Hra snů

Zvláštne, že režisér bláznivých krvavých hororov a komixových blockbusterov natočil tak dojímavy mix romantického a športového filmu. Perfektná je štruktúra filmu, v ktorom si behom fenomenálneho zápasu hlavný hrdina rekapituluje svoj vzťah so s milovanou ženou. Samotný zápas je nádherne vygradovaný a nezabudne sa aj na pár fanúšikov, ktorí komentujú zápas a postupne menia svoje antipatie ku Costnerovej postave. Scény zápasu sú pôsobivo natočene a aspoň u nich sa Raimi trochu pohral s technickou stránkou. Našťastie baseball ako šport patri k tým pár, ktoré sa mi celkom páčia. Super je aj Costnerov kamarát John C. Reilly alebo tradične prísny tréner J.K. Simmons. Prim ale u mňa predstavuje romantická línia. Kelly Prestonová ma v žiadnom inom filme nezaujala, ale v tomto filme je neskutočne roztomilá neurotička. Ale keď je to potrebné, tak sa ukáže, že je schopná sa o Costnera postarať. Costner je zase málovravný introvert s čím sa mi strašne ľahko identifikuje, keďže som podobný a scény v ktorých sa ho Kelly Prestonová neustále niečo vypytuje a on už by bol najradšej, keby bola chvíľu ticho, dokonale chápem. Chémia medzi nimi funguje dokonale. U mňa je to do veľkej miery umocnené ešte aj skvele obsadeným CZ dabingom, v ktorom excelujú moji obľúbenci Miroslav Donutil a Sabina Laurinová. Ešte spomeniem postavu dcéry, roztomilú mladučkú Jenu Maloneovú, ktorá ma vo filme len pár scén a trochu mi je ľúto, že nemala nejakú výraznejšiu podzápletku. Veľkú pochvalu si zaslúži Poledourisov perfektný soundtrack, ktorý filmu dodáva dokonale pohodovú atmosféru. Výsledkom nádherny mix romantiky a športového filmu, ktorý síce citovo nevydiera do takej miery až by ma dohnal k slzám (ako kórejské dojáky v ktorých furt niekto zomiera), ale zakaždým mi zlepší náladu a aj po rokoch ma baví rovnako ako keď som ho videl prvýkrát. 10/10. (17.11.2016)

Raimi je určitě skvělý režisér, o tom mě přesvědčil už dávno. Dokáže natočit téměř jakýkoliv styl, a to velice dobře. V tomto případě se jedná o mix sportovního a romantického žánru. Romantiku příliš nemusím a asi si ani Hru snů podruhé nepustím, ale musím však vyzdvihnout zpracování sportovní stránky. Raimi dokázal, a to i díky skvělému Costnerovi, navodit úžasnou napínavou atmosféru, jaká se u sportovního filmu nevidí každý den. Další plus si zaslouží trenér, ten byl opravdu nezapomenutelný:) (24.08.2009)

Otravná, více než 2hodinová konverzační love story. Přesně ten typ filmu, které bytostně nenávidím. Totální nuda k uzoufání. Pokud jste si stejně jako já až dosud mysleli, že Kevin Costner neumí hrát špatně, tak jste se hrubě zmýlili. Tato role mu vůbec nesvědčila. Ačkoli se snímek každým coulem snaží tlačit na emoce, tak mě velkým obloukem minul. Chemie mezi Costnerem a Kelly Preston totálně nefunguje. Dialogy jsou směšně debilní. Jediné, co stojí za pozornost je samotný sport a dění na hřišti. To je ovšem děsně upozaděno za debilní a nudnou romantickou linkou v popředí. Dva lidé, kteří se k sobě naprosto nehodí se pokoušejí budovat vztah. Největším kamenem úrazu je to, že celé budouvání vztahu je nesmírně stereotypní a především totálně klišoidní. Stejný průběh vztahu už člověk viděl milionkrát. Tohle se Raimimu hrubě nevydařilo a považuji to za jeho dosud nejubožejší film. Naprosto nezáživný pohled do života sportovní hvězdy, který je stejně prázdný, jako tento film. (02.06.2019)

Je pravdou, že děj není nijak inovativní, ale velice se mi zamlouvala struktura, kdy se s postupem zápasu Billymu (Kevinovi) vybavují životní vzpomínky. A to nejen ty příjemné, ale i ty, na něž by asi nejradši zapomněl. V tomto je podle mě hlavní síla snímku a to se povedlo perfektně. Divák naváže s hlavním hrdinou kontakt a osobně si nedokážu představit, že by s ním na konci kdokoliv nesympatizoval. Jako aktivní sportovec mám slabost pro sportovní filmy, ale v tomto mě bavily obě hlavní linie- jak samozřejmě ta sportovní, tak i ta osobní. A skončí některá z nich šťastně? Žádná? Jen jedna z nich? Obě? Podívejte se sami. 80 % Oblíbená část- Hartem chycený homerun v 8. směně (17.10.2010)

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp. (27.08.2021)