Bratrstvo neohrožených

Jsem rád, že se tolik dolarů investovalo právě do tohoto projektu. Peníze jsou na Bratrstvu opravdu vidět pomale v každém políčku. Díky tomu a zručné práci celého filmového štábu jsem si mohl plně vychutnat postup spojenců v Evropě. Každý díl doprovází i úvodní slovo členů "Éčka", které spolu s výtečnou hudební znělkou Michaela Kamena startuje 50 minut válečného běsnění - hrdinství, odvahy, proher, výher, nefalšovaného kamarádství... Hned se na ten život díváte jinak. Dalším výrazným plusem je, že každý díl je trochu jiný nejen obsahem, ale i způsobem vyprávění, myšlenkou atd. Zkrátka neexistuje snad nic kromě délky (10 hodin dá opravdu zabrat), co bych mohl vytknout. (04.10.2003)

„Nebol som hrdina... Ale veľa som ich poznal.“ To už ani nie je seriál. Až nechutný 120-miliónový rozpočet a 600 (!) úctyhodne monumentálnych minút sa hravo vyrovnajú akémukoľvek celovečernému vojnovému dvojhodinovému veľkofilmu. Vrátane ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA. Práve jej strhujúci kritický a komerčný úspech inšpiroval jej režiséra Stevena Spielberga a jeho hereckú hviezdu, Toma Hanksa, v produkovaní seriálu „Bratstvo neohrozených“. Pojednáva o vo vojnovom pekle zdecimovanej Európy čoraz ubúdajúcejšom výsadku parašutistov. Špičková technická stránka (akčné scény, výprava, kostýmy, rekvizity, masky, strih zvukových efektov, realistické počítačové triky, kamera, hudba) poteší. Ale mimoriadne sa vydarila i práca s postavami, vzťahmi medzi nimi, ich charakterizáciou či dialógmi. Vidieť v jednej scéne Damiana Lewisa, Donnieho Wahlberga a Neala McDonougha je pohľad na nezaplatenie, hoci sa vám to ešte nemusí zdať, ale ke´d ich uvidíte prvý raz pokope, asi sa už zdať začne. Viac v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/serialy/237-bratstvo-neohrozenych-100- (22.10.2009)

Masterpiece! I po dvaceti letech. Když měl seriál premiéru, Medal of Honor spolu s Call of Duty byli na denním hráčském menu, vylodění v Normandii z Ryana jsme na omleté VHS sjížděli v internátní klubovně do zblbnutí, takže svérázného docenění došlo Band of Brothers naprosto bezezbytku. Jenže dvě dekády utekly, člověk trochu nabere zkušenosti, něco nakouká, válku má díky mediálním pokrytí v mobilu vlastně online a najednou ten desetihodinový kolos vnímá úplně jinak. Ten nesmyslný masakr v Ardenách už není tak cool, rozervaná těla jakbysmet. Najednou je zde deset minipříběhů o jednom obrovském odhodlání, o opravdových „ordinary men“, kteří šli dělat „extraordinary things“, který přesně stojí na hraně oslavné ódy a prostého armádního patosu, přičemž nikdy nesklouzne ke kýči, ani líbivému podbízení. HBO vysolilo na svou dobu extravagantní rozpočet, který tvůrci napumpovali do skvostné výpravy i početného komparzu, jemuž bláto i sníh zalézají za nehty. Ty drobné záchvaty lidskosti (medikova anabáze za mě vládne) pak jenom stvrzují sílu vyprávění. Žánrový benchmark a seriálový etalon, který i nadále v mnohém vládne a většinu konkurence nechává dalece za sebou. (30.01.2024)

Vizuálně téměř až orgazmická záležitost. Dějově pěkně rozložené a celkově dost poutavé. Herci sympatičtí, avšak potýkal jsem se s dost vážným problémem rozlišovat u nich jednotlivé osobnosti. Tak nějak mi splývali v jeden celek, kterému sem říkal ,,američtí vojáci". A seriál skutečně zobrazuje ameriku tak, jak si ji zejména američtí lidé přejí vidět a oslavovat ji. K tomu jsou potřeba hrdinové, tedy lidé, kteří se na nic neptají a plní rozkazy shora. A kdokoliv, kdo přežil Bastogne se stává hrdinou automaticky, zejména pak, je - li Američanem. Nesmysl celé války je v seriálu skutečně zmiňován. Její účel už však samozřejmě ne. To sem však už nepatří. Seriál je zpracován tak pěkně, že ho bezesporu řadím k naprostému vrcholu seriálové tvorby a myslím, že s přehledem strčí do kapsy valnou většinu filmů s válečnou tématikou. A tohle musím uznat, ať už je moje důvěra v americké záměry jakákoliv. 4* (31.01.2012)

Při sledování seriálu obvykle bez větších problémů rozlišuji dění v televizi od toho před ní, ale tentokrát se mi to nezdařilo. Absolvoval jsem výcvik s rotou E, v den D jsem s nimi seskakoval, v Arnhemu jsem to dostal do zadnice, u Bastogne jsem omylem spadl do nacistického zákopu, u Foy jsem vzal nerozhodného velitele polní lopatkou po hlavě a to ani nepíši o tom kolikrát jsem na vlastní pěst prchal v době volna zachránit některého ze spolubojovníků. Pak však přišly závěrečné dva díly plné pokusů rozplakat mne, což mne vyplivlo zpět před obrazovku s přesvědčením, že za to citové vydírání nepovýším tento seriál na pětihvězdičkového generála. (19.02.2013)