Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Sovák, Josef Kemr, Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, Jiří Schmitzer, Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Božena Böhmová, Mahulena Bočanová (více)VOD (1)
Epizody(11)
-
Chudák dědeček (E01)
-
Kapr (E02)
-
Operace (E03)
-
Sokové (E04)
-
Zasloužilý všeumělec (E05)
-
Smírčí soudce (E06)
-
Romeo z autobusu (E07)
-
Režisér (E08)
-
Náhradník (E09)
-
Kapřín (E10)
-
Svatba (E11)
Obsahy(1)
Seriál komediálních příběhů F. Vlčka a V. P. Borovičky, který již od své premiéry v roce 1975 potěšil řadu diváků mnoha generací, čerpá svůj humor ze symbiózy člověka městského a člověka vesnického. Popularitu získal nejen pro své hvězdné obsazení, ale i pro základní tón, jímž je tolerance, lidská vzájemnost a porozumění. (Česká televize)
(více)Videa (14)
Recenze (593)
Nejlepší český komediální seriál, který vznikl za bývalého režimu. Poměrně dobrý scénář byl silně podpořený těmi nejlepšími herci: duo Jiří Sovák a Josef Kemr ala rapl a pohodář nemělo chybu a jejich výrokům se musíte smát i po letech. Vynikající byla i Jiřina Bohdalová jako drbavá ale milá všetečka, rodinka Josef Vinklář, Jana Hlaváčová a Jiří Schmitzer, mladinká Hana Maciuchová, šedá myška Gabriela Vránová a její proměna a spoustu dalších. Nespočet vtipných scének, krásných záběrů na obyčejnou českou vesničku a okolní krajinu a navíc ta ústřední písnička, to je klenot. Sledování tohoto seriálu se nejvíce hodí na léto, protože seriál samotný se v tomto období odehrává a tak je atmosféra naprosto dokonalá. ()
Zásluhou populárních herců a řady situací, ve kterých se mnozí snadno najdou (výlet do Prahy za kulturou a nákupy, vesnická zábava, promoce na Karlovce), lze u Chalupářů jistě na pár horkých nedělních večerů vypnout, ale jejich hlavní přínos dnes, v konkurenci bezpočtu zdařilejších komediálních seriálů, s lepší dramaturgií, vtipnějšími replikami a alespoň náznakem morálního ponaučení, vidím osobně především v tom, že ukazují preferované hodnoty a ideální (schválenou) verzi bytí v pozdně socialistickém Československu, tedy bytí vcelku poklidného (touha po klidu na život a práci je ostatně hlavním důvodem, proč je Evžen exkomunikován na venkov), ale také naprosto otupělého, povrchního a prázdného. Více v mém zhodnocení Chalupářů bez (n)ostalgie. ()
... asi protože jsem jiná generace. Tohle je pro mé rodiče, nebo možná ještě spíš pro prarodiče a to je nejspíš důvod proč ho hodnotím takto. Oni tomu humoru rozumí, já ne. I když něco vtipného se tam také najde, avšak jak tu zaznělo - spíše to beru tak, že to ''má být vtipné, ale není''. Pro mě dvě hvězdy, ale jsem schopný chápat i vyšší hodnocení. ()
Tady je to opravdu složité s hodnocením. Na jednu stranu to bylo dílo opravdu ryze normalizační, prakticky o ničem. Filip tvrdí že byl o ,,člověčenství'' a proto se tak ujal. No už jen fat, že to bylo jedno z anestetik aby lid zapomněl jej řadí k dalším normalizačním výtvorům. Jenže. Tady se opravdu sešla hromada dobrých herců a já si myslím, že dát do kupy Sováka s Kemrem byl geniální tah. Takže ano, je to komunální satira. Ale kupodivu stále baví. Vesnice jsou totiž stále plné svérázných postaviček místních i Pražáků... To konec konců vysvětluje i ony až neuvěřitelné promítací úspěchy Babovřesek... Takže já dávám za čtyři, už jen za tu vzpomínku na mládí kdy jsem seroš sledoval v televizi a navíc na venkově u babičky. * * * * ()
Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí. Východisko seriálu, jehož poselství předává divákům v prvním díle postava esenbáka ("venku jsou od sebe sice lidi trochu dál, ale přesto k sobě mají nějak blíž"), je dobře známé asi každému, kdo se v posledních padesáti letech ocitl u televize. K rodině cynického taxikáře Aloise Krbce (Josef Vinklář) se stěhuje jeho neurotický tchán, bývalý revizor Evžen Huml (Jiří Sovák). Místo pokusu o společné soužití Krbec vychytralým trikem stěhuje Humla na venkov do vesničky Třešňová, kde nerudnému invalidnímu důchodci nezbude než sžít se s dobromyslným vrstevníkem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Postupem času se Huml seznamuje s bizarním koloritem života na vesnici, který spíš než Formanovo Hoří, má panenko připomíná kýčovitý papundekl Zdeňka Trošky, a