařilé syntézy. Prolnutí blíže necharakterizované totality s muzikálově pojatými hudebními čísly nese celou řadu stalinistických konotací (Mňačkova povídka JAK CHUTNÁ MOC), hudební projev je naopak v řadě klíčových míst (Suchého zatčení; jméno přidělené postavy záměrně neuvádím; pro vyznění filmu není totiž podstatné) i faktovým přínosem klíčový a často se přitom jedná o vrcholná díla semaforských tvůrců; pěvecké výstupy mladé, nad očekávání sličné Pilarové jsou pověstnou třešinkou na tomto pomyslném filmařsky chutném dortu. Po čtyřiceti letech tak pamětník vidí film, jemuž lze s trochou nadsázky ledacos vyčíst - velké oči jeho tvůrců zejména - , který se však přesto zařazuje důstojným způsobem a nanejvýš osobitě do naší pověstné filmové vlny šedesátých let, a spoluvytváří a dotváří tu nepříliš lichotivou odezvu srovnání s polistopadovou filmovovou zdánlivě bezuzdně volnou tvorbou. Uzavřená minulost je tedy v tomto případě až překvapivě živou výpovědí ne o dějích, ale o soudobé a nečekaně aktuální sebereflexi událostí bouřlivého roku 1968. (05.07.2008)

,,Ten studoval čtvrt století. Fakultní rekord. Vzácný případ vytrvalosti.. spíš pitomosti. Já jsem s ním totiž maturoval. Všichni jsme mezitím udělali docentury, takže studoval u nás. Spolužáka přece nenecháte propadnout, že, pane kolego? O jednoho blbce víc, to už v naší justici nehraje roli." :-)                                                                                                                               . . .      Poprvé jsem se na tenhle film díval v televizi spolu s dědou jako na muzikál s Evou Pilarovou. Bylo mi asi 13 let a já poprvé ve filmu uviděl vraždu, což mě dokázalo trochu vystrašit, víc mě ovšem znechutil otevřený závěr. Ten jsem samozřejmě mohl pochopit až s odstupem času díky znalostem kolem politické i kulturní situace v Československu roku 1968, přesto jsem se k filmu pravidelně rád vracel. Žánrově je to velmi zajímavé (jako celek možná nevyrovnané) dílo s prvky hudebního filmu a muzikálu, černé komedie až grotesky, detektivky, soudního filmu, vizuálně místy jako film-noir, díky vysokému počtu mrtvých snad až přímo thriller. Vedle této směsi všech možných žánrů je jakousi přidanou hodnotou právě dobová politická satira, ale díky mnohdy vtipnému scénáři a semaforským písničkám zůstává Zločin v šantánu skvělou podívanou pro jakoukoliv generaci. Eva Pilarová v nejlepších letech na vrcholu své pěvecké kariéry (i krásy), kvalitní a bohatá hudební stránka filmu (zejména titulní song Poklad a parodický milostní duet Ach, miluju vás), roztomilý Vlastimil Brodský jako hnusně manipulující ministr + první stopy Divadla Járy Cimrmana (Svěrák & Smoljak) na filmovém plátnu + herecké stopy zpěváků a písničkářů Jiřího Grossmanna (eskamotér), Jiřího Šlitra (komicky neschopný advokát) a Ladislava Vodičky (gangsterský agent pro zvláštní úkoly :o)), tohle musím i teď naplno ocenit, i když samozřejmě po tolika zhlédnutích mě s léty už ZLOČIN nebere (až tolik) jako kdysi. S názorem samotného režiséra J. Menzela, že se tenhle film moc nepovedl, se jako divák rozhodně nestotožňuju. 85% (02.09.2016)

Na Zločin v šantánu jsem se podíval hlavně proto, že se jedná o první filmovou roli Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který zde ještě nemá svůj typický knírek. I přes nedlouhou stopáž jsem se poněkud nudil a usínal jsem podobně jako pánové během závěrečné popravy. "Jakou cenu má lidský důkaz, když se dá dokázat cokoliv." (19.06.2010)