spolu s diváky odhaluje velkou pravdu: že i když se v životě v socialismu někdy setkáváme se strastmi, lidé – od ochotně melouchařících zaměstnanců JZD po shovívavé funkcionáře komunistické strany – se vždy nakonec dohodnou a všechno dobře dopadne. Chalupáři jsou v tomhle ohledu mnohem zrádnější než otevřeně prostranické produkce Československé televize, jako byl třeba Okres na severu. Zatímco z příběhu moudrého a spravedlivého tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka čiší primitivní pokus o oslavu normalizační ideologie, Chalupáři zdánlivě pouze existují v jejím rámci. Při bližším pohledu je však jejich poslání zjevné. Přimět diváky, aby zapomněli na každodenní realitu, a za ochotné asistence populárních herců je uchlácholit iluzí pohodového socialistického života. Dobová témata – od pražské asanace a přidělování bytů přes hodnocení práce stranické organizace a anonymní udávání po vzpomínky na zakládání JZD – nenápadně prosakují každým dílem a ve vražedně pomalém tempu seriálu se proplétají s osudy kladných hrdinů. Vyznění Chalupářů trefně shrnuje bodrý předseda obecního výboru: "To se ví, sem tam se mezi náma najde potvora, ale paušálně jsme dobrý!" Chalupáři nejsou charakterističtí jen urputnou snahou komunistického režimu nabarvit narůžovo všudypřítomnou šeď, ale i vykreslením ženských postav, podobných jiným normalizačním televizním maminám, uklízečkám a švadlenám. Je tu žena taxikáře Krbce Jarča nebo objekt milostného zájmu širokého okolí, vesnická femme fatale Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), kterou seriál lakonicky popisuje „42 let, rozvedená, zachovalá“. Pozoruhodná je v dobovém přístupu k ženám především linie manželky místního autobusáka Tondy Čiháka (Vladimír Menšík). Čihák se svou ženu Aničku (Gabriela Vránová) okatě snaží podvést, když v autobusu cestou na vesnický výjezd do Prahy svádí před jejíma očima náhodnou cestující. Rozesmutnělá Čiháková se se svým trápením svěří Humlovi s Císařem – a ti s ní absolvují celodenní kolečko od kadeřnice k obchodům s oblečením, aby byla "krásná pro svýho Toníčka". Když se na konci dne shledává se svým manželem, začne ji okamžitě podezřívat, že má milence, a na Humlovy výtky, že on přece dělá to samé, opáčí, že "to je přece zákon přírody, že mužskej si namlouvá ženskou". Ideální produkt státní televize sedmdesátých let dával smysl v době Husákova režimu, jeho nadšené reprízování čtvrtstoletí po sametové revoluci je však jen obtížně pochopitelné. Chalupářům navíc léto co léto chybí jakékoliv zasazení do kontextu, o jaké se ČT pokusila naposledy při repríze 30 případů majora Zemana a které by mladou generaci – a koneckonců i starší, kteří u seriálu vzpomínají na radostné mládí – uvedlo do dobové reality. Vysílání seriálu by dnes šlo bez problémů doplnit o vylíčení všeobjímající náruče obecních výborů, vysvětlení role ženy v socialistické společnosti i popis proměny života na venkově pod diktátem plánovaného hospodářství. ČT však na podobné snahy rezignovala a bez sebemenšího pozastavení Chalupáře spolu s dalšími normalizačními hity jako Sanitka nebo Malý pitaval z velkého města pevně začlenila do svého reprízového programu. Lze z toho vyvodit jediné: česká letní pohoda v očích veřejnoprávní televize zjevně vypadá stejně dnes jako v roce 1975. Atmosféra socialistické prázdnoty může s klidem dopadat na nové a nové diváky – a ostatně proč ne? Jak lapidárně shrnuje jedna z chalupářských figurek: "Lepší je být naladěnej než zavřenej." (Michal Zlatkovský: Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes) () (méně) (více)
Galerie (34)
Zajímavosti (171)
- Čas od času se některé záběry odehrávají před pomníkem s pěticípou hvězdou umístěným před kostelem. Jedná se o pomník vojákům Rudé armády s nápisem v azbuce: „Pro ty, kteří v naší paměti neumírají.“ Obsahuje šest jmen padlých ruských vojáků. V Centrální evidenci válečných hrobů je evidován pod číslem CZE-2120-02254. (sator)
- Natáčení dodnes připomínají informační tabule u památných seriálových míst. Vesnice tak vyšla vstříc turistům, kteří sem stále přijíždějí, aby viděli místa proslavená seriálem. (rakovnik)
- Náklady na natáčení seriálu přesáhly 12 milionů Kčs. Mnoho milionů stál i filmový remaster v roce 2021. (sator)
Reklama